Srdeční arytmie a úspěšné zásahy metodami HearthMath

Metody HearthMath vykazují až dramatická zlepšení stavu u pacientů se srdečními arytmiemi – dokládá to mnoho takovýchto případů i zpráv od profesionálních poskytovatelů zdravotní péče. Pacienti často popisují své schopnosti zastavit nebo zmírnit arytmické epizody již v okamžiku prvních příznaků, a to jen s použitím technik HearthMath. Mnoho pacientů navíc zaznamenává významná a dlouhodobá zlepšení vhledem k příznakům, potřebám léků nebo k celkové kvalitě života. Několik takovýchto příkladů je popsáno v následujícím textu.

Vývoj případu srdeční arytmie

Paní P.C. byla velmi aktivní ženou, která ráda lyžovala, potápěla se nebo skákala s padákem. V roce 1989 jí ale lékaři diagnostikovali srdeční arytmii a výhřez na srdeční chlopni. Její stav se zhoršoval natolik, že v roce 1993 jí naměřili během hodiny přes 700 nadbytečných stahů srdce a bylo jí řečeno, že může i náhle zemřít. V té době již užívala beta-blokátory, va.... a aspirin a trpěla už jejich vedlejšími účinky: bolestmi žaludku, hlavy a vypadáváním vlasů. V následujícím roce ji postihla téměř smrtelná epizoda ventrikulární tachykardie a proto podstoupila chirurgický zákrok se zavedením katetru do srdce. Její potíže však neustávaly, přestože v průběhu následujících devíti měsících byly u ní prováděny ještě další čtyři tyto chirurgické zákroky. V dubnu 1995 již lékaři konstatovali, že další pokusy jsou již příliš riskantní a mohly by jí způsobit perforaci v srdci s následkem smrti. To se už pacientka cítila jako invalida, byla v depresi a měla strach z dalšího života. Musela opustit svoji práci u počítačové firmy. Uvědomila si ale také, že svým přístupem i jednáním na vedoucí pozici si mohla i sama přispět ke svým potížím: „Byla jsem typem člověka, který se snažil být perfektní matkou, manželkou i manažerkou. Zvykla jsem si spát jen čtyři hodiny denně, protože jsem měla vždy hodně práce. Vyžívala jsem se v tom. Zvykla jsem si na všechen ten adrenalin až natolik, že jsem si už neuměla představit svůj život bez něj.“

Na podzim 1995 doporučil pacientce její kardiolog účast na semináři institutu HeartMath. Když se pak po nácviku nových metod vrátila za týden do práce, její spolupracovnice s u ní všimla ohromné změny. Bylo to díky provádění metody Freeze-Frame, kterou P.C. používala pravidelně každý den a také pokaždé, když se dostala do stresových situací. Poznamenává k tomu toto: „Po tom víkendovém semináři jsem dokázala reagovat pokaždé, když se můj adrenalin začínal zvedat. Teď už dokážu díky své vůlí získávat zpět potřebnou rovnováhu.“

Pro kolegy paní P.C. byla její proměna velice působivá: pozorovali u ní mnohem méně stresu, úzkosti nebo napětí a naopak mnohem více uvolněnosti – a to dokonce i v obdobích hektického zatížení. Její praktický lékař byl obdobně překvapen pokroky v jejím zdravotním stavu. Dík dennímu používání naučených technik bylo možné u pacientky už několik týdnů po semináři vysadit užívání Valia; po šesti měsících jí byly sníženy dávky beta-blokátorů na polovinu a později byly dále snižovány. Na podzim dalšího roku už u ní přenosný záznamový přístroj (Holter ECG) nezaznamenal žádné nepravidelnosti srdečního rytmu.

Zásadní zlepšení funkcí autonomního nervového systému u paní P.C. bylo rovněž potvrzeno analýzou variability srdečního rytmu (HRV) v rozsahu 24 hodin. Před použitím technik HearthMath měla abnormálně nízké HRV, obzvláště v rozsahu nízkých frekvencí. Když je začala používat, dostaly se tyto ukazatele na normální úroveň a nyní už odpovídají hodnotám typickým pro její věkovou skupinu.

