Studie zjistila, že konzumace určitých ryb souvisí s vyšším rizikem rakoviny kůže

- Pixabay

Ing. Zdeněk Rozehnal

Vyšší konzumace tuňáka a dalších nesmažených ryb je spojena se zvýšeným rizikem vzniku melanomu.

Podle NOVÉ STUDIE je větší konzumace tuňáka a některých dalších ryb spojena se zvýšeným rizikem melanomu, nejzávažnějšího typu rakoviny kůže, přičemž vědci mají podezření, že tato souvislost může být způsobena spíše toxiny než samotnými rybami.

"Předpokládáme, že naše zjištění by mohla být způsobena kontaminanty v rybách, jako jsou polychlorované bifenyly (PCB), dioxiny, arsen a rtuť," uvedla v tiskové zprávě autorka studie Eunyoung Cho, ScD, docentka dermatologie a epidemiologie na Brownově univerzitě (1).

Vědci však varují před jakoukoli zásadní změnou konzumace ryb a tvrdí, že je zapotřebí dalšího výzkumu, aby bylo možné lépe pochopit souvislost pozorovanou ve studii.

Studie byla zveřejněna 9. června 2022 v časopise Cancer Causes & Control (2).

Některé ryby jsou spojeny s vyšším rizikem vzniku melanomu

Přestože melanom tvoří jen malou část rakoviny kůže, je příčinou naprosté většiny úmrtí na rakovinu kůže, uvádí American Cancer Society (ACS) (3).

Aby zjistili, zda existuje souvislost mezi rizikem vzniku melanomu a konzumací ryb, analyzovali autoři nové práce údaje od více než 490 000 dospělých osob, které se v letech 1995 až 1996 zúčastnily studie NIH-AARP Diet and Health Study Národního institutu pro rakovinu.

Účastníci uváděli, jak často a kolik ryb jedli, včetně smažených ryb, nesmažených ryb, jako jsou platýs a treska, a tuňáka v konzervě.

Vědci získali údaje z registrů nádorových onemocnění, aby zjistili, kolik účastníků onemocnělo melanomem během následujících 13 až 16 let.

Snažili se také zohlednit další faktory, které mohou ovlivnit riziko vzniku melanomu, jako je index tělesné hmotnosti, úroveň fyzické aktivity, kouření, výskyt rakoviny v rodině, příjem alkoholu a kalorií a průměrná úroveň místního ultrafialového záření (UV) účastníků.

Vědci zjistili, že u osob, které konzumovaly v průměru nejvyšší množství ryb denně (42,8 gramu), bylo riziko maligního melanomu o 22% vyšší než u osob s nejnižším průměrným denním příjmem (3,2 gramu).

Měli také o 28% vyšší riziko vzniku abnormálních buněk pouze ve vnější vrstvě kůže; jedná se o tzv. melanom in situ.

Velikost porce vařené ryby je přibližně 85 gramů, i když se to liší v závislosti na vaší hmotnosti. Standardní plechovka tuňáka má 142 gramů (4).

Navíc lidé ve studii, kteří jedli v průměru 14,2 gramu tuňáka denně, měli o 20% vyšší riziko maligního melanomu a o 17% vyšší riziko melanomu in situ ve srovnání s těmi, kteří jedli v průměru 0,3 gramu denně.

U těch, kteří jedli v průměru 17,8 gramu nesmažených ryb denně, bylo riziko maligního melanomu o 18% vyšší než u těch, kteří jedli 0,3 gramu denně. U nich bylo riziko vzniku melanomu in situ rovněž o 25% vyšší.

Vědci nezjistili žádnou souvislost mezi konzumací smažených ryb a rizikem vzniku obou typů melanomu. Nicméně i lidé, kteří jedli nejvíce smažených ryb, jich měli v průměru pouze 7,1 gramu denně.

Je žádoucí provést další výzkum

Předchozí výzkumy zabývající se souvislostí mezi konzumací ryb a rizikem vzniku melanomu měly smíšené výsledky, napsali vědci. Některé z těchto studií však nebyly tak důkladné jako ta současná.

"Tato [nová] studie je důležitá, protože je velmi rozsáhlá a svým zaměřením prospektivní, což znamená, že příjem ryb byl hodnocen před vznikem rakoviny," uvedla dr. Eunyoung Cho, ScD.

Nová studie má však několik omezení, která by bylo třeba řešit v rámci budoucího výzkumu.

