Proč je molybden nezbytnou živinou

- Pixabay

Barbora Nová

Možná jste o stopovém minerálu molybdenu neslyšeli, ale pro vaše zdraví je nezbytný. Ačkoli ho vaše tělo potřebuje jen nepatrné množství, je klíčovou součástí mnoha životně důležitých funkcí. Bez něj by se ve vašem těle hromadily smrtící siřičitany a toxiny.

Molybden je široce dostupný ve stravě, ale stále jsou oblíbené doplňky stravy. Stejně jako u mnoha jiných doplňků stravy mohou vysoké dávky představovat určitá drobná rizika, ale jsou vzácná.

Následuje vše, co potřebujete vědět o tomto málo známém minerálu.

Co je molybden?

Molybden je v těle nezbytný minerál, stejně jako železo a hořčík.

Je přítomen v půdě a přechází do vaší stravy při konzumaci rostlin i zvířat, která se těmito rostlinami živí. Konkrétní obsah molybdenu v některých potravinách závisí na obsahu v půdě.

Ačkoli se množství liší, nejbohatšími zdroji jsou obvykle fazole, čočka, obiloviny a vnitřnosti, zejména játra a ledviny. Mezi chudší zdroje patří ostatní živočišné produkty, ovoce a mnoho druhů zeleniny (1).

Studie prokázaly, že z některých potravin, zejména ze sójových výrobků, které obsahují 57 až 58 % biologicky využitelného molybdenu, jej tělo nevstřebává dobře. To však není považováno za problém, protože ostatní potraviny jsou na něj tak bohaté (1, 2).

Vzhledem k tomu, že ho vaše tělo potřebuje pouze ve stopovém množství a je hojně obsažen v mnoha potravinách, je nedostatek molybdenu vzácný. Z tohoto důvodu lidé obvykle nepotřebují doplňky stravy, pokud nemají nějaké specifické zdravotní důvody.

Shrnutí:

• Molybden se nachází v mnoha potravinách, například v luštěninách, obilovinách a v mase. Vaše tělo ho potřebuje pouze ve stopovém množství, takže jeho nedostatek je velmi vzácný.

Molybden působí jako kofaktor důležitých enzymů

Molybden je nezbytný pro mnoho procesů v těle.

Jakmile ho sníte, pasivně se vstřebává do krve ze střevního traktu a poté je přenášen do jater, ledvin a dalších oblastí (3).

Část tohoto minerálu se ukládá v játrech a ledvinách, ale většina se přeměňuje na molybdenový kofaktor. Případný přebytek molybdenu se pak vylučuje močí (4).

Kofaktor molybdenu aktivuje čtyři základní enzymy, což jsou biologické molekuly, které řídí chemické reakce v těle. Následují tyto čtyři enzymy:

• Sulfitoxidáza: Přeměňuje siřičitany na sírany, čímž zabraňuje nebezpečnému hromadění siřičitanů v těle (5).
• Aldehyd oxidáza: Rozkládá aldehydy, které mohou být pro tělo toxické. Také pomáhá játrům odbourávat alkohol a některé léky, například ty, které se používají při léčbě rakoviny (6, 7).
• Xantinoxidáza: Přeměňuje xantin na kyselinu močovou. Tato reakce pomáhá odbourávat nukleotidy, stavební kameny DNA, když už nejsou potřeba. Poté mohou být vyloučeny močí (8).
• Mitochondriální amidoxim redukující složka (mARC): Funkce tohoto enzymu není zcela objasněna, ale předpokládá se, že odstraňuje toxické vedlejší produkty metabolismu (9).

Důležitá je zejména úloha molybdenu při odbourávání siřičitanů.

Siřičitany se přirozeně vyskytují v potravinách a někdy se také přidávají jako konzervant. Pokud se v těle hromadí, mohou vyvolat alergickou reakci, která může zahrnovat průjem, kožní problémy, dýchací potíže nebo snížení počtu prospěšných mikrobiálních bakterií (10, 11, 12).

