Zlepšení fyzické kondice může pomoci snížit riziko více druhů rakoviny

- Pixabay

Barbora Nová

• Nová studie zveřejněná  30. ledna 2024  zjistila, že i malé zvýšení kardiorespirační zdatnosti může u mužů snížit riziko vzniku rakoviny prostaty.
• Roční zvýšení kardio-respirační zdatnosti o 3 % a více je spojeno s průměrně o 35 % nižším rizikem vzniku rakoviny prostaty.
• Vědci však neprokázali souvislost mezi zlepšením kardioatletické kondice a nižším rizikem úmrtí na rakovinu prostaty.

Nová studie ukázala, že i malé zvýšení kardiorespirační zdatnosti může u mužů snížit riziko vzniku rakoviny prostaty.

Švédští vědci zjistili, že roční zvýšení kardiorespirační zdatnosti o 3 % nebo více je spojeno s o 35% nižším rizikem vzniku rakoviny prostaty, a to po zohlednění potenciálně vlivných proměnných.

Kardiorespirační zdatnost je schopnost srdce a plic dodávat kyslík svalům a orgánům během fyzické aktivity.

"Výsledky zdůrazňují význam kardiorespirační zdatnosti pro riziko vzniku rakoviny prostaty, který bylo obtížné určit pomocí studií s jedním časovým bodem," píší autoři studie.

"Zlepšení kardiorespirační zdatnosti u dospělých mužů by mělo být podporováno a může snížit riziko rakoviny prostaty," dodali.

Studie byla  zveřejněna  v časopise British Journal of Sports Medicine (1).

Jak snížit riziko rakoviny prostaty

Nová zjištění odpovídají výzkumu a ukazují, že pravidelná fyzická aktivita je spojena s nižším rizikem vzniku dalších druhů rakoviny, včetně rakoviny prsu, tlustého střeva a ledvin (2).

Souvislost s rakovinou prostaty je však méně jednoznačná, píší autoři nového výzkumu.

Aby tuto souvislost lépe pochopili, zkoumali údaje o 57 652 mužích ze švédské databáze pro hodnocení zdravotního profilu při práci za období 1982 až 2019.

Ta zahrnovala informace o fyzické aktivitě mužů; životním stylu; vnímání zdraví a měření výšky a hmotnosti, které byly použity k výpočtu indexu tělesné hmotnosti (BMI).

Všichni muži také absolvovali alespoň dva testy kardiorespirační zdatnosti, které zahrnovaly jízdu na stacionárním kole. Tento test měří množství kyslíku spotřebovaného při cvičení s maximální námahou.

Během průměrné doby sledování 7 let bylo zvýšení absolutní kardiorespirační zdatnosti spojeno s o 2% nižším rizikem vzniku rakoviny prostaty.

A to i poté, co vědci vzali v úvahu další faktory, které by mohly potenciálně ovlivnit riziko vzniku rakoviny prostaty, včetně věku, úrovně vzdělání, roku provedení testu, BMI a kuřáckého statusu.

Nebyla však zjištěna žádná souvislost mezi změnou kardiorespirační zdatnosti a rizikem úmrtí na rakovinu prostaty.

Vědci dále rozdělili muže do tří skupin podle toho, zda se jejich kardiorespirační zdatnost zvýšila o 3 % nebo více, zda se jejich zdatnost snížila o 3 % nebo více, nebo zda zůstala přibližně stejná. Jedná se o relativní změnu kondice.

U mužů, jejichž kondice se zlepšila v průměru o 3 % a více ročně, byla pravděpodobnost vzniku rakoviny prostaty o 35 % nižší, když vědci vzali v úvahu všechny ostatní faktory.

Kolik cvičení je potřeba k takovému zvýšení kondice? Výzkumy ukazují, že člověk může zlepšit svou kardiorespirační zdatnost až o 16 %, pokud bude po dobu jednoho roku nebo kratší provádět určité cvičební programy.

Co vás ohrožuje rakovinou prostaty

Když vědci rozdělili muže do skupin podle kardiorespirační zdatnosti při prvním cyklickém testu, byly výsledky statisticky významné pouze u skupiny, která začínala se střední úrovní zdatnosti.

To ukazuje, že u této skupiny existovala jasná souvislost mezi lepší kondicí a nižším rizikem rakoviny prostaty - v tomto případě v průměru o 15% nižším rizikem.

