Jak si vyrobit doma účinný vitamin C, který nemá původ z GMO?

Většina prodávaných doplňků stravy s vitaminem C jsou geneticky modifikované. Výrobci totiž na výrobu vitamínu C nejčastěji používají geneticky modifikovanou kukuřici, z níž vitamin C extrahují. Logicky nejde však o přírodní vitamin C, ale o kyselinu askorbovou, která se získává chemickou přeměnou cukru.

Zjistilo se však, že tato forma vitamínu C může ničit prospěšnou střevní mikroflóru a tím potlačit imunitní systém namísto toho, aby jej posílila.

Přírodní vitamin C totiž není jen kyselina askorbová, ale obsahuje také složky jako askorbáty (vápenatý, sodný, hořečnatý, draselný, zinečnatý...), dále askorbyl palmitát. Za součástí přírodního vitaminu C se považují  i takzvané bioflavonoidy, které zvyšují jeho účinnost v organismu.

Jak si přírodní, tedy dobře vstřebatelný a biologický nejaktivnější vitamin C doma vyrobit?

BIO pomerančová kůra je řešením

Pomerančová kůra, podobně jako například jablečná slupka, obsahuje mnohem vyšší podíl vitamínů než samotná dužina. Samozřejmě, nebudete jíst přímo kůru, protože ta není příliš chutná. Nejprve ji bude třeba upravit.

Jaké jsou její zdravotní přínosy:

• kůra středně velkého pomeranče obsahuje přes 60 flavonoidů a 170 různých fytonutrientů
• pomerančová kůra zlepšuje trávení - pomáhá zmírňovat nadýmání, pálení žáhy, zastavuje zvracení
• pomerančová kůra podporuje dýchací systém, odstraňuje kašel a dokonce zlepšuje astma
• pomerančová kůra má protizánětlivé a antibakteriální účinky
• esenciální olej d-limonen, obsažený v kůře, má schopnost podporovat činnost jater

Postup výroby vlastního vitaminu C

• v případě, že nemáte bio pomeranče, můžete použít i běžné, ale dobře jejich kůru umyjte - nejlépe použijte přípravek Vegiwash, případně omyjte ve vlažné vodě s octem, abyste z nich odstranili jedovaté postřikové látky
• vezměte pomerančovou kůru a nakrájejte ji na proužky
• nechte nakrájenou kůru vysušit při pokojové teplotě během pár dní. Můžete také použít sušičku (do 30°C), dokud nebude kůra křupavá
• suchou pomerančovou kůru rozemelte v mlýnku, například v kávovém
• prášek uskladňujte ve vzduchotěsné nádobě

Užívání: 1 čajová lžička denně (buď přímo nebo ji přidejte do oblíbeného nápoje). Jedna čajová lžička práškové pomerančové kůry vám dodá více vitamínu C, než je denní doporučená dávka (DDD).

Zdroj: hhl.com

VegiWash

 přípravek na mytí ovoce a zeleniny

Čerstvé ovoce a zelenina jsou důležitou součástí zdravé výživy. Bohužel, jsou ošetřovány pesticidy, které mohou mít nepříznivý účinek na zdraví, pro dosažení lepšího vzhledu se na ně navíc obvykle nanáší parafin. Tyto chemické látky nejsou rozpustné ve vodě, proto pouhé oplachování je málo účinné a kontaminující látky se dostávají do našeho organismu. Kromě toho je třeba odstranit další nežádoucí znečišťující látky, které jsou způsobené manipulací, přímým kontaktem s lidmi, oleje, špínu a výfukové plyny.

Škodlivost GMO potravin pro naše zdraví

Geneticky modifikované potraviny - toto slovní spojení rezonuje v poslední době alternativními, ale už i komerčními médii. Mnohé z článků na stránkách o zdravé výživě varují před extrémní škodlivostí GMO, ale málokterý autor uvádí podrobnější detaily o tom, proč a jak poškozují lidský organismus, resp. životní prostředí.

Bylo velmi nešťastné, že se povolilo, aby GMO prorazilo na trh s takovou vehemencí. Pro analýzu celého problému se však musíme podívat hlouběji do historie potravinářského i farmaceutického průmyslu.

O glyfosátu

Vlastníkem práv na patenty výroby a pěstování modifikovaných plodin je americká farmaceuticko-potravinářská korporace Monsanto (v USA nejnenáviděnější společnost). V roce 1970 tato společnost vyvinula herbicidní látku s názvem glyfosát - jde o zkrácený název fosfátu Glycinu, fosforylované aminokyseliny. Právě tato látka je, pro její herbicidní a pesticidní vlastnosti, nejvíce diskutovanou složkou geneticky modifikovaných semen a rostlin.

