Nová doba v Česku: Lékař vyhazuje pacienta

Následuje:

• Hippokratova přísaha a Etický kodex České lékařské komory

Pohy, 30. března 2025,  D-FENS

„Vy si myslíte, že pojebaný vaše práva pacientů někoho zajímají?“ řvala gynekoložka z Líbeznic na svou pacientku a vyhazovala ji z ordinace.

Vulagaritami lékařka ve svém vzteklém výstupu rozhodně nešetří. Podívejte se také, jak agresivně odstrčí zdravotní sestru. Video obletělo internet. Veřejnost je pobouřena.

S paní doktorkou evidentně není něco v pořádku a měla by vyhledat odbornou pomoc. Video zachycující její otřesné chování naleznete zde nebo pod tímto článkem. Kromě nepublikovatelných výrazů z jejích úst zaznělo mimo jiné: „Vaši imunologii, ať platí váš starej, kterej vám neumí udělat haranta!“

Je vidět, že gynekoložka dozrála na vrcholnou funkci v Evropské komisi...

Laik žasne, odborník se diví. Na „zlatý prciny“ to nevypadá. Ale že by gynekologie byla tak nervy drásající, aby v doktorce musely bouchnout saze až takhle? Gynekoložka se kaje, prý je impulsivní. S impulsivitou takového zrna ale nepochodí ani v rádiu Impuls.

A víte, že se tomu vlastně ani moc nedivím? O podivném chování lékařů a zdravotníků jsem psal už mnohokrát, a čtenáři mi vždy mohutně přitakávali, že se s podobným zacházením setkávají. Proč lékařů s arogancí bez hranic přibývá? Co se to s našimi doktory děje? Před časem primář domažlické nemocnice podezřelý z vraždy, nedávno obrovská korupční kauza v Motole a nyní vzteklá vulgární gynekoložka… To je jen výběr několika kamenů z mozaiky hrubnoucího českého zdravotnictví poslední doby.

Většina z nás obyčejných smrtelníků cítí, že ve zdravotnictví přitvrzuje. Přihodím svůj nejčerstvější zážitek.

Můj praktický MUDr., který se za cca 35 let praxe naučil psát na klávesnici pouze oběma ukazováčky stylem „zpomalený film“, mě nedávno sice nevyhazoval z ordinace, ale jeho chování rovněž nelze označit za příkladné. Jednalo se o to, že jsem po něm chtěl recept na lék na hyperkalémii, kterou mi diagnostikovali během hospitalizace v jednom zdravotnickém zařízení. Pan doktor to měl napsané ve zprávě a hledal příslušný lék v počítači, jenže po chvilce mi oznámil, že mi to nenapíše, protože to prý musí specialista. Tak jsem se ho zeptal: který. On na to, že neví, a vzápětí zablekotal cosi o nefrologii.

„Je v Prostějově nefrologie, nebo musím do Olomouce do fakultky?“

„Nevím. Ale tam vám to taky nenapíšou.“

„A kdo mi to teda napíše?“

„Nevím, asi nikdo. Ale já vám můžu napsat draslík.“

„A proč byste mi psal draslík, když potřebuju lék proti draslíku?“

V hlavě mi zaznělo: Tu du-du tůůů… S tímhle troubou se nedomluvím, pomyslel jsem si. ChatGPT by mi poradil líp, možná ho chtě nechtě budu muset začít používat. Byl jsem v pasti. Nato jsem řekl, že si to teda nějak zařídím. Ovšem pokud bych neměl v rodině lékaře, zařizoval bych si to asi dost těžko. Řešením by možná bylo změnit praktika, že? A víte o nějakém? Povídejte, přehánějte. Já to ještě upřesním: Víte o nějakém dobrém a zároveň volném? Tu du-du tůůů…

Jsem rád, že mám vůbec někoho, kdo na mě nekřičí, nevyhazuje mě z ordinace a může mi napsat aspoň Omeprazol.

Je to tak týden zpátky, co jsem četl o případu, kdy v Prostějově, tedy ve stejném městě, jako se odehrála tato příhoda s ochotným praktikem, vypukla aféra šikanované zdravotní sestry. Nedávno jsem na Seznam Médiu publikoval rozhovor s jinou sestrou, která vydala knihu o šikaně ve zdravotnictví.