V průběhu následujících čtyř let se zdraví paní P.C. upevnilo a nevyskytly se už žádné epizody s tachykardií. Když se ujistila, že se jí skutečně navrátilo její zdraví a že už zase může žít jako dříve, konstatuje toto: „Cítím se naprosto skvěle.“ A protože neprováděla žádné změny ve svém stravovacím nebo cvičebním režimu, přičítá své vyléčení pouze metodám HearthMath, které se naučila.

Případ atriální fibrilace

V červenci 1985 byla L.F. přivezena do nemocnice se srdečním rytmem 30 tepů za minutu, přestože měla pracovní režim. Během několika minut její tepová frekvence klesala dokonce na hodnoty pod 20. Byla jí diagnostikována sinová dysfunkce a lékaři ji provedli implantaci kardiostimulátoru. V únoru 1990 byla převezena do nemocnice, protože měla pocity „srdce v krku“. Její kardiogram vykazoval atriální fibrilace s rychlými ventikulárními odezvami (frekvence v rozsahu 155-180 za minutu). Bylo u ní aplikováno ošetření elektrickým defibrilátorem a dostala k užívání lék Dogoxin. Už za pár dnů se její potíže znovu opakovaly. Znovu podstoupila ošetření defibrilátorem, avšak její fibrilace dál přetrvávaly – pouze nebyly už tak rychlé.

Po dobu následujících šesti let paní L.F. pronásledovaly vracející se epizody atriální fibrilace, které někdy trvaly jen pár vteřin a jindy třeba i několik dní. Lékaři vždy nasazovali defibrilátor a předepisovali jí mnoho různých léků (včetně Amiodaronu nebo Sotololu). Ty ale její potíže nijak neovlivnily. Kromě toho již pacientka měla výraznou hypertenzi a užívala kvůli ní ještě další léky. Její tepová frekvence se zvyšovala místy až na 220 za minutu, což se už stávalo životu nebezpečné. Toxické vedlejší účinky Amiodaronu už navíc začínaly ohrožovat její plíce. „Ten lék mě doslova pomalu zabíjel,“ vzpomíná dnes.

Jako poslední záchranu podstoupila v lednu 1996 radiofrekvenční katetrovou ablaci atrioventikulárních uzlíků a stala se úplně závislou na svém kardiostimulátoru. I když se jí poněkud ulevilo od příznaků, výsledné zlepšení bylo jen minimální – stále se objevovaly fibrilace a v následných měsících se u ní rozvinula vážná ventrikulární tachykardie, jež si vyžádala další zákrok v podobě radiofrekvenční katetrové ablace. To bylo v srpnu 1996 a lékaři jí navíc předepsali ještě lék Coumadin na ředění krve a několik dalších.

Paní L.F. se pak v červenci 1998 na konferenci o kardiovaskulárním zdraví dozvěděla i výzkumu institutu HeartMath a jeho programech. Ještě tentýž měsíc se zúčastnila jejich víkendového semináře, zaměřeného právě na atriální fibrilace. Už když se začínala učit léčivým technikám, zažila „zásadní změnu“. Poznamenává k tomu toto: „Už můj první pokus s technikou Freeze-Frame se stal významnou a život měnící událostí. Nalezla jsem svůj vnitřní klid a pohodu a ujistila jsem se, že toto je pro mě ten nejsprávnější přístup. Cítila jsem, jak mé srdce znovu získává vlastní kontrolu a udržuje si zdravý rytmus i bez pomoci kardiostimulátoru. Když jsem prošla celým třídenním programem semináře a zvládla naučené techniky HeartMath, začala jsem se cítit ještě lépe. A po návratu do zaměstnání jsem už byla zase schopná se potýkat se stresem a moje výkonnost šla zase nahoru. Můj celkový náhled se změnil. A všimla si toho jak má rodina, tak i kolegové nebo ostatní pacienti.“

Paní L.F. své poznatky ze semináře HearthMath uplatňovala už jako integrální součást svého každodenního života. Při každé příležitosti zařazovala techniku Heart Lock-in s hudbou Heart Zones nebo techniku Freeze-Frame a především si hlídala situace, kdy začala cítit nástup stresové situace. Od doby, kdy se naučila těmto postupům, již nezaznamenala až na jednu výjimku žádnou atriální fibrilaci. Tou výjimkou byla epizoda, která se objevila v průběhu pětidenní periody, kdy jako porovnávací experiment pozastavila používání naučených technik. To jí potvrdilo významnost těchto nástrojů, k nimž se okamžitě vrátila. Výsledkem byl návrat k pravidelnému srdečnímu rytmu bez fibrilací a tak to zůstává až dodnes.