Shrnutí:

• Molybden působí jako kofaktor čtyř enzymů. Tyto enzymy se podílejí na zpracování siřičitanů a odbourávání odpadních produktů a toxinů v těle.

Jen velmi málo lidí má nedostatek molybdenu

Přestože jsou doplňky stravy široce dostupné, nedostatek molybdenu je u zdravých lidí velmi vzácný.

Odhadovaný průměrný denní příjem molybdenu západní populace je 76 mikrogramů denně u žen a 109 mikrogramů denně u mužů.

To je více než referenční hodnota příjmu (RHP) pro dospělé, která činí 45 mikrogramů denně (3).

Informace o příjmu molybdenu v jiných zemích se liší, ale obvykle je výrazně nad požadavky (3).

Bylo zaznamenáno několik výjimečných případů nedostatku molybdenu, které byly spojeny s nepříznivými zdravotními stavy.

V jedné malé oblasti Číny je rakovina jícnu 100krát častější než v USA. Bylo zjištěno, že půda v této oblasti obsahuje velmi nízké množství molybdenu, což má za následek dlouhodobě nízký příjem ve stravě (13).

Kromě toho bylo v jiných oblastech, kde je vysoké riziko rakoviny jícnu, například v některých částech severního Íránu a v Jižní Africe, zjištěno nízké množství molybdenu ve vzorcích vlasů a nehtů (14, 15).

Je důležité poznamenat, že se jedná o případy v jednotlivých populacích a nedostatek není problémem pro většinu lidí.

Shrnutí:

• V několika případech byl nízký obsah molybdenu v půdě spojen s rakovinou jícnu. Protože však průměrný denní příjem molybdenu v západní populaci převyšuje RHP, je jeho nedostatek velmi vzácný.

Nedostatek kofaktoru molybdenu způsobuje závažné příznaky, které se objevují již v dětství

Deficit molybdenového kofaktoru je velmi vzácné genetické onemocnění, při kterém se děti rodí bez schopnosti vytvářet molybdenový kofaktor (16).

Proto nejsou schopny aktivovat čtyři výše uvedené důležité enzymy.

Je způsobena recesivní, dědičnou mutací genu, takže dítě by muselo zdědit postižený gen od obou rodičů, aby se u něj rozvinula.

Děti s tímto onemocněním vypadají po narození normálně, ale do týdne se zhorší jejich zdravotní stav a objeví se u nich záchvaty, které se léčbou nezlepší.

V jejich krvi se hromadí toxické množství siřičitanů, protože nejsou schopny je přeměnit na sírany. To vede k abnormalitám mozku a vážnému opoždění vývoje.

Postižené děti bohužel nepřežijí rané dětství.

Naštěstí je tento stav velmi vzácný. Před rokem 2010 bylo na celém světě hlášeno pouze asi 100 případů (17, 18).

Shrnutí:

• Nedostatek kofaktoru molybdenu způsobuje abnormality mozku, opoždění vývoje a úmrtí v dětském věku. Naštěstí je extrémně vzácný.

Příliš velké množství molybdenu může způsobit závažné nežádoucí účinky

Stejně jako u většiny vitaminů a minerálů není výhodné užívat větší než doporučené množství molybdenu.

Ve skutečnosti to může poškodit vaše zdraví.

Tolerovatelná horní hranice příjmu je nejvyšší denní příjem živiny, který pravděpodobně nepoškodí téměř všechny lidi. Nedoporučuje se ji pravidelně překračovat, přičemž horní hranice příjmu pro molybden je 2 000 mikrogramů (mcg) denně (3).

Toxicita molybdenu je vzácná a studie u lidí jsou omezené. U zvířat však byly velmi vysoké hladiny spojeny se sníženým růstem, selháním ledvin, neplodností a průjmy (3).

Ve vzácných případech způsobily doplňky stravy s molybdenem u lidí závažné nežádoucí účinky, a to i v případě, že dávky byly v rámci horní hranice příjmu.

