Psi mohou pomoci snížit stres u dětí: Co je vhodné vědět

- Pixabay

Ing. Zdeněk Rozehnal

Odborníci tvrdí, že čas strávený se psy může pomoci snížit hladinu stresu u dětí.  Vyplývá to z nové studie zveřejněné 15. června 2022 v časopise PLOS ONE.

Studie zkoumala úroveň stresu u dětí ve Velké Británii před a po 20 minutách strávených s vycvičeným psem a profesionálním psovodem. Sezení probíhala dvakrát týdně po dobu čtyř týdnů.

Výsledky byly porovnány s kontrolní skupinou dětí, které čas se psy netrávily, a se skupinou, která se místo toho věnovala meditaci.

Vědci uvedli, že děti, které trávily čas se psy, vykazovaly po interakci se psy výrazně nižší hladinu kortizolu (stresového hormonu) než kontrolní skupina nebo skupina meditující. To se týkalo jak běžných škol, tak škol se speciálními vzdělávacími potřebami.

Vědci uvedli, že intervence se psy může úspěšně snížit hladinu stresu u školáků, ale zároveň upozorňují, že je třeba provést další výzkum, aby se určilo optimální množství času stráveného se psy, které sníží stres.

Předchozí výzkum

Výsledky nové studie se shodují se závěry předchozích výzkumů.

Přehled literatury z roku 2018 uvádí, že psi poskytují úlevu od stresu a sociální podporu ve smyslu zvýšení sociální interakce, zmírnění osamělosti a deprese a případně zvýšení pohybové aktivity.

Andrea Dornová, MSW, klinická sociální pracovnice, autorka knihy When Someone Dies: A Children's Mindful How-To Guide on Grief and Loss, a matka dvou chlapců, uvádí, že nejnovější výzkumy potvrzují, že vystavení dětí psům má významný přínos pro snížení stresu.

Andrea Dornová uvádí, že vystavení dětí zdravým a dobře vycvičeným psům může přinést několik dalších výhod, které snižují stres.

Patří mezi ně následující:

• Pozitivní, věrná a bezpodmínečná láska a spojení (tj. pocit sounáležitosti).
• Důležité lekce o péči, které mohou posílit sebedůvěru a pocit bezpečí.
• Možnost soustředit se mimo sebe, což poskytuje rozptýlení od stresu a úzkosti.
• Zvýšení sociálních dovedností a snížení problémů s chováním.
• Pocit bezpečí, díky němuž se děti mohou cítit v bezpečí.
• Stimulace a regulace smyslového a nervového systému prostřednictvím hlazení nebo držení psa.

Tipy odborníků pro úspěch

Dr. Sandra Bonatová, je poradkyní dětského lékaře ve společnosti VIP StarNetwork, poskytovateli mobilních zdravotních služeb a služeb na místě. Absolvovala rezidenční program v oboru všeobecné pediatrie a stáž v oboru dětské endokrinologie.

Sandra Bonatová doporučuje, pokud se dítě nikdy předtím nesetkalo se psem, aby se před přivedením psa do rodiny s ním trochu seznámilo. To lze provést buď prostřednictvím interakce se psem kamaráda nebo člena rodiny, nebo v jiném typu kontrolovaného prostředí.

Doktorka Akua Boetangová, licencovaná psychoterapeutka a členka Americké asociace pro manželskou a rodinnou terapii rodičům doporučuje následující strategie, které mohou dětem pomoci, aby si psa co nejvíce užily:

• Dovolte dětem, aby určily, jak může být zvíře součástí jejich emocionální pohody.
• Poučte dítě o tom, jak může péče o zvíře sloužit jako potenciální prostředek ke zmírnění stresu.
• Zajistěte, aby odpovědnost spojená se psem nepřidávala dítěti další stres.

Co dalšího je třeba zvážit před pořízením psa

Temperament psa

"Hledejte psa, který je klidný, sebevědomý, mazlivý a přátelský," doporučuje Sandra Bonatová.

Andrea Dornová s ní souhlasí a poznamenává, že psi nároční na údržbu nebo psi s agresivitou v minulosti mají potenciál zvyšovat úzkost v rodině a domácnosti.

Zapojení rodiny

"Před zapojením dítěte do procesu může být užitečné provést určitý průzkum a šetření," doporučuje Andrea Dornová.

"Promluvte si s dítětem o tomto možném novém přírůstku do rodiny a umožněte mu setkat se s potenciálními psy, abyste našli takového, ke kterému bude cítit vztah."

Načasování seznámení

Zvažte načasování příchodu psa do domácnosti, doporučuje Sandra Bonatová.

"Ujistěte se, že je dostatek času věnovat se novému pejskovi a ujistit se, že členové rodiny jsou doma a mohou si se psem nastavit rutinu," poradila.

Závazek rodiny

Socializace, výcvik a cvičení jsou pro pohodu psa důležité.

Tento časový závazek je třeba zvážit ještě před pořízením psa do rodiny.