Vědci například odhadovali vystavení lidí UV záření na základě průměrné úrovně UV záření v místě jejich bydliště. Nebylo tak zohledněno, kolik času trávili na slunci nebo zda byli slunci vystaveni navíc kvůli svému zaměstnání.

Vědci také neměli k dispozici informace o dalších rizikových faktorech melanomu, jako je počet mateřských znamének, barva vlasů a kůže nebo anamnéza těžkých spálenin od slunce (5).

Měřili také pouze příjem potravy, fyzickou aktivitu a další chování na začátku studie, které se však mohlo v průběhu času změnit.

Navíc se jedná o observační studii, takže nemůže prokázat, že konzumace ryb způsobuje melanom, pouze to, že mezi nimi existuje souvislost.

To však neznamená, že by se výsledky měly ignorovat.

Rybí tkáň může obsahovat kontaminující látky, jako je rtuť a polychlorované bifenyly. Jejich koncentrace se liší v závislosti na lokalitě, ale může se zvyšovat s postupujícími potravními řetězci, přičemž u větších dravců bývá koncentrace vyšší.

Rtuť, polychlorované bifenyly a další toxiny představují potenciální zdravotní riziko i pro lidi, kteří je konzumují (6).

Nepřijímejte ryby jen tak

Předchozí studie na více než 20 000 švédských ženách zjistila, že expozice PCB ve stravě byla spojena se čtyřnásobně zvýšeným rizikem maligního melanomu ve srovnání s ženami, které jedly nejmenší množství ryb (7).

Vědci v této studii také odhadovali příjem omega-3 nenasycených mastných kyselin u žen. Ženy s nejvyšším příjmem těchto zdravých tuků měly o 80% nižší riziko vzniku melanomu, a to i poté, co vědci zohlednili jejich vystavení PCB ve stravě (8).

To zapadá do jiné studie, která zjistila, že lidé, kteří jedli větší množství ryb, měli nižší riziko melanomu, když měli větší příjem ovoce a zeleniny (9).

Žádná z těchto dřívějších studií ani nová studie však nezjišťovala hladinu rtuti, PCB nebo jiných kontaminantů v krvi účastníků.

Tento krok by byl nutný, aby bylo možné oddělit přínosy konzumace ryb od škodlivých účinků toxinů v rybí tkáni.

"Naše studie nezkoumala koncentrace těchto kontaminantů v těle účastníků, a proto je zapotřebí dalšího výzkumu, který by tento vztah potvrdil," uvedla docentka Cho.

Na zásadní změnu konzumace ryb na základě této studie je ještě brzy, zejména proto, že ryby a další mořské plody jsou vynikajícím zdrojem bílkovin, zdravých tuků, vápníku a vitaminu D.

Můžeme však podniknout kroky k minimalizaci svého vystavení toxinům.

"Dobrou zprávou je, že existuje nepřeberné množství mořských plodů s nízkým obsahem rtuti, které si můžete vybrat," řekla doktorka Whitney Linsenmeyerová, RD, mluvčí Akademie výživy a dietetiky a docentka výživy na Saint Louis University.

Patří mezi ně sardel, okoun černý, sumec, treska, platýs, sleď, humr, losos, sardinky, sladkovodní pstruh a treska bezvousá (10).

Určité skupiny jsou citlivější na rtuť, která má další lépe prozkoumaná zdravotní rizika.

"Skupiny, které by měly být nejvíce znepokojeny obsahem rtuti v rybách, jsou těhotné nebo kojící ženy, které mohou otěhotnět, a malé děti," řekl dr. Linsenmeyer.

Těmto lidem doporučuje, aby si vybírali mořské plody s vyšším obsahem esenciálních mastných kyselin a zároveň nižším obsahem rtuti, jako jsou losos, ančovičky, sardinky, tichomořské ústřice a sladkovodní pstruzi.

Americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) má také doporučení týkající se bezpečného příjmu ryb (11).

Kromě toho Agentura pro ochranu životního prostředí a státní a místní úřady zveřejňují doporučení týkající se ryb. Ty varují veřejnost, aby omezila nebo se vyhnula konzumaci určitých druhů ryb nebo měkkýšů kvůli kontaminaci (12).

"Doporučení mohou být užitečná zejména v případě, že jíte ryby, které jste sami ulovili nebo jste je dostali od známého," řekla dr. Linsenmeyerová.

A pokud se obáváte melanomu, nezapomeňte, že jedním z nejlepších způsobů, jak snížit riziko vzniku této rakoviny kůže, je dodržovat rady pro bezpečné opalování od zdroje ACS, kdykoli se vydáte ven (13).

