Fakta o reishi, mykologie, historie, pěstování, účinné látky

 Reishi (lesklokorka lesklá)  je bezpochyby nejslavnější ze všech léčivých hub a jednou z mála, jejichž užívání má tak dlouhou historii. Podle některých pramenů (které však nelze ověřit) se pravděpodobně používala již před 5 000 lety. Název „reishi“, který zná většina lidí, je vlastně japanizovaná podoba nejstaršího čínského názvu žuej č‘ (což znamená „houba příznivého osudu“). Nejběžnějším názvem, který se používá v Číně, je „ling č‘“.

Další japonské názvy jsou „mannentake“ (houba 10 000 let), „saiwaitake“ (houba šťastného osudu) a „sarunouchitake“ (opičí sedátko). Jak jsme ovšem již uvedli, nejdelší historii užívání má tato houba v Číně. Poprvé byla popsána před zhruba 2200 lety v nejstarší knize na světě o bylinách a souvisejících lékařských tématech, „Šen-nung pen-cchao ťing“, kde byla zařazena do kategorie nejvyšších bylin.

Ling č‘ považovali za nejdůležitější houbu dávní taoisté, kteří založili tradiční čínskou medicínu. Čínské slovo „ling“ je složeno ze znaků s významem „déšť“, „šaman“ a „modlit se za něco“, jejichž kombinace může znamenat „duchovní síla“ nebo „povznesení duše“. „Č‘“ (v různých přepisech také „zhi“ nebo „chih“) znamená „houba rostoucí na stromě“ a „látky pro přípravu elixírů nesmrtelnosti“.

Všechno dohromady to lze poeticky přeložit jako „bylina duchovní síly“.

Mykologie reishi

Oficiální latinský název je  Ganoderma lucidum  (od roku 1881). Toto označení však ve skutečnosti zahrnuje několik typů a rozdíly mezi nimi mykologové stále zkoumají. Patrně nejnápadnější jsou rozdíly v barvě. V přírodě se vyskytuje celkem šest barevných variant (červená, fialová, černá, bílá, zelená a žlutá).

Červená reishi je z těchto šesti nejčastějším předmětem výzkumu, jenž ukazuje, že je také nejúčinnější z terapeutického hlediska. Existuje i několik dalších druhů rodu Ganoderma, které mají léčivé vlastnosti, například Ganoderma applanatum (lesklokorka ploská), Ganoderma annulare, Ganoderma tsugae, Ganoderma resinaceum (lesklokorka pryskyřičná) a Ganoderma oregonense.

Reishi je houba chorošovitého typu a to znamená, že nemá lupeny, nýbrž malé rourky (podobné pórům), z nichž se uvolňují výtrusy. Vyrůstá každoročně na spodní části kmenů nebo na pařezech určitých listnatých stromů, zejména javorů a dubů. Na rozdíl od houby  čaga (rezavec šikmý),  jiného léčivého „choroše“, který roste pouze na živých stromech, najdeme reishi jak na živých, tak na mrtvých stromech. Díky tomu je její pěstování mnohem snadnější (viz níže).

Reishi se svými typickými plodnicemi se vyskytuje pouze na dvou až třech z 10 000 stromů v dané oblasti.

V Severní Americe nemá divoká reishi obvykle žádný třeň nebo jen velmi malý, zatímco v Asii má zpravidla dlouhý, poměrně úzký třeň. Vývoj zralé plodnice z výtrusu trvá jeden rok.

V důsledku drsného prostředí, nestability červené divoce rostoucí reishi a její zranitelnosti vůči znečištění, nemocím a napadení hmyzem dosáhne ve volné přírodě plné zralosti jen omezený počet vysoce kvalitních exemplářů. Jednou z forem, které jsou v přírodě nejvzácnější, je „reishi ve tvaru paroží“. Dnes víme, že je tento tvar způsoben vysokým obsahem CO₂ v prostředí. Reishi ve tvaru paroží lze proto uměle snadno vypěstovat.

