Proč jsou doplňky stravy v liposomální formě tak skvělé pro vaše zdraví?

Liposom

Ing. Zdeněk Rozehnal

Od odborníků často slýcháme, že klíčem k udržení optimálního zdraví je konzumace čistých a výživných potravin. Koneckonců buňky, které tvoří naše tělo a životně důležité orgány, potřebují ke správnému fungování dostatek živin, a všechny tyto živiny pocházejí z potravin.

Zajistit správnou výživu však není tak jednoduché jako jíst všechny správné potraviny. Podle dr. Suzann Coleové, PhD. z Michiganské univerzity  ovlivňuje biologickou dostupnost živin - tedy podíl, který je ze stravy vstřebán a využit vaším tělem - několik faktorů . Mezi tyto faktory patří struktura konzumovaných potravin, váš zdravotní stav a věk, chemická forma živin a jejich interakce s dalšími složkami potravy (1).

Vstřebatelnost živin

Možná jste slyšeli, jak struktura potravy ovlivňuje vstřebávání živin, že některé živiny z potravin živočišného původu, jako jsou bílkoviny a železo, se tělu lépe vstřebávají než jejich rostlinné protějšky (2, 3). Je to proto, že stěny rostlinných buněk jsou pevnější než stěny živočišných buněk, takže jsou pro člověka hůře stravitelné.

Některé rostlinné živiny, například bílkoviny, se také štěpí na objemnější, ve vodě méně rozpustné fragmenty než živiny z živočišných zdrojů, takže procházejí epitelovými buňkami mnohem pomaleji. Proto se bílkoviny z rostlinných potravin vstřebávají v těle hůře než bílkoviny živočišného původu (4).

Na to, jak dobře dokáže vaše tělo vstřebávat živiny z potravin, které jíte, má vliv také váš zdravotní stav a věk. Výzkumy ukazují, že starší lidé produkují méně žaludeční kyseliny než mladší, takže často trpí špatným vstřebáváním živin. Stárnutí také přináší změny v expresi genů souvisejících se vstřebáváním živin, proto je kromě dodržování zdravé stravy důležité a starším lidem velmi doporučované užívání doplňků stravy (5).

Nedostatek živin je dnes rozšířen nejen v rozvojových zemích, ale také v Evropě a i ve Spojených státech. Odborníci to přičítají stravě chudé na živiny a obecně nízkému dodržování výživových doporučení (6). Přírodní doplňky stravy se staly skvělým útočištěm pro lidi, kteří nemají dostatek živin ze stravy, a také pro lidi s omezujícími dietami, kteří potřebují alternativní zdroje některých základních živin.

Jak jsou živiny vstřebávány vaším tělem

Když se mluví o živinách, jako první vás pravděpodobně napadnou vitaminy a minerální látky. Tyto živiny jsou skutečně považovány za esenciální, protože - kromě vitaminu D, který si vaše tělo vyrábí po vystavení ultrafialovým paprskům B ze slunce, a vitaminu B3 (niacinu), který si vaše tělo dokáže vyrobit z aminokyseliny tryptofanu - si je lidské tělo nedokáže vyrobit samo (7).

Proces vstřebávání živin začíná po rozkladu potravy. Ten probíhá částečně v ústech při žvýkání a v žaludku, kde se potrava dále rozkládá na stravitelné částice pomocí žaludečních kyselin a střevních bakterií (8). Částice se poté přesunou do tenkého střeva, kde specializované buňky zvané enterocyty pomáhají vstřebaným živinám překonat střevní sliznici a dostat se do krevního oběhu. Vstřebané živiny jsou pak oběhovým systémem distribuovány do dalších částí těla (9).

V závislosti na jejich chemických vlastnostech používá vaše tělo k vstřebávání živin různé mechanismy. Například vitaminy rozpustné ve vodě, jako je vitamin C a vitaminy skupiny B, se ve střevě vstřebávají zcela jinak než vitaminy rozpustné v tucích, jako jsou vitaminy A, D, E a K.