Těžké kovy - hliník a rtuť, insekticidy, pesticidy, herbicidy a glyfosát. Odstranění z těla, preventivní detoxikace toxinů

Dr. Dietrich Klinghardt

Těžké kovy v životním prostředí jsou daní naší moderní doby. Od doby industriali­zace se uvolňuje stále více těžkých kovů ze zemské kůry a vyskytují se částečně ve vzduchu, ve vodě a v po­tra­vinách. Postupem času se usazují v těle a da­jí se jen těžko vyloučit. Dnešní městský člověk je jimi asi 500-1000x silněji zatížen, nežli člověk před dobou industrializace. I při „nepatrném“ zatížení přispívají jedovaté kovy k mnoha civilizačním nemocem.

V roce 2020 provedl dr. Dietrich Klinghardt jednu z největších toxikologických studií na světě na 1200 pacientech a porovnal ji s výsledky, které zjistil před 10 lety.

Výsledek toxikologické studie MUDr. Dietricha Klinghardta

V německé populaci před 10 lety bylo nalezeno v krvi u jednoho člověka v průměru 20 toxinů nad prahem detekce. A v současnosti? Více než 500 toxických látek, což je šokující číslo. Jak konstatuje dr. Klinghardt, je to

exponenciální nárůst v podstatě neslučitelný se životem!

K tomuto výsledku byla použita aferéza, což je metoda, kterou vyvinul německý toxikolog dr. Richard Straube - postup promývání krve, kdy se toxiny odfiltrují z krve a poté je již lze laboratorně analyzovat.

Toxiny

Toxiny mohou být rozpustné ve vodě nebo v tucích. Dva hlavní rozpustné toxiny ve vodě jsou thimerosal (rtuť) - používá se ve vakcínách a známý herbicid, glyfosát (Roundup) od Monsanta (nejnenáviděnější organizace v USA, předzdívaná "MONSATAN"), které již vlastní německý Bayer - MUDr. Klinghardt uvádí, že se tyto toxiny ukládají v ledvinách, plících a kostech.

Toxiny rozpustné v tucích jsou benzenové deriváty, insekticidy, pesticidy a herbicidy. Ty se usazují v tukové tkáni, což z nich činí silné neurotoxiny, protože mozek se skládá převážně z tuku.

Toxiny rozpustné ve vodě a tuku vyžadují různé metody detoxikace.

Jak eliminovat toxiny rozpustné v tucích

Dr. Klinghardt doporučuje pro odstranění těchto toxinů z těla kombinaci infrasauny a absorbentů, jako je chlorella, ecklonia cava (hnědé řasy) a enterální gel. Vzhledem k enormní zátěži toxiny je doporučeno každodenní užívání absorbentu, i dvou.

Když budete provádět infrasaunovou terapii (doporučeno 20 minut denně), uvolněné toxiny jsou pak absorbenty vázány, což umožňuje jejich bezpečnou eliminaci, než aby byly znovu absorbovány ze střeva do těla.

Mozek

V těle můžete mít přes 20 000 chemikálií, ale dvě z nich jsou zvláště nebezpečné pro mozek. Je to glyfosát a hliník.

Glyfosát a hliník

Glyfosát (Roudup) je chelátotvorné činidlo. Když máte glyfosát v potravě, váže na sebe všechny stopové minerály, a proto ty nejsou k dispozici pro absorpci. Existuje však jedna výjimka a tou je hliník. Glyfosát totiž v tomto případě funguje naopak - jako raketoplán pro hliník. Naváže ho na sebe, pronikne s ním přes střevní stěnu do tkání a distribuuje jej v celém těle.

Štítná žláza, neurodegenerativní onemocnění...

Jedním z neuvěřitelně běžných onemocnění souvisejících s toxicitou hliníku je nedostatečně aktivní štítná žláza. Hydroxidy hliníku - například ty, které se vyskytují v antacidech a vakcínách - skutečně narušují střevní absorpci hormonů štítné žlázy. Má také afinitu k nervovému systému a má sklon shromažďovat se v mozku, míše a enterickém nervovém systému, přičemž na všech těchto místech blokuje životně důležité funkce.

Všeobecně je známo, že ženy jsou podstatně citlivější na absorbci toxinů. To je vysvětlení proč tolik žen má podstatně větší potíže se štítnou žlázou než muži, případně jsou již bez ní.

Detoxikace glyfosátu - glycinem

Glyfosát (Roudup) je analogem aminokyseliny glycinu. To znamená, že se uchycuje v místech, kde potřebujete glycin. Při detoxu se glycin spotřebovává a proto jej hodně lidí nemá v těle v potřebném množství pro účinnou detoxikaci.

