Vakcína 2017 proti chřipce byla naprosto k ničemu, avšak CDC hlásá, že to byl „velkolepý úspěch“. Zde je pravda o tom, co se odehrálo

Předchozí ředitel CDC Tom Friedman tvrdil, že vakcína ve starším období měla účinnost až 60%. Podle jaké statistické analýzy však tyto zdravotnické autority odvozují takové závěry? Podívejme se na to poněkud blíže: na první dojem to zní, jako by šedesát lidí ze sta očkovaných mělo z vakcíny přínos. A podle současného ředitele to vypadá, že každý třetí člověk bude proti chřipce ochráněn, pokud se nechá každý rok očkovat. Reálná čísla jsou ale daleko nižší - proto je potřeba je nafouknout a k tomu dobře poslouží statistická lež, nazývaná relativní snížení rizika.

Postup, podle kterého CDC prezentuje svou 60% účinnost s pomocí statistické lži RRR, vypadá následovně: když je 100 neočkovaných lidí vystaveno chřipkovému viru, onemocní z nich zpravidla jen pět. A protože 95% chřipku nedostane, výsledkem je četnost onemocnění 5%. Jestliže jiných 100 lidí naočkujeme a z nich pak onemocní tři, je následně 97 označeno jako ochránění vakcínou a četnost onemocnění je 3%. A podle statistických pravidel, které používá CDC, jsou tato 3% procenta vydělena 5%, aby se mohlo vyčíslit ono oslavované relativní snížení rizika na 60%.

Pokud by v CDC použili mnohem reálnějších statistických pravidel ARR, pak by porovnávali četnosti lidí, kteří neonemocněli (tj. 95% a 97%) a výsledkem by byl rozdíl pouhých 2%. To ale v důsledku znamená, že je nezbytné naočkovat 100 lidí jen proto, aby z toho mohli mít prospěch dva z nich. A tento hubený přínos je přitom nakonec negován kvůli skutečnosti, že všech 100% očkovaných zatíží své tělo toxiny a zmutovanými viry, které oslabují jejich imunitní systém a u mnohých vyvolávají stejné příznaky, jaké mívá chřipka.

Volba typu virů pro vakcíny je od samého počátku něco jako věštění

Výrobci vakcín potřebují nejméně šest měsíců času, než mohou v očekávání příští chřipkové sezony na trh dodat vakcíny proti chřipce. Odborníci tak volí tři nebo čtyři druhy chřipkových virů, aktuálně převažujících na jižní polokouli, přičemž je možné vybírat ze stovek různých typů a zmutovaných podtypů, jež by mohly cirkulovat v nadcházejícím půlroce v hemisféře severní polokoule. Toto odhadování dělá vakcíny proti chřipce neefektivními už od samotného počátku.

Vědci zjišťují, že při kultivaci chřipkového viru ve vejcích dochází k jeho rychlým mutacím

Aby se vyprodukovalo dostatek infekčního materiálu pro výrobu vakcíny, musí vědci množit viry v nějakém médiu. Ty se však adaptují na toto nové prostředí a tím mutují do nových forem. Dochází tím ke změnám v jejich genech. Viry, které jsou vypěstovány pro výrobu vakcín, nejsou vždy tytéž, jako viry, které cirkulují ve vzduchu. To je důvodem, proč očkovaní lidé nejsou schopni se adaptovat na patogeny, jež každý rok cirkulují v okolní atmosféře. Jejich imunitní systémy jsou trénovány k rozpoznávání a reagování na viry, které jsou odlišné, takže dochází k zvýšenému zatěžování imunitního systému, narušování činnosti obranných buněk, k oslabování jejich schopnosti rozeznávat a čelit patogenům, které mezi nimi pak v reálném čase cirkulují.

