Stevia rebaudiana (stévie sladká, cukrová) - rostlinné sladidlo bez kalorií

Po dlouhé době se konečně na našem trhu objevily přípravky obsahující stévii, což bylo nějaký čas nemožné kvůli legislativě EU, která požadovala schválení tohoto přípravku příslušnými orgány jako tzv. potraviny nového typu. Nyní je schválena k užívání jako sladidlo Nařízením komise (EU) č.1131 ze dne 11.11.2011 (E 960 Steviol-glykosidy), ale má i více využití. Je zajímavé, že v USA byla v devadesátých letech minulého století svedena velká právní bitva o využití stévie jako doplňku stravy. Naproti tomu v Japonsku byla v potravinách dlouhá desetiletí a nikdo s tím v této zemi problém neměl.

Původní oblast výskytu jsou tropické a subtropické oblasti Jižní a Střední Ameriky. Cení se jí kvůli jejím léčivým účinkům a hlavně kvůli vysoké sladivosti. Rod Stevia čítá přes 140 druhů keřů a bylin. Lze ji pěstovat v jednoletém i ve víceletém cyklu. Je to teplomilná trvalka rostoucí od 9 °C.

Ve 20.století se začaly používat ve velké rozsahu sladidla jako jsou cyklamáty a sacharin, které jsou v podezření, že mají karcinogenní účinky. Proto se na počátku 70. let začala japonská firma Morita Kagaku zabývat možností použít stévii jako náhražku cukrů v nápojích a dalším potravinářském průmyslu, což se povedlo zrealizovat. Nyní má stévia více než 40% podíl na japonském trhu s umělými sladidly. Je ale otázkou, zda lze v tomto případě použít termín "umělé sladidlo". Zde se také používá v nealko nápojích např. Coca Cola.

Komplex sladivých látek obsažený téměř v celé Stévii mimo kořenů, zejména v listech je tvořen několika diterpenickými glykosidy nazývanými souhrnně steviosid. Kromě samotného steviosidu jsou v rostlině obsaženy ještě tyto složky: rebaudiosid A, jenž je sladší než steviosid 1,3 – 1,5x, rebaudiosid C, D, E, dulkosid B a steviolbiosid.

Stévie je nízkokalorické sladidlo, které snižuje hladinu krevního cukru. Odborníci uvádějí, že extrakt stevie cukrové (stevoisid a rebaudiosid) je až 300x sladší než sacharóza. Díky téměř nulové energetické hodnotě je doporučována nejen diabetikům. Studie provedená na krysách prokázala, že stévie u nich zvýšila citlivost na inzulín a docházelo u nich ke zvýšení tvorby tohoto tolik potřebného enzymu. Cukrovka je léčena v Jižní Americe stévií již stovky let a také v Japonsku, kde je ve značné míře používaná již od 70. let minulého století. Navíc steviocid může mít pozitivní vliv na některé osoby trpící hypertenzí, únavou nebo psychickými problémy.

Ve světě se běžně používá k oslazení dietních nápojů, cukrovinek, jogurtů apod. Hodí se také pro přípravu čajů, dietních jídel, salátů, džemů, zákusků i moučníků. Dlouhodobá praxe ukázala, že k oslazení je nejlepší používat sušené listy a extrakty.

Rostlina se dá koupit v jarních měsících zhruba začátkem dubna jako venkovní rostlina ve velkých květinářstvích, či zahradnictvích. Nejlépe ji pěstujeme jako přenosnou rostlinu - od jara do podzimu na zahradě a v zimě ji umístíme do bytu, zimní zahrady apod. Při pěstování v květináči je ideální pro umístění této rostliny východní okno s dostatkem světla a tepla, přičemž dosahuje do 50 cm vzrůstu. Je to vytrvalá bylina s přezimujícím trsem kořenů, z čeledi Asteraceae. Pochází z horských tropů severní Paraguaye. Nadzemní část při slabším mrazu odumírá a rostlina nejlépe přezimuje při teplotě 5–10 °C. Uschlé výhony je nejlepší ostřihat až na jaře, když začnou růst nové. Zaléváme pouze tak, aby bal úplně nevyschl. Kořenové trsy je možné na jaře rozdělit. Rostliny lze dobře tvarovat řezem, snadno obrážejí. Listy lze užívat v čerstvém stavu, zmražené nebo sušené.

Co všechno tato rostlinka dokáže:

• dodá pokrmům či tekutinám potřebnou sladkost
• pomáhá diabetikům tím, že působí jako náhradní sladidlo (diabetes mellitus I. a II. typu), ale pomáhá i při léčení cukrovky (diabetes mellitus II.)
• urychluje hojení ran a po zahojení nezůstává jizva
• pozitivně reguluje baktérie v ústní dutině. Američtí indiáni používali lístky stévie nejen k oslazení nápojů a pokrmů, ale znali i jejich léčebné účinky. Mnohem později vědci zjistili, že tato sledovaná populace z kmene indiánů Guarani téměř netrpí kazivostí zubů, takže mohli potvrdit, že stévie dokáže zničit celou řadu nebezpečných bakterií ústní mikroflóry
• pomáhá udržovat v rovnováze cukr v krvi a játrech
• prokazatelně snižuje únavu a pozitivně učinkuje na chronický únavový syndrom
• podporuje dobré trávení, pomáhá bojovat proti obezitě
• pomáhá proti kožním nemocem (akné, dermatitis, ekzém...)
• napomáhá buněčnému metabolizmu, posiluje svalstvo, zvyšuje energetické hladiny a mentální aktivitu
• snižuje touhu po tabáku a alkoholických nápojích, tudíž pomáhá při odvykání kouření

Pěstování stévie
Pěstování ve skleníku, přímo venku nebo v květináči je pro nás asi nejpřístupnější metodou. Stévii se nejvíce daří ve skleníku, protože je poměrně teplý, bez větru, má dostatečnou vlhkost. Snad největším nepřítelem stevií jsou slimáci. Jelikož jsou stévie velice sladké, stávají se výbornou pochutinou pro slimáky ale i hmyz.

Semena stévie jsou světloklíčivá a to znamená, že semena se nesmí přehrnovat, ale musejí zůstat na povrchu zeminy. Zemina (substrát) musí být stále vlhká, ale ne přelitá. Semena jinak uhnijí. Zem by měla být sterilní, protože výsev by mohl být zničen plísní. Klíčení by mělo probíhat ve stálé teplotě 24 - 26 °C.

Stévie nesmí bý vystavována nízkým teplotám i přesto, že jsou dnešní stévie šlechtěné a jejich odolnost vyšší. Nevystavujte rostlinu nižší než je 10 stupňů Celsia. Stévie okamžitě přestává růst a může začít uvadat. Při teplotě 5 °C a níže stévie uvadá a umírá.

Dostatečně velkou a připravenou stévii ke sklizni, odstřihněte nebo odřízněte 10 - 12 cm nad zemí. Rostlina začně automaticky znovu růst a rozvětvovat se. Stévie je ideální sklízet ve chvíli, kdy vykvete 5% z celkového počtu rostlin. Pokud máte 1 rostlinu, počkejte až vykvete. Je vědecky dokázáno a praxí vyzkoušeno, že v době květu obsahuje stévie největší množství stevisoidů a tedy je v tomto období nejsladší.