Abyste eliminovali glyfosát, musíte saturovat své tělo právě glycinem. Dr. Klinghardt doporučuje užívat 1 čajovou lžičku (4 gramy) glycinového prášku dvakrát denně po dobu několika týdnů a poté snížit dávku na jednu čtvrtinu čajové lžičky (1 gram) dvakrát denně. Dojde k uvolnění glyfosátu z vašeho těla a umožní se jeho odstranění močí.

Glycin je levný (kg přes 100,- Kč) a chutná sladce. Ideální je, pokud jej sníte s jídlem, když máte podezření, že je kontaminováno glyfosátem, aby se neuchycoval místo případně chybějícího glycinu v těle.

Hliník nebezpečně zatěžuje tělo

Profesor Chris Exley

Všichni máme nějakou úroveň hliníku v těle. Tkáně jsou nejvíce náchylné ke shromažďování hliníku a hlavně ty tkáně, s pomalým buněčným obratem. Buňky se rychle obnovují na kůži, ale ne už tak rychle v kostech, srdeční tkáni a mozku. Poslední tři jmenované nemají tak rychlý celulární obrat a mají největší sklon uchovávat hliník.

Ano, v mozku se velmi dobře hromadí hliník a jeho velké množství souvisí s chronickým únavovým syndromem, epilepsií, ADD, Alzheimerem, Guilliane-Bare syndromem (běžný vedlejší účinek po očkování) a s dalšími neurologickými poruchami.

Sloučeniny hliníku po aplikaci vakcíny obejdou játra a ledviny a mají sklon zůstat v tkáních s pomalou buněčnou obnovou – kosti, srdeční tkáň a mozek. Dalším zdrojem hliníku je kouření tabáku a marihuany, opalovací krémy a kosmetika.

Všechny očkovací vakcíny obsahují hliník! Říkají nám, že jsou bezpečné…. Dr. Exley se také zmínil o tom, že většina vakcín obsahuje také železo – a železo v kombinaci s hliníkem vytváří biochemicky-reaktivní sloučeninu.

V posledních 100 letech jsme zvýšili velmi značně zatížení našich těl hliníkem. Práh pro toxicitu hliníku se mění, což má za následek neuvěřitelné zvýšení neurologických poruch.

Během tohoto  “Věku hliníku“ a je nezbytně nutné hliník eliminovat z našich těl jak jen je to možné. Proto co nejméně používejte hliníkovou folii alobal. Neolizujte hliníkové zakrytí kelímků např. se smetanou.

Detoxikace hliníku

Hliník je škodlivější než jakýkoliv jiný toxin. V zásadě poškozuje receptory, které máme na buněčné stěně, hormonální receptory, receptory neurotransmiterů, receptory inzulínu. Všechny jsou zmateny hliníkem.

Chcete-li eliminovat hliník, musíte zvýšit příjem oxidu křemičitého. Dr. Klinghardt doporučuje používat byliny bohaté na křemík, jako je přeslička rolní a koriandr. Dr. Yoshiaki Omura před 20 lety ve studii prokázal, že lze velmi rychle snížit obsah hliníku pouhou aplikací výtažku z koriandru.

Rtuť

Co je to amalgám?

Amalgám označuje slitinu kovů se rtutí (latinsky amalgama). Z poloviny se sklá­dá ze rtuti, zbytek se dělí mezi stříbro, cín a měď. Všechny součásti patří k těžkým ko­vům. Amalgám je dnes největší zdroj za­moření těla rtutí. 80 až 90% obyvatel spol­ko­vých zemí Německa má průměrně až 12 zubních výplní z amalgámu. Každý rok se zde na výrobu 53 miliónů amalgámo­vých plomb spotřebuje 20 tun rtuti. Po de­seti letech se v některých plombách nachází už jen polovina původní rtuti. Tím se výplně zmenšují a vznikají okrajové trhliny, v nichž se usazují baktérie. Tak musí být staré výplně čas od času nahrazovány.

Jak se dostává rtuť do těla?

Uvolňování rtuti z amalgámu se děje vli­vem žvý­ká­ní a skřípání zubů, horkých či ky­se­lých jídel a nápojů (cola, limonáda, káva, ocet, kyselé ovoce atd.) a vlivem cuk­­ru a potravy obsahující cukr, který bak­terie bě­hem 5 minut zpracují na ky­se­li­nu. Čiš­tě­ní zubů zubní pastou, obsahují­cí fluo­rid a brusivo k tomu přispívá právě tak jako skutečnost, že v puse máme le­go­­vané zlato a můstky obsahující kovy. Elek­tromagnetické záření obrazovek a mo­bilů k tomu také může přispívat, též by­chom neměli podceňovat kou­ře­ní jako dáv­kovač kyselin. Znáte to jistě ze školy: kyseliny rozpouští kovy.