Moji mámu taky vystrkoval doktor z ordinace jak ožralu z hospody. Na operaci bolestivé kyčle ji objednali za 3 roky. Je to normální? Dnes skoro ano, ale nebývalo to tak vždy.

Nová doba: Lékař vyhazuje pacienta.

Rovněž už se mi několikrát stalo, že lékař mě (nebo někoho z mých blízkých) odmítl tu se žádankou, tu s nějakým lékem s odůvodněním, že mu to neproplatí pojišťovna. Mě to ale nezajímá, co komu kdo proplatí či neproplatí, já chci být léčen a nikoliv zesměšňován, urážen a vyhazován. Je to tak neskromné přání?

Originál: https://dfens-cz.com/nova-doba-lekar-vyhazuje-pacienta/

GYNEKOLOŽKA V AKCI - video

1:27

Hippokratova přísaha a Etický kodex České lékařské komory

Kompletní znění Hippokratovy přísahy, kterou skládají všichni lékaři před převzetím lékařského diplomu a stvrzují slovním slibem:

Přísahám a volám Apollóna lékaře a Asklépia a Hygieiu a Panakín a všechny bohy a bohyně za svědky, že budu tuto smlouvu a přísahu dle svých možností a dle svého svědomí dodržovat.

Toho, kdo mě naučil umění lékařskému, budu si vážit, jako svých rodičů a budu ho ze svého zajištění podporovat. Když se dostane do nouze, dám mu ze svého, stejně jako i jeho potomkům dám a budou pro mne jako moji bratři. Pokud po znalosti tohoto umění (lékařského) zatouží, budu je vyučovat zdarma a bez smlouvy. Seznámím své syny a syny svého učitele a všechny ustanovené a na lékařský mrav přísahající s předpisy, přednáškami a se všemi ostatními radami. Jinak však s nimi neseznámím nikoho dalšího.

Lékařské úkony budu konat v zájmu a ve prospěch nemocného, dle svých schopností a svého úsudku. Vystříhám se všeho, co by bylo ke škodě a co by nebylo správné.

Nepodám nikomu smrtící prostředek, ani kdyby mne o to kdokoli požádal a nikomu také nebudu radit (jak zemřít). Žádné ženě nedám prostředek k abortu. vyhnání plodu.

Svůj život uchovám v čistotě a bohabojnosti, stejně tak i své lékařské umění. Nebudu (lidské tělo) řezat, ani ty, co trpí kameny a tento zákrok přenechám mužům, kteří takovéto řemeslo provádějí.

Do všech domů, kam vstoupím, budu vstupovat ve prospěch nemocného, zbaven každého vědomého bezpráví a každého zlého činu. Zvláště se vystříhám pohlavního zneužití žen i mužů, svobodných i otroků. Cokoli, co při léčbě i mimo svou praxi ve styku s lidmi uvidím a uslyším, co se nesmí sdělit, to zamlčím a uchovám v tajnosti.

Když tuto přísahu dodržím a neporuším, nechť ve svém životě i ve svém umění skromně dopředu postoupím. Tak získám si vážnost všech lidí po všechny ty časy. Když ale zákazy přestoupím a přísahu poruším, nechť stane se pravý opak.

Etický kodex České lékařské komory

Zdůrazňuje etické principy lékařského povolání vůči pacientovi a lékařům navzájem.

Obecné zásady

§ 1

(1) Stavovskou povinností lékaře je péče o zdraví jednotlivce i celé společnosti v souladu se zásadami lidskosti, v duchu úcty ke každému lidskému životu od jeho počátku až do jeho konce a se všemi ohledy na důstojnost lidského jedince.

(2) Úkolem lékaře je chránit zdraví a život, mírnit utrpení a to bez ohledu na národnost, rasu, barvu pleti, náboženské vyznání, politickou příslušnost, sociální postavení, sexuální orientaci, věk, rozumovou úroveň a pověst pacienta či osobní pocity lékaře.

