Kanadský systém eutanazie je přetížený, poptávka po smrti tam roste. Život se musí chránit..., ale hnutí STAN si myslí něco jiného, nabízí smrt

Následuje:

• Volba hnutí STAN je volbou SMRTI!
• Hippokratova přísaha 
• Etický kodex České lékařské komory

- Depositphotos

Slovanka, 12. srpna 2025, slaynews.com

• Právě příklad Kanady ze mne udělal zásadního odpůrce zákona o eutanázii. Mnoho lidí je ke smrti donuceno jen proto, že nemají peníze na léčbu, je na ně vytvářen nátlak nebo nejsou svéprávní a o smrti za ně rozhodnou příbuzní.
• Další se pak jen dostali do těžkých problémů, ze kterých existují i jiné cesty než eutanázie. Smrt je tak v Kanadě stále častěji nabízena ne jako poslední, ale jako první možnost.
• Brzy mají podstupovat eutanazii také děti – a to bez souhlasu rodičů. Kam až tato zrůdnost dojde? O tom se můžeme jen dohadovat.

Dávno to není o tom, s čím by asi většina z nás souhlasila bez přemýšlení: o úlevě v těžké nevyléčitelné nemoci, o pomoci od nekonečné bolesti a utrpení.

Tím to (jako jinde) pouze začalo a postupně došla kanadská společnost do fáze, kdy se sebevražda nabízí třeba jen při problémech se sluchem či po úraze, který však na kvalitě života neubere až tak, že by chtěl postižený zemřít.

Většinou se navíc nečeká na to, až si postižený o smrt požádá sám, je mu nabídnuta jako levnější varianta „léčby.“

V takové situaci, kdy je vytvořen tlak na nemocné, aby se cítili jako parazité, kteří vysávají sociální systém, není divu, že poptávka po asistované smrti narůstá.

Kanadský program radikální eutanazie se rozšířil takovým tempem, že se vláda nyní potýká s hledáním dostatečného počtu lékařů ochotných provádět „asistovanou sebevraždu.“

Eugenický program kanadské vlády se oficiálně nazývá Lékařská pomoc při umírání (MAiD).

To, co začalo v roce 2016 jako „soucitné“ opatření pro nevyléčitelně nemocné, se proměnilo v jeden z nejtolerantnějších režimů asistované smrti na Zemi.

MAiD nyní v Kanadě způsobuje jedno z 20 úmrtí, což překračuje počet úmrtí na Alzheimerovu chorobu a cukrovku dohromady.

Program však nevykazuje žádné známky zpomalení, jelikož se pouze rychle rozšiřuje. MAiD bude brzy zahrnovat i lidi trpící pouze duševními chorobami.

Znepokojivé je, že kanadský parlament zveřejnil plány na zahájení eutanazie nezletilých.

Kanadský zákon MAiD, který byl původně omezen na osoby blízko smrti, byl rozšířen a nyní zahrnuje kohokoli se „závažným nebo nenapravitelným“ zdravotním stavem.

Jazyk je tak široký, že lékaři „uspávali“ pacienty, kteří vůbec neumírali. Lidé jsou nyní zabíjeni kvůli bezdomovectví, depresím a dokonce i ztrátě sluchu.

Někteří praktici provedli stovky asistovaných úmrtí.

Pacientova „autonomie“ je ospravedlněním, formulovaným v progresivním jazyce rovnosti, přístupu a soucitu.

Kritici však varují, že rychlý růst programu stírá hranici mezi dobrovolnou volbou a společenským tlakem. V některých tragických případech Kanaďané požádali o eutanazii jednoduše proto, že si nemohli dovolit léčbu nebo podporu pro osoby se zdravotním postižením.

Poptávka po asistované smrti údajně převyšuje nabídku vyškolených lékařů ochotných ji poskytovat. Lékaři varují, že nestíhají zvládat počet občanů, které mají „utratit.“

Někteří lékaři, kteří MAiD přijali od samého začátku, si z ní v podstatě udělali specializaci, která je neustále poptávána.

