"Neomylnost" ortodoxní medicíny, která ovšem nemá vždy pravdu, aneb příběh jednoho revolučního lékaře

Ignác Filip Semmelweis (1818 -1865) - Smrtící nákaza

Se jménem tohoto vídeňského lékaře a vědce maďarského původu je spojeno jedno z nejnebezpečnějších onemocnění ženy - horečka omladnic. Postihovalo mladé matky záhy po porodu a končilo většinou rychlou smrtí. Lékaři dlouho neznali její příčinu.

Ortodoxní medicína prohlašovala, že choroba vzniká zadržením očistků, jejichž rozkladem se tvoří jedovaté látky, vstřebávající se do krve, případna hledali souvislost mezi horečkou a tvorbou mléka a také přičítali vznik choroby „kosmicko-telurickým" vlivům.

Teprve Ignác Filip SEMMELWEIS učinil v tomto směru doslova revoluční objev. Pochopil a odborně vysvětlil, že tato zákeřná nemoc vzniká zanesením „jedovatých látek" do rodidel.

Po krátké praxi na chirurgickém oddělení přijal místo na porodnické klinice ve Vídni. Tam se ale setkal se stejnou zkušeností jako předtím na chirurgii - mnohé ženy umíraly brzy po porodu, podobně jako na chirurgickém oddělení pacienti po operaci, i když byl výkon proveden správně. Jeden z jeho kolegů si tehdy posteskl: „Je-li žena položena na porodnickou postel, je to podobné, jako by byla vydána katu!" Některé ženy dostávaly po porodu vysoké horečky, kruté bolesti v břiše a zakrátko následovala smrt. Několikrát denně přicházel na kliniku kněz oblečený v rochete, provázený ministrantem s hořící svíčkou, aby dal mladým umírajícím matkám poslední požehnání. „Nechci k doktorům! Nechtě mě doma!" Takovými a podobnými výkřiky se těhotné ženy očekávající porod bránily umístění na klinice, na níž pracoval i Semmelweis a kam přicházeli na praxi studenti lékařství. Všechny rodičky si tehdy přály, aby byly přijaty k porodu na oddělení, kde pracovaly výhradně porodní asistentky a kam neměli přístup právě studenti lékařství. I mezi veřejností se totiž vědělo, že na porodnickém oddělení se tak často neumírá jako na klinice, kde ze sta žen porod přežilo někdy jen sedmdesát.


Učený profesor Klein, ředitel kliniky, bral hromadné umírání matek jako samozřejmost. „Proti tomu se nic nedá dělat" - říkal tento zastánce kosmicko-telurických vlivů. Semmelweis však radil, aby se šel podívat na porodnické oddělení, kde byly horečkou omladnic postiženy jen dvě až tři ženy ze sta. „Nemůže jít o kosmicko-telurické vlivy, ta nemoc má jistě jinou příčinu!", tvrdil.

Prostudoval více než 1000 porodopisů, aby zjistil, proč je tak vysoký rozdíl v úmrtnosti na dvou ústavech, jež byly umístěny pod jednou střechou. Bylo to snad tím, že on, Semmelweis, nechával ženy rodit v poloze na zádech, kdežto porodní asistentky na porodnickém oddělení v poloze na boku? Zkusil tedy porody na boku, ale bezvýsledně. Nedostatečné ošetření také nemohlo být pravou příčinou, vždyť jeho ženy měly právě tolik obětavé péče jako rodičky na oddělení porodních asistentek. Dostávaly stejné jídlo a prádlo ze stejné prádelny.

Semmelweis přicházel na kliniku časně ráno. Pitval mrtvoly zemřelých žen a u všech shledával totéž postižení: zánět porodních cest, zánět pobřišnice, ložiska hnisu v játrech i mozku. Dospěl k závěru, že horečka byla pouze průvodním jevem, kdežto základním onemocněním byla celková nákaza. Co ji však způsobovalo? Pátrání po příčině zabralo další dva roky. Až přišlo jaro 1847. V únoru toho roku zemřel Semmelweisův nejlepší přítel, profesor soudního lékařství Jakub Kolletschka a tato smrt pomohla odhalit děsivou skutečnost. Kolletschka byl totiž nešťastnou náhodou poraněn při pitvě jedním nepozorným studentem. Skalpel zasáhl jeho prst a on za několik dní zemřel na celkovou infekci. Při důkladném pročítání pitevního nálezu přítele zjistil Semmelweis nápadnou podobnost příznaků smrtelné nemoci Kolletschkovy a rodících žen. Tehdy si uvědomil, že to je on sám, jeho kolegové a hlavně studenti, kteří přicházeli z pitevny přímo na porodní sál, kdo přenášejí vražednou infekci rovnou na rodičky. Teď už Semmelweisovi nebylo divné, proč na oddělení porodních asistentek neumíraly šestinedělky v tak vysokém počtu jako na klinice. Vždyť porodní asistentky nepitvaly mrtvoly!

