Karmická medicína 07 – Užitečné vzorce chování

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

V dosavadních článcích (Karmická medicína 2 – 6) jsme si probrali různá vzájemně související témata. Bude užitečné je krátce shrnout, aby vynikly základní pojmy a souvislosti:

Vesmír je živý a inteligentní celek a my lidé jsme jeho funkční součástí. Člověk je ve své podstatě Duše neboli Duchovní bytost a tělo je jen její nezbytnou schránkou. (jako by Duše byla software a tělo hardware = jedno bez druhého nemůže fungovat)

Toto tělo je sice smrtelné, ale není nenahraditelné. Když jedno tělo doslouží, zrodíme se do dalšího. Kvality této hmotné schránky odpovídají kvalitám jejího obsahu = TĚLO JE OBRAZEM DUŠE.

Vesmír se ke každé bytosti chová spravedlivě a odměňuje ji a vychovává jako skutečný Tatínek. Jeho spravedlnost nás provází napříč jednotlivými zrozeními = inkarnacemi a dříve nebo později se naplňuje. Nelze jí tedy žádným způsobem uniknout. Klíčovou součástí Vesmíru je Universální Informační Pole (UIP) – a naše individuální vědomí i Podvědomí jej pomáhá spoluvytvářet a tím je také jeho nedílnou součástí, bez ohledu na to, že zpočátku nemáme zpětnou vazbu – dost dobře nevnímáme jeho signály. Důležité je, že jakmile se naučíme tyto signály vnímat a dešifrovat, můžeme skrze toto UIP obdržet veškeré informace potřebné pro náš spokojený život – pro naše štěstí, pro naše zdraví, i pro naše hmotné zabezpečení.

Také jsme se dověděli o našem těle, že:

Tělo je dobře vybaveno řadou vnitřních čidel = interoreceptorů, které nás jsou schopny spolehlivě a včas informovat o každém narušení vnitřní rovnováhy, které dlouhodobě předchází vzniku chorob.

Velmi významnou možností, jak posílit své zdraví a současně zklidnit psychiku a harmonizovat funkci celého vegetativního nervového systému, jsou dvě vnitřní techniky, které lze v podstatě provozovat celodenně, kdykoliv a kdekoliv:

• pomalé hluboké dýchání s maximálním výdechem a maximálním nádechem
• aktivace pánevního dna
• časem si přidáme ještě další související techniky – především bandhy (zpevnění), ale ty v tuto chvíli nejsou zásadní

Samozřejmě, že se vždy najde oponent, který články na téma Karmická medicína označuje jako „křehké konstrukce“.

1. Je třeba si však uvědomit, že na takovýchto podobných „křehkých konstrukcích“ křesťanství stojí celá západní civilizace. A naopak z jiných „křehkých konstrukcí“ zapsaných v koránu čerpá svoji inspiraci současný muslimský terorismus.
2. A je stále zřetelněji patrno, že západní křesťanská civilizace pozvolna vyčerpává všechny své možnosti a poznenáhlu přibývá lidí, kteří pro ztrátu důvěry k jakýmkoliv „křehkým konstrukcím“ ztrácejí i smysl své existence.
3. Dnešní zvolna narůstající společenské problémy vyvrcholí v totální materialistickou krizi a dříve nebo později si okolnosti vynutí další ideovou přestavbu společnosti v civilizaci nového typu. – A ta pak bude potřebovat novější ideové zázemí = přesněji vykládající Svět a roli jednotlivce v něm. – Ono už se toto v podstatě děje – ne masově, ne veřejně, ale stále se objevují noví jedinci, kterým podobné výklady (jako jsou texty o karmické medicíně) pomáhají znovu nalézt důvěru v Život, jenž je obklopuje a skrze tuto důvěru obnovit i svoji duševní stabilitu a spokojenost.
4. Kromě výtek od materialistických skeptiků je občas nutno čelit i námitkám některých věřících, kteří se postaru snaží vykládat Boha jako jakéhosi oponenta ke zmatkům „špatného světa“, jenž nás obklopuje. Ale tak tomu také není – Kosmický Systém není oponentem sama sebe – on je pánem situace od počátku tohoto námi obývaného lokálního Vesmíru. Systém od počátku opakuje stále stejné schéma vývoje. Ví o chaosu, který je v nás i kolem nás, protože jsou to zmatky související s totální chaotičností té Energie, která zde byla na počátku – v okamžiku Velkého třesku.

Pomocí informací přicházejících z jiných, vývojově starších lokálních Vesmírů si Kosmická Inteligence tento „náš“ Vesmír buduje = vyvíjí podle svých plánů.

