"Neomylnost" ortodoxní medicíny, která ovšem nemá vždy pravdu, aneb příběh jednoho revolučního lékaře

Jídlo je tvůj nejlepší lék

 MUDr. Henry Bieler

Autor knihy "Jídlo je tvůj nejlepší lék" více jak 50 let pracoval jako lékař. Za svoji praxi zjistil, že příčinou nemocí nejsou bacily, protože každá nemoc je způsobena narůstající jedovatostí lidského organismu. Tato toxicita je důsledkem metabolických pochodů ve tkáních, což má za následek poškození a rozpad buněk a tím připravuje optimální podmínky k napadení tělesného systému patogeny.

Dr. Bieler uvádí dále. Použití chemicky uměle vyrobených léků v každé situaci nemocnému ubližuje. Vedlejší účinky léků mohou být tak vážné, že vyvolají novou nemoc. Jejich pochybný prospěch je pouze dočasný. Přesto počet léků podávaných nemocným roste geometrickou řadou, ale jen málokterý lékař si uvědomuje jejich nebezpečí.

Úvod

MUDr. Henry Bieler se stal studentem počátkem 20.století a konstatuje, že v té době byly znalosti, týkající se problematiky výživy, velmi skrovné. "Dokonce i dnes, po padesáti letech praxe, jsem zjistil, že většina mých kolegů zcela ignoruje nové, důležité poznatky v této oblasti". To se psal rok 1965, kdy toto Dr. Bieler napsal. Tedy dnes, v roce 2015, po dalších padesáti letech se situace k lepšímu nezměnila, ale spíše zhoršila, došlo k nárustu chronických nemocí, k DDT, které je stále v potravním řetězci jsme dostali GMO....

Jsme doslova napuštěni rtutí, hliníkem (alzheimer) ... a kdejakým chemickým sajrajtem.

Posuďte sami, úžasný lékař Henry Bieler ...

Vzájemnou souvislost mezi zdravím a správnou životosprávou jsem začal sledovat až tehdy, kdy jsem jako mladý a přepracovaný doktor náhle zjistil, že mne mé vlastní zdraví opouští. Jsa vždy zvědavý, začal jsem důkladně zkoumat chemické složení pokrmů ze zcela jiných aspektů. Dospěl jsem k závěrům, že se musím vzdát užívání jakýchkoliv medikamentů a spolehnout se pouze na stravu jako lék. Netrvalo to dlouho a upustil jsem od užívání léků i při léčení svych pacientů.

Mojí kolegové byli tehdy přesvědčeni, že jsem se pomátl. Čas však pouze posílil mou důvěru v tento odlišný způsob léčení.

Sám jsem ustoupil od používání "zázračných léků", abych si ověřil pravdu ve starém pořekadle: Příroda sama hojí, využívaje obranných systémů, které jsou vlastní každému organismu. Když jí vytvoříme správné podmínky a dáme jí možnost, je Příroda sama tím největším lékařem.

Úkolem lékaře je Přírodě v této práci pomoci. Lékař je tedy ten, kdo moudře a opatrně v harmonii s tělesnými procesy Přírodu pouze podporuje, neboť hlavní role mu vůbec nepřísluší. Příroda ve své moudrosti nepospíchá a opravuje pomalu. Příroda nikdy nepospíchá postavit člověka nebo zvíře hned "na nohy", ale naopak - vyžaduje pozvolné, avšak pevné uzdravení.

Já tomu pevně věřím, že tomu tak je, a proto se rozcházím s mnoha kolegy, kteří "nacpávají" nemocná a vyčerpaná těla svých pacientů vysoce jedovatými látkami, aby později použili dalšího léku k vyléčení škodlivých následků léku prvního. Místo toho "vyhladovím" pacienta na jednoduchých zeleninových polévkách či ředěných ovocných šťávách a dám tak vyčerpaným tělesným orgánům možnost zbavit se odpadních produktů, odpočinout si, a tak se zhojit svou vlastní normální aktivitou.

Můžete mě předzdívat "pan Konfliktní", pokud Vám to vyhovuje, protože se osměluji sesadit pana Luise Pasteura z jeho oslavovaného křesla. Po letech poctivé práce v laboratoři jsem se poučil, že to nejsou "zlé bacily", které jsou příčinou lidských nemocí. Nalézají se v každém lidském organismu a mají schopnost se rozbujet v nemocném těle jen v důsledku narušených tělesných funkcí. Kritika užívání léků i teorie bacilů mi ukázala cestu k novým metodám eliminace odpadových produktů v lidském těle. Zkrátka řečeno, moje stanovisko je:

špatná strava nemoc způsobí, správné jídlo ji vyléčí

Hledal jsem další metody, jejichž použití by napomáhalo odstranit jedy z těla. Držel jsem se již známých poznatků z výzkumu funkcí žláz s vnitřní sekrecí, které byly prováděny zde v Americe, tak i v Evropě, a to jater, nadledvinek, štítné žlázy a podvěsku mozkového.