V jedné starší studii konzumoval muž 300-800 mcg denně po dobu 18 dnů. Vyskytly se u něj záchvaty, halucinace a trvalé poškození mozku (19).

Příznaky podobné dně

Příliš mnoho molybdenu může způsobit nahromadění kyseliny močové v důsledku působení enzymu xantinoxidázy.

Ve starší studii v Arménii, kde jsou koncentrace molybdenu v půdě neobvykle vysoké, skupina Arménů, z nichž každý konzumoval 10 000-15 000 mcg denně, což je 5-7,5násobek horní hranice přijmu, zaznamenala příznaky podobné dně (20, 21).

Dna vzniká při vysoké hladině kyseliny močové v krvi, která způsobuje tvorbu drobných krystalků v okolí kloubů, což vede k bolesti a otokům (22).

Špatné zdraví kostí

Studie ukázaly, že vysoký příjem molybdenu by mohl pravděpodobně způsobit snížení růstu kostí a hustoty kostních minerálů.

V současné době neexistují žádné kontrolované studie u lidí. Zajímavé výsledky však přinesla observační studie, které se zúčastnilo 1496 osob, která zjistila, že se zvyšující se hladinou příjmu molybdenu se u žen starších 50 let zřejmě snižovala hustota kostních minerálů bederní páteře (23).

Kontrolované studie na zvířatech tato zjištění potvrdily.

V jedné starší studii byly krysy krmeny vysokým množstvím molybdenu. Se zvyšujícím se příjmem se jejich kostní růst snižoval (24).

V podobné studii na kachnách byl vysoký příjem molybdenu spojen s poškozením kostí jejich nohou (25).

Snížená plodnost

Výzkum také prokázal souvislost mezi vysokým příjmem molybdenu a reprodukčními obtížemi.

Pozorovací studie zahrnující 219 mužů získaných prostřednictvím klinik pro léčbu neplodnosti prokázala významný vztah mezi zvýšeným obsahem molybdenu v krvi a sníženým počtem a kvalitou spermií (26).

Jiná studie také zjistila, že zvýšený obsah molybdenu v krvi souvisí se sníženou hladinou testosteronu. V kombinaci s nízkou hladinou zinku to bylo spojeno s neuvěřitelným 37% snížením hladiny testosteronu (27).

Protože tyto studie vyvolávají mnoho otázek, je zapotřebí dalšího výzkumu.

Shrnutí:

• Ve vzácných případech byl vysoký příjem molybdenu spojován se záchvaty a poškozením mozku. První studie také naznačují souvislost s dnou, špatným stavem kostí a sníženou plodností.

Kolik molybdenu potřebujete?

Je zřejmé, že jak příliš mnoho, tak příliš málo molybdenu může být velmi problematické. Kolik ho tedy vlastně potřebujete?

Molybden se v těle těžko měří, protože jeho hladina v krvi a moči nemusí nutně odrážet jeho stav.

Z tohoto důvodu se k odhadu potřeby používají údaje z kontrolovaných studií.

Následují doporučené denní dávky molybdenu pro různé skupiny obyvatel (3):

Děti

• 1-3 roky: 17 mcg denně
• 4-8 let: 22 mcg denně
• 9-13 let: 34 mcg denně
• 14-18 let: 43 mcg denně

Dospělí

• Všichni dospělí starší 18 let: 45 mcg denně.

Těhotné nebo kojící ženy

• Těhotné nebo kojící ženy jakéhokoli věku: 50 mcg denně.

Shrnutí:

• K odhadu RHP molybdenu pro dospělé a děti a těhotné nebo kojící ženy byly použity kontrolované studie.

Závěr

Molybden je esenciální minerál, který se ve vyšších koncentracích nachází v luštěninách, obilovinách a vnitřnostech.

Aktivuje enzymy, které pomáhají odbourávat škodlivé siřičitany a zabraňují hromadění toxinů v těle.

