MUDr. Alena Dernerová 1. díl: Ministerstvo zdravotnictví plánuje označit neočkované signálním kódem

„Musíme být velmi ostražití, protože to vypadá, že to, čemu oni říkají ‚motivace', já vidím jako diskriminaci. A jsme zase u covidu. To znamená, že když jste neočkovaní, nedostanete žádný finanční benefit, i když se o sebe staráte. 

Jste tlustý, pijete, nic nedodržujete, ale jste naočkovaný, tak dostanete finanční benefit,“ říká pediatrička a dětská neuroložka Alena Dernerová v rozhovoru s Martinou Kociánovou pro pořad Kupředu do minulosti.

33:04

Text rozhovoru

Martina: Paní doktorko, když řeknu ono slovní spojení „Národní očkovací strategie“, tak jak vnímáte tuto snahu, tento dokument, tento krok státu?

Alena Dernerová: Národní očkovací strategie mi momentálně velmi leží na srdci. Je to dokument, který se tváří jako všespásný, pomocný a hodný, ale ve skutečnosti – jak jste řekla – je ďábel zakopán v detailu, a musím říct, že pro mě jako pro člověka, který prošel dobou covidu, tak když se podíváte do Národní očkovací strategie, tak vás z toho mrazí. Notabene primárně bych chtěla říct, že tento dokument připravovala vláda Petra Fialy, to znamená, je to minulá vláda, kterou vlastně ti, kteří tam teď sedí, kritizovali. Musím říct, že mě udivilo, že nová vláda, možná díky panu ministrovi Vojtěchovi, tento dokument přijala absolutně celý. Chtěla bych jenom poznamenat, že 8. prosince loňského roku jsem komunikovala s panem současným ministrem, již magistrem Adamem Vojtěchem, a upozorňovala jsem ho, že tento zásadní dokument, který mělo 10. prosince schválit na svém posledním zasedání vlády v demisi…

Martina: Ano, byl to poslední krok vlády Petra Fialy.

Alena Dernerová: Že by se takto zásadní dokument schvalovat neměl, protože podle mě je tam řada obrovských problémů a nášlapných min. A po krátkodobé konzultaci s nynějším ministrem mi na to odpověděl, že je to dáno a že pan ministr Válek to chce projednat.

Martina: Promiňte, pochopila jste, jak může nová, nastupující vláda, se svým novým programem přijmout poslední krok předchozí vlády jako danost?

Alena Dernerová: To jsem právě nepochopila. A nedávno jsem se dozvěděla, že vlastně o tomto kroku nevěděl ani Andrej Babiš a že se zřejmě jednalo o úzký materiál směrem bývalý ministr a současný ministr zdravotnictví, protože o tom, že takovýto materiál přijala vláda v demisi, Andrej Babiš nevěděl.

Martina: Ale už to ví. Děje se něco?

Alena Dernerová: Teď už to ví, a vlastně díky tomu škrtl těch sto, možná stopadesát osm miliónů korun na projekty, které v rámci tohoto NOSu měly probíhat.

Martina: Šlo o propagaci?

Alena Dernerová: Ano, tato stamiliónová částka tam byla dána právě na mediální šíření, to znamená, že v tomto materiálu bylo explicitně napsáno, že je to mimo jiné pro influencery, a samozřejmě různé propagační materiály, spoty tak, jak to běželo za covidu. A 58 miliónů korun bylo na sociologické výzkumy, takže by výzkumníci chodili třeba do škol, nebo k zaměstnavatelům, a tam by se lidí ptali, jaký mají postoj k očkování, jaký má postoj k očkování zaměstnavatel, a tak dále.

Martina: Tak alespoň toto bylo zrušeno.