Vědci z The Scripps Research Institute (TSRI) zjistili, že postup množení látek pro výrobu chřipkových vakcín ve slepičích vejcích poškozuje rozeznávací terčíky na povrchu virů a tím dochází k snižování účinnosti výsledných vakcín. Ve studii byl použit podtyp chřipkového viru H3N2 a tento při množení ve vejcích rychle mutoval. A v průběhu času, než byla vakcína dodána na trh, se již viry z vakcíny přestaly podobat těm, které kolovaly v reálném čase mezi populací. Vakcíny proti chřipce tak ve skutečnosti dávají chřipkovým virům nové vlastnosti pro přežití, podporují jejich různorodost, způsobují vznik silnějších mutací, které pak napadají především lidi staré, mladé nebo imunitně oslabené. To bývá také důvodem, proč tak mnoho očkovaných následně onemocní třikrát i vícekrát za rok. Poprvé tito lidé napřed onemocní s příznaky chřipky kvůli zmutovaným virům a následně mohou onemocnět kvůli vedlejším účinkům z toxinů ve vakcínách. A když se jejich tělo stane imunitně oslabené, budou více náchylní k sekundárním respiračním infekcím, jako jsou bronchitida nebo těžké nachlazení. A až se po čase konečně uzdraví, jejich tělo stejně není připravené na aktuální chřipkové viry, které cirkulují kolem nich.

Údaje o účinnosti vakcíny vůbec nezohledňují vliv individuálního buněčného prostředí nebo schopnost těla přemoci nákazu

Vyčíslování procent účinnosti vakcín bývá od samotného počátku lživé, protože je zaměřeno pouze na infekci vyvolanou virem a nezabývá se stavem individuálního buněčného prostředí jedinců, jež je samo o sobě schopno před nemocí ochraňovat nebo ji zmírnit. Na své cestě za přežitím a množením se viry střetávají s různými buněčnými a mikrobiálními prostředími, které si každý neseme. Tyto bývají formovány mj. i naším způsobem stravování a ovlivňují je také toxiny z našeho životního prostředí. Každý člověk je na tom jinak - podle toho, jaké složky výživy dokáže vstřebávat a jaké množství prospěšných mikrobů se usídlí uvnitř i na povrchu jeho těla.

Viry se tedy vždy střetávají s odlišným prostředím, které je pro každého jednotlivce charakteristické. Mohou například zkřížit cestu někomu, kdo trpí chronickým nedostatkem vitamínů C a D, hořčíku a zinku. Buněčné prostředí takového člověka přežívá jen na minimálních hladinách všech běžných ukazatelů, jeho mikroflóra nedokáže zpracovávat ani sebezdravější výživu kvůli užívání antibiotik nebo léků s antacidy. A v takovém prostředí se nemoc usazuje velmi snadno. A naopak ten, jehož organismus účinně vstřebává dodávané nutrienty, bývá se srovnatelnou virovou zátěží snadno schopen se vypořádat.

Lidé, kteří chtějí lépe odolávat nákazám, by se měli méně soustřeďovat na strach z infekcí a více se zaměřovat na posílení svého „vnitřního terénu“, tvořeného mikrobiomem a stimulovat energii svých tělesných buněk. Toto posilování se umožní díky lepší absorpci nutričních složek, které prospívají imunitě. Stejně tak prospívá i vystavování slunci, jež zásobuje tělo vitamínem D. Tělesnou imunitu velmi podpoříte dodáváním rostlinných antioxidantů a minerálů, zdravými tuky, které posilují buněčné membrány a také posilováním a vyšší diverzitou zdravých mikrobů ve střevě, aby bylo efektivnější vstřebávání nutrientů a chráněná vaše krev. Velkou roli hraje rovněž zvládání stresové zátěže. Pokud by CDC opravdu chtělo šířit chřipkovou prevenci v celé populaci, mělo by propagovat návyky, které mají neočkovaní jedinci, kteří jen zřídka onemocní a zajímat se co dělají pro to, aby si zajistili zdravý vnitřní terén ve svém těle.

