Je váš doktor staromódní?

MUDr. Timothy B. McCall

Aby udrželi krok s vývojem, musí praktičtí lékaři studovat odborné lékařské časopisy, účastnit se konferencí a seminářů. Studie vycházející z vědeckých zpráv interní medicíny dochází k tomu, že zřejmě ne všichni lékaři tak činí. Více než 700 lékařů bylo zařazeno do průzkumu, který měl zjistit jejich znalosti nejnovějších postupů v lékařské praxi.

Například se ukázalo, že vyšetření glykovaného hemoglobinu se po cca 10 letech provádění ukázalo jako velmi cenný ukazatel pro hodnocení léčby diabetu. V lékařských časopisech i učebnicích se už objevily desítky článků, popisujících jeho správné využívání. Nicméně se ukázalo, že 65 % všeobecných lékařů a 36 % internistů nevědělo, jak tento test správně využívat. Studie shledala, že tito lékaři neměli rovněž znalosti ani o dalších šířených novinkách.

Pokud se snažíte určit, do jaké míry se váš praktický lékař odborně dál vzdělává, je důležité pamatovat na následující:

• Jakmile lékaři dokončí svá studia, jsou obecně dobře obeznámení s aktuální moderní lékařskou praxí. I když noví lékaři mohou mít nedostatek zkušeností a schopností správného úsudku, který s tím souvisí, mají blíže k novým medikamentům, posledním medicínským technologiím, setkali se již s pacienty, u kterých byly zjištěny nemoci jako AIDS nebo Lymská borelióza. Mnoho starších lékařů však praktikuje lékařskou péči tak, jak se ji naučili už dávno - před 30 až 40 lety.
• Starší praktici budou pravděpodobněji zaostávat při sledování novinek, ale ti, kteří tomu věnují svou námahu, spojí nejlépe své širší znalosti se svými bohatými zkušenostmi. Nejvýznamnější autority a učitelé v oblasti medicíny mívají obvykle už šediny. Avšak ti nejhorší praktičtí lékaři, jaké jsem potkal, měli vysoký věk. Pro lékaře není závazně předepsán věk odchodu do penze. Někteří významní jedinci si udržují své schopnosti až do svých 80 let i déle. Takoví jsou však pravděpodobně spíše výjimkou než pravidlem. Podle zkoumání časopisu Boston Globe se 40% případů zastavení činnosti, odsouzení a dalších postihů v důsledku špatného vystavení receptu v průběhu jednoho roku ve státě Massachusetts týkalo lékařů nad 65 let. Avšak tito lékaři přitom tvoří jen 8% z počtu lékařů s licencí a mnoho z nich pracuje jen na částečný úvazek.
• Lékař, který drží krok s novými poznatky v jedné oblasti, může být v jiných oblastech velmi pozadu. Třeba takový kardiolog může být dobře informovaný o posledních léčebných postupech při angíně pectoris nebo vysokém tlaku, ale o vývoji v léčbě diabetu nebo astma může vědět jen velmi málo. A protože mnoho specialistů poskytuje zároveň i primární léčbu, je tu větší riziko zaostávání, pokud překročí hranice svého oboru. To se obzvlášť projevuje u lékařů, kteří provádí mnoho rutinních výkonů - třeba kardiolog nebo gastroenterolog (specialista na nemoci žaludku a střev).
• Nejlepším způsobem, jak posoudit další vzdělávání vašeho lékaře, je znát některé detaily vašeho zdravotního stavu. Čím více toho víte, tím lépe budete schopni posoudit znalosti vašeho lékaře. Pokud například trpíte na astma a prostudovali jste si poslední informace o jeho léčbě, měli byste vědět, že odborný názor na jeho léčbu se v průběhu posledních let radikálně změnil. Lék theophyllin, který byl hlavní částí léčení astmatu, začal být masově nahrazován léčbou s pomocí inhalací.
• Pokládání otázek může pomoci posoudit, jak dobře je lékař seznámen s moderními trendy terapie. Mohli byste se ptát i na zdravotní problémy, o jejichž léčbě jste se dozvěděli třeba ze sdělovacích prostředků. Je dobré pokládat otázky typu: "Pokud má někdo provedený test na AIDS, který je negativní, znamená to s konečnou platností, že nebyl infikován?" Kterýkoliv lékař, který má alespoň základní přehled, by měl vědět, že existuje neurčité období v délce až 6 měsíců, po jehož průběhu může být další test už pozitivní. Korektní odpověď na takovou otázku je tedy taková, že čím delší čas uběhl od pravděpodobné infekce, tím menší je pravděpodobnost falešné negativity.
• Ani lékař, který předepisuje nejnovější léky, protože ho přitahuje možnost se účastnit na jejich testování, nemusí být výborný znalec nových postupů. Právě ti lékaři, kterým čas utekl, bývají mimořádně ovlivňováni pobídkami ze strany výrobců léků, aby preferovali předepisování nejnovějších léků, které jsou podporované reklamou. A právě v případech, kdy jsou nejnovější léky nebo vyšetření předepsány lékaři, kteří o nich ještě nemají potřebné znalosti, je riziko nesprávného užívání nebo nerozeznání škodlivých vedlejších účinků o to větší. A na druhé straně je předepisování zastaralých léků nebo vyšetření jasným indikátorem toho, že takový lékař nedbá na doplňování svých znalostí.