Bez dostatečného počtu odborníků čelí pacienti, kteří se snaží ukončit svůj život, zpožděním a advokační skupiny vyvíjejí tlak na vládu, aby rozšířila program školení.

To vytváří znepokojivý paradox, jelikož kanadský systém zdravotní péče se potýká s léčbou nemocných, ale zároveň mobilizuje zdroje, aby zajistil jejich rychlejší umírání.

Kanadská vláda tak zmírňuje tlak na socializovaný systém zdravotní péče tím, že pacienty místo léčby zabíjí.

Zároveň se zdravotničtí pracovníci, kteří se brzy rozhodli přeorientovat svou kariéru na asistovanou smrt, již necítí nuceni chodit po špičkách kolem toho, aby plně a energicky projevovali svou oddanost MAID.

Někteří lékaři v Kanadě provedli eutanazii stovek pacientů. Alarmující je, že někteří lékaři se dokonce chlubí počtem lidí, kterým provedli eutanazii.

Expanze kanadské MAID vyvolala po celém světě etické pochyby. Odpůrci tvrdí, že je to důkaz klasického kluzkého svahu.

Program se přesouvá od terminálních onemocnění k chronickým onemocněním, duševním onemocněním a brzy i k nezletilým. Mezitím počet lidských obětí stále stoupá.

Rodiny a náboženští vůdci varují, že systém riskuje normalizaci smrti jako řešení utrpení nebo dokonce nepříjemností, způsobem, který připomíná nejtemnější kapitoly historie.

Zatímco se země posouvá vpřed, vyniká jedna nepříjemná skutečnost: eutanazijní průmysl v Kanadě roste rychleji než se očekávalo, takže chybí vyškolený personál.

Jak dlouho potrvá, než se pro některé případy stane eutanazie povinnou?

Zdroje článku:

• https://slaynews.com/news/canadas-euthanasia-machine-overloaded-demand-death-skyrockets/
• https://slaynews.com/news/5-all-deaths-canada-caused-euthanasia/
• https://slaynews.com/news/conservatives-fight-back-canada-begin-euthanizing-mentally-ill-citizens/
• https://slaynews.com/news/canada-euthanize-disabled-homeless-woman/
• https://slaynews.com/news/canadian-doctors-railroad-woman-euthanasia-help-depression/
• https://slaynews.com/news/canadian-man-euthanized-hearing-loss/
• https://www.theatlantic.com/magazine/archive/2025/09/canada-euthanasia-demand-maid-policy/683562/
• https://slaynews.com/news/canadian-government-saves-136-million-on-healthcare-by-euthanizing-citizens-study-finds/
• https://slaynews.com/news/canadian-doctor-boasts-euthanizing-over-400-patients-i-love-my-job/

Volba hnutí STAN je volbou SMRTI!

Hnutí STAN uvedlo ve svém programu zavedení eutanazie v Česku. 

Místopředsedkyně hnutí STAN Šebelová, která má v hnutí na starosti zdravotnictví uvedla, že by se zpočátku měla povolovat jen dospělým (V kauze DOZIMETR se ověřuje více než 2 roky). 

Po ověření v praxi by začala podle svých slov uvažovat o dětských pacientech s tím, že by se spodní hranice mohla nastavit na 14 let. 

Paradoxem je, že Šebelová je původně fyzioterapeutka.

5tiLEPRA dokázala to, že podle praktických lékařů cca milion dospělých občanů Česka nemá právě praktického lékaře. (Podle MZ je dospělých bez praktika 449 tisíc a dětí 34 tisíc). Dalších cca 600 000 nemá zubaře. Na vyšetření a operace se čeká podstatně déle... V roce 2025 budou zdravotní pojištovny poprvé v mínusu...