Podle článku publikovaného v časopise Current Opinion in Gastroenterology vyžaduje každý z vitaminů rozpustných ve vodě pro vstřebávání přes enterocyty specifické transportní systémy zprostředkované nosiči. Některé z těchto přenašečů jsou závislé na sodíku, zatímco jiné jsou závislé na jiných molekulách. Například v případě kobalaminu se na absorpci podílejí nejméně čtyři různé vazebné proteiny (10, 11).

Vitamíny rozpustné v tucích se naopak vstřebávají ze střevního lumen - otvoru uvnitř střev - stejným mechanismem, jaký vaše tělo používá pro ostatní lipidy. Ten spočívá v jejich zabudování do micel, což jsou molekuly lipidů (konkrétně jedna vrstva mastných kyselin), které se uspořádávají do kulovitého tvaru. Tyto micely umožňují vitamínům rozpustným v tucích a dalším lipidům, které nesou, vstoupit difuzí do enterocytů.

Stejně jako vitaminy i vstřebávání minerálních látek probíhá z velké části v tenkém střevě a je rovněž usnadněno specifickými nebo nespecifickými přenašeči, vazebnými proteiny a dokonce i samotnými minerálními látkami. Například fosfor je do enterocytů transportován společně se sodíkem, zatímco železo se do enterocytů dostává pomocí nespecifického proteinu přenášejícího kovy. Zinek je naproti tomu závislý na řadě transportérů a vazebných proteinů, které usnadňují jeho vstřebávání (12).

Liposomální doplňky stravy a jejich podpora pro optimální výživu

Přestože vaše tělo disponuje těmito transportními systémy, které umožňují vstřebávání živin, jeho schopnost účinně vstřebávat živiny může být značně omezena různými faktory, jako jsou léky, genetika, špatné životní návyky a stávající zdravotní potíže. Proto vědci hledají způsoby, jak lidem pomoci co nejlépe využít nejen jejich stravu, ale také doplňky stravy, které užívají.

Jedním z inovativních způsobů, na který přišli, je zvýšení biologické dostupnosti doplňků stravy pomocí doručovacích systémů zvaných liposomy. Lipozomy jsou kulovité nosiče, které jsou vyrobeny z fosfolipidů, což je stejná třída lipidů, které se nacházejí v buněčných membránách. Stejně jako micely jsou liposomy netoxické, biologicky odbouratelné nosiče nebo přenašeče, které nevyvolávají imunitní reakci.

Liposomy se od jednovrstvých micel liší tím, že se skládají z jedné nebo více fosfolipidových dvojvrstev, které se velmi podobají těm, které se nacházejí v buněčných membránách (13). Fosfolipidová dvojvrstva v buněčných membránách slouží jako ochranná bariéra proti hrozbám prostředí a pomáhá regulovat vstup látek, jako jsou živiny, dovnitř buněk (14, 15).

Výhody liposomů

Jedinečné strukturní a chemické vlastnosti liposomů z nich činí ideální vezikuly pro doručování živin i dalších prospěšných látek. Kromě toho, že mají schopnost se zapouzdřovat a přenášet sloučeniny ve svém jádře, mohou liposomy také snadno interagovat s buněčnými membránami, a to díky podobnosti jejich fosfolipidových dvojvrstev. To usnadňuje přenos jejich nákladu, což zvyšuje biologickou dostupnost doplňků a příjem živin buňkami (16).

Další výhodou doplňků stravy zapouzdřených v liposomech je, že při správném složení mohou chránit svůj cenný náklad před degradací trávicími enzymy a žaludečními kyselinami (17).

Studie ukazují, že liposomy se zvýšenou stabilitou mohou odolávat drsnému prostředí žaludku dostatečně dlouho, aby zajistily účinné vstřebávání látek, které přenášejí. Více poznatků totiž potvrzuje, že začlenění žlučových solí do liposomů dělá zázraky pro jejich transmembránovou absorpci a orální biologickou dostupnost jejich nákladu (18).

Liposomy používané pro doplňky stravy jsou zpravidla vyrobeny z čistě přírodních složek, takže jsou bezpečné a nepoškozují živou tkáň ani nevyvolávají imunitní reakci. Podle článku publikovaného v časopise Integrative Medicine: A Clinician's Journal, je fosfatidylcholin z lecitinu získávaného ze semenných olejů nejčastěji používaným přírodním fosfolipidem ve výživových liposomech.