Bůh = Celek = Veškerenstvo – nemůže být oponentem nikomu a ničemu. To on sám si vyvíjí tento lokální Vesmír jako jednu „buňku“ uvnitř sama sebe (podobenství s organismem), jako jeden server uvnitř své sítě (podobenství s internetem).

Kam tedy směřujeme? Jací budeme na konci tohoto předem daného vývoje? Budeme to, co jiné bytosti na jiných již vývojově dokončených planetách = jednotlivci dokonale spolupracující s potřebami Kosmického Veškerenstva. Odměnou za toto souznění bude maximální štěstí, jakého je mozek schopen, dokonalé zdraví včetně dlouhověké tělesné schránky, dokonalé materiální zabezpečení včetně dokonalého životního prostředí.

A to vše, dokud „Slunce nezhasne a ještě o něco dál“ = dokud se jeho vyzařování nezmění natolik, že to nebude únosné pro existenci života na této planetě a civilizace se bude nucena posunout – v rámci našeho lokálního Vesmíru.

V průběhu jednotlivých článků se zvolna přibližujeme k pragmatickým otázkám typu:

„Proč a jak změnit svoji Duši v duchu Karmických principů?“
„Jak tedy změnit sám sebe, abych lépe vnímal ony Vyšší principy?“
nebo dokonce
„Jak se změnit z nevěřícího materialisty v člověka, který věří a DŮVĚŘUJE těmto vyšším principům?“

Teoretické vysvětlení postupu je poměrně jednoduché. Začněme však úplně od začátku – od právě narozené lidské bytosti. Jak se vlastně člověk stává myslící bytostí?

Od malinka na něj stále někdo hovoří a v podstatě mu stále něco opakuje. Stále se malému človíčku říká „máma“ a „táta“, až začne věřit tomu, že tato bytost je máma a ta druhá bytost je táta. Človíček to začne opakovat a je pochválen. Později mu nějak dojde, jak udržet stolici a moč, a také je za to pochválen – a navíc je mu to i příjemné zůstávat v suchých plenkách.

A tak to jde dál a dál: většinu z toho, co děláme a jak při tom myslíme, je do našeho mozku naprogramováno neustálým opakováním a doprovázeno pochvalou či odměnou v případě, že dle mínění svého okolí (=nejprve rodina, později školka, škola a širší veřejnost) děláme to či ono správně, nebo jsme naopak upozorňováni, či přímo trestáni v případě, že s naším jednáním naše okolí nesouhlasí. Tímto způsobem byl a je náš mozek neustále programován. Takto jsme byli v dětství vybaveni do života v rámci společnosti, která se nás i v dospělosti neustále snaží formovat „k obrazu svému“.

Jenže v průběhu života někteří jedinci zjišťují, že jejich naprogramování jim nepřináší dostatečnou míru spokojenosti – většina z nich však ještě není dostatečně přesvědčena o potřebě své změny, nehledá zásadní řešení, ale jen způsob, jak problém nějak pohodlně odsunout – tomu také slouží většina současných chemických léčiv – odstraňují jen příznaky a neřeší skutečné prapříčiny nemocí. Ale čas od času se najde člověk, který si tyto souvislosti nechá vysvětlit podrobněji a je ochoten přistoupit na myšlenku, že kvalitní a plnohodnotné východisko z jeho problémů přinese jen zásadní změna osobnosti a podstatná změna životního stylu.

Pokud se jedná o duchovní souvislosti, jedná se většinou o situaci, kdy člověk dojde k poznání, že jeho dosud nevěřící a materialisticky smýšlející Duši by přineslo mnohem větší míru spokojenosti, kdyby i on začal nejen věřit ale především DŮVĚŘOVAT v existenci nějakých Vyšších principů, které by mu navíc dokázaly účinněji pomáhat z problémů, které přesahují jeho individuální možnosti. V zemích na Západ od nás se této situaci již před delší dobou začalo říkat „psychospirituální krize“.

Proč je použito právě slovo „krize“? Kdo ji zažil, ví, o čem je řeč. – to Vám je dlouhodobě hodně mizerně = Duše nebo tělo dlouhou dobu prožívá nepříjemné stavy – deprese, nemoci, nebo je trvale frustrován skrze majetek, skrze zaměstnání, či jakkoliv jinak. Takto trápený člověk se samozřejmě dlouhodobě snaží dostat ze svých problémů všemi běžně známými postupy. Jenže ať polyká cokoliv, co je mu předepisováno lékařem či psychiatrem z oficiální medicíny, ať dělá cokoliv, co mu doporučují materialističtí psychologové – konec trápení nepřichází.  V lepších případech klient stále více a více chápe, že viníkem svých neřešitelných potíží je nějakým způsobem on sám. A pomalu mu dochází, že změna z „nevíry“ ve „víru“ by mohla přinést ono dosud marně hledané řešení.

Těší se někdo z vás na další pokračování?