Vymizení virů z vakcín trvá dlouho

Pokud se obáváte chřipkového onemocnění a myslíte si, že vakcinace je nejlepší způsob jak ochránit sebe nebo ty, kteří mají sníženou imunitu - popřemýšlejte o tom ještě. Jakmile budete naočkováni uměle připravenými živými viry, stanete se 6,3-krát silnějšími šiřiteli viru vzduchem ve srovnání s lidmi, kteří se očkovat nenechají. To je závěrem jedné nové průlomové studie, která byla nedávno publikována ve sborníku The Proceedings of the National Academy of Sciences (PNAS). V ní se vyvrací vědou podporovaná teorie imunity stáda a odhaluje, že právě vakcinovaní členové skupiny jsou těmi, kteří dále šíří nemoc, proti které byli očkováni. Není tedy pravda, že neočkovaní představují riziko pro oslabené jedince - nebyli totiž uměle infikovaní. Nejsou to ti, kdo by se vědomě stali o 630% silnějšími přenašeči nemoci na náchylné jedince. Vymizení živého viru z vakcín z těla očkovaného může trvat i několik týdnů. Všichni, kteří jsou očkováni vakcínou se živým virem by měli být izolováni od malých dětí a starých jedinců, protože jsou velmi infekční - na rozdíl od neočkovaných, kteří nemohou být přirozenými přenašeči.

Způsobují vakcíny proti chřipce větší výskyt dalších infekcí?

Propaganda ze strany CDC o účinnosti vakcín neobsahuje ani zmínku o sekundárních respiračních infekcích, jako jsou např. vážná nachlazení nebo bronchitidy, jež bývají rozšířené u očkovaných. I tyto zdravotní potíže totiž mohou být důvodem k návštěvě lékaře. Očkování proti chřipce dává lidem falešný pocit bezpečí, odvádí je od provádění další prevence, jako je třeba zásobování těla správnou výživou, aby se posílilo jejich buněčné prostředí. Všeobecně to pak může být u očkovaných příčinou jejich vyšší náchylnosti k sekundárním infekcím.

Lidé by v rámci své péče o imunitu neměli spoléhat pouze na vakcíny. Když se jejich imunitní systém oslabí zmutovanými chřipkovými viry z vakcíny, není již připraven zvládat viry, které právě cirkulují v okolí. A naopak ti, kteří se rozhodnou nedat se naočkovat, nejsou oslabeni a častěji svědomitě zásobují svá těla nutrienty, které posílí jejich přirozenou imunitu. A to je způsob, díky kterému mohou být neočkovaní lépe připraveni na boj s viry, se kterými se setkávají přirozenou cestou.

Vedlejší účinky vakcín zatěžují očkované, oslabují přirozenou imunitu

Protože vakcíny proti chřipce obsahují rtuť, formaldehyd, skvalen, polysorbát 80 a také buňky ze psích ledvin, může tato směs vyvolávat zdravotní potíže v těle - vždy to bývá závislé na zdravotním stavu konkrétního jedince. To, jak bude očkovaný reagovat na vakcínu, závisí na předchozích podmínkách, jako je stav jeho mikrobiomu, zdraví ledvin, jater, lymfy a také jeho předchozí expozice toxinům z vakcín nebo okolního prostředí. Podle těchto ukazatelů je vhodné zvažovat vhodnost vakcinace. Pokud se takto pokoušíme chránit proti chřipce, může vakcína souběžně vyvolat krevní nebo lymfatické potíže, střevní problémy, potíže nervového systému, psychické problémy, oslabit metabolismus, zhoršit zrak nebo způsobit onemocnění podobné chřipce. Těla některých lidí vyloučí toxiny z vakcín rychle za nástupu otoků a s doprovodem změn nálady. Některé toxiny jsou dokonce schopny prostoupit bariéry v mozku a přivodit encefalitidu (otok mozku), encefalopatii (poškození mozku) nebo syndrom Guillain-Barre, což jsou pouze tři nejvážnější z výčtu všech neurologických komplikací, zjišťovaných po aplikaci vakcín.