Alena Dernerová: Tyto peníze premiér škrtl. V podstatě se jedná o 158 miliónů korun. A potom, co to škrtl, nastala šílená aktivita těch na druhé straně, kteří nechtějí komunikovat, a jestli jste to zaznamenala, tak po dobu asi deseti dnů na Seznamu, a jinde, na takovýchto „oblíbených serverech“, běžely opakovaně rozhovory s lidmi, jako s panem Cikrtem, nebo panem profesorem Chlíbkem, s panem ministrem Vojtěchem, a podobně, kteří vyvrací, že by tento materiál byl špatný a že chtějí pro lidi jenom dobro, a jak je vakcinace důležitá. Já to nepopírám, ale není to všechno jenom o vakcinaci.

Národní očkovací strategie důvěru lidí neobnoví – v době covidu nám státní zdravotnictví lhalo

Martina: Zrovna, když jsem na vás čekala v autě, tak jsem poslouchala velmi návodný rozhovor na ČRo plus. Pojďme teď tedy konkrétně k tomuto dokumentu, protože si umím představit, že posluchači, zavalení jinými problémy, vlastně Národní očkovací strategii nezaregistrovali, nebo to v nich vyvolává pocity: „Dejte mi pokoj.“ Nebo: „Dobře, já udělám cokoliv, jenom už mě nenuťte to řešit.“ Je podle vás Národní očkovací strategie jako taková záležitostí, která by měla existovat, kterou by stát měl mít?

Alena Dernerová: Já si myslím, že je to zbytečné, protože alespoň touto strategií se důvěra lidí k očkování nezíská. Od dob covidu je to obrovský problém, protože nám v době covidu lhali. A myslím, že tato nová Národní očkovací strategie, když to pročtete, je víceméně středobodem očkování proti chřipce, a já bych to pomalu přirovnala k očkování proti covidu. A když jsme se na to dívali s kolegy, tak si myslím, že tento materiál Národní očkovací strategie opravdu nepotřebujeme. Protože dětské očkování nějakým způsobem běží, je pravidelné, a matky, rodiče, děti očkovat nechávají. A tak si nemyslím, že je nutné mít nějaký očkovací kalendář od narození až po smrt, protože takto to je koncipováno. Tedy, že budou zavedena pravidelná jakoby dobrovolná očkování i pro dospělou populaci. Myslím si, že NOS není zapotřebí.

Martina: Proti Národní očkovací strategii vznikla petice, která zdůrazňuje, že neproběhla veřejná diskuze, že podmínky v ní jsou vágní, nejsou transparentní. A aktéři také kritizují – především třeba ROZALIO, nebo společnost ProLibertate – že bude opět docházet k tlaku na občany, jak si to pamatujeme před nedlouhou dobou, a že budou protěžovaní lidé, kteří na podmínky státu přistoupí. Vy jste tuto petici četla, a podepsala jste ji. Přijde vám, že body, které petice rozebírá, jsou naprosto namístě?

Alena Dernerová: Jsou naprosto namístě, protože nedávno proběhla v Praze akce, která se týkala primární péče, a na této akci vystupovali někteří aktéři, kde právě to, o čem tato petice hovoří, bylo probíráno. To znamená: očkování rozšířit ke specialistům do lékáren – to je v materiálu NOS – zvýhodňování těch, kteří se nechají naočkovat proti chřipce. Nový pan ředitel VZP Duškov dokonce říká, že v podstatě tady budou nějaké finanční benefity pro ty, kteří se nechají naočkovat. A paní šéfka pediatrů ze společnosti pro děti a dorost, doktorka Ilona Hülleová, se dokonce vyslovila tak, že ty děti, které budou mít veškeré prevence a budou očkovány, dostanou příspěvky, a že ty druhé děti příspěvky nedostanou. Pak tam zazněla v podstatě motivace směrem k zaměstnavatelům, aby motivovali své zaměstnance k očkování, a tak dále. Takže věcí, které na této konferenci, na této akci, bylo strašně moc. A ukazuje to na to, že musíme být velmi ostražití, protože to vypadá, že to, čemu oni říkají „motivace“, já vidím jako diskriminaci. A jsme zase u covidu. To znamená, že když jste neočkovaní, nedostanete žádný finanční benefit, i když se o sebe staráte. To znamená – když to přeženu, a budu opravdu ošklivá – jste tlustý, pijete, nic nedodržujete, ale jste naočkovaný proti chřipce, tak dostanete finanční benefit. Já platím zdravotní pojištění celý život, a z těchto peněz, z fondu prevence – nebo z jakého fondu – to půjde za tímto člověkem? A zvýšit proočkovanost z 25 procent, nebo z 10 procent na chřipku na 50 procent? Já si myslím, že ať se každý očkuje, jak chce. Ale nemělo by se říkat: „Musíte, musíte, musíte.“ To mi něco připomíná.