Finanční způsobilost

Psi mohou být skvělým prostředkem ke zmírnění stresu, ale potřebují péči a mohou představovat neuvěřitelně velký finanční závazek, upozorňuje Andrea Dornová.

Zvažte, k jakému veterináři bude váš pes chodit a jaké budou náklady na krmivo, návštěvy veterináře a případné neočekávané zdravotní náklady.

"Pokud si myslíte, že tyto závazky zvládnete, je skvělé. Pokud se vaše rodina rozhodne, že pes by mohl být příliš velkým závazkem, může být na zvážení menší domácí zvíře."

"Ačkoli jsou psi skvělými společníky, vaše dítě bude stále pociťovat mnoho stejných výhod, které zmírňují stres, od jakéhokoli domácího mazlíčka, který vaší rodině vyhovuje," doplnila Andrea Dornová.

Dozor dospělých

Aby bylo vlastnictví psa pro rodinu pozitivní, je podle dr. Bonatové nezbytné zapojení rodičů a jejich dohled (zejména u dětí mladších 10 let).

"Malé děti a děti se speciálními potřebami nemusí být dostatečně vyspělé, aby ovládaly své agresivní nebo zlostné impulsy, a proto by měly být po celou dobu pobytu se psem pod dohledem."

Vzorové chování

Mějte na paměti, že vy udáváte tón domácnosti. Rodiče by měli dítě naučit správnému způsobu péče o psa a chovat se k němu laskavě a trpělivě.

Co když je vaše dítě stále ve stresu?

Pokud už vaše rodina má psa (nebo několik psů) a vaše dítě nebo děti stále zažívají vysokou míru stresu, možná přemýšlíte, co můžete dělat dál.

Sandra Bonatová rodičům navrhuje, aby se dítě aktivněji podílelo na péči o psa.

"Mohou také nechat dítě, aby se psem dělalo různé aktivity, jako je například vodění psa na procházku, hraní si se psem na dvoře nebo trénování psa na nové povely či triky."

Pokud však nakonec dítě i přes čas strávený se psem nebo psy stále pociťuje vysokou míru stresu, je třeba zvážit a zavést jiné formy snižování stresu.

"To může zahrnovat cvičení, meditaci, terapii hrou a kognitivně-behaviorální terapii."

Závěr

V nové studii vědci tvrdí, že interakce se psy pomáhá snižovat hladinu stresových hormonů u dětí.

Podle odborníků může vlastnictví psa také pomoci naučit děti zodpovědnosti a sociální interakci.

Upozorňují však, že rodiče by měli zvážit finanční a časovou náročnost při pořízení pejska.

Může být váš mazlíček vaším novým probiotikem?

Bridgette Wilcox

Pokud třeba uvažujete o tom, že si opatříte nové domácí zvíře, je tu ještě jeden důvod navíc, proč to udělat: nový výzkum ukazuje, že domácí zvířata (především psi) vyvažují v domě dobré a špatné bakterie tím, že rozšiřují spektrum mikrobů v domácnosti. Tento přínos je možné přirovnávat k působení probiotik, o kterých víme, že posilují náš imunitní systém a příznivě ovlivňují naše střevní bakterie.

Vědecké studie už dříve doložily, že psi nám přináší do domu asi 56 druhů bakterií a tím navyšují různorodost těchto organismů v našich domácnostech. A zatímco se tato vyhlídka bude mnohým ustrašencům zdát děsivou, ve skutečnosti může pro nás být taková expozice prospěšná.

V prvé řadě se totiž ukazuje, že vystavování takovým bakteriím by mohlo mít pozitivní vliv na naše nálady. „Expozice od bakterií zvířat může pro naše střevní bakterie sehrát roli spouštěče změny jejich metabolizace neurotransmiterů. Tyto pak mívají vliv na naše nálady a další mentální funkce.“ Autorem této hypotézy je Jack Gilbert, ředitel centra pro výzkum mikrobioty na univerzitě v Chicagu.

Tento účinek je součástí antidepresivního působení našich domácích miláčků, které bývalo dříve přičítáno pouze zvýšené produkci našich oxytocinů.

Expozice od bakterií ze psů je také přínosná pro imunitní systém a platí to hlavně u dětí. Výsledky studie uvádí, že děti, které vyrůstají v domácnostech se psy, mají nižší pravděpodobnost onemocnění autoimunitními chorobami, jako jsou např. astma nebo alergie, protože jejich imunitní systémy byly vystavovány vyššímu počtu bakterií a tím získaly větší odolnost. Profesor Jordan Peccia z univerzity v Yale přišel dokonce se zjištěním, že alergie bývají projevem špatně nastaveného a příliš citlivého imunitního systému. Následkem pak bývá, že ten reaguje i na ty kontaminanty, na které by neměl. Tím, že malé děti (nejlépe do 3 měsíců věku) vystavíme bakteriím od zvířat, stimulujeme včas jejich imunitní systém a umožníme mu tím, aby se naučil dokonaleji rozlišovat mezi prospěšnými a škodlivými bakteriemi.