(3) Lékař má znát zákony a závazné předpisy platné pro výkon povolání a tyto dodržovat. S vědomím osobního rizika se nemusí cítit být jimi vázán, pokud svým obsahem nebo ve svých důsledcích narušují lékařskou etiku či ohrožují základní lidská práva.

(4) Lékař je povinen být za všech okolností ve svých profesionálních rozhodnutích nezávislý a odpovědný.

(5) Lékař uznává právo každého člověka na svobodnou volbu lékaře.
 
Lékař a výkon povolání

§ 2

(1) Lékař v rámci své odborné způsobilosti a kompetence svobodně volí a provádí ty preventivní, diagnostické a léčebné úkony, které odpovídají současnému stavu lékařské vědy a které pro nemocného považuje za nejvýhodnější. Přitom je povinen respektovat v co největší možné míře vůli nemocného (nebo jeho zákonného zástupce).

2) Každý lékař je povinen v případech ohrožení života a bezprostředního vážného ohrožení zdraví neodkladně poskytnout lékařskou pomoc.

(3) Lékař musí plnit své povinnosti v situacích veřejného ohrožení a při katastrofách přírodní nebo jiné povahy.

(4) Lékař má právo odmítnout péči o nemocného z odborných důvodů nebo je-li pracovně přetížen, nebo je-li přesvědčen, že se nevytvořil potřebný vztah důvěry mezi ním a pacientem. Je však povinen doporučit, a v případě souhlasu zajistit vhodný postup v pokračování léčby.

(5) Lékař nemůže být donucen k takovému lékařskému výkonu nebo spoluúčasti na něm, který odporuje jeho svědomí.

(6) Lékař nesmí předepisovat léky, na něž vzniká závislost nebo které vykazují účinky dopingového typu, k jiným než léčebným účelům.

(7) Lékař u nevyléčitelně nemocných a umírajících účinně tiší bolest, šetří lidskou důstojnost a mírní utrpení. Vůči neodvratitelné a bezprostředně očekávané smrti však nemá být cílem lékařova jednání prodlužovat život za každou cenu.
Eutanazie a asistované suicidium nejsou přípustné.

(8) U transplantací se lékař řídí příslušnými předpisy. Odběru tkání a orgánů nesmí být zneužito ke komerčním účelům.

(9) Lékař je v zájmu pacienta povinen důsledně zachovávat lékařské tajemství, s výjimkou případů, kdy je této povinnosti souhlasem pacienta zbaven, nebo když je to stanoveno zákonem.

(10) Lékař, který vykonává své povolání, je povinen odborně se vzdělávat.

(11) Lékař je povinen při výkonu povolání vést a uchovávat řádnou dokumentaci písemnou nebo jinou formou. Ve všech případech je nutná přiměřená ochrana znemožňující změnu, zničení nebo zneužití.

(12) Lékař nesmí své povolání vykonávat formou potulné praxe.

(13) Lékař nesmí sám nebo po dohodě s jinými ordinovat neúčelné léčebné, diagnostické a jiné úkony ze zištných motivů. V rámci své pravomoci nesmí poskytovat odborně neodpovídající vyjádření, z nichž by plynuly občanům neoprávněné výhody.

(14) Pokud lékař doporučuje ve své léčebné praxi léky, léčebné prostředky a zdravotní pomůcky, nesmí se řídit komerčními hledisky, ale výhradně svým svědomím a prospěchem pacienta.

(15) Lékař se podle svého uvážení účastní na prezentaci a diskusi medicínských témat na veřejnosti, v tisku, v televizi, rozhlasu, musí se však vzdát individuálně cílených lékařských rad a doporučení ve svůj soukromý prospěch.

(16) Lékař se musí zdržet všech nedůstojných aktivit, které přímo nebo nepřímo znamenají propagaci nebo reklamu jeho osoby a lékařské praxe a ve svých důsledcích jsou agitační činností, cílenou na rozšíření klientely. Nesmí rovněž tyto aktivity iniciovat prostřednictvím druhých osob.

(17) Nový způsob léčení je možné použít u nemocného až po dostatečných biologických zkouškách, za podmínek dodržení Helsinské konvence a Norimberského kodexu, pod přísným dohledem a pouze tehdy, pokud pacienta nepoškozuje.