Jsi senior a nemáš povinné zdravotní potvrzení k řidičskému průkazu, protože nemáš praktického lékaře, chybí ti chrup, jsi celkově nespokojen, tak v budoucnosti můžeš mít k dispozici pro klid duše

RAKUŠANOVU OVĚŘENOU EUTANÁZII

v kauze DOZIMETR zemřelo 5 lidí za dva roky

Jsi senior a volíš STAN, tak RAKUŠANOVA EUTANÁZIE je určena především pro Tebe!

Hippokratova přísaha 

Kompletní znění Hippokratovy přísahy, kterou skládají všichni lékaři před převzetím lékařského diplomu a stvrzují slovním slibem:

Přísahám a volám Apollóna lékaře a Asklépia a Hygieiu a Panakín a všechny bohy a bohyně za svědky, že budu tuto smlouvu a přísahu dle svých možností a dle svého svědomí dodržovat.

Toho, kdo mě naučil umění lékařskému, budu si vážit, jako svých rodičů a budu ho ze svého zajištění podporovat. Když se dostane do nouze, dám mu ze svého, stejně jako i jeho potomkům dám a budou pro mne jako moji bratři. Pokud po znalosti tohoto umění (lékařského) zatouží, budu je vyučovat zdarma a bez smlouvy. Seznámím své syny a syny svého učitele a všechny ustanovené a na lékařský mrav přísahající s předpisy, přednáškami a se všemi ostatními radami. Jinak však s nimi neseznámím nikoho dalšího.

Lékařské úkony budu konat v zájmu a ve prospěch nemocného, dle svých schopností a svého úsudku. Vystříhám se všeho, co by bylo ke škodě a co by nebylo správné.

Nepodám nikomu smrtící prostředek, ani kdyby mne o to kdokoli požádal a nikomu také nebudu radit (jak zemřít). Žádné ženě nedám prostředek k abortu. vyhnání plodu.

Svůj život uchovám v čistotě a bohabojnosti, stejně tak i své lékařské umění. Nebudu (lidské tělo) řezat, ani ty, co trpí kameny a tento zákrok přenechám mužům, kteří takovéto řemeslo provádějí.

Do všech domů, kam vstoupím, budu vstupovat ve prospěch nemocného, zbaven každého vědomého bezpráví a každého zlého činu. Zvláště se vystříhám pohlavního zneužití žen i mužů, svobodných i otroků. Cokoli, co při léčbě i mimo svou praxi ve styku s lidmi uvidím a uslyším, co se nesmí sdělit, to zamlčím a uchovám v tajnosti.

Když tuto přísahu dodržím a neporuším, nechť ve svém životě i ve svém umění skromně dopředu postoupím. Tak získám si vážnost všech lidí po všechny ty časy. Když ale zákazy přestoupím a přísahu poruším, nechť stane se pravý opak.

Etický kodex České lékařské komory

Zdůrazňuje etické principy lékařského povolání vůči pacientovi a lékařům navzájem.

Obecné zásady

§ 1

(1) Stavovskou povinností lékaře je péče o zdraví jednotlivce i celé společnosti v souladu se zásadami lidskosti, v duchu úcty ke každému lidskému životu od jeho počátku až do jeho konce a se všemi ohledy na důstojnost lidského jedince.

(2) Úkolem lékaře je chránit zdraví a život, mírnit utrpení a to bez ohledu na národnost, rasu, barvu pleti, náboženské vyznání, politickou příslušnost, sociální postavení, sexuální orientaci, věk, rozumovou úroveň a pověst pacienta či osobní pocity lékaře.

(3) Lékař má znát zákony a závazné předpisy platné pro výkon povolání a tyto dodržovat. S vědomím osobního rizika se nemusí cítit být jimi vázán, pokud svým obsahem nebo ve svých důsledcích narušují lékařskou etiku či ohrožují základní lidská práva.

(4) Lékař je povinen být za všech okolností ve svých profesionálních rozhodnutích nezávislý a odpovědný.