Když špinavý znamená zdravý

Výše uvedená zjištění zapadají do tzv. hygienické hypotézy, která říká, že pokud nejsme v dětství vystavováni dostatečnému množství bakterií, oslabuje to náš tělesný imunitní systém. Tato hypotéza byla definována imunologem Davidem P. Strachanem v 80.letech minulého století. Autor v ní použil analogii k posilovacím cvičením, kdy imunitní systém připodobnil ke kulturistům, kteří si postupně přidávají kila na své činky. Imunitní systém je potřeba stejným způsobem „trénovat“ tím, že jej vystavujeme kontaminantům, aby je zdolával.

Hygienickou hypotézu už podpořilo množství vědeckých studií. Mezi takové patří i studie z 90.let minulého století, provedená pod vedením Eriky von Mutiusové, kdy se srovnával výskyt alergií a astmatu v tehdejším Východním a Západním Německu. Výsledkem bylo zjištění, že děti z více znečištěného Východního Německa trpěly alergickými reakcemi a záchvaty astmatu méně často.

Také v rámci další studie, která byla publikována v magazínu the New England Journal of Medicine, se zjistilo, že výskyt astmatu je v komunitě Amišů nižší, než mezi Hutterity. I když obě komunity vykazují podobnou genetickou výbavu a žijí stejným životním stylem, u Amišů je zavedeno pouze tradiční farmaření a proto mívají častější kontakt se zvířaty než Hutterité, kteří využívají i moderní farmářské metody.

Nalezení optimální vyváženosti mezi hygienou a vystavováním kontaminantům může být pro rodiče sice obtížné, ale je reálné. I když nám instituce, které se zabývají prevencí onemocnění, stále dokola doporučují pravidelné čištění a desinfekci domácností, je současně potřeba podněcovat naše děti, aby si často hrály venku, nebály se ušpinit a dostávaly se do kontaktu s domácími zvířaty. Jejich imunitní systém tím dostane tolik potřebné příležitosti k posílení.

Originál: www.naturalnews.com/2017-06-09-could-your-pet-be-your-new-probiotic.html

Aby byly děti zdravé, potřebují více špíny

- Pixabay

E. Huff

Vědci z kalifornské univerzity v San Diegu zjistili, že děti, které jsou drženy v přílišné čistotě, mají zvýšené riziko rozvoje zánětů a nemocí. Bakterie běžně sídlící na lidské pokožce umožňují přiměřenou imunitní odezvu a chrání tak tělo proti přecitlivělé reakci na pořezání nebo jiná poranění. Nadměrná čistota ve skutečnosti zhoršuje přirozené uzdravovací funkce u dětí a vystavuje je zvýšenému riziku onemocnění.

Závěry této studie byly publikovány v aktuálním vydání časopisu the Nature Medicine a potvrzují teorii, že pro malé děti je přínosné, když se mohou setkávat s bakteriemi, protože jim to pomáhá vybudovat si imunitu a předcházet náporům alergií. Příliš velká čistota se nyní dává do souvislostí s nárůsty případů alergií ve všech vyspělých zemích světa.

Vědci se konkrétně zaměřili na bakterii staphylokokus, která hraje životně důležitou roli pro zastavení zánětu. Tato bakterie vytváří molekuly lipoteichoové kyseliny (lipoteichoic acid – LTA), která udržuje kožní buňky ve vyváženém stavu a ochraňuje je od šíření zánětu. Výsledkem je pak to, že po malém pořezání nebo poškrabání se neobjeví žádné větší otoky u kůže, na které sídlí staphylokokus.

Nadměrné používání mýdel, tělových šamponů a čistících prostředků na ruce odstraňuje tuto důležitou bakterii a vede mnoho vědců k tomu, aby doporučovali optimální hygienické metody. Dnes se obvykle dětem zakazují „špinavé“ aktivity venku a zdůvodňuje se to jejich ochráněním od bakterií, ale ve skutečnosti takové zákazy způsobují více špatného než dobrého.

Už několik odborných sdružení z Velké Británie (např. the Parents Outloud and Allergy UK) vyjádřilo souhlasný názor s tím, že takovýto výzkum je dokladem přehnané ochrany dětí před bakteriemi a že jejich vystavování špíně a písku je pro ně prospěšné. A protože se za posledních deset let ztrojnásobily počty výskytů alergií ve Velké Británii, zastánci vystavování dětí špíně doufají, že tyto zveřejněné závěry by mohly přimět mnoho lidí, aby přehodnotili své názory na dětské zdraví.

V USA je rovněž možné pozorovat rychlý nárůst alergií, astma, autoimunitních poruch, diabetu a vážných zánětlivých onemocnění. I zde však zároveň můžeme sledovat mnohdy až vášnivé lpění na čistotě. Věda už ale dokázala, že lidské tělo si své zdraví udržuje tím, že jsou v něm přítomny různé mikroby, které se navzájem ovlivňují. A naopak antibakteriální přípravky a další hygienické prostředky mohou způsobit rozmnožení superbakterií, které pak vyvolávají závažné problémy.