Novorozenci dostávají plošně monoklonální protilátky místo vakcíny – a co s nimi udělají za pět let, nevíme

Martina: Když se dnes řekne „očkování“ – to už jste zdůraznila – tak většina si lidí ani neuvědomí těch devět povinných, které už máme – spalničky, černý kašel, tetanus, a tak dále – ale vzpomenou si právě na dobu covidu, a na nátlak a rozdělování lidí. Myslíte, že je potřeba obnovit diskuzi o tom, která očkování ano, které technologie vakcín ano, a které podrobit kritickému zkoumání a dalšímu přezkumu?

Alena Dernerová: Ano, určitě ano. Já jsem – jak jste říkala, pediatr a dětský neurolog – a doporučuji očkování základními povinnými vakcínami základního schématu. A pak máme horu doporučených vakcín, a tam už to trošku drhne, protože tam by měla být osvěta směrem k rodičům o tom, jak je potřeba se postavit k vakcinaci, ve kterém roce života, a tak dále, ale to nechám být, nebudu to rozebírat. A do toho teď momentálně přichází očkování proti RS virům, to je teď hit, ale není to očkování v pravém smyslu, je to imunizace, a tam se používají monoklonální protilátky, které jsou proti respiračně syncytiálnímu viru, který může vyvolávat infekce dýchacího traktu. Ale my jsme také dříve očkovali – ale bylo to selektivní – u dětí, které měly srdeční vadu, plicní problémy, nebo to byli nedonošenci. Ale teď, když vidím děti v ordinaci, tak co dítě, které se narodí, má tuto pasivní imunizaci, která působí na dítě pět měsíců, a nevyvolává v organismu žádnou imunitní reakci. Je nakoupeno asi 40 000 vakcín, tedy monoklonálních protilátek, abych byla přesná, a ty už jsou aplikovány, a tato látka už není. To znamená, že děti jsou teď plošně imunizovány, ale nevíme, co to pro tělo pro futuro, v budoucnosti, udělá. To je jeden z otazníků, o kterých jste hovořila, protože my potřebujeme mít nějaké přehledy, jak to vlastně všechno v těle chodí.

Martina: Do jak starých dětí se aplikují monoklonální protilátky?

Alena Dernerová: Do miminek po narození.

Martina: Do miminek? To znamená – nejsem odborník, a ptám se tedy jako laik – ale ptám se jako matka.

Alena Dernerová: Ano.

Martina: Znamená to, že já ve snaze ochránit své dítě přeruším jeho přirozenou tvorbu imunitního systému?

Alena Dernerová: Je to tak dáno. Vím, jak se postupuje, když se ptám maminek, které přijdou do ordinace, že obvykle od personálu zní: „Nechte naočkovat.“ Ale jedná se o imunizaci – to se nerozlišuje, a pro laiky je to těžko pochopitelné. Tedy: „Dejte dítěti tuto látku, protože se mu nic nestane, nedostane žádný plicní infekt a neumře vám.“ Takže matka samozřejmě řekne: „Jo, chci to.“ Ale ony neví, že jsou to protilátky, které tam za pět měsíců nebudou, a že tam nebude žádná imunitní odpověď a že nevíme, co to udělá do budoucnosti.

Martina: Lékaři jim to maminkám zatajují? Nebo někteří jsou asi sdílnější. Ale přece, jestliže matce řeknete: „Dejte dítěti toto, teď neonemocní, ale bůhví, co s ním bude za pět let,“ tak chci vidět tu hrdinku, která toto rozhodnutí udělá.