Fosfatidylcholin je hlavní složkou membrán lidských buněk (19). Je také ideálním fosfolipidem pro použití v liposomech, protože jako triglycerid s dlouhým řetězcem fosfatidylcholin lépe udržuje rozpustnost liposomálního nákladu než triglyceridy s krátkým řetězcem. Protože je kyselý, poskytuje liposomům také větší stabilitu a činí je biokompatibilními (20).

Proto doplňování živin zapouzdřených do lipozomů na bázi fosfolipidů nejen zajišťuje bezpečné a účinné dodávání živin přímo do buněk, ale také vám umožňuje plně využívat výhod doplňků stravy, které užíváte.

Závěr - jak liposomální doplňky stravy podporují optimální výživu

• Zvyšují biologickou využitelnost svého obsahu živin.
• Chrání zapouzdřené živiny před trávicími enzymy a žaludečními kyselinami.
• Usnadňují vstřebávání živin ve střevě.
• Dodávají důležité živiny následně přímo do buněk.
• Tím zajišťují, aby tělo plně využívalo doplňkové živiny.
• V konečném důsledku stačí menší objem doplňků stravy

Proč je ve 21. století tak častý nedostatek minerálů?

- Pixabay

Ing. Zdeněk Rozehnal

Nedostatek živin je stejně častý v rozvinutých zemích jako v chudých. Ve skutečnosti se v západních státech mnoho lidí přejídá, ale přitom je podvyživeno, což ukazuje, že dostupnost potravin a jejich dostatek nemusí nutně znamenat dobrou výživu (1).

Na kvalitě potravin, které jíte, záleží stejně - ne-li více - jako na jejich množství. Statistiky bohužel ukazují, že průmyslově zpracované potraviny, které mají malou výživovou hodnotu, tvoří téměř 70% typické západní stravy (2). Například z průzkumu, který v roce 2018 zveřejnilo Americké Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí, také vyplývá, že více než jeden ze tří Američanů konzumuje v daný den jídlo z rychlého občerstvení (3).

V posledních dvou desetiletích národní průzkumy odhalily, že děti i dospělí v USA konzumují více přidaného cukru než několik základních živin (4, 5). Tato nezdravá strava spolu se sedavým způsobem života vede nejen k vážným zdravotním problémům, jako je cukrovka, obezita a srdeční choroby, ale také ohrožuje lidi nedostatkem mikroživin (6).

Proč se nedostatek živin stal celosvětovým zdravotním problémem

Kromě nezdravého výběru potravin stojí za rozsáhlým nedostatkem vitaminů a minerálních látek, který lze pozorovat u celé populace, ještě jeden naléhavý problém. Jak uvádí studie zveřejněná v časopise Environmental Geochemistry and Health, přibližně třetina orné půdy na celém světě trpí nedostatkem mikroživin, zejména minerálů, jako je zinek (7).

Rostliny, včetně potravinářských plodin, získávají všechny potřebné minerální látky z půdy. Jak kořeny rostlin přijímají vodu, absorbují minerální živiny, které se následně rozkládají na primární a sekundární makroživiny a mikroživiny (8).

Primárními makroživinami jsou dusík, fosfor a draslík, zatímco sekundárními makroživinami jsou vápník, hořčík a síra. Rostliny potřebují tyto živiny, zejména primární makroživiny, ve velkém množství pro optimální růst, a proto je zemědělci často dodávají svým plodinám ve formě hnojiv.

Mikroživiny naopak rostliny potřebují pouze v malém množství, proto se do půdy běžně nepřidávají. Mezi tyto minerální živiny patří bór, měď, železo, chlorid, mangan, molybden a zinek. Všechny tyto prvky plní uvnitř rostlinných buněk kritické funkce.

Např: Studie publikovaná v časopise Physiologia Plantarum zjistila, že pro úspěšnou fotosyntézu potřebují rostliny dostatečné množství draslíku a hořčíku. Nedostatek těchto živin vede k nadměrné produkci volných radikálů, které jsou pro rostliny stejně škodlivé jako pro člověka (9).

