Karmická medicína 15 – Depersonalizace a derealizace (pro někoho vyšší stav vědomí, pro jiného jen diagnóza duševní poruchy)

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Můj nejlepší kamarád (vlastně druhý nejlepší – po manželce) mi poslal tento odkaz www.cs.wikipedia.org/wiki/Depersonalizace a k tomu poznámku: „Tak to vypadá, že to, o co usilujeme, má vlastní diagnózu.“

Po nahlédnutí do odkazu mi nezbylo než kamarádovi přitakat. To, co je pro neinformovanou osobu nepříjemným až hrůzostrašným zážitkem, je pro informovaného a předem dobře připraveného adepta jen dlouho trénovaným vyšším stavem vědomí, ve kterém ale rozhodně netrpí žádnými nepříjemnými pocity – ba přímo naopak….

Malé připomenutí:

Vezměme v úvahu informace, které nám poskytuje moderní fyzika a astrofyzika – o relativní prázdnotě viditelného hmotného světa. Ten je tvořen přibližně jen čtyřmi procenty hmoty a energie celého Vesmíru, zatímco převládajících 96 % je neviditelných pro naše smysly i pro současné vědecké přístroje  – viz článek Karmická medicína 13 – Možná je svět opravdu stvořen z Lásky.

Je tedy naprosto logické, že některým jedincům je prostě dopřáno tuto prázdnotu i reálně zažít.

Zásadní rozdíl je samozřejmě v tom, zda takovýto zážitek objektivního nadhledu nad viditelnou částí Vesmíru potká osobu nepřipravenou či předem dobře informovanou a připravenou.

Ale i dodatečně je náprava možná. Proč by měl člověk užívat nějaké chemikálie zvané psychofarmaka, když by bylo daleko racionálnější nabídnout mu svobodnou volbu mezi receptem na utlumující „lék“ na jedné straně a racionálním fyzikálním vysvětlením jeho nevšedního zážitku na straně druhé.

K oné připravenosti, o níž se zmiňuji, by samozřejmě měla patřit i informace o tom, že ona „prázdnota“ hmotného světa je z fyzikálního hlediska jen relativní. Ona „prázdnota“ ve skutečnosti vůbec není prázdná, ale je naopak vyplněna čímsi, co můžeme pracovně nazývat například jako „Primární Energie Vesmíru“ v současné literatuře někdy uváděná jako „Zdroj“ a která zahrnuje převládajících 96 % tvořených temnou hmotou a temnou energií.

Depersonalizace a derealizace se pak může ukázat jako schopnost mozku zastavit onu část své  činnosti, která nás svazuje na úrovni Ega. Ve vyšším stavu vědomí je mozek nezatížený individualitou nositele zřejmě schopen vnímat svět z pozice objektivního „Kosmického pozorovatele“ a pak je zbytečné, aby takový zážitek probouzel emoční centrum strachu.

Mít totiž z něčeho strach je samostatná izolovatelná činnost malého mozkového centra, která se dá zredukovat na minimum – pokud o to má někdo zájem.

Takovýto zájem může mít dvě odlišné příčiny:

1. někdo se nechce bát jen proto, aby mohl páchat různé asociální či životu nebezpečné aktivity, v nichž mu za normálních okolností právě strach brání – zde strach funguje jako faktor, chránící jednotlivce i společnost, v níž žije.
2. někdo se ale nechce bát z daleko užitečnějších důvodů – aby jej strach neobtěžoval v momentu, kdy je zbytečné panikařit – a to jsou například i zážitky depersonalizace a derealizace.

A jděme ještě o kus dál

Po tisíce let si lidé z různých kultur a z různých kontinentů předávají informace o tom, že je možné dosáhnout takových vyšších stavů vědomí, kdy nejen že nás neobtěžuje naše Ego svojí sebestředností (často dosti neobjektivní), ale kdy naopak můžeme prožívat rozšířené (transcendentní) vědomí uvědomující si geniální jednotnost a účelnost celého Vesmíru, celého Veškerenstva.

Žijeme v něčem, co někdo nazývá „Matrix“ jen s tím zásadním rozdílem, že ve stejnojmenném filmu ona realita stojící za tím, čemu říkáme „viditelný svět“, byla dosti chmurná.

Nejspíše je pravdou pravý opak – skutečný „matrix“, ve kterém žijeme, je naopak živý systém, který je TOTÁLNĚ POZITIVNÍ. Je to něco, pro co bychom mohli použít název jedné optimistické písničky od pánů Voskovce a Wericha – že to, v čem žijeme (bez ohledu na to jak si to zatím kazíme), je opravdu jen a jen NEBE NA ZEMI.