Důležitost sledovat nové trendy je však také občas příliš zveličována. Není to totéž jako špičková lékařská péče. Někteří lékaři, kladoucí příliš velký důraz na vyhledávání nových informací, mohou mít zase nedostatky v ostatních činnostech. A tudíž platí, že pokud máte lékaře poněkud zaostávajícího při svém dalším vzdělávání, ale jinak je pečlivý, soucitný a sdílný, dostane se vám možná skvělé péče. Jen to bude chtít si občas sami nastudovat informace o svém zdravotním stavu a o něco víc se zajímat o názory některého dalšího odborníka.

Věnuje se váš lékař také prevenci?

Níže je uvedena statistika hlavních příčin úmrtí v USA. Jak se ukazuje, většině z nich lze preventivně bránit. Navzdory všem propagovaným postupům se většinou lékaři zabývají jen léčbou příznaků chorob a jen občas se snaží dodržovat nevyhnutelné zdravotní prohlídky. To jen ukazuje na to, jak důležitá je prevence.

Prevence nemá takové postavení jako třeba balónková angioplastika, která při optimálním použití může vést až ke dramatickému zlepšení. Když se kardiolog zorientuje v křivolaké koronární artérii a s pomocí katetru umístí a nafoukne balónek, aby odstranil blokádu artérie, může to okamžitě odstranit pacientovy příznaky. Lze tak odvrátit třeba i srdeční infarkt. Není výjimkou, když se ozve potlesk na operačním sále poté, co lékař dokončí obtížný zákrok. Zručný kardiochirurg se těší obdivu pacientů, sester i od svých kolegů.

Působivá léčba je mnohem víc vzrušující než prevence choroby aplikovaná časněji, obzvláště když se chorobě zabrání jen pomocí ústních instrukcí. Tehdy vám nikdo neplácá po zádech a neříká: "Dobrá práce - přesvědčit toho člověka aby přestal s kouřením." Avšak u mnoha pacientů, kteří podstupují angioplastiku, by stačilo, aby lékař věnoval nějakých 5 minut - a někdy je potřeba opravdu jen tak málo - kdy se podaří přesvědčit je o škodlivosti kouření a přimět k tělesnému pohybu. Pak už nemusí být potřebná žádná angioplastika. Lékař si nikdy nemůže být jistý, zda jeho preventivní snaha přináší ovoce. Jestliže se v budoucnu žádná vážná zdravotní příhoda nestane, je nemožné prokázat, že by se odehrála, nebýt lékařova preventivního pohovoru.

Prevence patří mezi nejdůležitější náplň práce praktického lékaře. Avšak mnoho lékařů s praxí ji ignoruje a místo ní se zaměřují na diagnostiku a léčbu chorobných příznaků. Chovají se jako kdyby se prevence a jejich tradiční povinnosti navzájem vylučovaly. Ve skutečnosti návštěvy ordinace představují výbornou příležitost k provádění preventivní medicíny, obzvláště pokud se mezi pacientem a lékařem vytvořil vztah plný stability a důvěry. Ještě důležitější je, že prevence nebývá obsažena v běžné péči, protože se k ní nevyskytla příležitost - hodně lidí jde k lékaři jen tehdy, když jsou už nemocní.

Ze sledování preventivního působení lékařů vyplývá, že jejich schopnost radit lidem, aby změnili své nezdravé návyky, tvoří pravděpodobně to nejvýznamnější v jejich práci. Důvod je potřeba hledat v tom, že skutečná moc zabránit nemoci náleží pacientovi a nikoliv lékaři. Způsob, jakým žijete, nesmírně ovlivňuje vaše sklony onemocnět určitými chorobami.

Proto by měli praktičtí lékaři šířit osvětu mezi svými pacienty o tom, jak se správně stravovat a proč se snažit o pohyb v přírodě. Typický Američan dnes konzumuje příliš mnoho kalorií, tuků, solí a nedostatečné množství vláknin. Strava s velkým obsahem tuků vede k srdečním infarktům, diabetu a k rakovině. Pravidelné cvičení naopak snižuje stres, povzbuzuje imunitní systém, snižuje riziko infarktu a posiluje kosterní aparát. Například už jen 20 minut chůze třikrát týdně může být přínosným.