Pochopil, že nestačí umýt si po pitvě ruce vodou a mýdlem. Zkoušel účinnější prostředky - písek a líh, ale ani ty nedokázaly odstranit z rukou hnilobný zápach. Uspokojila ho až chlórová voda. A dal příkaz: každý lékař nebo student si musí před vstupem na porodní sál důkladně umýt ruce v chlórové vodě. Jeho kolegové na to odpovídali posměchem.

Jenže - zatímco ještě v květnu 1847 zemřelo na I. porodnické klinice víc než 12% rodících žen, napočítali v červnu již jen dvě procenta a v dalších měsících pouhé jedno procento!

Jednoho říjnového dne však byl Semmelweis zle překvapen. Na porodním sále porodilo dvanáct rodiček a jedenáct zakrátko zemřelo. Probděl celou noc. Kdo nese vinu? Jeho kolegové měli proti němu další důkaz o jeho nesmyslném tvrzení. On však za několik dní našel vysvětlení: první žena, která byla toho dne vyšetřena, měla infikovanou rakovinu dělohy. Z jejích rodidel odcházelo množství hnisavého výměšku. Od této rodičky tedy pocházely choroboplodné bakterie, které byly vyšetřujícími lékaři nevědomky přeneseny na ostatní ženy. Semmelweis ihned nařídil mytí rukou také před každým vyšetřením. Smrtící nákaza se dál nevyskytla. Po několika týdnech ale následovala další nepředvídaná událost. Na porodní sál byla přivezena mlynářská služebná. Na pravém koleni měla hlubokou hnisající ránu. Tato nákaza si vyžádala opět jedenáct smrtelných obětí, ačkoli se lékař hnisajícího místa ani nedotkl. Semmelweis dal poté zřídit oddělenou vyšetřovnu i porodní sál pro ženy, které přicházely na kliniku s hnisavými onemocněními...

A pak se opakovalo to, co již v historii velkých osobností tolikrát: Semmelweis musel opustit vídeňskou kliniku, neboť jeho situace tam začala být nesnesitelná. Kolegové se mu nejen vysmívali, někteří ho přímo pronásledovali a skupina lékařů dokonce zařídila, aby mu již nebyl na klinice prodloužen pobyt. Přijal tedy místo v budapešťské nemocnici sv. Rocha. Tam však byly poměry podobné. Umírání šestinedělek na infekci bylo považováno za nezvratnou samozřejmost.

V roce 1860 vydává významnou vědeckou knihu Příčiny, pojem a ochrana před horečkou omladnic, v níž zveřejnil své objevy a zkušenosti a vyzval všechny ženské lékaře světa, aby si osvojili jím doporučované metody. Napsal:  „Vraždění šestinedělek musí přestat!" Přesto nebo právě proto, že kniha zapůsobila jako bomba, přijalo jeho myšlenky jen málo odborníků.
Snad největším odpůrcem jeho doporučení byl ale wúrzburgský profesor porodnictví Scanzoni. A tak v jednom z otevřených dopisů mu Semmelweis napsal: „Budete-li nadále vychovávat studenty svým bludným učením, pak vás prohlašuji, pane dvorní rado, před celým světem za vraha. Lékařská historie vám přisoudí pojmenování lékař - Nero."

Semmelweis byl stále víc rozčarován trvajícím nepochopením tehdejších odborníků. Jeho mysl se pozvolna zatemňovala. A tak místo nabízeného přijetí na univerzitní kliniku v Curychu přijal pohostinství u svého vídeňského přítele profesora Hebry. Zakrátko nato si postupující duševní choroba vynutila jeho převezení do ústavu pro choromyslné v Doblingu u Vídně. Tam po krátkém pobytu 14. srpna 1865 ve 47 letech zemřel.

Ironií osudu bylo, že příčinou předčasného skonu byla infekce, proti níž tak statečně bojoval. Už při převezení do ústavu měl zanícený prst, který si poranil při operaci v Budapešti. Nákaza, která vnikla do rány, se rozšířila a způsobila celkovou sepsi.