Neznamená to však, že by více či méně zdatní muži neměli z posilování kardia prospěch, pouze údaje ze studie nemohly říci ani jedno, ani druhé.

Výsledky studie je třeba brát s určitou rezervou. Zaprvé se jedná o observační studii, takže nemůže prokázat příčinu a následek.

Vědci píší, že při určování rizika vzniku rakoviny prostaty a kardiorespirační zdatnosti člověka hrají významnou roli i jiné faktory - zejména genetika.

Dr. William Jin, odborný asistent klinické radiační onkologie v Sylvesterově komplexním onkologickém centru na Millerově lékařské fakultě Miamské univerzity, také poukázal na to, že muži, kteří měli v počátku studie vyšší kardiorespirační zdatnost, měli nižší index tělesné hmotnosti (BMI), častěji nikdy nekouřili, častěji během týdne cvičili a byli mladší než činil věkový průměr ostatních účastníků v dalších skupinách.

Tyto rozdíly oproti ostatním skupinám mohly ovlivnit jejich riziko vzniku rakoviny prostaty, stejně jako jejich kardiorespirační zdatnost.

Kromě toho byl průměrný věk účastníků studie 41 let. Pro srovnání, průměrný věk, kdy je mužům poprvé diagnostikována rakovina prostaty, je 67 let, podle Americké společnosti pro rakovinu (3).

"S vědomím, že se jedná o skupinu s nízkým rizikem rakoviny prostaty, musíme mít jiná očekávání, jak lze tuto studii aplikovat na průměrného muže," uvedl dr. Jin.

"Například rakovina prostaty diagnostikovaná ve věku 36 let se bude pravděpodobně chovat jinak než rakovina diagnostikovaná ve věku 86 let, pokud jde o její agresivitu a původ."

Budoucí výzkum o tom, proč lepší kondice snižuje riziko rakoviny

Přestože má studie jistá omezení, poskytuje další podporu pro výhody kardiorespirační zdatnosti - která kromě nižšího rizika některých druhů rakoviny zahrnuje i nižší riziko infarktu a mrtvice.

Přesto je zapotřebí dalšího výzkumu, abychom pochopili, proč muži, kteří zlepšili svou kondici, měli nižší riziko rakoviny prostaty.

"Co vlastně představuje změna kardiorespirační zdatnosti, která by mohla ovlivnit riziko rakoviny?" uvedl dr. Jin a poukázal na to, že proměnné zdatnosti jsou někdy zástupným ukazatelem jiných, přímějších faktorů.

"Potřebujeme identifikovat něco měřitelného, co může vést ke snížení rizika rakoviny prostaty, a pak potřebujeme vědět, jaká je intervence."

Měli například muži, kteří zlepšili svou kardiorespirační zdatnost, přístup ke zdravějším potravinám a komunitě, která podporovala zdravé chování? Nebo se na tom podílely i jiné faktory, které snižovaly riziko rakoviny prostaty a zároveň zlepšovaly kardiorespirační zdatnost mužů?

"Přestože tato studie měla impozantní velikost populace a silnou důvěryhodnost, zůstává mi více otázek než odpovědí," uvádí dr. Jin. "Ale to není špatně."

Výzkumná skupina, na níž se podílí na Millerově lékařské fakultě Miamské univerzity, se snaží identifikovat stravovací návyky nebo opatření související se složením těla, které by mohly předpovědět, kdo má vyšší riziko vzniku rakoviny prostaty a jak dobře se mu daří při léčbě.

"Pro pacienty neexistuje mnoho věcí, kterými by mohli ovlivnit výsledky léčby rakoviny prostaty," uvedl. "Takže identifikace rizikového faktoru, který je modifikovatelný, by změnila pravidla hry."

Závěr

Výzkum ukázal, že fyzická aktivita je spojena s nižším rizikem vzniku některých druhů rakoviny, například rakoviny prsu, tlustého střeva a ledvin. Souvislost s rakovinou prostaty je však méně jasná.

Aby vědci pochopili tuto souvislost, prozkoumali údaje o více než 57 000 mužích a zjistili, že u těch, kteří zlepšili svou kardiorespirační zdatnost, se snížilo riziko rakoviny prostaty. Podobná souvislost nebyla zjištěna u rizika úmrtí na rakovinu prostaty.