Alena Dernerová: Většinou je to jednostranné, tedy, že neonemocní, a další rozbor tam asi není. Protože mi řada matek říká, že z toho byly tak zmatené, když s nimi personál hovořil, že z toho nebyly příliš moudré. A nutno říct, že u jednoho dítěte, které nebylo očkované, jsem v propouštěcí zprávě viděla tučně napsáno: „Nebylo imunizováno. Odmítli imunizaci.“ Tučně.

A ještě k vakcínám. Jsou samozřejmě různé typy vakcín, a ty osvědčené jsou zaběhnuté, bereme je, jsou tu dlouhodobě. Ale pak máme mRNA vakcíny. A teď máme mRNA vakcínu i na chřipku, a máme mít kombinaci chřipka-covid v jedné ampulce. Nedovedu si představit, jak to bude vypadat. Pan ministr říká, že to je všechno bezpečné, ale nevím, jak dalece to prošlo nějakým výzkumem, protože vakcíny, když byl klasický výzkum, přicházely po deseti letech. Zřejmě jsou mRNA vakcíny teď ve fóru. Ale jestli trošku sledujete dění mimo republiku, tak v Bundestagu proběhlo 19. března povídání s jedním velmi erudovaným panem profesorem, který říkal – je to veřejně dohledatelné, nelžu – že vakcíny na covid Comirnaty byly ze začátku připravovány tak, jak měly. Ale potom následovala fáze, kdy jich bylo zapotřebí hodně – protože v tom zřejmě někdo objevil cosi, nějakou lásku k tomu – takže se to už nevyrábělo tak, jak mělo, a používala se na to bakterie E.coli, takže tyto vakcíny asi už nebyly tak čisté. A také jsem si říkala, že poprvé, když jsem hovořila o vakcíně od firmy BioNTech-Pfizer, tak se říkalo, že tato vakcína má být na ledu v mínus 80 stupních, aby to mělo účinnost, a pak najednou byli lidé očkováni ve sportovních halách a v obchodních centrech.

Martina: Na nádražích.

Alena Dernerová: Na nádražích, a ta vakcína byla v kufříku. Šlo to přes řetězec mínus 80, přes mrazák, lednice, a potom přes normální lednice – když to chci připodobnit laikům – a pak už to šlo normálně.

Signální kód pro neočkované je cejch a jeho autor z ministerstva zdravotnictví se k nápadu hrdě hlásí

Martina: Musím říct, že když se tohoto chytla naše lidová tvořivost, tak začaly kolovat anekdoty: „Tak jsem se dnes nechal konečně naočkovat na Hlavním nádraží v Praze. Jenom nechápu, proč tu vakcínu nahřívali na lžičce.“ Ale to, že to takto probíhalo, to je fakt, který jsme zatlačili. Ale více mě znepokojuje, že na tuto skutečnost pravděpodobně zapomněli tvůrci Národní očkovací strategie. Ano, schválila ji minulá vláda Petra Fialy jako svůj poslední krok v demisi, ale kdo je vlastně tvůrcem Národní očkovací strategie? Kdo stojí za tím, že tato očkovací strategie je správná, pokud možno bezpečná pro děti a občany? Přináší spíše benefity, než rizika?

Alena Dernerová: Když jsem se nad tím zamýšlela, tak jsem se dívala, a jsou tam jména jako pan magistr Matyáš Fošum, který pracuje v sekci hygieny – neřeknu to asi přesně správně – a pak je tam hlavní hygienička, určitě pan profesor Chlíbek, a pak je tam řada institucí, které jsou tam uvedeny bezejmenně. Je to opulentní materiál, a někdo mi říkal, že si myslí, že kus tohoto materiálu musela připravit AI, protože jsou tam nějaké znaky – nevyznám se v tom. Ale také mi to říkala kamarádka, která je docela „computeristka“, takže je možné, že si tímto pomohli. Protože když tento materiál čtete, tak někdy nedává smysl. A chtěla bych upozornit, že společnost, lidé, o tom neví, nemá o tom žádné ponětí. A to, co vidím, je velmi zásadní. I když je tento materiál opulentní, tak když vám řeknu, že náměstek za Motoristy na ministerstvu zdravotnictví se hrdě hlásí k tomu, že vymyslel – nevím, jestli sám, nebo někdo další – signální kód, který by dostávali lidé, kteří by se nenechali naočkovat, nebo rodiče, kteří by nenechali očkovat své dítě, tedy jakýsi cejch.