V dnešní době se glyfosát využívá k odstraňování škůdců a plevele z polí geneticky modifikovaných plodin, které jsou (díky škodlivé úpravě) vůči této látce odolné, a dokonce jsou samy schopné toxiny produkovat. Glyfosát je složkou celosvětově exportovaného herbicidu Round-Up od firmy Monsanto, který se běžně využívá při pěstování plodin, putujících přímo na náš talíř. Výzkumy přitom ukazují, že glyfosát zanechává na živých organismech značnou stopu.

Experimenty na myších ukázaly, že u samců tato látka interferuje (kříži se, spojuje se) s metabolismem mužského hormonu - testosteronu, přičemž snižuje jeho krevní hladinu. Působí tedy zhoubně. Snižování aktivity pohlavních hormonů později vede nejen ke ztrátě reprodukčních schopností, ale i k vývoji příslušných poruch, např. onkogenních chorob pohlavního systému. Výzkum na lidských buněčných kulturách placenty (in vitro - ve zkumavkách) ukázal, že glyfosát interferuje i s metabolismem estrogenu, s jedním z hlavních ženských pohlavních hormonů. Herbicid Round-Up je však navzdory výše uvedeným faktům stále prodávaný, a GMO se pěstují po celém světě.

Ohrožena plodnost

Vlády několika států již reagovaly na varování odborníků - pěstování těchto plodin pozastavili, nebo zcela zakázaly. Mezinárodní trh je přitom stále vrchovatě naplněný škodlivými produkty, ničícími lidský reprodukční, endokrinní, a pravděpodobně i trávicí a vylučovací systém (v případě trávicího systému je u glyfosátu potenciální riziko neúměrného zvyšování pH, jehož zhoubný dopad zná už i většina laické veřejnosti). Ze sociálního hlediska je asi nejnebezpečnější působení glyfosátu na lidské pohlavní hormony. Studie Brémské medicínské univerzity z roku 2013 totiž ukázala, že cca 43% testovaných Evropanů mělo ve vzorku moči pozitivní test na aktivní látku herbicidu Round-Up, což je alarmující. Vlády uvědomělejších zemí již příkladně odpověděly jednáním - Slovenská vláda zatím ohrožení zcela ignoruje.

Bacil, který jíme

Jelikož glyfosát je herbicid, tedy látka likvidující buněčné struktury těla rostliny (sice ne rychle, ale zato jistě), společnost Monsanto se dál snažila vyvinout plodiny, resp. modifikované semena originálních, zdravých plodin, které by produkovaly rostliny odolné vůči této toxické substanci. V rozvoji technologie jí paradoxně napomohla evropská, belgická společnost Plant Genetic Systems (v roce 1995), dnešní součást Bayer Crop Science. Ta o genetickém experimentu (z roku 1985) informovala svět. Ve zprávě se uvádí, že brambory obsahující gen bakterie Bacillus thuringiensis, ano, správně čtete, bakterie!, vykazovaly zvýšenou odolnost vůči škůdcům, hlavně hmyzu, který byl po jejich požití intoxikovaný, i usmrcen.

Vedení potravinářských firem po celém světě projekt natolik zaujal (samozřejmě, hlavně Monsanto), že se pustili do výzkumů. Ty následně prokázaly, že rostliny s genem Bacillus thuringiensis jsou vysoce odolné vůči herbicidu Round-Up (a jeho účinné látce glyfosátu), a právě proto, že jsou geneticky "zvyklé" na přítomnost toxinů. Kromě odolnosti na glyfosát totiž produkovaly svůj vlastní, tzv. BT-toxin, insekticid, který způsoboval usmrcení hmyzích škůdců. Tehdy už nikomu nevadilo, že geneticky modifikované plodiny s genem bacilu vyrábějí ještě i vysoce toxické Beta-exotoxiny. Plán byl pro svou vysokou ekonomickou výhodnost připraven a kostky byly vrženy.

Rychlost boje se škůdci přesvědčila pěstitele

Západní pěstitelé a farmáři, zlenivělí moderními praktikami využívání pesticidů, přestali využívat systém "Crop rotation", tedy střídavého pěstování různých plodin na jednotlivých polích. Touto jednoduchou metodou se přirozeně vyrovnávaly s tunami škůdců v podobě plevele i hmyzu. Monsanto ale přišlo s "lepším" řešením - použijte naše geneticky modifikované plodiny a herbicid Round-Up! Tato substance téměř okamžitě zabíjí hmyz! Zvuk šuštících dolarovek mnohým (naštěstí ne všem) pěstitelům rychle zakalil zrak i rozum. První geneticky modifikované brambory se začaly prodávat již v roce 1995. Později (po roce 1996) přišla na mezinárodní trh kukuřice, sója, řepka, rajče, a dokonce i losos, určený pro potravinářský chov.