Studie je observační, takže nemůže prokázat příčinu a následek. Při určování rizika rakoviny prostaty a kardiorespirační zdatnosti muže hrají roli i další faktory, zejména genetika.

Sloučenina z houby Coriolus léčí rakovinu prostaty a předchází nádorům

Ethan A. Huff

V Austrálii byl proveden výzkum, který prokázal, že sloučenina s názvem polysaccharopeptide (PSP), která pochází z houby Outkovky pestré - Coriolus versicolor.

je 100% úspěšná proti kmenovým buňkám rakoviny prostaty a potlačuje vytváření tumorů

Výsledky výzkumu byly publikovány v online magazínu PLoS ONE a jako první dokládají, že přírodní substance je spolehlivě účinná při jakémkoliv experimentu.

Dr. Patrick Ling

V rámci studie, kterou řídil Dr. Patrick Ling z The Australian Prostate Cancer Research Centre in Queensland, byly po dobu 20 týdnů pozorovány dvě skupiny myší s rakovinou prostaty. Skupina, které byl podáván PSP, zůstala bez jakýchkoliv nádorů, zatímco v kontrolní skupině se hromadně vyskytly tumory na prostatě.

„Naše zjištění jsou velmi významná,“ sdělil Dr. Ling. „Chtěli jsme v prvé řadě prokázat, že PSP může zastavit růst nádorů prostaty. V minulosti byly jiné zkoumané prostředky účinné maximálně ze 70%,

ale my jsme se díky látce PSP stali svědky 100% účinnosti.“

Houba outkovka pestrá se přirozeně vyskytuje v lesích po celém světě a je díky svým léčivým vlastnostem často studována. Už dlouho bývá používána proti rakovině především v Číně a Japonsku. Kromě toho se zde využívá její působení antimikrobiální, proti malárii nebo při posilování imunity. Mimo sloučeniny PSP totiž tato houba obsahuje i další účinné látky, jako jsou například beta-glukan-proteiny, polysacharidy K (PSK) nebo deriváty ergosterolu.

„Naše zjištění jsou dokladem toho, že PSP by mohl být právem považován i za preventivní prostředek proti rakovině prostaty. Působí zřejmě tím, že se zaměřuje na rakovinné kmenové buňky,“ dodal Ling.

Originál: https://www.naturalnews.com/032574_Turkey_Tail_cancer.html

Klinické studie s Coriolusem u onkologických pacientů

Neuwirthová J., Gál B., Urbánková P., Smilek P. - Klinika otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku LF UK a FN sv. Anny v Brně

Vedle  Reishi  je  v  onkologických  studiích  dokonce  ještě  více  sledována  podobná  asijská  dřevokazná  houba,  u  nás  známá  jako  Coriolus,  latinsky  Coriolus  versicolor  anebo Trametes  versicolor. Označována je také názvem Yun Zhi v  Číně  anebo  Kawaratake  v  Japonsku.  V  českém  překladu  je  známa  jako  Outkovka  pestrá.  Přestože  v  posledních  letech přibylo mnoho studií vč. klinických podporujících  přínos  extraktů  z  Coriolusu  pro  onkologické  pacienty,  a  v  asijských  zemích  jsou  dokonce  lékaři  oficiálně  schváleny  a  používány,  u  nás  zatím nejsou zaregistrovány ani jako doplněk stravy. Z toho důvodu zůstává prodej  Coriolusu  v  ČR  stále  ještě  legislativně  složitější. V  Číně  je  Coriolus  využíván  jako  imunoterapeutikum  zejména  v  onkologických  indikacích,  ale  i  při  léčbě  hepatopatie,  hyperlipidemie,  chronické  bronchitidy a některých jiných onemocnění  [38]. 

Extrakty  z  mycelia  této  houby  jsou  asijskými  studiemi  prezentované  jako  netoxická  a  účinná  léčba  s  pouze  minimem  nežádoucích  účinků.  Od  70.  let, tedy více než 30 let, jsou proto v Číně i  Japonsku  standardně  používány  lékaři  v kombinaci s chemoterapií a radioterapií  anebo  v  následné  léčbě  onkologických pacientů [39]. V  Japonsku  proběhlo  v  roce  1976  na  základě  předchozích  klinických  studií  a  zkušeností  oficiální  schválení  polysacharidu z Coriolu jako součásti léčby karcinomů trávicí soustavy, plic a prsu.