Situace, kdy lidé dostávají příliš mnoho nebo příliš málo tohoto minerálu, jsou velmi vzácné, ale obě jsou spojeny se závažnými nežádoucími účinky.

Vzhledem k tomu, že molybden se nachází v mnoha běžných potravinách, průměrný denní příjem převyšuje požadavky. Z tohoto důvodu by se většina lidí měla vyhnout jeho doplňování.

Pokud se stravujete zdravě a konzumujete přiměřeně různé plnohodnotné potraviny, pak molybden není živinou, které byste se měli obávat.

Proč je ve 21. století tak častý nedostatek minerálů?

- Pixabay

Ing. Zdeněk Rozehnal

Nedostatek živin je stejně častý v rozvinutých zemích jako v chudých. Ve skutečnosti se v západních státech mnoho lidí přejídá, ale přitom je podvyživeno, což ukazuje, že dostupnost potravin a jejich dostatek nemusí nutně znamenat dobrou výživu (1).

Na kvalitě potravin, které jíte, záleží stejně - ne-li více - jako na jejich množství. Statistiky bohužel ukazují, že průmyslově zpracované potraviny, které mají malou výživovou hodnotu, tvoří téměř 70% typické západní stravy (2). Například z průzkumu, který v roce 2018 zveřejnilo Americké Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí, také vyplývá, že více než jeden ze tří Američanů konzumuje v daný den jídlo z rychlého občerstvení (3).

V posledních dvou desetiletích národní průzkumy odhalily, že děti i dospělí v USA konzumují více přidaného cukru než několik základních živin (4, 5). Tato nezdravá strava spolu se sedavým způsobem života vede nejen k vážným zdravotním problémům, jako je cukrovka, obezita a srdeční choroby, ale také ohrožuje lidi nedostatkem mikroživin (6).

Proč se nedostatek živin stal celosvětovým zdravotním problémem

Kromě nezdravého výběru potravin stojí za rozsáhlým nedostatkem vitaminů a minerálních látek, který lze pozorovat u celé populace, ještě jeden naléhavý problém. Jak uvádí studie zveřejněná v časopise Environmental Geochemistry and Health, přibližně třetina orné půdy na celém světě trpí nedostatkem mikroživin, zejména minerálů, jako je zinek (7).

Rostliny, včetně potravinářských plodin, získávají všechny potřebné minerální látky z půdy. Jak kořeny rostlin přijímají vodu, absorbují minerální živiny, které se následně rozkládají na primární a sekundární makroživiny a mikroživiny (8).

Primárními makroživinami jsou dusík, fosfor a draslík, zatímco sekundárními makroživinami jsou vápník, hořčík a síra. Rostliny potřebují tyto živiny, zejména primární makroživiny, ve velkém množství pro optimální růst, a proto je zemědělci často dodávají svým plodinám ve formě hnojiv.

Mikroživiny naopak rostliny potřebují pouze v malém množství, proto se do půdy běžně nepřidávají. Mezi tyto minerální živiny patří bór, měď, železo, chlorid, mangan, molybden a zinek. Všechny tyto prvky plní uvnitř rostlinných buněk kritické funkce.

Např: Studie publikovaná v časopise Physiologia Plantarum zjistila, že pro úspěšnou fotosyntézu potřebují rostliny dostatečné množství draslíku a hořčíku. Nedostatek těchto živin vede k nadměrné produkci volných radikálů, které jsou pro rostliny stejně škodlivé jako pro člověka (9).

Minerální látky pocházející z půdy rostliny potřebují také k produkci vitaminů. Na rozdíl od minerálních látek jsou vitaminy rostlinami přirozeně syntetizovány. Ve skutečnosti nám známé antioxidační vitaminy, jako jsou vitaminy A, C a E, mají pro rostliny stejný přínos jako pro naše tělo - to znamená, že chrání zdravé buňky před oxidačním stresem, který je vyvolán hromaděním volných radikálů (10).