Dobří lékaři si najdou čas, aby s vámi pohovořili o vašem životním stylu, aby vám připomněli, jak můžete pozitivně ovlivnit vaše zdraví a aby vám neodsuzujícím způsobem předložili konkrétní návrhy.

Pojďme si promluvit o sexu

Sexualita je téma, o kterém se může těžko hovořit - jak ze strany lékařů, tak i jejich pacientů. Pro mnoho lékařů je těžké položit pacientce otázku jako např. "Měla jste někdy anální pohlavní styk?" nebo se zeptat dospívajícího: "Používáš kondomy?" A ještě obtížnější může být se ptát dospívajícího navazujícími otázkami, které mají poskytnout obraz, zda vědí, jak používat antikoncepci správně. Tyto otázky jsou ale důležité, protože tu hrozí riziko nechtěného rodičovství nebo infekce HIV. Bohužel hodně lékařů selhává v tom, aby se zajímali o témata související se sexem.

Výzkumníci z lékařské univerzity v Bostonu zjistili, že ze zkoumaného okruhu lékařů se jen asi třetina zeptala nových pacientů, zda měli nějaké problémy nebo obavy spojené se sexualitou. Záznam o sexuální historii byl v takových případech doložen u 43 % mužů ale jen u 21 % žen. Lékaři se více zdráhali s dotazy na sexuální problémy, adresovanými starším pacientům. Je zajímavé, že tento výzkum ukázal, že věk ani samotný sex pacienta neměl vliv na pravděpodobnost vzniku sexuálních problémů. Přitom 98 % pacientů, kteří byli dotazováni na sexuální potíže, shledávalo takové otázky jako přiměřené. Záznamy o sexuální historii často pomohly k lepšímu pochopení pacientovy situace a v 26 % poskytly důležitou informaci, což v 16 % vedlo ke změnám léčby nebo bylo důvodem pro následnou léčbu.

Když lékaři pokládají otázky o sexualitě, měli by tak činit bez odsuzování a bez závěrů. Jinak se často stává, že lékaři pokládají mladé lesbičky za heterosexuální a pak jim dávají nežádoucí rady o plánovaném rodičovství. Rozpačitá situace také nastává, pokud lékař pokládá staršího pacienta za sexuálně neaktivního. Takové chybné úsudky mohou podkopávat důvěru a vést i k chybným diagnózám. Jestliže má pacient pocit, že by mohl být za své jednání odsuzován, nebude mít chuť na téma sexu mluvit.

Lékaři, kteří se vyhýbají zjišťování sexuální historie, bývají rovněž neochotní věnovat tomu potřebný čas, nedokáží překonávat své zábrany nebo předpokládají, že sexuální chování není u konkrétního pacienta významné. Tím, že se na to neptají, nemají možnost se dozvědět o konfliktech, které má pacient se svým partnerem, o zneužívání nebo podobných problémech, které mohou ovlivňovat pacientovo zdraví. Sexuální problémy přitom mohou být vodítkem k příčinám takových nemocí, jako jsou např. žaludeční vředy, hormonální potíže nebo deprese.

Lékaři, kteří se nezajímají o sexuální historii pacientů, nemusí také rozeznat stav, kdy pacienti trpí vedlejšími účinky předepsané léčby. Mnoho chemických léků na vysoký tlak například způsobuje impotenci, problémy s ejakulací nebo snížení zájmu o sex. Pokud se na to lékař nezeptá, může u takového pacienta přetrvávat díky vedlejšímu efektu taková obtíž - a přitom by řešením mohla být jen menší změna v medikaci. Někteří lidé si totiž neuvědomují, že jejich nově vzniklé potíže jsou projevem vedlejších účinků léků a mylně je přiřazují vyššímu věku nebo ztrátě zájmu o svého partnera. Jsou pacienti, kteří si tuto souvislost uvědomí, ale než by se o tom zmínili svému lékaři, raději přestanou léky užívat a tak se vystavují nebezpečí nekorigovaného tlaku, vedoucího ke zvýšení rizika infarktu nebo mrtvice.

Závěr je tento: pro lékaře i pacienty může být rozhovor o sexu nepříjemným, avšak je životně důležitý. Pokud jsou tyto informace pominuty, může to vést až k chybné diagnóze, k vynechání příležitosti pro léčbu a někdy dokonce i k předčasnému úmrtí. Proto možná už i pro vás nadešel čas udělat si menší pohovor se svým lékařem…

Zdroj: www.drmccall.com