Jeho klinické používání je následně datováno od  roku  1977  a  po  dalším  zhodnocení  v roce 1989 byly indikace navíc rozšířeny o  adjuvantní  léčbu  pacientů  po  resekci  karcinomů  žaludku  anebo  kolorekta,  u  kterých  kombinace  extraktu  z  Coriolu  s pooperační chemoterapií prokazatelně prodlužuje přežití [40]. Coriolus  obsahuje  mnoho  složek  vč.  betaglukanů,  podobně  jako  Reishi.  Polysacharid  K  (PSK)  neboli  krestin  extrahovaný z Coriolu se v Japonsku považuje za účinný a bezpečný produkt běžně užívaný  během  léčby  nádorů.  Nežádoucí  účinky  jsou  u  něj  zaznamenávány  jen  zřídka.  Polysacharidový  peptid  (PSP)  je  dalším  specifi  ckým  extraktem  z  Coriolusu, produkovaným  zase  v  Číně.  PSK  a  PSP  jsou sobě podobné bio aktivní látky [41].V  klinických  studiích  prokázal  PSK  schopnost imunostimulace skrze zvýšení aktivity  T  lymfocytů,  NK  buněk,  sekrece  interleukinu 2 a IFN-.

U 20 pacientů po kurativním  odstranění  karcinomu  žaludku  ve  III.  stadiu  onemocnění  byla  provedena  pooperační  randomizace  do  skupiny se samotnou chemoterapií a do skupiny  s  chemoterapií  spolu  s  přidáním PSK. Po 5 týdnech pooperační léčby byla v krevním séru pacientů s PSK signifikantně  nižší  chemoterapií  indukovaná  apoptóza  T  lymfocytů.  Naopak  pokud  byli  pacienti  pouze  na  chemoterapii,  došlo  k  vyššímu  stupni  imunosuprese.  Závěrem  této  studie  z  roku  2008  proto  bylo, že PSK z Coriolu dokáže snížit nežádoucí  účinek  reaktivního  oslabení  imunity vyvolaného chemoterapií [42].

V roce 2010 pak jiní autoři v podobně koncipované  randomizované  klinické  studii přidali PSK k adjuvantní chemoterapii 21 pacientům po resekci karcinomu žaludku stadií II–III a srovnali ji s chemoterapií  samotnou.  Začátek  podávání  byl  načasován  2  týdny  po  operaci.  Při  pro-dlouženém  podávání  3  000  mg  PSK  denně  po  dobu  alespoň  1  roku  byly  zaznamenány  významné  rozdíly  v  přežití.  U pacientů s přidáním PSK jako následné léčby přežívalo po 3 letech 62 %, kdežto v  kontrolní  skupině  při  chemoterapii  bez  další  následné  léčby  pouze  12  %.  V  subanalýze  N2  uzlinových  metastáz  bylo 3leté přežití ve skupině s PSK 75 % oproti  0  %  v  kontrolní  skupině.  Navíc  bylo v souladu i s jinými studiemi v krevním séru pacientů vlivem PSK prokázáno snížení stupně imunosuprese, která provází onkologická onemocnění [43].

Japonská  studie  publikovaná  v  časopise Lancet v roce 1994 zahrnovala větší skupinu  262  pacientů  po  chirurgickém  odstranění  karcinomu  žaludku,  kterým  byla  v  rámci  adjuvantní  léčby  po  operaci  podávána  buďto  chemoterapie  samotná,  anebo  tatáž  chemoterapie  s  přidáním  PSK  v  denní  dávce  3  000  mg.  Pacienti  byli  monitorováni  5–7  let.  Výsledky byly podobné, pacienti po přidání PSK přežívali déle a navíc bylo prokázáno méně  návratů  onemocnění.  Statisticky  signifikantně  se  vlivem  PSK  prodloužilo  5leté období bez příznaků recidivy onemocnění  na  71  %  oproti  59  %  kontrolní  skupiny  a  5leté  celkové  přežití  na  73  %  oproti 60 %. Léčba tímto extraktem měla u pacientů kromě zlepšení výsledků onkologické  léčby  i  dobrou  snášenlivost,  a závěrem autorů proto bylo doporučení jejího přidání k chemoterapii u pacientů po kurativní gastrektomii [44].