Léčil jsem pacienty, kteří pocházeli z řad herců, horníků, politiků, farmářů i bohatých vdov Pasadeny. Na tento svět jsem pomohl tisícům zdravých dětí, včetně mých vlastních i vnoučatům.

Před deseti lety jsem se začal zabývat myšlenkou, že již zanechám lékařské praxe, zavřu navždy svojí ordinaci a plně se oddám svým zálibám. Opustil jsem ordinaci a postavil dům na mořském útesu, vysoko nad teplými vodami Tichého oceánu. Avšak nemocní z okolí i z daleka se chápali klepadla mých domovních dveří sedm dní v týdnu a žádali poučení o vhodné individuální cestě, která by je vyléčila.

Povedlo-li se mi navrátit jim zdraví, pak jsem byl dostatečně odměněn tím, že se stali nejen mými pacienty, ale i přáteli.

I. Majestátní lidské tělo

1. Ta léčba je horší nežli nemoc sama!

Být držen naživu léky ....jaká to hrůza!

Carl Linnaeus (1707 - 1778)

Ve Spojených státech, v 56 tisících lékárnách, vydají lékárníci v bílém plášti každou vteřinu 18 druhů léků. Cena těchto prodaných růžových, žlutých, bílých či zelených pilulek a ampulí dosahuje omračující 3 miliardy dolarů ročně.

Marquerite Clark, "Dnešní lékařství", 1960

Před dvěma a půl tisíci lety, ve starověkém Řecku, seděl na překrásném horském svahu učitel Hippocrates a poučoval skupinu vykulených studentů medicíny o nejpravdivějším výroku: "Tvá potrava budiž tvým lékem".

Nikdo až do dnešního dne nám nedal lepší doporučení k životu.

Lékaři nás přesvědčují, že soustavně usilují o zachování odkazu, zanechaného Otcem lékařství, a dokonce jej rozvíjejí. Každý nový lékař musí, než je mu předán diplom a povolení k provozování praxe, složit Hippocratovu přísahu, která je vyjádřením nejčistších lidských ideálů. A přece tisíce a tisíce oddaných bakteriologů, chemiků a výzkumníků farmaceutického průmyslu sídlí v zářivě bílých laboratořích každého většího města po celém světě a dnes, stejně jako před lety, kombinují nové chemické formulace syntetických a značně pochybných "zázračných všeléků" pro každou existující chorobu. Jejich heslo, jejich válečný pokřik na poli bitvy proti nemoci je: "Tvým lékem ať se stane nová kombinace chemikálií". Tedy přesně pravý opak toho, co nám odkázel Hippocrates.

Zde v naší zemi, která je nejbohatší krajinou v historii lidstva, je zářivě zdravý člověk výjimkou. Přestože americká armáda snížila svá kritéria tělesné zdatnosti, bylo asi 40% mladých mužů shledáno tělesně neschopných pro vojenskou službu za II.světové války. A od té doby byly tytéž požadavky sníženy třikrát! Z toho lze usoudit, že ač jsme nejbohatší zemí na světě, jsme také národem nejméně zdravých lidí.

Proč? A co budoucnost?

Naše prognóza pro narůstající výskyt rakoviny, vysokého krevního tlaku, nemocí srdce - ve skutečnosti degenerativních chorob - je jednou z nejsmutnějších.

Američané sledující denně televizní reklamy a noviny, podvědomě věří, že zdraví je něco, co si lze koupit za pultem v lékárně. Bláhově zapomínají, či snad nikdy ani nevěděli, že zdraví lze získat jen respektováním přírodních zákonů.

Ale není ani třeba, aby se jednalo o drogy vyrobené farmaceutickým průmyslem, i když většina škod je způsobena mnohými "módními" sedativy či kortikoidy. Každému je známa "léčba" rybím tukem. Kdo si uvědomuje, jaké množství nových nemocí díky této "módě" existuje, musí být zoufalý při pohledu na pokusy vyléčit rachitis (křivici). Játra ryb, jako jsou tresčí, z tuňáka, delfína, či žraloka, řádně vyčištěná, zpracovaná, vypraná v louhu, vařená, filtrovaná.... prostě změněná celým tímto procesem k nepoznání, to je tzv. "zdravý rybí tuk".

Jako lékař jsem pomohl na svět tisícům kojenců, nikdy jsem však rybí tuk nikomu nedal ani nepředepsal. A přitom tito novorozenci přímo zářili na dietě syrového mléka, nerafinovaného cukru, s ovocem a zeleninou, které jsem jim přidal ve věku 6 měsíců.

Teorie rybího tuku byla rozprášena díky pokusům a klinickému pozorování dr. Francise F. Pottengera, který rovněž dokázal, že dieta vařeného masa je naprosto nevhodná pro živočichy živící se masem. Kočky, které krmil pouze vařeným masem, rychle podlehly křivici. A přitom jim byl tresčí olej podáván tak dlouho, až jím byly přímo "napuštěné". Samozřejmě rachitida zůstala a přidružil se nový problém - narušené trávení.