Po jeho smrti byl veden boj o mytí či nemytí rukou dále. A trvalo celé čtvrtstoletí, než byly Semmelweisovy zásady uznány za správné a všeobecně platné.

 

 

Louis Pasteur proti Antoinu Bechampovi – skutečné příčiny nemocí

   Antoine Bechamp

Tony Isaacs

Ortodoxní medicína je přesvědčena, že téměř všechny nemoci bývají způsobovány choroboplodnými zárodky nebo oslabením genetických dědičných vlastností a podobně to má být i s deformacemi nebo poraněními. Její řešení i strategie nás mají donutit uvěřit tomu, že existuje kolem 10 000 různých chorob a každá z nich vyžaduje nějaký vnější zásah prostřednictvím léků nebo operací. Pravda je ovšem taková, že většina nemocí bývá způsobována buněčným selháním, vyvolávaným otravami nebo špatnou výživou. A oběma je možné zabránit nebo je léčit přírodní cestou.

Byl to Louis Pasteur, takzvaný „otec moderní teorie o bakteriích“, kterého v tak velkém měřítku uctívá ortodoxní medicína, jenž nese největší odpovědnost za to, že teorie o mikrobech je primárním pravidlem dnešní aplikace medicíny. A jen málo lidí ví něco o kontroverzi, která obklopovala Pasteura v počátcích jeho práce nebo o působení jeho mnohem váženějšího současníka, jehož práce Pasteur opisoval a překrucoval. Řeč je o Antoinu Bechampovi – spolupracovníkovi Pasteura a členovi francouzské akademie věd, jednom z nejprominentnějších francouzských výzkumníků a biologovi, jehož teorie a výzkum stály v přímé opozici proti Pasteurově teorii mikrobů.

Louis Pasteur v podstatě převrátil teorii o mikrobech a chorobách a vložil pod ní své jméno. Nebyla to žádná nová idea. Tento koncept, který teoreticky popisuje, že mnoho nemocí bývá způsobováno mikroby, byl ve skutečnosti předložen i jinými lidmi už o mnoho let dříve. Pasteur navzdory tomu trval na tom, že „objevil“ mikroby. Na druhé straně Bechamp prostřednictvím svého originálního výzkumu dokázal, že 

 

většina nemocí je důsledkem nemocných tělesných tkání a že bakterie i viry bývají spíše až následnými efekty, nežli příčinami nemoci



Antoine Bechamp vědecky dokázal, že mikroby jsou vedlejšími produkty a složkami polymorfních mikroorganismů, které vznikají na základě nevyváženého a špatně fungujícího buněčného metabolismu a v důsledku mrtvých tkání, které jsou skutečnou příčinou nemocí. Bechamp zjistil, že nemocné, překyselené a na kyslík chudé buněčné prostředí bývá vyvoláváno stravou s toxiny a nedostatkem živin, toxickými emocemi nebo nezdravým životním stylem. Jeho poznatky vysvětlovaly, jak se rakovina vyvíjí v důsledku patologických změn mikrobů na bakterie, bakterií na viry, virů na plísňové formy a plísní na rakovinné buňky.

Počáteční polemiky nicméně vedly až ke konečnému vítězství Pasteurovy teorie o mikrobech. Ortodoxní medicína se k ní přiklonila mj. také proto, že jí to umožnilo

 

rozsáhle profitovat na patentovaných lécích a léčebných postupech, zaměřených na boj proti mikrobům

 

Pokud by totiž byly medicínou akceptovány Bechampovy objevy, znamenalo by to zřejmě faktickou likvidaci nemocí a konec farmaceutického průmyslu

 


Teorie mikrobů, kterou zatím stále prosazuje ortodoxní medicína, stojí v ostrém kontrastu k tisícům let lidského náhledu na přírodu, která má schopnost živit i léčit. Už dávná čínská medicína léčila celé tělo a nikoliv pouze příznaky nemoci. Už před více než 2 400 lety prohlásil Hipokratés - „otec medicíny“, že „Příroda je lékařem člověka.“ Tento učenec rovněž radil: „Nechte své léky ležet v chemické misce, jestliže dokážete léčit svého pacienta prostřednictvím stravy."

Navzdory tomu, že se nás ortodoxní medicína snaží přesvědčit o opaku, existuje tato prostá pravda: "Dosud nikdo ještě neonemocněl kvůli nedostatku léků, které vyrábí farmaceutický průmysl. Tím, co skutečně způsobuje naše nemoci, je nedostatečná výživa v kombinaci s vystavováním toxinům."