Jiná   multicentrická   japonská   studie  byla  zveřejněna  v  roce  2000  a  srovnala  chemoterapii  samotnou  s  chemoterapií  s  přidáním  3  000  mg  PSK  denně.  Celkem zahrnovala 751 pacientů po kurativní  resekci  karcinomu  žaludku,  kteří  byli  v  pooperačním  období  randomizováni. V subanalýze po stratifikaci dle poměru  granulocytů  k  lymfocytům  (G/L) bylo  delší  5leté  přežití  u  pacientů  s  přidáním PSK 69 % oproti 55 % při chemoterapii samotné. Poměr G/L nad 2 v krevním  séru  pacientů  může  být  dle  autorů  marker  dobré  odpovědi  na  léčbu  PSK.  Zvýšení  přežívání  po  přidání  PSK  k  chemoterapii  autoři  přikládají  imunostimulačnímu  působení  a  vlivu  na  zvýšení  počtu  granulocytů  a  lymfocytů  v  krvi  pacientů [45].

Souhrnný  článek  publikovaný  v  roce  2007 zhodnotil 8 randomizovaných kontrolovaných  studií  na  celkem  8  009  pacientech  po  odstranění  karcinomu  žaludku  a  potvrdil  hypotézu,  že  přidání  PSK z Coriolu k adjuvantní chemoterapii je  účinnou  cestou  k  prodloužení  přežití.  Celkem  bylo  srovnáno  4  037  případů,  kterým byl k chemoterapii přidán extrakt z Coriolusu, s kontrolní skupinou 3 972 pacientů s chemoterapií samotnou. V rámci obou srovnávaných skupin nebyla nalezena  významná  heterogenita  ve  studiích,  která  by  mohla  zkreslit  výsledky.  Rozdíl  v  přežití  byl  statisticky  významný  ve  prospěch  přidání  extraktu  z  Coriolusu.  Závěrem  autorů  bylo,  že  PSK  představuje  účinnou  možnost  adjuvantní  imunoterapie v onkologii [46].

Stejný   efekt   byl   však   vysledován   i u dalších druhů nádorů, řada studií proběhla např. u karcinomů tlustého střeva a  rekta.  Jedna  z  těchto  studií  z  roku  2009  zahrnovala  celkem  63  pacientů  ve  věku  nad  70  let  po  operaci  kolorektálního  karcinomu  a  retrospektivně  srovnala  efekt  adjuvantního  přidání  PSK  k  chemoterapii  s  chemoterapií  samotnou.  Období  3  let  bez  příznaků  návratu onemocnění  bylo  zaznamenáno  v  76  %  po  přidání  PSK  oproti  pouhým  48  %  u  adjuvantní  chemoterapie  samotné.  Rozdíl  byl  také  v  celkovém  3letém  přežití:  81  %  oproti  53  %.  Nebyly  zaznamenány  významné  nežádoucí  účinky,  tolerabilita  PSK  byla  i  u  těchto  pacientů  velmi dobrá [47].

Jiná  studie  ze  stejného  období  byla  koncipována již prospektivně a zhodnotila  101  pacientů  v  Japonsku,  kteří  byli  v  rámci  randomizace  podobným  způsobem  léčeni  adjuvantní  chemoterapií  s  přidáním  PSK,  a  to  v  intervalu  denního  podávání  nepřetržitě  2  roky  po  odstranění  kolorektálního  karcinomu.  Po  10letém  sledování  bylo  potvrzeno  vlivem  přidání  PSK  významně  delší  přežívání 82 % oproti 51 % v kontrolní skupině s pouhou adjuvantní chemoterapií.

U pacientů s vyšším stadiem uzlinových metastáz  anebo  přítomností  cévní  invaze  ve  stadiu  C  dle  Dukesovy  klasifikace byl rozdíl v 10letém přežívání ještě výraznější: 81 % oproti 26 %. Na základě svých  výsledků  autoři  podpořili  zavedení PSK do onkologické léčby, zejména u pokročilých onemocnění [48]. Metaanalýza  randomizovaných  prospektivních  klinických  studií  publikovaných  mezi  lety  1980  a  2004  zahrnula  tři velké studie s celkem 1 094 pacienty. Nebyla  nalezena  heterogenita,  která  by  znemožňovala  zhodnocení  těchto  studií,  a  statisticky  významně  bylo  potvrzeno delší období bez návratu onemocnění i delší celkové přežití vlivem přidání PSK  k  adjuvantní  chemoterapii  po  operacích kolorektálního karcinomu. Po 5 le-tech  byla  recidiva  zaznamenána  u  28  %  při  přidání  PSK  k  chemoterapii  oproti  34  %  při  pouhé  chemoterapii.  Celkové  5leté  přežití  bylo  prodlouženo  na  79  %  oproti 72 % [49].