Rozšíření rtuti v těle

8% rtuti je přijímáno jako pára plícemi a ukládá se v nervové soustavě. 7% se do­stává s jídlem do těla, z toho je vstře­bá­no jen málo, zbytek se vyloučí stolicí. Ioni­zovaná (elektricky vodivá) rtuť je přijímána od 10 do 15%. Dostává se do krve, plic, střeva a ledvin, přičemž ledviny často reagují alergicky až k selhání led­vin, pokud je zatížení vysoké. Těžké kovy patří k nejdůležitějším faktorům, které buň­kám způsobují oxidační stres a spotřebovávají antioxidanty. Vysoká hodno­ta tuku v krvi a zvýšení cholesterolu mů­že být rovněž způsobeno těžkými kovy. Ko­lem usazenin těžkých kovů se v těle tvo­ří místní nádory. Způsobují ostatně emoční nestabilitu a nespokojenost. Z amal­gá­mo­vých plomb se průběžně uvolňuje rtuť jako pára, která se při nade­cho­vání  plí­ce­mi  dostává do krve nebo pří­mo přes či­chové nervy do mozku. Ostat­ní části amal­gámu se korozí roz­pouš­­tě­jí a dostá­va­jí se do střeva. Tam se vyt­váří vlivem střev­ních bakterií jedovatý metyl rtuti, kte­rý se odtud dostává do led­­vin, mozku a jater a většinou způso­bu­je neurologic­ké poruchy.

Proč rtuť škodí tělu?

Jedovatost rtuti je způsobena především dí­ky jejímu sklonu vázat se na síru. Síra je součástí mnoha proteinů v těle, např. cys­­tinu, cysteinu a methioninu. Proteiny jsou zase hlavní části enzymů, které pro­vá­­dějí látkovou výměnu, produkují energii a hor­mony a likvidují nestravitelné zbytky po­­travy. Rtuť se váže na skupiny síry v enzymech a tím je blokuje. Kromě toho mů­že tento těžký kov vytlačit  stopové prv­­ky jako selen a zinek z jejich vazeb v en­­zymech, čímž tyto ztratí svou působ­nost. Vznikne tím nedostatek stopových prv­ků. Díky vazbě na proteiny buněčné mem­­brány brzdí rtuť – ale též hliník, olo­vo a kadmium – transport vápníku, dras­lí­ku a sodíku do buněk, což omezuje jejich funkčnost. Ke vší bídě vytváří ještě v ze­sílené míře volné radikály, které mo­hou všem tkáním a orgánům způsobovat ško­­dy. Účastní se na vzniku nemocí auto­­imunitního systému, urychluje stár­nu­tí, rakovinu, artritidu, nemoci oběho­vé­ho systému a srdce atd.

Novým poznatkem je, že baktérie se za pří­­tomnosti amalgámu stávají rezistentní pro­ti rtuti a současně také nereagují na různá antibiotika.

Rtuť poškozuje imunitní systém

Ve vnějším buněčném obalu se nacházejí mno­­há bílkovinná spojení jako zpro­střed­­kovatelé informací nebo také jako po­znávací známky pro imunitní systém. Rtuť se na ně může vázat a ničit jejich funk­ci, takže např. imunitní systém náhle po­važuje vlastní buňky za nepřátele a po­kouší se je zničit. To může vést k ne­mo­cem autoimunitního systému. Těžký kov může navíc vniknout do imunitních bu­něk a může je zničit.

Poškozování nervových buněk

Rtuť se shromažduje na nervových buň­kách. Usadí se na tubulinu (globulární pro­tein) na místě zprostředkování povelů a překáží jeho schopnosti provádět trans­port. Následkem toho nerv nemůže správ­ně přijímat výživné látky a posílat své příkazy dále, nakonec jej to může usmr­tit. Rtuť je nadto schopna zničit mye­li­novou pochvu, která zahaluje nerv.

Další škody

Přišlo se na to, že rtuť brání v příjmu ami­no­kyselin do mozku a vylučování zplodin me­tabolického procesu a jedů z něj a že vede k zmenšenému příjmu energie a též k pro­pustným místům v kapilárních stě­nách.