Historie reishi

V Číně se reishi používala jako nejdůležitější součást terapie fu-čeng. To je forma tradiční čínské bylinné medicíny, která doslova znamená „obnovit normálnost a rovnováhu těla“. Lze ji přirovnat k současné západní „imunoterapii“.

Terapie fu-čeng neléčí specificky určitou infekci nebo nemoc, ale pomáhá obnovit obranyschopnost a vrozenou sílu těla, aby se dokázalo účinněji vypořádat se všemi projevy nemoci. V konečném důsledku by se tělo mělo vyléčit samo. Podobně jako většina léčivých hub je reishi skutečný adaptogen, a proto se pro terapii fu-čeng dokonale hodí.

Donedávna mohli z léčivého potenciálu této houby těžit pouze bohatí a privilegovaní příslušníci asijské společnosti, protože jak jsme již uvedli, kvalitní reishi z volné přírody je dosti vzácná a protože reishi pro svůj zdárný vývoj potřebuje velmi specifické prostředí.

Ve 20. století však byly vyvinuty účinné pěstební metody, a tato houba je tak nyní dostupná pro každého. Roční produkce samotné Číny činila v roce 2000 zhruba 13 000 tun, avšak o tři roky později to bylo již 49 000 tun. A od té doby se pěstování exponenciálně rozšiřuje.

Přibližně před 30 lety byly produkty z reishi ve formě doplňků stravy uvedeny na západní trh.

Reishi je uvedena v publikaci American Herbal Pharmacopoeia and Therapeutic Compendium (Americký bylinný lékopis a terapeutické kompendium).

Metody pěstování reishi, aneb proč jsou velice rozdílné ceny produktů z reishi a tedy uzdravovací účinek

Mnoho lidí, zejména v Asii, se domnívá, že když je divoce rostoucí reishi vzácná a velmi drahá, musí mít z terapeutického hlediska vyšší kvalitu než pěstovaná verze. Zaměňovat cenu a hodnotu je častá chyba. Ve skutečnosti je to ale právě naopak. Divoce rostoucí reishi snadno podléhá poškození a kontaminaci působením hmyzu, plísní a znečištěného životního prostředí. Celkový obsah biologicky aktivních látek je pak velmi nestálý, takže kvalita není spolehlivě zaručena. Houba zřídkakdy dosáhne plné zralosti v dokonalém stavu. Na druhou stranu pěstovaná reishi obvykle pochází z odrůd vybraných pro vysokou terapeutickou účinnost. Pěstování přitom může probíhat za dobře kontrolovaných podmínek. Výsledkem je stejnorodější a spolehlivější produkt.

První zaznamenané pokusy o pěstování se uskutečnily v roce 1937, ale hromadná produkce je možná teprve od roku 1971, kdy Japonci vyvinuli pěstební metodu využívající nádob s pilinami. Od té doby se metody pěstování dále rozvinuly.

ODTUD JE DUANWOOD RED REISHI - VIDEO

á 90 kapslí

  EXTRAKT                 SPÓR

Pěstování na polenech

Jedná se o nejúčinnější metodu, jejímž výsledkem je červená reishi vynikající kvality s vysokým a rovnoměrným obsahem žádoucích bioaktivních složek. Způsob pěstování zaručuje maximální míru kontroly nad možným znečištěním. Tato metoda je nákladná, protože vyžaduje dřevo konkrétních druhů, které je třeba nechat vyschnout a dále připravit. Používaná polena se označují jako „duanwood“, což znamená „původní dřevo“, tedy stejné dřevo, na kterém reishi roste v přírodě. Po naočkování podhoubím reishi se polena zahrabou do země bohaté na živiny.

Sklizeň plodnic je možná až za dosti dlouhou dobu (10–12 měsíců), během které je třeba rostoucí houby každodenně ošetřovat. Velice důležité je udržovat správnou vlhkost a teplotu.