Děti, které vyrůstají na farmách a jsou vystavovány všemu možnému hmyzu, červům a přírodním živlům mívají prokazatelně méně alergií a problémů s autoimunitou než děti z měst, které tráví většinu svého času v místnostech. Hry venku, běhání bos, hrabání se ve špíně a blátu může udělat úplné zázraky pro zdraví dnešní mládeže.

Originál: https://www.naturalnews.com/027855_children_dirt.htm

Porozumění infekcím: nejde o bitvu, ale generální úklid

- Pixabay

MUDr. Philip Incao

Jednou jsem ve své praxi viděl mladého Afričana, který na mě udělal dojem klidnou důstojností a zářivým zdravím. Zeptal jsem se ho, co jeho rodiče dělali, když jako dítě dostal horečku. Odpověděl mi, že ho zabalili do pokrývek, aby se zpotil. Měřili vám někdy teplotu? Ptám se. Zasmál se a potřásl hlavou. Ne, bylo to jiné, než jak to děláte tady.

Často slýcháme, že americká medicína je nejpokrokovější na světě. Je to pravda v některých oborech medicíny, ale v jiných bychom mohli používat alespoň trochu hluboké moudrosti, která je stále součástí lidové medicíny v rozvojových zemích. Myslím, že to platí zejména pro náš moderní přístup k léčení nemocí, kterým běžně říkáme infekce.

Když nás postihne nachlazení nebo chřipka, většina z nás si myslí, že stres nebo něco jiného oslabilo naši odolnost a dovolilo tak viru nebo bakterii vstoupit do našeho těla, kde se začne množit a napadne nás zevnitř. Myslíme si, že to je infekce, že nový virus nebo bakterie nám způsobily nemoc a že se budeme cítit lépe, jakmile je náš imunitní systém zlikviduje. A když se necítíme lépe dostatečně brzy, hledáme léky nebo antibiotika, které je zlikvidují efektivněji. Tento scénář dobře popisuje způsob, jakým v dnešní době téměř každý včetně lékařů uvažuje o stavech, které v tomto článku nazývám akutní infekční/zánětlivé nemoci, jako jsou virózy, chřipka nebo faryngitis.

Ale tato běžně uznávaná představa neodpovídá faktům. Je to zavádějící nepochopení typické pro zjednodušující, chabé a na strachu založené myšlení, které je překážkou pokroku v mnoha oblastech dnešního života.

Pokud infekci definujeme jako přítomnost cizích mikroorganismů, například bakterií a virů, uvnitř našeho těla, pak jsme všichni neustále infikováni od okamžiku narození až do smrti. Jsme nositeli miliard mikrobů, včetně zárodků různých nemocí, přesto jen občas onemocníme. Většina z nás jen velmi zřídka onemocní akutní infekční/zánětlivou nemocí, horečkou, nachlazením nebo bolením v krku a myslíme si, že tomu je tak proto, že máme silný imunitní systém, který naše tělo ochrání před infikováním.

To je nebezpečný omyl, který nás udržuje ve falešném přesvědčení, že jsme zdraví, přestože tomu tak není

Je šokující dozvědět se, že více než sto let výzkumu a vědeckých důkazů ukazuje, že nás imunitní systém nechrání před infekcí mikroorganismy. V 19.století v době vzniku Pasteurovy teorie, se mělo nejdříve za to, že zdraví lidé nejsou infikováni bakteriemi a jen ti nemocní jsou nakaženi. Tento předpoklad byl brzy vyvrácen, protože vědci zjistili, že většina lidí infikovaných patogenními zárodky byla zdravá a jen malá část z nich onemocněla. Většina lidí, kteří byli infikováni například tuberkulózou, nikdy tuberkulózou neonemocněla, ale trpěla jen stejnými záněty dýchacích cest, kašlem a nachlazením jako ostatní.

Infekce sama o sobě nestačí k tomu, abychom onemocněli zjevnou nemocí. Je potřeba ještě něčeho. Většina z nás žije v harmonii s určitým množstvím patogenních zárodků v našem těle, aniž bychom onemocněli. Za to můžeme děkovat imunitnímu systému, který je neustále bdělý a aktivní pod úrovní našeho vědomí a udržuje tuto extrémně rozmanitou a rozsáhlou populaci mikroorganismů pod kontrolou. Proto abychom onemocněli, není nutný vstup nových zárodků do našeho těla. Nemoc způsobí náhlé a excesivní pomnožení určitých zárodků, které v nás žily již nějakou dobu, krátkou nebo dlouhou. V některých případech je vstup nového zárodku do těla následován rychlým množením a v jiných případech tento zárodek zůstane v latentním stavu po dlouhé roky nebo dokonce po celý život a my neonemocníme.

Tato důležitá skutečnost nevzbuzuje příliš mnoho pozornosti a často je dnešní medicínou naprosto ignorována. Většina z miliard mikroorganismů, které obývají naše tělo od kojeneckého věku, s námi mírumilovně koexistují nebo nám dokonce pomáhají udržet naši vnitřní ekologickou rovnováhu, jako např. acidobacilus žijící v našich střevech. To je naše normální flóra. Vědci také identifikovali malou menšinu zárodků, které nazývají patogeny, které se podílejí na lidských nemocech, jako jsou streptokoky, stafylokoky, původci tuberkulózy, záškrtu atd., ale i ty jsou mnohem častěji překvapivě nalézány v mírumilovné koexistenci se svými nositeli, než aby způsobovaly nemoci.