Pro dokreslení toho, jak půdní minerály ovlivňují produkci vitamínů v rostlinách, srovnává studie publikovaná v časopise Scientia Agropecuaria obsah vitamínu C v rostlinách camu camu - pravděpodobně nejbohatším zdroji vitamínu C na planetě - pěstovaných v půdách s různým obsahem minerálů.

Vědci zjistili, že rostliny camu camu, které rostly v neúrodné půdě, produkovaly nejnižší množství vitaminu C. Naopak rostliny, které rostly v úrodné půdě, zejména v půdě bohaté na hořčík a fosfor, měly nejvyšší obsah vitaminu C, což potvrzuje, že produkce vitaminu C v rostlinách camu camu je ovlivněna příjmem hořčíku a fosforu (11).

Zajímavé je, že vědci upozornili na další objev: Kromě minerálů ovlivnila produkci vitaminu C také přítomnost těžkých kovů v půdě, i když negativně. Uvedli, že rostliny camu camu produkovaly méně vitaminu C, když byla koncentrace hliníku v půdě vysoká, ale syntetizovaly více vitaminu C, když byla koncentrace hliníku nízká.

Tyto dva problémy - nedostatek živin v půdě a kontaminace půdy těžkými kovy - jsou dnes bohužel velmi časté a jsou také příčinou tiché epidemie nedostatku vitaminů a minerálů, která postihuje miliardy lidí na celém světě (12).

Podle četných studií lze nedostatek živin v půdě přičíst na vrub průmyslovým zemědělským postupům, jako je používání chemických hnojiv a pesticidů, intenzivní zavlažování, intenzivní obdělávání půdy a koncentrovaná monokulturní produkce. Protože se tyto škodlivé postupy dnes běžně používají, většina čerstvých produktů prodávaných v obchodech s potravinami není tak výživná, jak by měla být (13).

Studie zveřejněná v časopise HortScience ukazuje, že výživová hodnota potravin dostupných v USA a Velké Británii se za posledních 50 až 100 let výrazně snížila. Existují také přesvědčivé důkazy, že u některých druhů ovoce a zeleniny, které dnes jíte, mohlo dojít k průměrnému poklesu obsahu minerálních látek až o 40%  (14).

Proto je vhodné konzumovat více celých potravin namísto zpracovaných.  

Několik studií také uvádí, že v půdě i v produktech byly zjištěny vysoké hladiny kontaminujících látek, například těžkých kovů (15). Přestože jsou tyto toxické kovy v životním prostředí přirozeně přítomny, jejich koncentrace se v důsledku průmyslové činnosti člověka, jako je těžba, konvenční zemědělství, výroba baterií a nesprávná likvidace odpadních vod a odpadů, zvyšuje na alarmující úroveň (16).

Proto odborníci doporučují místo potravin pěstovaných konvenčními zemědělskými postupy volit potraviny pěstované ekologicky, které podporují správnou výživu. Kromě toho, že organické ovoce a zelenina obsahují vyšší množství antioxidantů a základních živin, nejsou stříkány zemědělskými chemikáliemi a jsou pěstovány postupy, které zabraňují erozi půdy (17).

Běžné nedostatky minerálních látek a jejich příznaky

Podle zprávy Amerického Centra pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) o výživě má 10% americké populace nedostatek mnoha živin, včetně základních minerálů (18). Ve výživových doporučeních pro Američany na období 2015-2020 jsou následující minerální látky zdůrazněny jako živiny, které jsou předmětem veřejného zájmu, protože jsou v USA často nedostatečně konzumovány (19):

• Vápník je základním stavebním kamenem kostí. Krystaly vápníku vyplňují všechny mezery a díry ve strukturálním rámci kostí, aby se kosti snadno nelámaly (20). Vápník má také zásadní význam pro způsob, jakým vaše nervové buňky komunikují, a pomáhá vašim svalům a cévám uvolňovat se a stahovat (21).

Příznaky nedostatku vápníku: Extrémní únava, bolesti svalů, suchá kůže, lámavé nehty, slabé kosti a zubní kaz (22).