Lidé zatížení amalgámem přijímají ve zvý­šené míře také jiné jedy z životního pro­středí, protože tento těžký kov brání buň­kám v tom, aby se izolovaly, a ne­chá­vá těžké kovy, pesticidy a formaldehyd snad­něji vnikat. Takto se mohou jedy hro­madit 30-100x více než u lidí bez amal­gámu a jedovaté účinky se mohou umocnit až 2000x.

Jedovatost rtuti

Otrava nositelů amalgámu probíhá chro­nic­ky. Rtuť je plíživý jed, o němž nikdo ne­ví, kde se přesně usadí a kdy ukáže své účin­ky. Pokud vám zubař například od­stra­ní plomby, musí je odstranit jako zvlášt­ní odpad, aby se nezamořila voda (nositelé amalgámu jako zvláštní od­pad­ní deponie?) Během kousání se z plomb uvol­ňuje 20-100, ojediněle dokonce až 700 mikrogramů rtuti. Předpis týkající se pit­né vody dovoluje 1 mcg na litr vody. Po­kud by naše sliny byly pitnou vodou, ne­směli bychom ji pít. Akumulační or­gá­ny játra, ledviny, plíce a mozek ukládají při­jatou rtuť do svých buněk, kde většinou zůstává doživotně a provozuje své zlořády.

Lidem, kterým je diagnostikována rakovina, je doporučeno mj. odstranit amalgám z úst.

Příklad: Dr. Schreiber informuje: „Zu­ba­­ři. Ti mají nejvyšší přírůstek sebevražd a nej­vyš­ší počet neurologických a psychologických onemocnění. V jedné studii za­měřené na hypofýzu měli zubaři v prů­mě­ru 4x více rtu­ti v hypofýze (důležitá žlá­za regulující hor­mo­ny) než ostatní po­pu­lace a 40x více než li­dé bez amalgá­mo­vých výplní. Lidé, kteří byd­lí nad zu­bař­skou ordinací nebo vedle ní, jsou za­mo­řeni rtutí. Je možné ji s úspěchem vy­vést z těla.“

Ukládání rtuti

Největší díl rtuti uložené v těle se nachází v mozku a nervových tkáních, ledvinách, nad­ledvinkách (chronická únava), plicích, játrech, štítné žláze (studené ruce a no­hy), hypofýze, slinivce břišní, pohlavních or­gánech a v tukové tkáni.

Podíly rtuti v mozku, ledvinách a žlázách zů­stávají prokazatelné po léta, a to v zá­vis­losti na počtu plomb.

Důkaz rtuti

Laboratorními metodami se dá substan­ce do­ká­zat v krvi, stolici nebo ve vlasech. Ve va­zi­vo­vé tkáni se prokazuje pomocí bio­rezonance, elektroakupunktury podle Volla nebo pomocí kineziologického svalo­vé­ho testu. V buňkách se nedá zjistit žádnou metodou.

Nemoci

Podle Dr. Klinghardta je rtuť v mozku zod­povědná za nervová onemocnění jako je Alzheimerova choroba, roztroušená skle­róza, amyotrofická laterální skleróza, Par­kinsonova choroba, poruchy paměti, závratě, deprese, záchvaty vzteku, pla­chost, koktání, poruchy učení, porucha čte­ní (legasthenie), poruchy vidění a slu­chu s tinitem.

Organické nemoci: každý neškodný či zhoub­ný nádor na játrech, ledvinách a kost­ním morku vykazuje vysoké hod­noty rtuti.

Oslabení imunity a současně rezistence pro­ti antibiotikům mohou poukazovat na rtuť.

Problémy s klouby, revma a fibromyalgie (bo­lestivost svalů, ztuhlost, poruchy spán­ku), ale také střevní problémy se zá­cpou a infekcí candida (rod aerobních kva­sinkových dimorfních hub) mohou být za­příčiněny rtutí.

Vznik infekčních nemocí

V současné době se diskutuje o vzniku in­fek­čních nemocí jako reakci těla na za­mo­ření rtu­tí, jako pokus organismu osvo­bo­dit se od toho­to těžkého kovu. Mnoho pů­vodců infekcí vá­žou jedovaté těžké ko­vy a dělají je tak pro tělo neškodnými. K to­mu patří: houby candi­da, stafylokoky (pů­vodci zánětu mandlí, bron­chi­tidy, zá­ně­tu vedlejších nosních dutin, záně­tu mo­čového měchýře a prostaty), strep­to­ko­ky (původci angíny, spály, růže), tyčin­ko­vité baktérie (legionella,  listerie, bore­lie), viry (např. herpes, varicella-zoster, HIV...) a jiní původci infekce. Projevy těch­to nemocí se po vyvedení těžkých ko­vů z těla zásadně zlepší.