Jednoho dne snad už konečně bude teorie o mikrobech a nepřirozených lécích poslána na smetiště vědeckých omylů, kam patří, a člověk znovuobjeví význam organické stravy bohaté na výživné složky, začne se vyhýbat toxinům a výživovým deficitům a bude dodržovat zdravý životní styl. Až se něco takového stane, naplní se možná i tato prorocká slova Thomase Edisona: 


"V budoucnosti lékař nebude předepisovat žádnou medicínu, ale zainteresuje svého pacienta pro péči o tělesnou schránku, pomůže mu pochopit význam stravy a příčiny nemocí a jejich prevenci."

 

Originál: http://www.naturalnews.com/030384_Louis_Pasteur_disease.html

 

 

Jídlo je tvůj nejlepší lék

 MUDr. Henry Bieler

Autor knihy "Jídlo je tvůj nejlepší lék" více jak 50 let pracoval jako lékař. Za svoji praxi zjistil, že příčinou nemocí nejsou bacily, protože každá nemoc je způsobena narůstající jedovatostí lidského organismu. Tato toxicita je důsledkem metabolických pochodů ve tkáních, což má za následek poškození a rozpad buněk a tím připravuje optimální podmínky k napadení tělesného systému patogeny.

Dr. Bieler uvádí dále. Použití chemicky uměle vyrobených léků v každé situaci nemocnému ubližuje. Vedlejší účinky léků mohou být tak vážné, že vyvolají novou nemoc. Jejich pochybný prospěch je pouze dočasný. Přesto počet léků podávaných nemocným roste geometrickou řadou, ale jen málokterý lékař si uvědomuje jejich nebezpečí.

Úvod

MUDr. Henry Bieler se stal studentem počátkem 20.století a konstatuje, že v té době byly znalosti, týkající se problematiky výživy, velmi skrovné. "Dokonce i dnes, po padesáti letech praxe, jsem zjistil, že většina mých kolegů zcela ignoruje nové, důležité poznatky v této oblasti". To se psal rok 1965, kdy toto Dr. Bieler napsal. Tedy dnes, v roce 2015, po dalších padesáti letech se situace k lepšímu nezměnila, ale spíše zhoršila, došlo k nárustu chronických nemocí, k DDT, které je stále v potravním řetězci jsme dostali GMO....

Jsme doslova napuštěni rtutí, hliníkem (alzheimer) ... a kdejakým chemickým sajrajtem.

 

Posuďte sami, úžasný lékař Henry Bieler ...

 

Vzájemnou souvislost mezi zdravím a správnou životosprávou jsem začal sledovat až tehdy, kdy jsem jako mladý a přepracovaný doktor náhle zjistil, že mne mé vlastní zdraví opouští. Jsa vždy zvědavý, začal jsem důkladně zkoumat chemické složení pokrmů ze zcela jiných aspektů. Dospěl jsem k závěrům, že se musím vzdát užívání jakýchkoliv medikamentů a spolehnout se pouze na stravu jako lék. Netrvalo to dlouho a upustil jsem od užívání léků i při léčení svych pacientů.

Mojí kolegové byli tehdy přesvědčeni, že jsem se pomátl. Čas však pouze posílil mou důvěru v tento odlišný způsob léčení.

Sám jsem ustoupil od používání "zázračných léků", abych si ověřil pravdu ve starém pořekadle:
Příroda sama hojí, využívaje obranných systémů, které jsou vlastní každému organismu. Když jí vytvoříme správné podmínky a dáme jí možnost, je Příroda sama tím největším lékařem.

Úkolem lékaře je Přírodě v této práci pomoci. Lékař je tedy ten, kdo moudře a opatrně v harmonii s tělesnými procesy Přírodu pouze podporuje, neboť hlavní role mu vůbec nepřísluší. Příroda ve své moudrosti nepospíchá a opravuje pomalu. Příroda nikdy nepospíchá postavit člověka nebo zvíře hned "na nohy", ale naopak - vyžaduje pozvolné, avšak pevné uzdravení.

Já tomu pevně věřím, že tomu tak je, a proto se rozcházím s mnoha kolegy, kteří "nacpávají" nemocná a vyčerpaná těla svých pacientů vysoce jedovatými látkami, aby později použili dalšího léku k vyléčení škodlivých následků léku prvního. Místo toho "vyhladovím" pacienta na jednoduchých zeleninových polévkách či ředěných ovocných šťávách a dám tak vyčerpaným tělesným orgánům možnost zbavit se odpadních produktů, odpočinout si, a tak se zhojit svou vlastní normální aktivitou.