Později  bylo  v  roce  2010  také  na  příkladu  kolorektálního  karcinomu  v  randomizované  studii  zhodnoceno  30  pacientů  ve  stadiích  onemocnění  II–III,  kteří byli léčeni zevní radioterapií a chemoterapií  bez  přidání  nebo  s  přidáním  PSK. Vlivem PSK bylo zaznamenáno zvýšení počtu NK buněk v krevním séru pacientů,  které  jak  známo  představují  důležitou  složku  protinádorové  imunity,  a  naopak  nižší  hladiny  tzv.  inhibitorů  apoptotických proteinů (IAP), které jsou jedním  z  markerů  rychlejšího  růstu  nádoru  a  špatné  prognózy  onemocnění.  Vedle  toho  bylo  zachyceno  více  cytotoxických  T  lymfocytů  ve  zdravé  sliznici  kolem  nádorů.  Autoři  proto  shrnuli,  že  PSK může podpořit nejen celkovou imunitní  obranyschopnost  v  krevním  séru,  ale  i  lokální  slizniční  imunitu  v  ozařovaném poli [50]. Další  studie  se  zaměřily  také  na  jiné  druhy  nádorů,  a  to  s  podobnými  výsledky. 

Imunostimulační  efekt  extraktu  z Coriolu byl popsán v roce 2012 v závislosti na použité dávce v klinické randomizované studii zahrnující 23 pacientek po léčbě karcinomu prsu. Jednalo se o perorální  přidání  PSK  z  Coriolusu  v  odstupňovaných  dávkách  3  000  mg,  6  000  mg  a  9  000  mg  denně  po  dobu  6  týdnů.  Po  zhodnocení  9  léčených  případů  byl  při  vyšších  dávkách  6  000  mg  a  9  000  mg  PSK  zaznamenán  oproti  kontrolní  skupině vzestup celkového počtu lymfocytů i  specificky  NK  buněk,  tedy  aktivizace  složek imunologického dohledu nad nádory.  Autoři  na  základě  svých  výsledků  považují  extrakt  z  Coriolu  ve  zvýšených  dávkách až 9 000 mg denně za přínosný a  současně  bezpečný  pro  imunokompromitované onkologické pacienty [51].

Jiná  studie  se  zaměřila  na  38  karcinomů  nosohltanu  léčených  radioterapií  anebo  chemoradioterapií.  Extrakt  z  Coriolu  byl  po  léčbě  přidán  21  z  nich  a  ostatní  představovali  kontrolní  skupinu. Ve skupině s přidáním Coriolu došlo ke  snížení  výskytu  vzdálených  metastáz  a prodloužení 5letého přežití [52].

K prodloužení přežití přidáním PSK po operaci došlo také u karcinomu jícnu [53], močového  měchýře  [54]  anebo  již  zmiňovaného prsu [55]. Studie  na  příkladu  karcinomu  močo-vého měchýře po jeho chirurgickém odstranění  provedla  pooperační  randomizaci  187  pacientů  do  4  skupin:  A  –  bez  další léčby, B – s chemoterapií, C – s PSK, D  –  s  chemoterapií  a  PSK.  Denní  dávka  PSK  byla  v  této  studii  3  000  mg.  Po  3  le-tech bylo procento bez recidivy následující: A – 39 %, B – 38 %, C – 59 %, D – 50 %. Stejným způsobem bylo vedle toho ran-domizováno  71  pacientů  po  operaci  recidiv  onemocnění  a  výsledky  3  let  bez  návratu  onemocnění  byly:  A  –  15  %,  B  –  28  %,  C  –  49  %,  D  –  31  %.  Po  zahrnutí obou  skupin  do  analýzy,  tedy  celkem  258  pacientů  jak  s  primárním,  tak  i  s  recidivujícím onemocněním, byly výsledky následující: A – 33 %, B – 36 %, C – 56 %, D  –  43  %.  Extrakt  z  Coriolu  tedy  snížil  ri-ziko  návratu  onemocnění  jak  v  monoterapii  při  srovnání  se  skupinou  bez  jaké-koliv pooperpační léčby (C vs. A), tak i při kombinaci s chemoterapií oproti pacien-tům  s  chemoterapií  samotnou  (D  vs.  B).  To, že v celkové analýze vyšla skupina se samotným  PSK  paradoxně  lépe  než  skupina s kombinací PSK a chemoterapie (C vs.  D),  vysvětlují  autoři  možností  oslabení  imunity  dlouhodobě  podávanou  chemoterapií [54].