(5) Lékař uznává právo každého člověka na svobodnou volbu lékaře.
 
Lékař a výkon povolání

§ 2

(1) Lékař v rámci své odborné způsobilosti a kompetence svobodně volí a provádí ty preventivní, diagnostické a léčebné úkony, které odpovídají současnému stavu lékařské vědy a které pro nemocného považuje za nejvýhodnější. Přitom je povinen respektovat v co největší možné míře vůli nemocného (nebo jeho zákonného zástupce).

2) Každý lékař je povinen v případech ohrožení života a bezprostředního vážného ohrožení zdraví neodkladně poskytnout lékařskou pomoc.

(3) Lékař musí plnit své povinnosti v situacích veřejného ohrožení a při katastrofách přírodní nebo jiné povahy.

(4) Lékař má právo odmítnout péči o nemocného z odborných důvodů nebo je-li pracovně přetížen, nebo je-li přesvědčen, že se nevytvořil potřebný vztah důvěry mezi ním a pacientem. Je však povinen doporučit, a v případě souhlasu zajistit vhodný postup v pokračování léčby.

(5) Lékař nemůže být donucen k takovému lékařskému výkonu nebo spoluúčasti na něm, který odporuje jeho svědomí.

(6) Lékař nesmí předepisovat léky, na něž vzniká závislost nebo které vykazují účinky dopingového typu, k jiným než léčebným účelům.

(7) Lékař u nevyléčitelně nemocných a umírajících účinně tiší bolest, šetří lidskou důstojnost a mírní utrpení. Vůči neodvratitelné a bezprostředně očekávané smrti však nemá být cílem lékařova jednání prodlužovat život za každou cenu. Eutanazie a asistované suicidium nejsou přípustné.

(8) U transplantací se lékař řídí příslušnými předpisy. Odběru tkání a orgánů nesmí být zneužito ke komerčním účelům.

(9) Lékař je v zájmu pacienta povinen důsledně zachovávat lékařské tajemství, s výjimkou případů, kdy je této povinnosti souhlasem pacienta zbaven, nebo když je to stanoveno zákonem.

(10) Lékař, který vykonává své povolání, je povinen odborně se vzdělávat.

(11) Lékař je povinen při výkonu povolání vést a uchovávat řádnou dokumentaci písemnou nebo jinou formou. Ve všech případech je nutná přiměřená ochrana znemožňující změnu, zničení nebo zneužití.

(12) Lékař nesmí své povolání vykonávat formou potulné praxe.

(13) Lékař nesmí sám nebo po dohodě s jinými ordinovat neúčelné léčebné, diagnostické a jiné úkony ze zištných motivů. V rámci své pravomoci nesmí poskytovat odborně neodpovídající vyjádření, z nichž by plynuly občanům neoprávněné výhody.

(14) Pokud lékař doporučuje ve své léčebné praxi léky, léčebné prostředky a zdravotní pomůcky, nesmí se řídit komerčními hledisky, ale výhradně svým svědomím a prospěchem pacienta.

(15) Lékař se podle svého uvážení účastní na prezentaci a diskusi medicínských témat na veřejnosti, v tisku, v televizi, rozhlasu, musí se však vzdát individuálně cílených lékařských rad a doporučení ve svůj soukromý prospěch.

(16) Lékař se musí zdržet všech nedůstojných aktivit, které přímo nebo nepřímo znamenají propagaci nebo reklamu jeho osoby a lékařské praxe a ve svých důsledcích jsou agitační činností, cílenou na rozšíření klientely. Nesmí rovněž tyto aktivity iniciovat prostřednictvím druhých osob.

(17) Nový způsob léčení je možné použít u nemocného až po dostatečných biologických zkouškách, za podmínek dodržení Helsinské konvence a Norimberského kodexu, pod přísným dohledem a pouze tehdy, pokud pacienta nepoškozuje.

(18) Lékař si má být vědom své občanské úlohy i vlivu na okolí.
 