Minerální látky pocházející z půdy rostliny potřebují také k produkci vitaminů. Na rozdíl od minerálních látek jsou vitaminy rostlinami přirozeně syntetizovány. Ve skutečnosti nám známé antioxidační vitaminy, jako jsou vitaminy A, C a E, mají pro rostliny stejný přínos jako pro naše tělo - to znamená, že chrání zdravé buňky před oxidačním stresem, který je vyvolán hromaděním volných radikálů (10).

Pro dokreslení toho, jak půdní minerály ovlivňují produkci vitamínů v rostlinách, srovnává studie publikovaná v časopise Scientia Agropecuaria obsah vitamínu C v rostlinách camu camu - pravděpodobně nejbohatším zdroji vitamínu C na planetě - pěstovaných v půdách s různým obsahem minerálů.

Vědci zjistili, že rostliny camu camu, které rostly v neúrodné půdě, produkovaly nejnižší množství vitaminu C. Naopak rostliny, které rostly v úrodné půdě, zejména v půdě bohaté na hořčík a fosfor, měly nejvyšší obsah vitaminu C, což potvrzuje, že produkce vitaminu C v rostlinách camu camu je ovlivněna příjmem hořčíku a fosforu (11).

Zajímavé je, že vědci upozornili na další objev: Kromě minerálů ovlivnila produkci vitaminu C také přítomnost těžkých kovů v půdě, i když negativně. Uvedli, že rostliny camu camu produkovaly méně vitaminu C, když byla koncentrace hliníku v půdě vysoká, ale syntetizovaly více vitaminu C, když byla koncentrace hliníku nízká.

Tyto dva problémy - nedostatek živin v půdě a kontaminace půdy těžkými kovy - jsou dnes bohužel velmi časté a jsou také příčinou tiché epidemie nedostatku vitaminů a minerálů, která postihuje miliardy lidí na celém světě (12).

Podle četných studií lze nedostatek živin v půdě přičíst na vrub průmyslovým zemědělským postupům, jako je používání chemických hnojiv a pesticidů, intenzivní zavlažování, intenzivní obdělávání půdy a koncentrovaná monokulturní produkce. Protože se tyto škodlivé postupy dnes běžně používají, většina čerstvých produktů prodávaných v obchodech s potravinami není tak výživná, jak by měla být (13).

Studie zveřejněná v časopise HortScience ukazuje, že výživová hodnota potravin dostupných v USA a Velké Británii se za posledních 50 až 100 let výrazně snížila. Existují také přesvědčivé důkazy, že u některých druhů ovoce a zeleniny, které dnes jíte, mohlo dojít k průměrnému poklesu obsahu minerálních látek až o 40%  (14).

Proto je vhodné konzumovat více celých potravin namísto zpracovaných.  

Několik studií také uvádí, že v půdě i v produktech byly zjištěny vysoké hladiny kontaminujících látek, například těžkých kovů (15). Přestože jsou tyto toxické kovy v životním prostředí přirozeně přítomny, jejich koncentrace se v důsledku průmyslové činnosti člověka, jako je těžba, konvenční zemědělství, výroba baterií a nesprávná likvidace odpadních vod a odpadů, zvyšuje na alarmující úroveň (16).

Proto odborníci doporučují místo potravin pěstovaných konvenčními zemědělskými postupy volit potraviny pěstované ekologicky, které podporují správnou výživu. Kromě toho, že organické ovoce a zelenina obsahují vyšší množství antioxidantů a základních živin, nejsou stříkány zemědělskými chemikáliemi a jsou pěstovány postupy, které zabraňují erozi půdy (17).

Běžné nedostatky minerálních látek a jejich příznaky

Podle zprávy Amerického Centra pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) o výživě má 10% americké populace nedostatek mnoha živin, včetně základních minerálů (18). Ve výživových doporučeních pro Američany na období 2015-2020 jsou následující minerální látky zdůrazněny jako živiny, které jsou předmětem veřejného zájmu, protože jsou v USA často nedostatečně konzumovány (19):

• Vápník je základním stavebním kamenem kostí. Krystaly vápníku vyplňují všechny mezery a díry ve strukturálním rámci kostí, aby se kosti snadno nelámaly (20). Vápník má také zásadní význam pro způsob, jakým vaše nervové buňky komunikují, a pomáhá vašim svalům a cévám uvolňovat se a stahovat (21).