Nazýváme to latentní neboli spící infekce, nebo prostě stav nosičství

Tyfová Mary byla známým příkladem ze začátku 20.století. Kuchařka, sama zdravá, byla nosičkou salmonelové bakterie a přenášela ji na druhé. Někteří z nich těžce onemocněli a mnoho dalších ale zůstalo zdravými, přestože byli infikováni. Jak uvádí ve své učebnici z roku 1950 prominentní mikrobiolog Rene Dubos, stav nosičství není vzácná imunologická zvláštnost. Ve skutečnosti, infekce bez nemoci je spíše pravidlem než výjimkou.
Patogenní zárodky typické pro komunitu jsou běžně usídleny v tkáních velkého procenta zdravých lidí a přesto dochází ke zjevnému onemocnění jen u velmi malého procenta z nich. (1)

To nás vede k otázce, kterou si René Dubos, zjevně jediný mezi svými kolegy, kladl po zbytek svého života: pokud jsme po většinu času schopni mírumilovně koexistovat s patogenními zárodky v našich tělech (skutečnost, kterou Pasteur patřičně nebral v úvahu), co se děje, když se náhle začnou rychle množit a my onemocníme? Zeslábla naše obrana a dovolila mikrobům se pomnožit a zaútočit (což je myšlenka, která nás tak děsí) nebo se množí prostě jen proto, že se narušila biochemie našeho těla a náhle zvýšila přísun jejich hlavní potravy?

Druhý uvedený názor není nový, postulovali ho Pasteurovi současníci. Vědci jeho doby včetně Clauda Bernarda, Rudolfa Virchowa, Rudolfa Steinera a Maxe Pettenkofera zastávali názor, že rozhodujícím s určujícím faktorem u infekčních nemocí není mikrob sám, ale hlavně zvláštní stav pacientova vnitřního prostředí - terénu, který vede k přednostnímu množení konkrétního mikroba. Při tomto pohledu mikroby nejsou predátory, ale mrchožrouty, kteří se krmí na toxických látkách produkovaných nerovnováhou, nemocí a rozkladem v těle hostitele, stejně jako se mouchy krmí na odpadcích a exkrementech. Pro tyto vědce znamenalo zabití mikrobů, aniž by se vyřešila nerovnováha terénu hostitele, totéž jako zabíjení much v zaneřáděné kuchyni, aniž by se kuchyň uklidila. Pettenkofer dokonce vypil zkumavku s virulentními bakteriemi cholery, aby dokázal, že mu neublíží, pokud je jeho vnitřní prostředí zdravé. Zjevně bylo, protože vypití bakteriálního koktejlu pro něj nemělo žádné patologické následky. Avšak byla to teorie infekčního zárodku, jejíž čas nadešel, a z mnoha důvodů brzy převážila představa mikrobů jako zákeřných predátorů nad názorem, že jsou jen oportunistickými mrchožrouty.

Triumf konceptu mikrobů jako predátorů vedl k masové změně v uvažování lidí o akutních infekcích, jako je rýma, spalničky, zápal plic, spála, tuberkulóza, tyfus, neštovice atd. Od dob antiky se těmto nemocem říkalo zánět, zápal, což doslova znamená oheň uvnitř (in-flammation). Římský autor Celsus již v prvním století před Kristem podal klasickou definici zánětu, kterou se lékaři dodnes učí: proces v těle připomínající oheň, projevující se horkostí, zarudnutím, otokem a bolestí, tj. calor, rubor, tumor, dolor. Tyto kardinální symptomy zánětu, i když nejsou zevně viditelné, charakterizují všechny záněty od uhříku po zápal plic. Naši předkové se také ze zkušenosti naučili, že mnoho akutních zánětů, jako mor, neštovice, spalničky, tuberkulóza atd. je nakažlivých neboli přenosných z člověka na člověka. Neznali ale těsný vztah mezi mikroby a těmito akutními záněty a nakažlivými nemocemi.

Infekce sama o sobě není nemocí, je to normální stav

Od doby Pasteura tyto nemoci chybně považujeme za akutní infekce čímž myslíme, že vstup nového mikroba do těla (infekce, nákaza) spustí nemoc. Jak jsme viděli výše, nejde o prvotní vstup neboli infekci mikrobem, který spustí nemoc, ale spíše o náhlé množení mikrobů, kteří již v těle po nějakou dobu sídlili.