(18) Lékař si má být vědom své občanské úlohy i vlivu na okolí.
 
Lékař a nemocný

§ 3

(1) Lékař plní vůči každému nemocnému své profesionální povinnosti. Vždy včas a důsledně zajistí náležitá léčebná opatření, která zdravotní stav nemocného vyžaduje.

(2) Lékař se k nemocnému chová korektně, s pochopením a trpělivostí a nesníží se k hrubému nebo nemravnému jednání. Bere ohled na práva nemocného.

(3) Lékař se má vzdát paternalitních pozic v postojích vůči nemocnému a respektovat ho jako rovnocenného partnera se všemi občanskými právy i povinnostmi, včetně zodpovědnosti za své zdraví.

(4) Lékař je povinen pro nemocného srozumitelným způsobem odpovědně informovat jeho nebo jeho zákonného zástupce o charakteru onemocnění, zamýšlených diagnostických a léčebných postupech včetně rizik, o uvažované prognóze a o dalších důležitých okolnostech, které během léčení mohou nastat.

(5) Zadržení informací o nepříznivé diagnóze nebo prognóze je možné individuálně v zájmu nemocného dle úvahy a svědomí lékaře. V těchto případech by měl lékař, pokud nemocný neurčil jinak, informovat rodinné příslušníky pacienta nebo osoby jemu blízké.

(6) Lékař nesmí zneužít ve vztahu k nemocnému jeho důvěru a závislost jakýmkoliv způsobem.

Vztahy mezi lékaři

§ 4

(1) Základem vztahů mezi lékaři je vzájemně čestné, slušné a společensky korektní chování spolu s kritickou náročností, respektováním kompetence a přiznáním práva na odlišný názor.

(2) Lékař v zájmu své stavovské cti i s ohledem na pověst lékařské profese nesmí podceňovat a znevažovat profesionální dovednosti, znalosti i poskytované služby jiných lékařů, natož používat ponižujících výrazů o jejich osobách, komentovat nevhodným způsobem činnost ostatních lékařů v přítomnosti nemocných a nelékařů.

(3) Lékař kolegiálně spolupracuje s těmi lékaři, kteří současně nebo následně vyšetřují či léčí stejného pacienta. Předává-li z důvodných příčin nemocného jinému lékaři, musí mu odevzdat zjištěné nálezy a informovat ho o dosavadním průběhu léčby.

(4) Lékař je povinen požádat dalšího nebo další lékaře o konzilium vždy, když si to vyžádají okolnosti a nemocný souhlasí. Je právem lékaře navrhnout osobu konzultanta. Závěry konziliárního vyšetření mají být dokumentovány zásadně písemnou formou a je povinností o nich informovat nemocného, se zvláštním důrazem tehdy, pokud se názory lékařů liší, a je právem lékaře vzdát se dalšího léčení, pokud se nemocný přikloní k jinému názoru konzultanta.

(5) Lékař musí svou praxi vykonávat zásadně osobně. Zastupován může být jen dočasně a to lékařem vedeným v seznamu České lékařské komory a splňujícím potřebné odborné předpoklady.
 
Lékař a nelékař

§ 5

(1) Lékař spolupracuje se zdravotními pracovníky vyškolenými v různých specializovaných činnostech. Pověří-li je diagnostickými nebo léčebnými úkoly a dalšími procedurami, musí se přesvědčit zda, jsou odborně, zkušenostmi i zodpovědností způsobilí tyto úkony vykonávat.

(2) Lékaři není dovoleno vyšetřovat nebo léčit s osobou, která není lékařem a nepatří k zdravotnímu personálu. Tyto osoby nesmějí být přítomny ani jako diváci při lékařských výkonech. Výjimkou z uvedených zásad jsou osoby, které se u lékaře vzdělávají, nebo pracují v lékařských oborech a dalších osob s jejichž přítomností pacient souhlasí, pokud není lékařsky zdůvodněných námitek.

Účinnost

§ 6

Tento Etický kodex České lékařské komory nabývá účinnost dne 1. 1. 1996.