U karcinomu prsu s přítomnou vaskulární  invazí  byla  ve  studii  s  227  pacientkami  v  pooperačním  období  srovnána  chemoterapie  samotná  a  chemoterapie  v kombinaci s PSK. Po 10 letech bylo zaznamenáno  bez  návratu  onemocnění  74 % a celkově přežívalo 81 % pacientek při  chemoterapii  s  PSK  oproti  pouhým  65  %  v  kontrolní  skupině  s  chemoterapií samotnou. Tolerance PSK byla i v této studii dobrá [55]. U karcinomu plic proběhla řada jak retrospektivních,  tak  prospektivních  randomizovaných  studií.  Jejich  souhrnná  analýza  v  roce  2015  potvrdila  zlepšení  imunitních  funkcí,  kvality  života  i  délky  přežití  vlivem  přidání  PSK  anebo  jiného  extraktu  z  Coriolusu  ke  standardní  che-moterapii. V  randomizovaných studiích byly  používány  převážně  denní  dávky  3  000  mg  PSK  nebo  PSP  dohromady  s  chemoterapií.  Vlivem  uvedených  extraktů  došlo  ke  snížení  délky  trvání  dřeňového útlumu po chemoterapii. V krevním  séru  pacientů  byly  prokázány  vyšší  hladiny  hemoglobinu,  krevních  destiček, leukocytů, neutrofilů, IgG a IgM protilátek, IL-1, IL-2, aktivity NK buněk, počtu CD4+ a poměru CD4+/CD8+. Po přidání extraktů  z  Coriolu  k  chemoterapii  však  nedošlo pouze ke zlepšení krevního obrazu  a  imunitních  funkcí,  ale  i  ke  stabilnější  tělesné  hmotnosti  pacientů.  Dále  studie zaznamenaly méně s nádory spojených  příznaků,  jako  je  únava,  nechutenství,  nevolnost,  noční  pocení,  palpitace,  dušnost,  nespavost,  úzkosti  apod.  Extrakty  z  Coriolusu  neovlivnily  krevní  srážlivost  a  ve  studiích  je  pacienti  užívali bez vedlejších účinků až 5 let. Vzhledem k imunostimulačnímu působení by však  jejich  užívání  mělo  být  u  jedinců  s  autoimunitními  chorobami  a  u  pacientů  na  imunosupresivní  léčbě  nebo  po  transplantaci  kostní  dřeně  kontraindikováno.  Autoři  ve  svém  závěru  podpořili hypotézu protinádorového účinku extraktů  z  Coriolusu  cestou  imunomodulace  a  aktivace  imunitního  dohledu  nad  nádory. Coriolus dle nich dokáže zmírnit imunosupresi, která doprovází chemoterapii, a to bez rizika postižení ledvinných anebo jaterních funkcí. Zlepšuje tak tolerabilitu onkologické léčby [56].

Také  další  studie  prokazují  zlepšení  kvality  života  onkologických  pacientů  vlivem  přidání  extraktu  z  Coriolu.  Na  souboru  pacientů  s  karcinomy  hlavy  a  krku  byla  např.  prokázána  menší  potřeba analgetik [57]. Obecně  klinické  randomizované  studie prokázaly význam Coriolusu především ve  schopnosti  imunostimulace  oslabených onkologických pacientů a zlepšení jejich  přežití  a  kvality  života.  Ve  studiích  se  však  volily  vysoké  denní  dávky  –  minimálně 3 000 mg i více. Výhodou je podobně  jako  u  extraktů  z  Reishi  možnost dlouhodobého  podávání  jak  během  léčby, tak i po ní (tab. 2).