Lidé se infikují širokým spektrem mikrobů z okolí po celý život, jak se mění prostředí, přesto tato celoživotní infekce nevysvětluje, proč dochází k akutním nemocem, o nic více, než jsou dopravní nehody vysvětleny skutečností, že jejich oběti jsou dlouholetými řidiči. Infekce sama o sobě není nemocí, je to normální stav a kontext, ve kterém dochází k akutním zánětům. Jak jsem uvedl výše, musí dojít ještě k něčemu jinému, co vede k tomu, že se určitý kmen mikrobů (jako např. streptokok, kterého máme téměř všichni v sobě) začne náhle množit a spustí děj, který by se správně měl nazývat akutní se streptokokem související zánět spíše než akutní streptokokový zánět.

Musíme své myšlenky a slova přizpůsobit realitě. Skutečnost, že nákaza streptokokem může předcházet zánětu o dny, měsíce až roky, je zásadní pro porozumění tomu, jak a proč dochází k akutní zánětlivé nemoci. Proto je termín akutní streptokoková infekce používaný lékaři i laiky nesprávný a vytváří nesprávnou představu o nemoci v našich myslích. Nesprávná představa je, že streptokok nás napadl z okolí a útočí na nás. Co je nejdůležitější, tato nesprávná představa vede k neadekvátním pocitům a akcím lékařů, pečovatelů a pacientů, kteří musí reagovat na nemoc. Tento mentální obraz je tak mocný, že v jeho důsledku dochází k závažným škodám. Důsledkem představy mikrobů jako predátorů jsou milióny zbytečných předpisů antibiotik, tisíce poškození a úmrtí jako reakce na léky, včetně 450 úmrtí ročně pouze na paracetamol. Motorem pohánějícím toto neadekvátní a nebezpečné užití antibiotik a protizánětlivých léků je strach pocházející z nesprávné představy, že kdykoli máme horečku, bolesti, překrvení a další symptomy typické pro akutní zánět, jsme obětí útoku mikrobů.

Nyní přejdeme k dalšímu důležitému a běžnému omylu týkajícímu se akutních infekčních/zánětlivých nemocí.

Nemoc jako úklid

Pokud budeme chápat nemoc jako úklid, pak můžeme tyto obavy výrazně zmírnit. Váš imunitní systém dělá dobrou práci a brzy dokončí tento zdravý, velmi potřebný úklid vašeho těla - to je to, co by lékař měl v této situaci říci.

Pokud věříme, že nemoc je útokem nepřátelských mikrobů, pak lékař i pacient se budou úzkostně snažit zbavit symptomů i mikrobů, o kterých se mylně domníváme, že tyto symptomy působí.

Jak jsme již viděli, je to imunitní systém, nikoli mikroby, co působí symptomy. Mikroby jsou ale důležitým stimulem, který vyprovokuje imunitní systém k reakci vedoucí k akutnímu zánětu. Proto když zabijeme nebo zastavíme růst mikrobů antibiotiky, současně inhibujeme imunitní systém. To zastaví i zánětlivé symptomy, které patří k aktivně pracujícímu imunitnímu systému, což vytvoří iluzi, že jsme se z nemoci uzdravili, i když ve skutečnosti jsme jen potlačili symptomy a narušili práci imunitního systému předtím, než byla dokončena. To je potlačení, nikoli léčba a je zásadní pochopit rozdíl mezi nimi.

Pokud donutíme hospodyni, aby přestala s hektickým úklidem, abychom měli trochu klidu, pak nám zůstane neuklizený dům. Neuklizený dům a neaktivní hospodyně je stav, který v krátkodobé perspektivě vede k návratu much a mravenců a v dlouhodobé perspektivě vede k chronické nemoci a rakovině.

Proto již čtrnáct let tvrdím, že důležitou prevencí rakoviny je ocenit moudrost a prospěch z příležitostného zánětlivého čištění našeho těla a nebránit jim zbytečnými antibiotiky a protizánětlivými léky.

Tato skutečnost byla nedávno potvrzena publikováním výzkumu, který zjistil, že antibiotika zvyšují riziko rakoviny prsu

Přesto antibiotika mohou zachránit život, když je akutní zánětlivá nemoc příliš nebezpečná. Toto nebezpečí nepochází přímo z intenzity zánětu, ale z toxicity a velkého množství metabolického odpadu a toxinů, které jsou rozbouřeny a mobilizovány zánětem. Pokud má naše tělo dost sil, aby se těchto toxinů zbavilo a vyloučilo je z těla, pak se nemoc obvykle sama vyřeší. Pokud nám síla chybí, pak se pozorný lékař pokusí podpořit a posílit vylučování a detoxikaci symptomů a pečlivě sleduje pacientovu sílu a použije antibiotika, jsou-li třeba k zabránění komplikací nebo smrti v důsledku mobilizace toxinů naším imunitním systémem. To je toxický nebo septický zánět a v takové krizi jsou antibiotika požehnáním. Ale pravděpodobnost, že nás podobná krize v životě potká, se výrazně sníží, když si dovolíme malé, neohrožující zánětlivé krize, aby udělaly svou práci a vyčistili nás, když to potřebujeme.