Vědecký princip genetické modifikace

Genetickou informaci živých organismů, tedy i potravinářských plodin a jejich semen, nese buněčné jádro každé buňky daného organismu v jeho DNA. Tato informace se však nenachází jen v jádru buněk (jako známé dvojšroubovice), ale také v cytoplazmě (tekutině vyplňující buňku), v podobě plasmidů, kruhových útvarů. Právě tyto útvary jsou připraveny k další úpravě, na genetickou modifikaci. Právě pozměněním, vložením, nebo vymazáním určité sekvence DNA můžeme modifikovat určitou bílkovinu, která pak vytváří struktury s charakteristickými znaky, čili vlastnostmi organismu nebo rostliny . Plasmidy jsou pro takový proces ideální - když jsou vloženy zpět do své buňky, kde syntetizují nové bílkoviny, vytvoří organismus s požadovanými znaky.

Zpočátku vědci prováděli jen velmi jednoduché operace genetické modifikace plodin, které byly určeny ke konzumaci. Většinou šlo jen o pokusy zvýšit výživnost daných plodin. Postupně se však stále více začalo experimentovat s popsaným vkládáním genů, jako je tomu v případě přidávání genů Bacillus thuringiensis do kukuřice nebo brambor.

Jídlo od Monsanta i na Slovensku

Modifikované a prokazatelně vysoce toxické plodiny (s obsahem herbicidu glyfosátu, toxinu Bacillol Th., Příp. Beta-Exotoxínu) společnost Monsanto distribuuje ve velkém na evropský i slovenský trh. Ačkoliv se tyto toxiny většinou relativně rychle rozpadají, konzumují je hospodářská zvířata (v podobě krmiva), ale také polní fauna, ptáci, či hlodavci, kteří pak rodí degenerované a deformované potomky (a sami trpí na onkogenní onemocnění). A nejen plodiny, ale i výrobky z nich se dostávají skoro do každého baleného jídla, a to kvůli nízké ceně a nenáročnosti na pěstování, resp. pro odolnost vůči škůdcům.

Mnohé domácí společnosti, vyrábějící jinak poctivé výrobky, ve svých receptech používají (jako ingredience) importované substance z modifikovaných plodin - např. kukuřičný škrob, lecitin z modifikované sóji, či mouku z upravené pšenice. Pokud tedy výrobek nenese označení BIO (nebo alespoň GMO-FREE), a pokud vám záleží na vašem zdraví, není bezpečné ho nakupovat.

Kde najdeme "zmanipulované" geny?

Pojďme si nyní jmenovat plodiny a výrobky z nich, které korporace Monsanto (a obchodní společnosti, které nakupují nejen její zboží, ale i výrobní technologii) distribuuje i na slovenský trh.

Kukuřičná mouka a škrob jsou jedny z nejčastějších surovin v pečivu, koláčích, balených sladkostech, ale i v mléčných výrobcích, instantních jídlech a v některých nápojích. Pro svou vysokou odolnost má modifikovaná kukuřice (a produkty z ní) velmi nízkou cenu, i nízké náklady na pěstování. Kterou kukuřičnou mouku, zda škrob používá výrobce vašeho oblíbeného pečiva, či sladkostí? Pokud nenakupujete výlučně BIO, je zde vysoká pravděpodobnost, že modifikovanou!

Druhou nejčastěji geneticky upravovanou plodinou, která se nachází na našem trhu, je sója . Vzpomenete si ještě na jejím "objevení"? Zhruba před 30-ti lety byla bílé populaci této planety představeny jako zázračná luštěnina s vysokým obsahem bílkovin. Co však z toho, když každá druhá sója na světě je modifikovaná? Taková sója obsahuje i geny bakterie thuringiensis , příslušné toxiny, a také dávky glyfosátu. Použití sóji, prý pro její vysoký nutriční potenciál, je na potravinářském trhu více než široké.

V sladkostech a pečivu se vyskytuje sójová mouka (také sójový Fosfatidylcholin - Lecitin, zda izolovaná sójová bílkovina). Ve světě se již objevuje mnoho hlasů (hlavně z řad konzumentů sóji), které si stěžují na její toxický, rakovinotvorný efekt v oblasti reprodukčního systému. Pouze finanční síla levného prodeje drží takové obludné výtvory, jako modifikovaná sója, či kukuřice (a hlavně miliony tun výrobků z nich), na světovém trhu.

• https://www.uspesna-lecba.cz/skodlivost-gmo-potravin/