Ve spojení s výběrem vysoce kvalitních odrůd houby se jedná o nejlepší možnost, jak vypěstovat terapeuticky účinnou reishi.

Piliny / dřevní štěpka v pytlích

Houby se pěstují v pytlích nebo lahvích naplněných dřevní štěpkou a pilinami.

To je mnohem levnější než použití polen, ale výsledné plodnice reishi jsou menší a bylo zjištěno, že mají menší obsah bioaktivních látek i v případě, že se zvolí vysoce kvalitní odrůdy.

Pěstování v bioreaktoru s použitím kapalného substrátu

Podhoubí reishi se pěstuje v kapalném substrátu v nádržích (metoda je známá též jako „pěstování v hlubokých vrstvách“). Hledání optimálních kombinací odrůd a substrátů bylo věnováno hodně výzkumné práce. Jde totiž o zdaleka nejlevnější metodu – zejména proto, že zpravidla nezávisí na vývoji plodnic, který je časově velmi náročný.

Pěstování v bioreaktoru lze stoprocentně kontrolovat. Výsledné produkty však zatím nedosahují stejné kvality jako u metody využívající pilin a ani zdaleka se neblíží kvalitě reishi pěstované na polenech.

Když podhoubí přechází do fáze tvorby plodnic, obsah terapeuticky zajímavých složek se zvyšuje. Při pěstování v bioreaktoru však tato fáze z časových důvodů nikdy nenastává, protože čím více času je zapotřebí, tím je konečný produkt dražší. Hlavním důvodem, proč producenti volí bioreaktor, je rychlost, a tedy nízké náklady této metody. S nízkou kvalitou reishi, která tímto způsobem vzniká, se předem počítá a obvykle se maskuje pomocí chytrých a klamavých marketingových triků.

Všeobecným ukazatelem kvality je od dávných dob hořkost přípravku: čím větší je hořkost, tím vyšší je kvalita.

Hořká chuť je způsobena přítomností konkrétních triterpenů. Podhoubí reishi není vůbec hořké. Obsahuje méně bioaktivních látek než plodnice – zejména podíl triterpenů je nižší a úplně chybí nukleosidy (viz níže). Vznik těchto látek výrazně závisí na postupech, které se při pěstování v bioreaktoru použijí.

Triterpeny jsou sekundární metabolity, tedy složky, které (na rozdíl od primárních metabolitů) nejsou nezbytné pro růst houby a vznikají pouze proto, aby parazitické houbě pomohly přežít v drsném prostředí a proniknout do hostitele. Ve sterilních laboratorních nádržích se tyto sekundární metabolity tudíž dobře nevyvinou, není-li jejich vznik vyvolán uměle. Otázka, jak toho nejlépe dosáhnout, je přitom stále předmětem výzkumu.

Bioaktivní látky v reishi

Z výzkumů vyplývá, že biologicky aktivní složky reishi jsou zvláště terapeuticky účinné, pokud působí společně. Jde o takzvaný synergický efekt.

Celospektrální přípravek bude obsahovat všechny bioaktivní látky. Aby však bylo možné využít jejich léčivého potenciálu, měl by mít tento produkt formu extraktu. Většina bioaktivních látek je uložena v nestravitelných chitinových buněčných stěnách houby, tedy na rozdíl od většiny bylin nikoli v samotných buňkách. Extrakce má zásadní význam. Bez ní totiž není možné narušit buněčné stěny a osvobodit bioaktivní látky z jejich „chitinového vězení“.

V případě tinktur z reishi se – nesprávně – používá přístup, který dobře funguje u bylin: čerstvé byliny se vloží do alkoholu nebo vody a celulóza (stavební materiál buněčných stěn rostlin) se poměrně rychle rozloží. Bioaktivní látky obsažené v buněčných stěnách (a v samotných buňkách) se tak stanou biologicky dostupnými. Chitin se však v alkoholu ani ve vodě tak snadno nerozkládá.