Jak je tedy třeba zacházet s akutní zánětlivou nemocí, aby léčba spolupracovala s čistícím a vylučovacím procesem imunitního systému a ne proti němu? Praktickou stránku věci jsem diskutoval v kapitole „Jak léčit dětské nemoci“ v knize Vakcinační dilema, kterou editovala Christine Murphy (www.lanternbooks.com) a také v článku publikovaném v magazínu Mothering v červenci/srpnu 2003 s názvem „Léčivá krize: neboj mami, jenom rostu“.

Tyto zásady léčby platí pro dospělé stejně jako pro děti. Podporují a urychlují práci imunitního systému, ulevují od symptomů, zabraňují komplikacím a podporují úspěšné zakončení a dokončení úkolu, který sám imunitní systém začal. Podrobnější informace můžete najít, společně s návodem na užití patřičných homeopatických a antroposofických léků na jednotlivé potíže v mém Home Remedy Kit, dostupný v Weleda Pharmacy, tel. 800-241-1030. Ty nejdůležitější body při léčbě akutní infekční/zánětlivé nemoci jsou, že horečka je dobrá, výtoky jsou velmi dobré.

Nebezpečí akutní nemoci není vysoká horečka až do 40,5°C ani hustý, žlutý hlen z nosu, ale množství zadržených toxinů, které otravují pacienta, protože není schopen je z těla dostatečně rychle vyloučit. Je normální, že nemocný je slabý, letargický a přecitlivělý. Symptomy zadržených toxinů, které intoxikují tělo, zahrnují podrážděnost a neklid, pocit zoufalství nebo úzkost a oslabené vědomí a oční kontakt. Pokud k tomu dojde, volejte lékaře.

Toxicita, která je rozbouřená rychleji, než může být vyčištěna a vyloučena, je primárním nebezpečím a příčinou komplikací u akutních zánětů. My lékaři bychom měli poradit pacientům, jak rozpoznat a léčit toxicitu. Až do 41°C není horečka ukazatelem závažnosti nemoci, ale spíše ukazatelem, jak silně imunitní systém detoxikuje a čistí. Proto je lepší se vyhnout jejímu srážení léky.

Existuje několik velmi efektivních, časem prověřených metod, jak podpořit imunitní systém a podpořit úspěšný výsledek akutní zánětlivé nemoci:

• absolutní odpočinek a spánek, co nejméně rozptylování, žádná TV, rádio, filmy nebo četba.
• udržujte pacienta teple oblečeného a přikrytého. Pocení je dobré. Zabraňte prochladnutí.
• tekutá strava složená ze zeleninové polévky, bylinných čajů, citrusových šťáv. Přidejte rýži, proso nebo ovoce, pokud je hladový. Absolutně žádné maso, ryby, vejce, mléčné produkty, luštěniny, ořechy nebo semínka. Síla trávicího traktu se musí soustředit na nemoc, ne být zatěžována jídlem.
• eliminace stolicí, močí a potem je zásadní pro léčbu toxicity a prevenci komplikací, proto ji podporujte pitím vlažných tekutin, použijte švestkovou šťávu nebo magnésiové mléko k zajištění řidší stolice jednou až dvakrát denně.
• pokoj nemocného by měl mít jemné, teplé barvy, jemné látky a přirozené měkké světlo. Včetně rostlin a květin. Pečující osoba by měla být veselá, klidná, pozorná, povzbuzující, milující a respektující hlubokou moudrost uzdravování díky vnitřnímu úklidu, kterému asistuje.

(1) Dubos, Rene J., Bacterial and Mycotic Infections of Man. Philadelphia: J.B. Lippincott , 1958, P. 21-22

The author is grateful to Charlene Thurston, Christine Maggiore and Bob Dudney, M.D. for their kind help and advice with this article.
Resource List: Related Reading (in chronological order based on publication date)
De Kruif, Paul Microbe Hunters. New York: Harcourt Brace, 1926, 1954.
Dubos, Rene Second Thoughts on Germ Theory. Scientific American 192 (May 1955): 31-35.
Dubos, Rene Bacterial and Mycotic Infections of Man. Philadelphia: J.B. Lippincott, 1958.
Dubos, Rene Mirage of Health. New York: Harper, 1959.
Rosebury, Theodor Microorganisms Indigenous to Man. New York: McGraw-Hill, 1961.
Rosebury, Theodor Life on Man. New York: Viking, 1968.
Selye, Hans, M.D. The Stress of Life. New York: McGraw-Hill, 1976.
Sonea, S. and Panisset, M. A New Bacteriology. Boston: Jones and Bartlett, 1983.
Sagan, Leonard The Health of Nations: True Causes of Sickness and Well-Being. New York: Basic Books, 1987.
Sagan, Leonard All in the Family. MD Magazine (July 1988): 99-107.
Payer, Lynn Medicine and Culture. New York: Henry Holt, 1988.
Geison, Gerald The Private Science of Louis Pasteur. Princeton: Princeton U. Press, 1995.
Incao, Philip, M.D. Supporting Children s Health Alternative Medicine Digest. Issue 19 (September 1997): 54-59.
Murphy, Christine, Ed. The Vaccination Dilemma. New York: Lantern Books, 2002
Bott, Victor, M.D. An Introduction to Anthroposophical Medicine. Rudolf Steiner Press ISBN 1-85584-177-0.
www.aliveandwell.org
www.lilipoh.com (Philip Incao writes a regular medical column, The Doctor Speaks, for Lilipoh Magazine.)