Lékař a nemocný

§ 3

(1) Lékař plní vůči každému nemocnému své profesionální povinnosti. Vždy včas a důsledně zajistí náležitá léčebná opatření, která zdravotní stav nemocného vyžaduje.

(2) Lékař se k nemocnému chová korektně, s pochopením a trpělivostí a nesníží se k hrubému nebo nemravnému jednání. Bere ohled na práva nemocného.

(3) Lékař se má vzdát paternalitních pozic v postojích vůči nemocnému a respektovat ho jako rovnocenného partnera se všemi občanskými právy i povinnostmi, včetně zodpovědnosti za své zdraví.

(4) Lékař je povinen pro nemocného srozumitelným způsobem odpovědně informovat jeho nebo jeho zákonného zástupce o charakteru onemocnění, zamýšlených diagnostických a léčebných postupech včetně rizik, o uvažované prognóze a o dalších důležitých okolnostech, které během léčení mohou nastat.

(5) Zadržení informací o nepříznivé diagnóze nebo prognóze je možné individuálně v zájmu nemocného dle úvahy a svědomí lékaře. V těchto případech by měl lékař, pokud nemocný neurčil jinak, informovat rodinné příslušníky pacienta nebo osoby jemu blízké.

(6) Lékař nesmí zneužít ve vztahu k nemocnému jeho důvěru a závislost jakýmkoliv způsobem.

Vztahy mezi lékaři

§ 4

(1) Základem vztahů mezi lékaři je vzájemně čestné, slušné a společensky korektní chování spolu s kritickou náročností, respektováním kompetence a přiznáním práva na odlišný názor.

(2) Lékař v zájmu své stavovské cti i s ohledem na pověst lékařské profese nesmí podceňovat a znevažovat profesionální dovednosti, znalosti i poskytované služby jiných lékařů, natož používat ponižujících výrazů o jejich osobách, komentovat nevhodným způsobem činnost ostatních lékařů v přítomnosti nemocných a nelékařů.

(3) Lékař kolegiálně spolupracuje s těmi lékaři, kteří současně nebo následně vyšetřují či léčí stejného pacienta. Předává-li z důvodných příčin nemocného jinému lékaři, musí mu odevzdat zjištěné nálezy a informovat ho o dosavadním průběhu léčby.

(4) Lékař je povinen požádat dalšího nebo další lékaře o konzilium vždy, když si to vyžádají okolnosti a nemocný souhlasí. Je právem lékaře navrhnout osobu konzultanta. Závěry konziliárního vyšetření mají být dokumentovány zásadně písemnou formou a je povinností o nich informovat nemocného, se zvláštním důrazem tehdy, pokud se názory lékařů liší, a je právem lékaře vzdát se dalšího léčení, pokud se nemocný přikloní k jinému názoru konzultanta.

(5) Lékař musí svou praxi vykonávat zásadně osobně. Zastupován může být jen dočasně a to lékařem vedeným v seznamu České lékařské komory a splňujícím potřebné odborné předpoklady.
 
Lékař a nelékař

§ 5

(1) Lékař spolupracuje se zdravotními pracovníky vyškolenými v různých specializovaných činnostech. Pověří-li je diagnostickými nebo léčebnými úkoly a dalšími procedurami, musí se přesvědčit zda, jsou odborně, zkušenostmi i zodpovědností způsobilí tyto úkony vykonávat.

(2) Lékaři není dovoleno vyšetřovat nebo léčit s osobou, která není lékařem a nepatří k zdravotnímu personálu. Tyto osoby nesmějí být přítomny ani jako diváci při lékařských výkonech. Výjimkou z uvedených zásad jsou osoby, které se u lékaře vzdělávají, nebo pracují v lékařských oborech a dalších osob s jejichž přítomností pacient souhlasí, pokud není lékařsky zdůvodněných námitek.

Účinnost

§ 6

Tento Etický kodex České lékařské komory nabývá účinnost dne 1. 1. 1996.