Účinnost vakcín nebývá před přidělením licence nikdy reálně stanovena

Účinnost vakcíny před jejím uvedením na trh ve skutečnosti nikdy nebývá stanovována. Tento údaj nebývá podložen klinickými studiemi, které by vyhodnocovaly její reálnou efektivnost. Ke schvalování vakcín často dochází na základě studií na zvířatech, jež dokládají, že látky ve vakcíně vyvolávají imunologickou odezvu. K přidělení licence dochází na základě předpokladu, že imunitní odezva zvířat bude v lidském těle replikována podobným způsobem. A co je ještě horší, licence může být přidělena i bez takové korelace. Na základě pravidla, které stanovila agentura FDA, mohou data o účinnosti vakcíny na zvířatech dokládat se vší pravděpodobností, že testovaný produkt bude vykazovat obdobné přínosy pro lidský organismus - ať už s nějakou korelací nebo i bez ní. To v důsledku znamená, že některé vakcíny jsou schvalovány bez jakéhokoliv vědeckého závěru - pouze na základě neotestované hypotézy. Z toho je patrné, že vakcíny bývají sestavovány jen experimentálně a jejich účinky nebývají podloženy ani krátkodobým klinickým testováním na lidech. Veškeré údaje o jejich účinnosti bývají pouhými odhady nebo předpoklady a schází u nich opora o reálná data. Nikdo neví, jak dlouho imunita vyvolaná vakcínou skutečně vydrží nebo zda stejná imunitní reakce, pozorovaná u zvířat, se projeví také u lidí. A aby byly věci ještě horší, bývá imunitní odezva, užívaná při udělování licence vakcíně, podložena pouze serologickými testy. To znamená, že účinnost vakcíny je stanovována sledováním a vyhodnocováním protilátek v tělesných tekutinách. To vede k tomu, že se do vakcín přidávají i tzv adjuvanty na bázi hliníkových solí nebo skvalenů, aby v místě vpichu vyvolávaly zánět a tím aby mohlo docházet k silnější imunitní reakci a vakcína tak byla klinicky co nejefektivnější. Ovšem vyhodnocování imunitní reakce na sérum není totéž jako seriózní dlouhodobé ověřování účinků, získané imunity proti patogenům různých podtypů a sérotypů u konkrétních jednotlivců.

Není možné, že by poslední vakcína proti chřipce způsobila více hospitalizací než jich odvrátila?

Hrstka vytipovaných virů, ze kterých se vyrábí každou novou sezónu vakcíny proti chřipce, představuje pouhé hádání, protože běžně existuje až 200 různých podtypů chřipkových virů, které mohou vyvolávat nemoc a tyto navíc neustále mutují. A když se tyto vytipované viry množí v médiu připraveném z kuřecích embryí, dále mutují a nepodobají se již reálným virům, které počnou cirkulovat mezi lidskou populací. Proto lze tvrdit, že očkování proti chřipce je takřka na 100% zbytečné a navíc může vyvolávat u očkovaných zdravotní poškození. Tím může být oslabení imunitního systému, který v budoucnu nemusí být schopen zdolat příští infekce. V přítomností očkovaných jedinců je také zvýšená pravděpodobnost šíření infekcí. Nejvíce nebezpečný bývá aerosol s viry, šířený těmi, kdo byli naočkováni vakcínou se živými viry.

Je hanebné, že dokonce i zdravotní instituce předepisují svým zaměstnancům povinné očkování s použitím tak nedokonalých a škodlivých produktů farmaceutického průmyslu.

Z morálního pohledu je navíc i znepokojivé, že takové produkty jsou nabízeny i těhotným ženám a dětem.

Mnoho dalších pravdivých analýz, zaměřených na vakcíny proti chřipce a ostatním nemocem, naleznete na serveru Vaccines.News.

Použité zdroje:

• GlobalResearch.ca
• ScienceDirect.com
• WorldMercuryProject.org
• Cochrane.org
• ScienceDaily.com
• HealingtheBody.ca
• NaturalNews.com
• NaturalNews.com