Můžete mě předzdívat "pan Konfliktní", pokud Vám to vyhovuje, protože se osměluji sesadit pana Luise Pasteura z jeho oslavovaného křesla. Po letech poctivé práce v laboratoři jsem se poučil, že to nejsou "zlé bacily", které jsou příčinou lidských nemocí. Nalézají se v každém lidském organismu a mají schopnost se rozbujet v nemocném těle jen v důsledku narušených tělesných funkcí. Kritika užívání léků i teorie bacilů mi ukázala cestu k novým metodám eliminace odpadových produktů v lidském těle. Zkrátka řečeno, moje stanovisko je:


špatná strava nemoc způsobí, správné jídlo ji vyléčí


Hledal jsem další metody, jejichž použití by napomáhalo odstranit jedy z těla. Držel jsem se již známých poznatků z výzkumu funkcí žláz s vnitřní sekrecí, které byly prováděny zde v Americe, tak i v Evropě, a to jater, nadledvinek, štítné žlázy a podvěsku mozkového.

Léčil jsem pacienty, kteří pocházeli z řad herců, horníků, politiků, farmářů i bohatých vdov Pasadeny. Na tento svět jsem pomohl tisícům zdravých dětí, včetně mých vlastních i vnoučatům.

Před deseti lety jsem se začal zabývat myšlenkou, že již zanechám lékařské praxe, zavřu navždy svojí ordinaci a plně se oddám svým zálibám. Opustil jsem ordinaci a postavil dům na mořském útesu, vysoko nad teplými vodami Tichého oceánu. Avšak nemocní z okolí i z daleka se chápali klepadla mých domovních dveří sedm dní v týdnu a žádali poučení o vhodné individuální cestě, která by je vyléčila.

Povedlo-li se mi navrátit jim zdraví, pak jsem byl dostatečně odměněn tím, že se stali nejen mými pacienty, ale i přáteli.

 

I. Majestátní lidské tělo


1. Ta léčba je horší nežli nemoc sama!


Být držen naživu léky ....jaká to hrůza!

Carl Linnaeus (1707 - 1778)

Ve Spojených státech, v 56 tisících lékárnách, vydají lékárníci v bílém plášti každou vteřinu 18 druhů léků. Cena těchto prodaných růžových, žlutých, bílých či zelených pilulek a ampulí dosahuje omračující 3 miliardy dolarů ročně.

Marquerite Clark, "Dnešní lékařství", 1960


Před dvěma a půl tisíci lety, ve starověkém Řecku, seděl na překrásném horském svahu učitel Hippocrates a poučoval skupinu vykulených studentů medicíny o nejpravdivějším výroku: "Tvá potrava budiž tvým lékem".

Nikdo až do dnešního dne nám nedal lepší doporučení k životu.

Lékaři nás přesvědčují, že soustavně usilují o zachování odkazu, zanechaného Otcem lékařství, a dokonce jej rozvíjejí. Každý nový lékař musí, než je mu předán diplom a povolení k provozování praxe, složit Hippocratovu přísahu, která je vyjádřením nejčistších lidských ideálů. A přece tisíce a tisíce oddaných bakteriologů, chemiků a výzkumníků farmaceutického průmyslu sídlí v zářivě bílých laboratořích každého většího města po celém světě a dnes, stejně jako před lety, kombinují nové chemické formulace syntetických a značně pochybných "zázračných všeléků" pro každou existující chorobu. Jejich heslo, jejich válečný pokřik na poli bitvy proti nemoci je: "Tvým lékem ať se stane nová kombinace chemikálií". Tedy přesně pravý opak toho, co nám odkázel Hippocrates.

Zde v naší zemi, která je nejbohatší krajinou v historii lidstva, je zářivě zdravý člověk výjimkou. Přestože americká armáda snížila svá kritéria tělesné zdatnosti, bylo asi 40% mladých mužů shledáno tělesně neschopných pro vojenskou službu za II.světové války. A od té doby byly tytéž požadavky sníženy třikrát! Z toho lze usoudit, že ač jsme nejbohatší zemí na světě, jsme také národem nejméně zdravých lidí.

Proč? A co budoucnost?

Naše prognóza pro narůstající výskyt rakoviny, vysokého krevního tlaku, nemocí srdce - ve skutečnosti degenerativních chorob - je jednou z nejsmutnějších.