Těhotenství

Pro dítě je často nebezpečné již vůbec při­jít na svět. Maminky odevzdávají plodu ne­jen potřebné minerály, nýbrž i těžké ko­vy. Tak maminky odklidí např. 40-60% své­ho zatížení rtutí přes placentu u své­ho prvorozeného dítěte. Později narozené děti potom obdrží méně, ale jen do té doby, než si matka nechá udělat nové plom­by... Pokud má matka  6-10 výplní z amal­gámu, pak dosahují koncentrace rtu­ti u prvorozeného dítěte v mozku hod­no­ty dospělého se 7 až 8 amalgámovými plom­bami. Dochází k zpomalenému růs­tu s malým přírůstkem a k opožděnému vý­voji nejen nervového, ale i imunitního sys­tému. Symptomy chronické otravy rtu­tí u dětí jsou poruchy učení, autismus, de­prese, poruchy čtení, záněty střev, hy­per­aktivita, neurodermitis a jiné.

Terapie a péče o dítě

V těhotenství a v době kojení by měla mat­ka brát 3x denně jednu kapsli chlo­relly a 30 mg zinku, které odchytí cir­ku­lující  rtuť. Po porodu může zkušený te­ra­peut provést u novorozence pročiště­ní pomocí tinktury z medvědího česneku, řas chlorelly a malého množství tinktury z ko­riandru. K tomu omega-3 esenciální mast­nou kyselinu pro látkovou výměnu v moz­ku a další vitální látky podle potřeb dítěte.

Prostředky k vyvedení rtuti z těla

Řasa chlorella pyrenoidosa

Jsou životní formy s nejbohatším ob­sa­hem chlorofylu na Zemi se silně pročiš­ťu­jícími účinky. Jejich buněčná stěna ze tří vrstev se skládá z nestravitelné celu­ló­zy a sporopoleninu. Díky polysacharidům a metylcobalaminu (druh vitamínu B12) odvádí chlorella rtuť z tkáňové vazby do krevního řečiště a přes stěnu střeva do stolice, kde je pevně vázaná na bu­něč­nou stěnu řasy a je vyloučena. Ve sto­lici nacházíme 20x více rtuti než v mo­či (u 12 amalgámových výplní se obje­ví například 50 mikrogramů rtuti na 1 kg stolice).

Chlorella a jiné řasy chelatizují (váží) těžké kovy jako arzén, olovo, měď, rtuť a uran. Mimo to na sebe váží díky ky­se­li­nám v řasách také radioaktivní substan­ce a účinně je vylučují. Organické škodli­vé látky jako PCB (polychlorované bifeny­ly), insekticidy, formaldehyd a jiné se váží prá­vě tak a jsou vylučovány.

Schopnost detoxikace jater od alkoholu je díky řasám nápadně zvýšena, dodávají anti­oxidanty, minerály a enzymy, které tělo potřebuje k detoxikaci.

Chlorella se svým vysokým obsahem chlo­ro­fylu má ještě další kvality. Váže tě­les­né pachy, detoxikuje, reguluje činnost střev, umí brzdit růst nádoru, podporuje ho­jení ran, zachycuje volné radikály, zvyšuje vý­kon srdce, vyrovnává krevní tlak, mírní bo­lesti, působí proti anémii (vitamín B12) a podporuje střevní flóru. Růstový faktor chlo­relly (CGF) zesiluje tělesné obranné síly a vyrovnává výkyvy cukru v krvi. Su­še­ná substance řasy sestává ze 60% bíl­ko­vin, 20% uhlohydrátů, 11% tuků (hlav­ně omega-3 esenciální mastné kyseliny) a 9% vitálních látek (vitamíny, minerály, en­zymy, chlorofyl, balastní látky...). Pří­jem 2,5 g denně kryje denní potřebu vita­mí­nu B12 již z 300%.

V mozku usazené těžké kovy může chlo­rella však mobilizovat jen málo.

Přípravky z řasy chlorelly musí být defragmentované, jinak by prošly tělem bez užitku (nestravitelná celulóza).

