Nedovolte, aby vás lékař nakazil

MUDr. Timothy B. McCall

Daleko větší problém souvisí s rizikem nákazy jiných druhů infekcí od vašeho lékaře. Podle center zabývajících se ochranou před šířením infekčních onemocnění, se více než 2 milióny lidí infekčně nakazí přímo v nemocnicích - počínaje zápaly plic až po infekce v důsledku chirurgických zákroků. Každý rok tyto infekce způsobují v USA kolem 19 000 úmrtí přímo a na dalších asi 58 000 případech úmrtí mají svůj podíl. Avšak o kolika případech tohoto druhu jste slyšeli ve srovnání s "velkým množstvím lékařů nakažených AIDS od pacientů"?

Mnoho infekcí, získaných v nemocnici je na pacienty přenášeno rukama pomocného zdravotnického personálu. A nejedná se přitom o nějakou novinku: už v roce 1840 vyzkoumal Ignác Semmelweis, maďarský student medicíny ve Vídni, že mnoho žen, které porodily své dítě v nemocnici, umírá na tzv. horečku omladnic. Tato nemoc však byla jen vzácná u žen, které rodily doma. Semmelweis došel k závěru, že smrtící bakterie se přenáší rukama studentů medicíny, kteří přichází přímo z pitevny na porodní oddělení a infikují tak budoucí rodičky.

Když Semmelweis zavedl úkon důkladného mytí rukou s pomocí mýdla před vstupem na porodní oddělení, četnost onemocnění horečky omladnic značně poklesla. Avšak vedoucí lékaři se nenechali přesvědčit překvapivým úspěchem Semmelweise - možná díky závisti nebo ignoranci - a postavili se proti jeho povýšení a nakonec jej donutili opustit Vídeň. Pološílený v důsledku selhání lékařské profese vzhledem k metodice mytí rukou, které vedlo k ohromnému počtu zbytečných úmrtí, Semmelweis zemřel ve 47 letech v útulku pro choromyslné. Lékařská profese však ještě ani dnes - po 150 letech - nepřijala plně tuto metodiku!

Jak často si lékaři myjí ruce?
Výzkumníci z univerzity ve Washingtonu zjišťovali, jak často si myje ruce zdravotnický personál z jednotek intenzivní péče. Pokud by tito pracovníci měli dodržovat předpis pro zabránění šíření infekcí, měli by si mýt ruce své ruce po každém kontaktu s pacientem a pokaždé, když manipulovali s potenciálně kontaminovanými prostředky, jako jsou např. intravenózní soupravy. Výzkumníci zjistili, že v průměru si lidé v tomto prostředí myli ruce jen v 38 % případů, kdy je to žádoucí. Mnoho z nich dokonce selhalo s mytím i po takových činnostech, jako je výměna znečistěného prádla nebo manipulace s prostředky pro zachytávání moči. Lékaři z plicních oddělení si myli ruce cca v 70 % případů, sestry a obsluha rentgenů jen asi v 40 %. Praktičtí lékaři se ukázali být největšími provinilci - myli si ruce v méně než 26 % případů, kdy je to doporučováno.

Zdánlivě tak triviální činnost, jako je mytí rukou, je podle odborníků tím nejdůležitějším způsobem, jak zabraňovat infekcím získaným během hospitalizace. Doporučuje se po každém jednotlivém kontaktu s pacientem, i když se provádí něco tak prostého, jako je měření krevního tlaku nebo jakékoliv dotýkání pacientovy ruky. Nedostatečné mytí rukou není jen potíž v nemocnicích, ale rovněž i na klinikách a v lékařských ordinacích. Jednou jsem asistoval celé odpoledne u specialisty, který vyšetřoval desítky pacientů a neumyl si ruce ani jednou!

I když to vždy není možné, tak nejlepší cestou, jak se bránit infekcím přenosem od lékaře, je ujišťovat se, že si lékař myje ruce jak před vaší návštěvou, tak i po ní. Samotný proces mytí by měl trvat minimálně 30 vteřin. Rychlé opláchnutí nestačí. Pokud nemáte příležitost sledovat lékaře přímo, podívejte se na jeho umyvadlo v ordinaci. Je mokré? Je zásobník na tekuté mýdlo naplněný? To však nemusí dát všude reálný obraz, protože na klinikách bývá k dispozici mnoho umyvadel. Jinou cestou, jak se ujistit o mytí rukou, je prostě se zeptat lékaře ještě před tím, než vás začne vyšetřovat: "Promiňte, ale hodně jsem v poslední době slyšel(a) o infekcích, způsobených nedostatečným mytím rukou… Myl jste si prosím své ruce?"