Američané sledující denně televizní reklamy a noviny, podvědomě věří, že zdraví je něco, co si lze koupit za pultem v lékárně. Bláhově zapomínají, či snad nikdy ani nevěděli, že zdraví lze získat jen respektováním přírodních zákonů.

Ale není ani třeba, aby se jednalo o drogy vyrobené farmaceutickým průmyslem, i když většina škod je způsobena mnohými "módními" sedativy či kortikoidy. Každému je známa "léčba" rybím tukem. Kdo si uvědomuje, jaké množství nových nemocí díky této "módě" existuje, musí být zoufalý při pohledu na pokusy vyléčit rachitis (křivici). Játra ryb, jako jsou tresčí, z tuňáka, delfína, či žraloka, řádně vyčištěná, zpracovaná, vypraná v louhu, vařená, filtrovaná.... prostě změněná celým tímto procesem k nepoznání, to je tzv. "zdravý rybí tuk".

Jako lékař jsem pomohl na svět tisícům kojenců,
nikdy jsem však rybí tuk nikomu nedal ani nepředepsal. A přitom tito novorozenci přímo zářili na dietě syrového mléka, nerafinovaného cukru, s ovocem a zeleninou, které jsem jim přidal ve věku 6 měsíců.

Teorie rybího tuku byla rozprášena díky pokusům a klinickému pozorování dr. Francise F. Pottengera, který rovněž dokázal, že dieta vařeného masa je naprosto nevhodná pro živočichy živící se masem. Kočky, které krmil pouze vařeným masem, rychle podlehly křivici. A přitom jim byl tresčí olej podáván tak dlouho, až jím byly přímo "napuštěné". Samozřejmě rachitida zůstala a přidružil se nový problém - narušené trávení.


Rybí tuk nejen naruší chemii trávení a normální funkci jater, ale způsobí poškození či degeneraci i jiných tělesných orgánů, zvláště štítné žlázy, srdce a samotných jater. Přesto je řada matek, které v dobrém úmyslu dodnes podávají svým dětem tento zle chutnající a páchnoucí "neřád".

Pokusy, které potvrzují škodlivé následky užívání léků od mírných až po strašlivé, nejsou nic nového, a přesto veřejnost ochotně přijímá každý nový výmysl farmaceutického průmyslu.

Jedním takovým "zázrakem" je dlouho již oslavovaný PENICILIN. Jak je každému známo, je penicilin jedním ze základních antibiotik při léčbě staphylococových i jiných infekcí. Je-li však používán bez pádných důvodů proti horečkám a infekcím dýchacího ústrojí, postihuje nemocného alergií a příznaky otravy. Obojí je velice nebezpečné. Není to tak dávno, kdy 22letá matka zemřela 20 minut po aplikaci injekce penicilinu, ordinovanému proti nachlazení. Její tělo prostě odmítlo tuto injekci, přestože u ní nebyla v minulosti prokázána žádná alergická reakce.

To největší nebezpečí současného dlouhého seznamu antibiotik je v tom, že je lékaři indikují i v situacích, kdy to není bezpodmínečně nutné. Lidé v jejichž těle se v průběhu častého užívání vytvoří přecitlivělost, nejsou ojedinělou výjimkou. Příčinou je skutečnost, že velká molekula antibiotika tvoří antigeny ve spojení s bílkovinou - proteinem. Dojde-li k tomu, vytvoří se protilátka proti "vetřelci". Pokud pak vstoupí do organismu další "vetřelec" stejného druhu, dojde po jejich setkání ke katastrofě. Než-li však tato "poslední kapka padne do džbánu", tělo se nám snaží podat zprávu o této situaci různým způsobem, například kožní vyrážkou nebo svěděním.

V krajním případě je to tzv.anafylaktický šok, následovaný smrtí. Lékařská literatura uvádí přes 100 případů náhlého úmrtí po jedné injekci penicilinu. Ze své osobní praxe vím nejméně o dvou případech, kdy penicilin přivodil smutné následky. Asi 36leté ženě byl ordinován proti bolesti hlavy a nachlazení, přestože jeho užití příznaky nemoci svou intenzitou nevyžadovaly a nebyla přítomna horečka. Narůstaly však bolesti hlavy. Následujícího dne byla dávka opakována a bolesti hlavy se staly nesnesitelnými. Proč? V důsledku nemístné stimulace se zvětšil podvěsek mozkový natolik, že skřípl jemný oční nerv. Úplné oslepnutí, které následovalo, zůstalo ženě do konce života. Penicilin totiž může být tak velice jedovatý, že je z těla vylučován ledvinami již za několik vteřin po injekci. Tomuto faktu se nepodařilo navzdory všem pokusům v laboratoři chemikům zabránit. Penicilín často dokáže skoro zázraky vybičováním žláz s vnitřní sekrecí do superaktivity. Což může způsobit i smrt.