Příznaky nedostatku vápníku: Extrémní únava, bolesti svalů, suchá kůže, lámavé nehty, slabé kosti a zubní kaz (22).

• Železo je důležitou součástí hemoglobinu, bílkoviny v červených krvinkách, která pomáhá přenášet kyslík z plic do zbytku těla. Využívá se také k tvorbě myoglobinu, bílkoviny, která přenáší kyslík do svalů. Kromě toho je železo nezbytné pro tvorbu některých hormonů (23).

Příznaky nedostatku železa: Extrémní únava, slabost, bledá kůže, zrychlený tep, dušnost, závratě nebo malátnost, studené ruce a nohy, lámavé nehty a špatná chuť k jídlu (24).

• Hořčík je dobrým kofaktorem, pomáhá více než 300 enzymům plnit jejich funkce. Mezi tyto funkce patří regulace syntézy bílkovin, hladiny cukru v krvi a krevního tlaku. Hořčík je také potřebný pro tvorbu energie, syntézu DNA a tvorbu glutathionu (25).

Příznaky nedostatku hořčíku: Abnormální pohyby očí, křeče, únava, svalové křeče nebo křeče, svalová slabost a necitlivost (26).

• Draslík je elektrolyt, který pomáhá buňkám udržovat rovnováhu tekutin. Kdykoli uvolňují sodík, aby se zbavily přebytečné vody, vaše buňky přijímají draslík zvenčí, aby udržely vyvážený poměr těchto elektrolytů (27). Draslík také pomáhá kontrakcím vašich svalů a podílí se na udržování krevního tlaku (28).

Příznaky nedostatku draslíku: Zácpa, bušení srdce, únava, svalová slabost nebo křeče, brnění nebo necitlivost (29).

• Zinek je stopový minerál, který se nachází v buňkách celého těla. Stejně jako hořčík slouží jako kofaktor stovek enzymů, které přímo ovlivňují funkce vašich životně důležitých orgánů (30). Nedostatek zinku má závažné důsledky, jako je zpomalení růstu, poruchy kognitivních funkcí a dysfunkce imunitního systému (31).

Příznaky nedostatku zinku: Vypadávání vlasů, průjem, náchylnost k infekcím, ztráta chuti k jídlu, impotence, problémy s očima, úbytek hmotnosti, pomalé hojení ran a nedostatek chuti a čichu (32).

Kromě těchto živin následuje dalších 5 základních minerálů, které vaše tělo potřebuje v menším množství pro optimální zdraví:

• Měď je stopový minerál, který je potřebný pro vstřebávání železa a normální erytropoézu - tedy proces, při kterém kmenové buňky dozrávají v červené krvinky (33). Měď se také podílí na tvorbě energie a správné tvorbě pojivové tkáně (34).

• Mangan. Funkce manganu mohou výrazně ovlivnit zdraví metabolismu. Tento základní minerál pomáhá tělu štěpit sacharidy a vstřebávat vápník z potravy. Podílí se také na regulaci hladiny cukru v krvi. Mangan je důležitou součástí superoxiddismutázy, enzymu, který působí také jako antioxidant (35).

• Fosfor je druhým nejrozšířenějším minerálem v těle. Spolu s vápníkem pomáhá budovat a obnovovat kosti a zuby (36). Fosfor také pomáhá při tvorbě ATP, molekuly, kterou tělo využívá k ukládání energie. Podílí se také na aktivaci mnoha enzymů a vitaminů skupiny B a na transportu molekul do buněk a z buněk (37, 38).

• Selen je součástí selenoproteinů, které slouží jako antioxidanty uvnitř vašeho těla. Selenoproteiny se také podílejí na syntéze DNA, reprodukci a metabolismu hormonů štítné žlázy (39)

• Sodík je stejně jako draslík elektrolytem, který pomáhá udržovat rovnováhu tekutin. Pomáhá také regulovat elektrické náboje, které se pohybují dovnitř a ven z vašich buněk. Sodík má zásadní význam pro přenos nervových impulzů v celém těle a také pro stahy srdce a svalů (40).