Říjen 2004

Skutečné příčiny nemocí - Louis Pasteur proti Antoinu Bechampovi

   Antoine Bechamp

Tony Isaacs

Její řešení i strategie nás mají donutit uvěřit tomu, že existuje kolem 10 000 různých chorob a každá z nich vyžaduje nějaký vnější zásah prostřednictvím léků nebo operací. Pravda je ovšem taková, že většina nemocí bývá způsobována buněčným selháním, vyvolávaným otravami nebo špatnou výživou. A oběma je možné zabránit nebo je léčit přírodní cestou.

Byl to Louis Pasteur,

takzvaný „otec moderní teorie o bakteriích“, kterého v tak velkém měřítku uctívá klasická medicína, jenž nese největší odpovědnost za to, že teorie o mikrobech je primárním pravidlem dnešní aplikace medicíny.

A jen málo lidí ví něco o kontroverzi, která obklopovala Pasteura v počátcích jeho práce nebo o působení jeho mnohem váženějšího současníka, jehož práce Pasteur opisoval a překrucoval

Řeč je o Antoinu Bechampovi – spolupracovníkovi Pasteura a členovi francouzské akademie věd, jednom z nejprominentnějších francouzských výzkumníků a biologovi, jehož teorie a výzkum stály v přímé opozici proti Pasteurově teorii mikrobů.

Louis Pasteur v podstatě převrátil teorii o mikrobech a chorobách a vložil pod ní své jméno. Nebyla to žádná nová idea. Tento koncept, který teoreticky popisuje, že mnoho nemocí bývá způsobováno mikroby, byl ve skutečnosti předložen i jinými lidmi už o mnoho let dříve. Pasteur navzdory tomu trval na tom, že „objevil“ mikroby. Na druhé straně Bechamp prostřednictvím svého originálního výzkumu dokázal, že

většina nemocí je důsledkem nemocných tělesných tkání a že bakterie i viry bývají spíše až následnými efekty, nežli příčinami nemoci

Ale Antoine Bechamp

vědecky dokázal, že mikroby jsou vedlejšími produkty a složkami polymorfních mikroorganismů, které vznikají na základě nevyváženého a špatně fungujícího buněčného metabolismu a v důsledku mrtvých tkání, které jsou skutečnou příčinou nemocí.

Bechamp zjistil, že nemocné, překyselené a na kyslík chudé buněčné prostředí bývá vyvoláváno stravou s toxiny a nedostatkem živin, toxickými emocemi nebo nezdravým životním stylem

Jeho poznatky vysvětlovaly, jak se rakovina vyvíjí v důsledku patologických změn mikrobů na bakterie, bakterií na viry, virů na plísňové formy a plísní na rakovinné buňky

Počáteční polemiky vedly až ke konečnému vítězství Pasteurovy teorie o mikrobech.

Ortodoxní medicína se k ní přiklonila mj. také proto, že jí to umožnilo rozsáhle profitovat na patentovaných lécích a léčebných postupech, zaměřených na boj proti mikrobům

Pokud by totiž byly medicínou akceptovány Bechampovy objevy, znamenalo by to zřejmě faktickou likvidaci nemocí a konec farmaceutického průmyslu

Teorie mikrobů, kterou zatím stále prosazuje ortodoxní medicína, stojí v ostrém kontrastu k tisícům let lidského náhledu na přírodu, která má schopnost živit i léčit. Už dávná čínská medicína léčila celé tělo a nikoliv pouze příznaky nemoci. Už před více než 2 400 lety prohlásil Hipokratés - „otec medicíny“, že „Příroda je lékařem člověka.“ Tento učenec rovněž radil:

„Nechte své léky ležet v chemické misce, jestliže dokážete léčit svého pacienta prostřednictvím stravy."

Navzdory tomu, že se nás ortodoxní medicína snaží přesvědčit o opaku, existuje tato prostá pravda:

"Dosud nikdo ještě neonemocněl kvůli nedostatku léků, které vyrábí farmaceutický průmysl. Tím, co skutečně způsobuje naše nemoci, je nedostatečná výživa v kombinaci s vystavováním se toxinům."

Jednoho dne snad už konečně bude teorie o mikrobech a nepřirozených lécích poslána na smetiště vědeckých omylů, kam patří, a člověk znovuobjeví význam organické stravy bohaté na výživné složky, začne se vyhýbat toxinům a výživovým deficitům a bude dodržovat zdravý životní styl. Až se něco takového stane, naplní se možná i tato prorocká slova Thomase Edisona: 

"V budoucnosti lékař nebude předepisovat žádnou medicínu, ale zainteresuje svého pacienta pro péči o tělesnou schránku, pomůže mu pochopit význam stravy a příčiny nemocí a jejich prevenci."

Originál: https://www.naturalnews.com/030384_Louis_Pasteur_disease.html