Závěr

Imunosuprese,  která  je  vyvolána  již  samotnou přítomností zhoubného nádoru v  těle,  vede  ke  ztrátě  imunitní  kontroly  nad  onemocněním,  urychlení  šíření  nádoru  a  zhoršení  prognózy  a  přežití  pacientů  [27,28].  Tento  stav  oslabení  imunity je pak ještě více vystupňován vlivem onkologické léčby, jako je operace a adjuvantní chemoterapie, a může dokonce přetrvávat i dlouhodobě po vyléčení. To vede  nejen  k  častějším  návratům  onemocnění,  ale  skrytě  také  k  výskytu  druhotných  nádorů  a  k  oslabení  imunity  vůči  řadě  infekcí  [29]. 

Chemoterapie  je  ve  stavu  imunosuprese  onkologických  pacientů  tedy  dvousečná  zbraň,  která  sice v pooperačním období bojuje proti zbytkovým  nádorovým  buňkám,  ale  současně ještě více tlumí již tak oslabený imunitní  systém.  Z  toho  důvodu  jsou  v praxi, zejména pak v pooperačním ob-dobí,  s  úspěchem  zkoušeny  možnosti  kombinace  standardních  cytotoxických  chemoterapeutik   s   imunostimulancii  [54]. 

Extrakty  z  hub  Reishi  a  Coriolusu  jsou přírodní produkty, které nejsou pro organizmus  zatěžující  a  již  v  minulosti  opakovaně  prokázaly  stimulující  vliv  na  imunitní  obranyschopnost  jak  proti  infekcím,  tak  i  proti  nádorům. 

Do  současné  doby  s  nimi  proběhla  řada  klinických  studií,  které  zahrnovaly  mimo  jiné  onkologické  pacienty.  Určitým  limitem  pro jejich zhodnocení může být variabilita  používaných  produktů,  ale  i  přesto  metaanalýzy  těchto  studií  potvrdily  nesporný  účinek  na  zlepšení  imunitních  funkcí, snížení rizika recidiv, prodloužení přežití,  zlepšení  kvality  života  a  současnou  bezpečnost  pro  jedince  oslabené  nádorovým  onemocněním  a  onkologickou  léčbou. 

V  asijských  zemích,  kde  mají  největší  tradici,  jsou  mezi  lékaři  již  oficiálně  schválené  jako  účinné  a  bezpečné  imunostimulační  produkty  pro  onkologické  pacienty,  a  staly  se  u  nich  dokonce  běžným  doplňkem  standardní  léčby.

V ČR i dalších evropských zemích, kde  nemají  takovou  historii,  jsou  sice  také  dostupné,  ale  zatím  jen  jako  doplňky stravy. Klíčovým problémem u nás zůstává  variabilita  na  trhu  nabízených  produktů.  Vždy  je  proto  potřeba  volit  pouze renomované firmy zaručující kvalitu  extrakce,  čistotu  produktu  a  dostatečné  procento  v  něm  obsažených  polysacharadidů. U extraktů z Reishi je pro onkologické  pacienty  vedle  obsahu  polysacharidů  důležité  také  procento  triterpenů.  K  dosažení  klinického  efektu  jsou  dle  dostupných  studií  u  standardizovaných  extraktů  potřeba  denní  dávky  minimálně 3 000 mg a více pro dospělé, u  dětí  pak  poloviční  dle  věku  a  váhy.  Jedná  se  tedy  o  mnohem  vyšší  dávky,  než  jsou  používané  pro  prevenci.  Stran možných  interakcí  a  omezení  by  se  Reishi měli vyhnout jedinci s antiagregační léčbou  anebo  vyšším  rizikem  krvácení.  Extrakty  z  Coriolusu  pro  svůj  silnější  imunostimulační účinek zase nejsou vhodné pro  pacienty  s  autoimunitními  chorobami,  po  transplantaci  kostní  dřeně  anebo  při  probíhající  imunosupresivní  léčbě.

Text z článku žurnálu "KLINICKÁ ONKOLOGIE"- ročník 33|2020|číslo 6 - vyšlo 15.12.2020:

• Imunostimulační a protinádorový účinek extraktů z Reishi a Coriolusu na úrovni klinických studií a stav jejich zavedení do praxe