Polysacharidy

Stejně jako prakticky u všech léčivých hub jsou hlavními bioaktivními složkami reishi vodorozpustné (1>3)(1>6) beta-D-glukany, které jsou součástí polysacharidové frakce. (Všechny betaglukany jsou polysacharidy, ale ne všechny polysacharidy jsou betaglukany!) Výzkum ukazuje, že tyto glukany působí především na imunitní systém, který uvádějí do rovnováhy. Horkovodní extrakty obsahují biologicky dostupné polysacharidy. V závislosti na kvalitě suroviny a metodě extrakce lze dosáhnout až 50% podílu polysacharidů.

Kromě již uvedených byly izolovány také polysacharidy vázané na proteiny a peptidy (proteoglykany, peptidoglykany, glykopeptidy atd.). Tyto konkrétní bioaktivní látky se nacházejí pouze v přípravku z reishi vyrobeném dvojitou extrakcí.

Za zmínku stojí zjištění, že reishi obsahuje více bioaktivních polysacharidů nerozpustných ve vodě než polysacharidů, které jsou ve vodě rozpustné. To znovu dokazuje význam dvojité extrakce – jedině spojení etanolové a horkovodní extrakce (v rámci několikafázového procesu) může zaručit přítomnost všech bioaktivních látek – rozpustných i nerozpustných.

Protinádorové a imunomodulační účinky betaglukanů i vázaných polysacharidů jsou předmětem vědeckého výzkumu již od roku 1957.

Triterpeny

Od ostatních hub se reishi odlišuje obrovskou rozmanitostí triterpenů, jež jí propůjčují charakteristickou intenzivní hořkou chuť (která se považuje za ukazatel kvality). Zatím bylo v této houbě zjištěno více než 150 triterpenů. Celá jedna skupina – skupina kyselin ganoderových – se nachází pouze v reishi a dalších druzích rodu Ganoderma (lesklokorka). Ty všechny mají terapeutickou účinnost. Má se za to, že zejména těmto triterpenům lze přičíst hypolipidemické a antioxidační účinky, jež jsou synergicky zesilovány působením polysacharidových frakcí.

Triterpeny se díky svému působení proti rostoucím nádorům – in vivo a in vitro – považují rovněž za potenciální protirakovinné látky: na rozdíl od betaglukanů, které aktivují imunitní systém, působí cytotoxicky přímo na nádorové buňky.

Kromě toho triterpeny obsažené v reishi inhibují HIV-1 proteázu a HIV-2 proteázu. Zjištěny byly také jejich hepatoprotektivní účinky (in vivo a in vitro).

Triterpeny se nacházejí pouze v přípravcích z reishi vyrobených dvojitou extrakcí, protože jsou všechny mastné a nerozpustné ve vodě. Jelikož je výtěžek triterpenů z reishi velmi nízký, jsou doplňky stravy s vysokým procentem čistých triterpenů mimořádně drahé.

Procentní podíl může dosahovat až 25 % (s výjimkou přípravků z výtrusů). Pro výrobce potravinových doplňků je zásadní dosáhnout náležité rovnováhy mezi vysokými podíly triterpenů a polysacharidů na jedné straně a biologickou dostupností na straně druhé.

Nukleosidy, minerály a stopové prvky

Stejně jako houba Cordyceps sinensis (housenice čínská) obsahuje i reishi bioaktivní nukleosidy, jako jsou adenosin, uridin a guanosin, které ovlivňují například srážlivost krve a zlepšují schopnost červených krvinek absorbovat kyslík.