Martina: Myslím, že už byly doby, kdy lidé museli na kabátě nosit různá znamení.

Alena Dernerová: Přesně. Takže takovýto signální kódík by dostaly děti, respektive rodiče, byli by označeni jako antivaxeři. Za mě je to úplně strašné.

Smejkal ve Zdravotnickém deníku tvrdí, že proočkovanost personálu určuje kvalitu nemocnice a lékaře

Martina: Paní doktorko, čekala jste ale od této nové vlády, kterou máme teď, něco jiného? Vždyť lidé, kteří se podíleli na – myslím, že to můžeme označit za propagandistickou stránku očkování proti covidu – jsou tam zase?

Alena Dernerová: Nečekala jsem, že to tak bude. Byl to pro mne moment překvapení, nemilého překvapení, protože se tam zase objevily osoby a obsazení, jako pan docent Rastislav Maďar, pan profesor Hajdúch, a pak…

Martina: Zmíněný pan Chlíbek.

Alena Dernerová: Pan Chlíbek, ten tam pracuje velmi intenzivně, paní doktorka Cabrnochová. A samozřejmě je tam ještě pan doktor Smejkal jako hlavní epidemiolog IKEM, který měl jednu úžasnou větu – když už se bavíme o zdravotnictví – že se teď bude zdravotnictví posuzovat podle kvality péče, ne podle kvantity, protože ke kvantitě jste nucen, protože vlastně je vás málo, takže musíte pracovat. Ale to je jedno. Chtějí tedy kvalitu. A tento pan doktor ve Zdravotnickém deníku vloni sdělil, že přece nemocnice, které mají proočkováno více personálu, jsou kvalitnější nemocnice, a poskytují kvalitnější péči než ty, které mají proočkováno méně personálu, a lékař, který má víc naočkovaných svých pacientů, je kvalitnější lékař než lékař, který tolik pacientů proočkováno nemá. A o tom to je, říkal. Že se k tomu musí přistupovat takto, a mít z toho nějaké finanční ohodnocení. To je přece katastrofální.

Martina: Paní doktorko Aleno Dernerová, co za rizika může vyplývat ze skutečnosti, že Česká vakcinologická společnost, která se na tvorbě Národní očkovací strategie podílela, je entita bez právní subjektivity?

Alena Dernerová: Já to vím, je to entita bez právní subjektivity, ale to všichni pomíjí. Lékař, který aplikuje vakcínu, nebo monoklonální protilátky, je zodpovědný za aplikaci, je to na něm, protože zodpovědnost, kdyby se něco stalo, by šla právně za ním, a ne za Českou vakcinologickou společností. Česká vakcinologická společnost je zhruba 280 lidí, výbor má jedenáct členů, a pět až osm z nich fungují s pharma firmami – to je dohledatelné, to je z veřejných zdrojů. To znamená, že se podílejí na nějakých studiích, rešerších, článcích, výzkumech, a tak dále. A tito lidé, kteří jsou v České vakcinologické společnosti – část z nich – fungují i v Národní imunologické komisi – v takzvaném NIKO – kde určují strategii očkování, doporučují očkovací látky, které budou hrazeny a které nebudou hrazeny, které budou uvedeny do oběhu. A tito lidé jsou vlastně ve střetu zájmů, jako pan profesor Chlíbek, nebo to byl samozřejmě pan profesor Prymula, který ještě navíc měl svou soukromou firmu Biovomed, už v ní tedy není, má to snad jeho dcera, nevím. Ale já to vnímám jako obrovský střet zájmů, protože pokud někdo funguje s nějakou společností, která pak tady chce distribuovat chřipkovou vakcínu, tak v tom vidím určitou linku, že určitě není nezávislý.