Další případ. Dva mladí lidé před svatbou, v dobré tělesné kondici. Nevěsta se nachladila. Její lékař jí posloužil injekcí penicilinu. Zánět pochvy, který se druhý den dostavil, trval několik let v takové síle, že naprosto vyloučil jakýkoliv pohlavní život.

Ale přesto je penicilin cenným pomocníkem, je-li užíván v situaci, která to vyžaduje. Jsou-li nadledvinky v pořádku, pak jsou to právě ony, které první reagují na tento lék a okamžitě zvýší přísun adrenalinu do krve. Intenzivní superoxidace, která následuje, uměle zvyšuje energii těla. Potíže jako horečka, bolesti a další komplikace zázračně zmizí. Je třeba si však uvědomit, že po každé takové umělé a násilné stimulaci nadledvinky slábnou! A je-li v tomto násilí pokračováno, dostaví se jejich konečné vyčerpání.

Lord William Osler, jeden z brilantních lékařů své doby prohlásil:
"Touha cpát se léky je snad ten největší omyl, který rozlišuje člověka od zvířete" a "Mladý lékař začíná s 20 léky na každou chorobu a starý lékař končí s jedním lékem na 20 chorob".

Musím se sám přiznat, že jako horlivý absolvent lékařské fakulty jsem cpal své pacienty pilulkami, vodičkami a všeléky. Až tak jako Macbeth jsem se rozhodl hodit to všechno psům a zjistil jsem, že psi, chytří to tvorové, si  k tomu pouze čuchli a odběhli.

To, jak se mi povedlo vrátit se ze stavu "drogové hypnózy" a jak jsem se uchýlil k přírodním metodám léčby, i to, jak jsem vyměnil všechny léky za správnou stravu, je velice dlouhá historie. V jejím líčení hodlám pokračovat na následujících stránkách a doplním je o vlastní poznatky a výsledky mnohých pozorování.


Více zde: http://www.uspesna-lecba.cz/jidlo-tvuj-nejlepsi-lek/
 

 

 

REISHI

RECEPT NA MLÁDÍ

A ZDRAVOU DLOUHOVĚKOST

 

NEJÚČINNĚJŠÍ EXTRAKTY

z REISHI v Česku

v ideálním složení

 

 Reishi extrakt         Reishi spór       Reishi triterpen

nejvyšší garance účinných látek

 

Úspěšná léčba

 

 

 

k

 

 

ATOPICKÝ EKZÉM, klasická neschopnost ortodoxní medicíny

 

Každé druhé české dítě trpí atopickým ekzémem !!!
 

v pořadu ČT Pološero září 2014 - Česko, odpadkový koš Evropy - odkaz

 

 

 

 

DAROVÁNÍ A PRODEJ

 

 

TIBETSKÁ HOUBA DO MLÉKA - pro výrobu domácího kefíru

 

KOMBUCHA

 

 

TIBETSKÉ KRYSTALY

 

 

 

 

 

k


Úspěšná léčba

 

 

 

BetaGlukan

NEJRYCHLEJŠÍ POSÍLENÍ IMUNITY

(do 48 hodin obsadí všechny buňky v těle)

Betaglukan

Acerola (vit. C)

Resveratrol

 

Fenuprim

Pískavice extrakt 350 mg
Chitomax 150 mg
Gymnéma lesní 70 mg
Skořicovník (extrakt z kůry) 70 mg
ALA – kyselina alfalipoová 45 mg

 

Jak funguje Fenuprim - video

 

 

TOP DOPLŇKY STRAVY


PROZDRAVÍ.CZ

TRVALÁ SLEVA 10%

Při platbě předem jakoukoliv platební kartou zařazenou do programu PREMIUM RB CLUB (dříve Citi platební kartou) získáte slevu 10% na celý nákup na Prozdravi.cz.