Kromě zlepšení svého tělesného stavu zaznamenala u sebe ještě paní L.F. rychlou, významnou a trvalou změnu celkových postojů, pocitů i jednání. Mohla konstatovat, že už nadále nepatří k osobnostem „typu A“, jež se vyznačují agresivitou, stresem, neustálým spěchem a shonem, kterou bývala dříve. Nyní v sobě nalézala nové pocity míru, jejichž vnější projevy byly natolik zjevné, že se jí mnoho členů rodiny, přátel nebo kolegů ptalo: „Co jsi to se sebou udělala?“ Dokázala na to odpovídat pouze jediným možným způsobem, který si uměla představit: „Udělala jsem něco, co úplně změnilo můj život.“

Jakmile se prokázalo, že její příznaky jsou plně pod kontrolou, v průběhu následných sedmi měsíců po absolvování semináře HeartMath mohlo být paní L.F. pod dohledem lékařů zrušeno užívání všech léků proti arytmii a hypertenzi. Konstatuje toto: „Už jen úspory peněžních výdajů jsou příjemné, a to ani nezmiňuji význam toho, že se cítím tělesně dobře, jsem soustředěná a v rovnováze.“ Vzhledem k tomu, že nyní pracuje na pozici odborné poradkyně na klinice pro léčbu srdečních chorob, byla paní L.F. pověřena seznamováním pacientů s podobnými problémy s publikacemi institutu HeartMath. Téměř všichni pacienti, kteří začali aktivně využívat nabyté informace, zaznamenali brzy významná zlepšení v klinických výsledcích (výsledky jsou popsány v následujícím textu).

Nemocniční studie: atriální fibrilace

Klinika Pacemaker, provozovaná řetězcem nemocnic v Orange County (Kalifornie) prováděla interní studii o používání léčebných postupů HeartMath u pacientů trpících atriálními fibrilacemi. Mnoho z těchto pacientů mělo těžké příznaky a užívalo vysoké dávky léků s mnoha škodlivými vedlejšími účinky. Mnozí už měli léky označované jako „poslední možnost“, jejichž toxicita bývá až extrémní. Metodou náhodného výběru byla sestavena skupina 75 pacientů, kteří absolvovali domácí výukový program a praktikovali metody HeartMath. Tento program zahrnoval učebnici Freeze-Frame, podpůrnou hudbu Heart Zones a příručku obsahující detailní instrukce pro naučení technik Freeze-Frame a Heart Lock-In. Pacienti byli požádáni, aby tyto naučené techniky používali po tři měsíce a po tuto dobu jim bylo i poskytováno poradenství od koordinátora z kliniky.

Ke konci třetího měsíce byly s pacienty prováděny individuální rozhovory, aby mohly být vyhodnoceny přínosy použitých technik. Celkem 71 ze všech 75 pacientů popisovalo významná zlepšení jak tělesného, tak i duševního zdraví. 56 pacientů zaznamenalo významné snížení počtu symptomatických epizod atriální fibrilace a bylo u nich možné pod vedením jejich lékařů snižovat množství užívaných léků. V krátké době pak úplně s léky skončilo 14 z nich.

Při vyhodnocování finančních úspor bylo konstatováno, že mnoho pacientů užívalo drahé antiarytmické přípravky Amiodarone nebo Sotalol a stejně tak i léky proti hypertenzi. Hlavní koordinátorka studie z kliniky Pacemaker pak konstatovala, že snížení nákladů za léky bylo u sledované skupiny pacientů řádově v tisících dolarů měsíčně.

Její závěr byl tento:

„Celkové přínosy pro pacienty zapojené do tohoto experimentu byly významné, život měnící a také neocenitelné.“

Zdroj: https://www.mindmods.com