Může se vám dostat dobré lékařské péče i kdybyste byli toxikomani

• Když dáváte souhlas ke zpřístupnění lékařských informací, ujistěte se, že je zřejmé, komu ještě k nim bude umožněn přístup, ke kterým dalším informacím bude mít ještě oprávnění a k čemu je chce použít.
• Nikdy nepodepisujte nevyplněné formuláře (jak se často stává, když vás přijímají v nemocnici).
• Připomínejte svému lékaři, že nesouhlasíte s podstupováním citlivých informací komukoliv jinému bez vašeho souhlasu.
• Požadujte po svém lékaři, aby o některých skutečnostech nepořizoval písemný záznam. Můžete to vyjádřit například takto: "Jestliže vám nyní sdělím něco velmi osobního, co se může vztahovat k mé léčbě, ale nechci, aby bylo zaznamenáno v mé kartě, budete ochoten respektovat toto mé přání?" Lékař může nebo nemusí být ochoten vyhovět. Pokud ne, pak možná potřebujete najít jiného, který k vám bude vstřícnější.

Je váš lékař také dobrým učitelem?

Po dokončení vyšetření a tělesné prohlídky vám lékař sdělí, k čemu došel, doporučí další vyšetření a léčbu a poradí co dělat, aby nastalo zlepšení. To bývá nejvhodnější příležitost k pokládání otázek.

Jestliže opouštíte lékařskou ordinaci s pocitem, že jste nepochopili, co vám lékař sdělil nebo že vaše otázky nebyly zodpovězeny, pak lékař nedělá dobře svou práci učitele. Dobrý lékař se často ptá svých pacientů na konci návštěvy, zda mají nějaké další otázky nebo obavy, které nebyly vysvětleny. A pokud nezbývá dostatek času se všemi zabývat, může být naplánována další návštěva.

Je důležité, aby lékař mluvil jazykem přiměřeným vaší inteligenci a úrovni vzdělání. Je třeba, aby se lékař vyhýbal nesrozumitelnému odbornému názvosloví a také nadřazenému přístupu - jako k dítěti.

Níže jsou uvedena některá kritéria, která vám mohou pomoci určit, jaký je váš lékař učitel. Stupeň podrobností, ke kterému je lékař ochoten dojít, samozřejmě závisí na naléhavosti vaší situace a na hloubce vašeho zájmu.

URČOVÁNÍ DIAGNÓZY
Kdykoliv je to možné, pak pro stanovení každé diagnózy by měl lékař probírat následující:

• o co se zřejmě jedná,
• jak to vzniklo,
• jak se došlo k diagnóze,
• jaká je jistota, že je správná,
• co může stav zlepšovat,
• co škodí,
• co se dá následně očekávat,
• jaká další vyšetření bude potřeba,
• jak se může projevovat zhoršování stavu,
• co dělat, když nastane zhoršení.

Když se lékařům nedaří stanovit diagnózu, měli by uvažovat o možných příčinách vašich příznaků a sdělovat vám své obavy. Pokud pochybují o tom, že váš problém je významný, měli by vám říci proč. A když jsou lékaři přesvědčeni o tom, že vám nic není, ale nejsou schopni vám to přesvědčivě doložit, asi stěží se pak budete cítit spokojeně.

PLÁNOVANÁ VYŠETŘENÍ
U každého doporučovaného vyšetření by měl lékař podávat tato vysvětlení:

• jak se provádí,
• co se tím sleduje,
• jaké vedlejší účinky se mohou projevit,
• jak jeho výsledky mohou ovlivnit další léčbu,
• jaké jsou alternativní způsoby pro stanovení vaší diagnózy,
• plusy a minusy ve srovnání s alternativami.

LÉČBA POMOCÍ LÉKŮ
Při předepisování každého léku by lékař měl poskytovat tyto informace:

• jak a kdy by měl být užíván,
• po jak dlouhou dobu užívat,
• proč je nezbytný,
• jaké jsou jeho možné vedlejší účinky,
• možné vážnější vedlejší účinky - i když jsou málo pravděpodobné,
• co dělat, když budete mít pocit, že se projevuje vedlejší účinek,
• jak si počínat, když opomenete lék užít.

PREVENCE
Během návštěvy v ordinaci by se měla v rámci vzdělávací fáze aplikovat preventivní medicína. Při této příležitosti by vám měl lékař vysvětlovat, jak například vaše návyky, cvičení a stravování ovlivňují váš zdravotní stav a jaký přínos mohou mít jejich změny. U lidí, jejichž problémy mají vztah k vlivům prostředí nebo povolání, by měl lékař doporučit, jak se bránit proti jejich dalším nebezpečným vystavováním.

NAPSANÉ INSTRUKCE
Studie ukazují, že lidé zapomínají asi polovinu toho, co jim lékař sděluje v průběhu pár minut. Je proto dobrým nápadem, když vám lékař napíše instrukce, vyjmenuje možné vedlejší účinky a další důležité věci. Také to lze provést i tak, že si budete sami dělat poznámky z toho, co vám sděluje. Předtištěné prospekty popisující různé léky, vyšetření nebo zdravotní stavy mohou být velmi prospěšné - především pokud jsou na úrovni pro vás srozumitelné a neobsahují lékařský žargon.

Zdroj: www.drmccall.com