Rybí tuk nejen naruší chemii trávení a normální funkci jater, ale způsobí poškození či degeneraci i jiných tělesných orgánů, zvláště štítné žlázy, srdce a samotných jater. Přesto je řada matek, které v dobrém úmyslu dodnes podávají svým dětem tento zle chutnající a páchnoucí "neřád".

Pokusy, které potvrzují škodlivé následky užívání léků od mírných až po strašlivé, nejsou nic nového, a přesto veřejnost ochotně přijímá každý nový výmysl farmaceutického průmyslu.

Jedním takovým "zázrakem" je dlouho již oslavovaný PENICILIN. Jak je každému známo, je penicilin jedním ze základních antibiotik při léčbě staphylococových i jiných infekcí. Je-li však používán bez pádných důvodů proti horečkám a infekcím dýchacího ústrojí, postihuje nemocného alergií a příznaky otravy. Obojí je velice nebezpečné. Není to tak dávno, kdy 22letá matka zemřela 20 minut po aplikaci injekce penicilinu, ordinovanému proti nachlazení. Její tělo prostě odmítlo tuto injekci, přestože u ní nebyla v minulosti prokázána žádná alergická reakce.

To největší nebezpečí současného dlouhého seznamu antibiotik je v tom, že je lékaři indikují i v situacích, kdy to není bezpodmínečně nutné. Lidé v jejichž těle se v průběhu častého užívání vytvoří přecitlivělost, nejsou ojedinělou výjimkou. Příčinou je skutečnost, že velká molekula antibiotika tvoří antigeny ve spojení s bílkovinou - proteinem. Dojde-li k tomu, vytvoří se protilátka proti "vetřelci". Pokud pak vstoupí do organismu další "vetřelec" stejného druhu, dojde po jejich setkání ke katastrofě. Než-li však tato "poslední kapka padne do džbánu", tělo se nám snaží podat zprávu o této situaci různým způsobem, například kožní vyrážkou nebo svěděním.

V krajním případě je to tzv.anafylaktický šok, následovaný smrtí. Lékařská literatura uvádí přes 100 případů náhlého úmrtí po jedné injekci penicilinu. Ze své osobní praxe vím nejméně o dvou případech, kdy penicilin přivodil smutné následky. Asi 36leté ženě byl ordinován proti bolesti hlavy a nachlazení, přestože jeho užití příznaky nemoci svou intenzitou nevyžadovaly a nebyla přítomna horečka. Narůstaly však bolesti hlavy. Následujícího dne byla dávka opakována a bolesti hlavy se staly nesnesitelnými. Proč? V důsledku nemístné stimulace se zvětšil podvěsek mozkový natolik, že skřípl jemný oční nerv. Úplné oslepnutí, které následovalo, zůstalo ženě do konce života. Penicilin totiž může být tak velice jedovatý, že je z těla vylučován ledvinami již za několik vteřin po injekci. Tomuto faktu se nepodařilo navzdory všem pokusům v laboratoři chemikům zabránit. Penicilín často dokáže skoro zázraky vybičováním žláz s vnitřní sekrecí do superaktivity. Což může způsobit i smrt.

Další případ. Dva mladí lidé před svatbou, v dobré tělesné kondici. Nevěsta se nachladila. Její lékař jí posloužil injekcí penicilinu. Zánět pochvy, který se druhý den dostavil, trval několik let v takové síle, že naprosto vyloučil jakýkoliv pohlavní život.

Ale přesto je penicilin cenným pomocníkem, je-li užíván v situaci, která to vyžaduje. Jsou-li nadledvinky v pořádku, pak jsou to právě ony, které první reagují na tento lék a okamžitě zvýší přísun adrenalinu do krve. Intenzivní superoxidace, která následuje, uměle zvyšuje energii těla. Potíže jako horečka, bolesti a další komplikace zázračně zmizí. Je třeba si však uvědomit, že po každé takové umělé a násilné stimulaci nadledvinky slábnou! A je-li v tomto násilí pokračováno, dostaví se jejich konečné vyčerpání.

Lord William Osler, jeden z brilantních lékařů své doby prohlásil: "Touha cpát se léky je snad ten největší omyl, který rozlišuje člověka od zvířete" a "Mladý lékař začíná s 20 léky na každou chorobu a starý lékař končí s jedním lékem na 20 chorob".

Musím se sám přiznat, že jako horlivý absolvent lékařské fakulty jsem cpal své pacienty pilulkami, vodičkami a všeléky. Až tak jako Macbeth jsem se rozhodl hodit to všechno psům a zjistil jsem, že psi, chytří to tvorové, si  k tomu pouze čuchli a odběhli.

To, jak se mi povedlo vrátit se ze stavu "drogové hypnózy" a jak jsem se uchýlil k přírodním metodám léčby, i to, jak jsem vyměnil všechny léky za správnou stravu, je velice dlouhá historie. V jejím líčení hodlám pokračovat na následujících stránkách a doplním je o vlastní poznatky a výsledky mnohých pozorování.