Martina: Česká vakcinologická společnost bez právní subjektivity, to znamená 100 procent možností, a 0 procent zodpovědnosti?

Alena Dernerová: Viděla bych to takto.

Slovo antivaxer vymysleli za covidu jako nálepku pro každého, kdo si dovolil ptát se a diskutovat

Martina: Paní doktorko, je u nás možná diskuse typu, že člověk kritizuje očkovací politiku, protože mu vadí jednotlivé kroky, prvky, vakcíny – jak jsme se o tom před chvílí bavily? A dá se to odlišit od skutečného antivaxerství?

Alena Dernerová: Já slovo „antivaxer“ vůbec nemám ráda – vymysleli to za covidu, v době covidismu, kdy byl každý člověk, který má odlišný názor na očkování, a chce o tom diskutovat a říkat: „Ano, očkujme. Očkujme s rozumem, bavme se o tom,“ označen jako antivaxer, jako člověk, který škodí druhým.

Martina: Jak kdyby na tom bylo něco vysloveně špatného.

Alena Dernerová: Ano. Odborníci, kteří se k tomu vyslovovali – i profesor Beran – byli nakonec označeni jako antivaxeři. To je strašné. To znamená, že to je nálepka, je to nálepkování, které se tady používá, a je to špatně. Já říkám: „Ano, jsem pro očkování, bavme se o tom. Ale říkám, že by se měl změnit očkovací kalendář dětí. Sedněme si ke stolu, a udělejme to tak, aby to bylo pro děti komfortní.“ Ale jakmile toto řeknete, tak oni okamžitě řeknou: „Ona je antivaxerka, a nechce očkovat.“ Takže kdybychom byli ve středověku, tak skončím na hranici.

Martina: Paní doktorko, Vy jste několikrát zdůraznila, že jsou tady prověřené vakcíny a že jste pro to upravit dětský kalendář, a možná jim nedávat hexavakcíny, jakmile přijdou na svět. Ale pak je tady důležitý poznatek z konce loňského roku, a zajímalo by mě, jestli vůbec Národní očkovací strategie nějakým způsobem reflektovala dokument, ve kterém CDC – americké Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí – oficiálně změnilo desetiletí trvající prohlášení o vakcínách a autismu, a ze svých webových stránek odstranili tvrzení, že vakcíny nezpůsobují autismus. Místo něj CDC nenápadně přiznalo, že pro takový kategorický závěr neexistuje dost důkazů a že studie nevyloučily možnost, že vakcíny u kojenců způsobují autismus. Poprvé vlastně v historii došlo k obrácení pohledu, že je potřeba dokazovat, že to nezpůsobuje autismus, a nikoli neustále obhajovat, že to nemůže způsobovat autismus. Řekněte mi, pracuje se s tímto u nás? V dokumentech, v myslích lékařů a odborníků, kteří tvoří strategii?

Alena Dernerová: Nepracuje. Řeknu jedno slovo – nepracuje. Já myslím, že od doby, kdy Amerika trošku změnila směr, zejména právě ve zdravotnictví, tak se o tom u nás vůbec nemluví. A můj osobní dojem je – já jsem ten dokument četla – že proto, že se v Americe snaží zredukovat aplikaci nekonečných vakcín do organismu, tak firmy začínají mít trošku problém, a snaží se přesunout do Evropy. A Evropa je – nevím, co se děje s Evropou – ale je úplně sto let za normalitou. A vede nás Evropská komise, která nám nutí některé věci – včetně očkovacího schématu – takže firmy, které distribuovaly vakcíny v Americe, kde už o to tak velký zájem není, takže nemají tak velký zisk, se přesouvají do Evropy, kde sice není tak velký trh, leč aspoň něco. Je to hrozné. Já to vnímám, a myslím si, že to tak je. Trochu odbočím, ale střety zájmů u lidí v České republice, kteří se mohou dostat pod kůži běžným lidem, začínají být hrozně velké. Ať už se jedná třeba o Hospodářskou komoru, kdy Hospodářská komora přijde s nějakou studií, nějakou prací, která ukazuje, jak je důležité očkovat. Ale pak zjistíte, že ta studie je nic neříkající. Nebo jsem si přečetla výroky pana Cikrta, který říká, že lékaři, kteří nechtějí očkovat, nebo mají nějaké výhrady proti NOSu, by měli vrátit diplomy. Nebo, že sestry, které jsou neočkované, se chovají k pacientům divně. To je přeci strašné, když někdo jako pan Cikrt ze Zdravotnického deníku pronáší takovéto věty. Já čekám, kdy se ty sestry ozvou. To je takový tlak, taková masírka, ale zřejmě je dobře placená – možná těmi firmami. Nevím, je to moje představa. Doopravdy je strašně divné, co se tady děje.