Česnek medvědí

V česneku medvědím a v menší míře také v čes­neku jsou obsaženy tzv. sulfhydry­lo­vé skupiny (vazby mezi sírou a vodí­kem), které přijímají rtuť do krve a mohou ji vylučovat přes ledviny. Česnek medvědí má podobné účinky jako syntetický tvůr­ce chelátů DMPS. Nemobilizuje však tak vel­ké množství těžkých kovů, proto od­vod trvá déle, tím je ale šetrnější pro tělo a s menšími projevy detoxikace. Česnek medvědí se může brát ve vysoké dávce, až k čichové hranici. V předjaří se dá při­pra­vit čerstvý jako salát. (Roste na vlh­kých lesních půdách. Pozor: nezaměňo­vat s jedovatými listy konvalinek. Či­cho­vá zkouška: česnek medvědí voní po čes­ne­ku). S trochou olivového oleje se dá z čes­neku medvědího vyrobit pesto (čer­stvé listy, nasekané, naložené v oleji), ji­nak se z něj dá připravit též tinktura. Česnek medvědí se může brát již před a po odstranění plomb. V kombinaci s chlo­rellou je detoxikace ještě silnější.

Česnek medvědí je 3-4x účinnější než kalsický česnek, působí preventivně proti ne­mo­cem srdce a krevního oběhu, rakovině, po­siluje zažívací funkce a můžeme ho na­sadit proti parazitům a jiným původ­cům. Česnek medvědí i chlorella mohou ale vyjmout rtuť pouze z tkáňových va­zeb.

Koriandr

Jedině nať koriandru má podle dosavad­ních znalostí efektivní detoxikační účinky na rtuť z úložiště v buňkách a v nervové sou­stavě. Účinná je jedině čerstvá nať, kte­rá pochází z ekologického pěstování, aby dále nepašovala do těla jedy. Deto­xi­kač­ní substance je zřejmě lehce prchavá aro­matická látka, která se rychle dostává do mozku a otevírá iontové kanálky v ner­vových buňkách. Rtuť, která je vá­za­ná na buňky, může být nyní transporto­vá­na ven za předpokladu, že tu je koncen­trač­ní spád, tzn., že tu je více rtuti uvnitř bu­něk nežli venku ve vazivové tkáni. To je ta­ké důvod, proč musí být nejprve uvol­ně­na rtuť z vazivové tkáně pomocí chlo­re­lly a česneku medvědího, dříve než se vy­táhne z buněk.

Důležité: Jelikož kori­andr v nejkratší době posune mnoho rtuti do vazivové tkáně, může dojít při pře­dáv­ko­vání k silným projevům otravy. Proto se musí při použití koriandru použít vždy sou­časně chlorella a česnek medvědí. Po­tom může být mobilizovaný těžký kov „vy­zvednut“ z vazivové tkáně a vyloučen. Koriandr nesmí být nikdy použit za exis­ten­ce amalgámových plomb, jelikož by tělo rtuť posunovalo sem a tam a tělo by pak vykazovalo silné symptomy otravy.

Více než polovina pacientů s nemocemi z amalgámu může s dostatečným pří­jmem koriandru začít až po půl až jed­nom roce po vyvedení rtuti pomocí čes­ne­ku medvědího/chlorelly.

Shrnutí

Existují tedy účinné metody, které po­mo­hou zvítězit nad nemocemi způsobenými amalgámem, při nichž se rtuť v prvním kro­ku vyváže z vazivové tkáně a v dru­hém kroku z buněk a nervů. Nejdříve by měly být všechny amalgámové plomby od­straněny z ústní dutiny při dodržení ochran­ných opatření.

Je to sice zdlouhavá záležitost, ale velmi se vyplatí, protože pomůže získat zno­vu vaše zdraví a radost ze života.

Přirozené samoléčící síly těla

Pokud je organismus dobře zásobený mi­nerály a antioxidačními vitamíny – even­tuelně posílený do­plň­ky stravy – může v omezené míře vylučovat z va­zivové tkáně dokonce i těžké kovy sám. Pokud přijme potravou dostatek ami­nokyselin obsahujících síru (methio­nin a cystein v brokolici, růžičkové ka­pus­tě, špenátu, hrášku…) a aminokyseli­ny glycin a glutamin (v luštěninách, vej­cích, slunečnicových semínkách, mléč­ných produktech, rybách, jehněčím mase, drů­beži…) může z toho za pomoci vita­mí­nu B6 vytvořit svůj vlastní důležitý antioxidant glutathion, který se vytváří v játrech. To pomůže mezi jiným zmen­šit jedovaté účinky těžkých kovů jako je olovo, kadmium a rtuť.

Dostatečná přítomnost selenu, zinku a hoř­číku umožní optimální působení gluta­thionu na detoxikaci.