Nukleosidy se nacházejí zvláště v části plodnice kolem výtrusorodých rourek (tkáň hymenoforu). Mnoho producentů reishi uvádí v rámci marketingu „velká“ množství např. adenosinu ve svých produktech. Náš výzkum ale ukázal jen 0,08 mg/kg (neboli 0,000008 %), což je pouze stopové množství, mnohem nižší než obsah adenosinu v houbě Cordyceps sinensis. Podhoubí podle všeho neobsahuje žádné měřitelné množství nukleosidů.

reishi je také bohatá na minerály a stopové prvky – obsah minerálních látek dosahuje přibližně 10 %. Hlavními složkami jsou draslík, vápník a hořčík.

Některé prameny zdůrazňují, že reishi obsahuje organické germanium. Germanium sice není esenciální prvek, ale při podávání v nízkých dávkách jsou mu připisovány imunopotenciační, protinádorové, antioxidační a antimutagenní účinky. Neexistují však žádné pádné důkazy, které by tento prvek spojovaly s kterýmikoli specifickými zdravotními přínosy houby reishi. Zastoupen je pouze ve stopovém množství.

Biologická dostupnost

Je důležité uvědomit si, že většina zmíněných bioaktivních látek má terapeutický účinek, pouze jsou-li obsaženy v přípravku z reishi vyrobeném správnou extrakcí.

Tato naprosto zásadní věc se označuje jako „biologická dostupnost“ (to znamená, zda můžeme přípravek skutečně vstřebat, a mít z něj tedy terapeutický užitek). „Správnou extrakcí“ se rozumí dvoustupňový proces extrakce za použití etanolu, horké vody a alkoholového srážení. Za účelem zvýšení výtěžku a vytvoření celospektrálního přípravku s vysokou čistotou a vysokým podílem bioaktivních látek je nutné použít postupy extrakce, které jsou pracovně náročné (a tudíž nákladné).

U většiny přípravků z reishi, které jsou k dostání na trhu, buď vůbec nejde o extrakty, nebo byly vyrobeny jen základní horkovodní extrakcí. To se dá snadno poznat, pokud víte, co hledat: etiketa s údaji o doplňku stravy buď neobsahuje žádné informace o bioaktivních látkách (žádná procenta polysacharidů apod.), nebo je na ní uvedeno například jen „extrakt 10:1“ – což jako ukazatel kvality nemá význam. „Extrakt“ je v tomto případě zpravidla chybný termín. Přesnější by bylo hovořit o „koncentrátu“, protože poměr nejčastěji udává pouze snížení hmotnosti nebo objemu. Tyto údaje o poměrech nemohou být nezávisle ověřeny a neříkají nic o obsahu bioaktivních látek.

Tradičně se sušené plodnice reishi řezaly na dlouhé úzké plátky, ze kterých se pak vařil čaj.

Tuto tradiční metodu podrobila testu Hongkongská rada spotřebitelů (Choice Magazine č. 286, 15. srpna 2000). Domácí čaj z reishi byl v rámci testu porovnán s profesionálně připraveným extraktem.

Tým provádějící studii vařil 15 gramů plátků červené reishi v 300 ml vody (přibližně jedna miska) po dobu jedné hodiny. Laboratorní rozbor následně ukázal, že se do vody vylouhovalo asi 0,076 gramu (cca 0,5 %) polysacharidů. Studie tedy dospěla k závěru, že tato metoda, kdy spotřebitel reishi vaří, je nejen pracná, ale také mnohem dražší a evidentně méně účinná než užívání hotových průmyslově vyrobených přípravků z reishi.

Jeden z důvodů nízkého podílu polysacharidů v čaji je následující: polysacharidy jsou dlouhé řetězce molekul, které se rozpadnou, a tedy ztratí biologickou aktivitu, jsou-li dlouhodobě vystaveny vysokým teplotám. Výzkum ukázal, že pokud vaření usušené houby probíhá pod tlakem, k tomuto rozpadu nedochází a dosáhne se mnohem většího výtěžku bioaktivních polysacharidů.

Horkovodní extrakce za nízkého tlaku (například příprava houbového čaje) je neefektivní.