Za pět let výrazně přibylo dětí s rysy autismu a regresem chování – a všechny měly kompletní vakcinaci

Martina: Vlastně si toto za svého mládí nepamatuji. My jsme prostě spořádaně chodili, dostali jsme dětskou obrnu na lžičku, pak jsme dostali jeden dloubanec, druhý, a všechno jsme to přijímali. Vy, jakožto pediatr a dětská neuroložka, jste také očkovala, tak co třeba s vámi udělalo zjištění, které napsalo CDC o tom, co vakcíny mohou způsobovat? Nebo, že nemůžeme prokázat kauzalitu, ale nemůžeme ji ani zavrhnout, a že tady může být spojitost, že vakcína – i ta normální, virus povařený v hrnci, ne mRNA vakcína – možná může způsobovat autismus?

Alena Dernerová: Já také eviduji nárůst dětí, které mají zvláštnosti chování. Nejsou to třeba všechno autisté, ale mají hodně silně vyjádřené rysy autistického spektra. A pak je skupina dětí, kdy já, jako neurolog, už diagnostikuji, že tam autismus je, i když ta diagnóza patří spíš do psychiatrického ranku, nebo psychologovi. Ale už z ordinace vidím, že tento nárůst dětí, které mají zvláštní chování, je za posledních 4, 5 let velký. A musím říct, že od začátku tohoto roku jsem v ordinaci měla dvě, tři děti, které v osmnácti měsících věku měly regres – návrat chování zpět – přestaly mluvit, a tyto děti měly kompletní vakcinaci. Takže já se nad tím zamýšlím, a měli bychom otevřít diskusi.

A musím říct, že dříve se mi líbily vakcíny, které nebyly hexavakcínou, ale byly to vesměs trivakcíny, a myslím, že i když to byla aktivnější, živá vakcína, tak se to snad lépe snášelo než ta hexa. A já za sebe říkám, že bychom měli dovážet vakcíny, které by neměly být takhle hexa, ale třeba penta, bez žloutenky, nebo třeba jen trojvakcína tak, jak to bylo dřív. Protože si myslím, že by rodiče – protože už řada rodičů přijde a radí se, a nechtějí děti očkovat, a říkají, že kdyby byl v jedné ampuli jeden bacil – do toho šli, ale toto se mi nelíbí. Takže si myslím, že bychom měli udělat možnost dovozů vakcín, které by byly rozděleny, protože by to přineslo určité zklidnění, protože byste si mohli vybrat.

Martina: A nedostávaly by pak v každé jedné vakcíně do těla víc adjuvantů? Což je častá obhajoba kombinovaných vakcín?

Alena Dernerová: Já si myslím, že adjuvanty právě v hexa, u žloutenky B, je hliník, a to ostatní se nejeví tak škodlivé. My jsme očkování přežili, ale pravdou je, že to bylo očkování několika vakcínami – jak jste zmínila – ale teď máme očkování pomalu na všechno. Ale uvědomme si, že když očkujeme proti ne úplně zásadním a strašným infekcím, tak vytvoříme jakýsi selekční tlak na viry, a ty se změní, a pak to bude ještě horší. Takže tady se musí vždycky vyvažovat. Ano, očkování je prevencí, ale je jen jednou ze složek prevence, a má se dělat s úměrou a se selským rozumem.