• Železo je důležitou součástí hemoglobinu, bílkoviny v červených krvinkách, která pomáhá přenášet kyslík z plic do zbytku těla. Využívá se také k tvorbě myoglobinu, bílkoviny, která přenáší kyslík do svalů. Kromě toho je železo nezbytné pro tvorbu některých hormonů (23).

Příznaky nedostatku železa: Extrémní únava, slabost, bledá kůže, zrychlený tep, dušnost, závratě nebo malátnost, studené ruce a nohy, lámavé nehty a špatná chuť k jídlu (24).

• Hořčík je dobrým kofaktorem, pomáhá více než 300 enzymům plnit jejich funkce. Mezi tyto funkce patří regulace syntézy bílkovin, hladiny cukru v krvi a krevního tlaku. Hořčík je také potřebný pro tvorbu energie, syntézu DNA a tvorbu glutathionu (25).

Příznaky nedostatku hořčíku: Abnormální pohyby očí, křeče, únava, svalové křeče nebo křeče, svalová slabost a necitlivost (26).

• Draslík je elektrolyt, který pomáhá buňkám udržovat rovnováhu tekutin. Kdykoli uvolňují sodík, aby se zbavily přebytečné vody, vaše buňky přijímají draslík zvenčí, aby udržely vyvážený poměr těchto elektrolytů (27). Draslík také pomáhá kontrakcím vašich svalů a podílí se na udržování krevního tlaku (28).

Příznaky nedostatku draslíku: Zácpa, bušení srdce, únava, svalová slabost nebo křeče, brnění nebo necitlivost (29).

• Zinek je stopový minerál, který se nachází v buňkách celého těla. Stejně jako hořčík slouží jako kofaktor stovek enzymů, které přímo ovlivňují funkce vašich životně důležitých orgánů (30). Nedostatek zinku má závažné důsledky, jako je zpomalení růstu, poruchy kognitivních funkcí a dysfunkce imunitního systému (31).

Příznaky nedostatku zinku: Vypadávání vlasů, průjem, náchylnost k infekcím, ztráta chuti k jídlu, impotence, problémy s očima, úbytek hmotnosti, pomalé hojení ran a nedostatek chuti a čichu (32).

Kromě těchto živin následuje dalších 5 základních minerálů, které vaše tělo potřebuje v menším množství pro optimální zdraví:

• Měď je stopový minerál, který je potřebný pro vstřebávání železa a normální erytropoézu - tedy proces, při kterém kmenové buňky dozrávají v červené krvinky (33). Měď se také podílí na tvorbě energie a správné tvorbě pojivové tkáně (34).

• Mangan. Funkce manganu mohou výrazně ovlivnit zdraví metabolismu. Tento základní minerál pomáhá tělu štěpit sacharidy a vstřebávat vápník z potravy. Podílí se také na regulaci hladiny cukru v krvi. Mangan je důležitou součástí superoxiddismutázy, enzymu, který působí také jako antioxidant (35).

• Fosfor je druhým nejrozšířenějším minerálem v těle. Spolu s vápníkem pomáhá budovat a obnovovat kosti a zuby (36). Fosfor také pomáhá při tvorbě ATP, molekuly, kterou tělo využívá k ukládání energie. Podílí se také na aktivaci mnoha enzymů a vitaminů skupiny B a na transportu molekul do buněk a z buněk (37, 38).

• Selen je součástí selenoproteinů, které slouží jako antioxidanty uvnitř vašeho těla. Selenoproteiny se také podílejí na syntéze DNA, reprodukci a metabolismu hormonů štítné žlázy (39)

• Sodík je stejně jako draslík elektrolytem, který pomáhá udržovat rovnováhu tekutin. Pomáhá také regulovat elektrické náboje, které se pohybují dovnitř a ven z vašich buněk. Sodík má zásadní význam pro přenos nervových impulzů v celém těle a také pro stahy srdce a svalů (40).