 

5DENNÍ PROTEINOVÁ DIETA

k

 

 

NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY

 

Reishi - houba mládí a zdravé dlouhověkosti

Nejúčinnější přírodní antibiotikum - oregánový olej

Švýcarská vláda o skvělém fungování homeopatie

Akné a akné rosacea (růžovka) versus roztoč demodex

Chřipka - účinnější prevence než očkování

Lék na ředění krve - co Vám u lékaře neřeknou

Mamografie spolehlivě způsobuje rakovinu prsu

Co Vám hrozí při kolonoskopií, ale lékař Vám to nepoví

Překyselené tělo: koledujete si o velmi vážné nemoci

Lněné semínko a olej - Dr.Budwigová

Jak na cholesterol? Především vlastní hlavou!

Léčivá síra, DMSO a MMS, nepoužívaná fungující léčba

Koloidní stříbro jako přírodní antibiotikum

 

Jak na cukrovku přírodními látkami? Betaglukany...

Více zde:
http://www.uspesna-lecba.cz/

Jak na cukrovku přírodními látkami? Betaglukany...

12+1 způsob využití kokosového oleje

Destrukce kloubní chrupavky v kolenu se vyskytuje dvakrát více. Proč?

Tibetská houba - darování a prodej

Nejúčinnější kloubní výživa - MUDr.Šafránek

Plísně, chronický zánět a chytrá houba

Může domácí nebo sousedova wi-fi síť pomalu zabíjet?



Více zde: http://www.lecive-houby.eu/

Reishi - houba mládí a zdravé dlouhověkosti

Nejúčinnější přírodní antibiotikum

Švýcarská vláda o skvělé homeopatii

Akné a akné růžovka versus roztoč demodex

Chřipka - účinnější prevence než očkování

Co Vám u lékaře neřeknou

Mamografie způsobuje rakovinu prsu

Co Vám hrozí při kolonoskopií

Překyselené tělo: vznik vážných nemocí

Parkinson začíná ztrátou čichu

 

 

CO BYSTE MĚLI VĚDĚT
PŘED NÁVŠTĚVOU ONKOLOGIE

 

 

ENDOGENNÍ DÝCHÁNÍ

FROLOVŮV DÝCHACÍ TRENAŽÉR

 

Frolovův dýchací trenažér  je určen k provádění dýchacích cvičení za účelem prevence a léčení různých onemocnění. Nácvik tzv. endogenního způsobu dýchání pozitivně ovlivňuje látkovou výměnu, činnost mozku a všech vnitřních orgánů, posiluje aktivitu imunitního systému, zlepšuje psychický a emociální stav. Přispívá k udržení dobrého zdraví a vysoké úrovně duševní aktivity.

Účinek:

  • normalizuje arteriální tlak,
  • zlepšuje krevní oběh,
  • zklidňuje nervovou soustavu,
  • zpomaluje proces stárnutí,
  • zlepšuje ventilaci plic,
  • zpevňuje dýchací svaly - předchází plicním a bronchiálním onemocněním,
  • příznivě ovlivňuje léčbu chronické bronchitidy, bronchiálního astmatu, vegetativní dystonie, hypertonického onemocnění a stenokardie,
  • zvyšuje účinnost léků a zkracuje dobu léčení.

 

 

NEJÚČINNĚJŠÍ KLOUBNÍ VÝŽIVA

aneb

s KAMZÍKEM A KLOKANEM

daleko nedoskáčete


MUDr. Ladislav Šafránek - lékař pro zdravou dlouhověkost

"Celadrin je jediný schopen obnovit kloubní chrupavku"

Více: Nejlepší kloubní výživa

 

 

CELADRIN

         extra silný                 Lokomotive

                                mast

 

 

SMRT ZAČÍNÁ V TLUSTÉM STŘEVU

 

Vyčištění střeva, syndrom propustného střeva

 

 

 

 

 

ČISTÉ STŘEVO

je doménou  ENTEROSGELU

český výrobek z Jeseníku pro celou EU

pro domácnost a uzdravení bez CHEMIE!

 

ENTEROSGEL

je inovativní střevní adsorbent (enterosorbent), který působí v trávicím traktu, kde na sebe váže toxiny, škodlivé látky, patogeny a alergeny a odvádí je z těla ven.


Enterosgel je léčivý preparát, detoxikační gel, enterosorbent, který odvádí z organizmu škodlivé látky. Je to něco jako "chytrá" houba s póry, jejichž velikost odpovídá velikosti molekul škodlivých látek. Prospěšné látky preparát nesorbuje. Vhodný i pro děti. Nulové vedlejší účinky!

 

 

NEJÚČINNĚJŠÍ

PŘÍRODNÍ ANTIBIOTIKA

   

   oregánový olej              echinacea

 

 

  česnekový extrakt         koloidní stříbro

k