Možnosti odmítnutí léčby během lékařské prohlídky

- Depositphotos

Barbora Nová

Klíčové poznatky

• S informovaným souhlasem máte obecně právo vyhledat druhý názor nebo odmítnout léčbu, pokud odmítnutí nepředstavuje nebezpečí pro společnost nebo pokud vás soud neprohlásí za „duševně nezpůsobilého“.
• Duševně způsobilí dospělí si mohou zvolit alternativní léčbu nebo odmítnout jakoukoli léčbu, i když odmítnutí pravděpodobně způsobí vážné onemocnění nebo smrt.
• Lékařská doporučení ohledně léčby obvykle vyvažují kvalitu života s jejím prodloužením, zejména u lidí s určitými zdravotními problémy, které nelze vyléčit.

Léčba, stejně jako některé diagnostické testy, obvykle vyžadují váš informovaný souhlas.

Informovaný souhlas, jak je ukotven v české legislativě (zejména v zákoně o zdravotních službách a občanském zákoníku), je svobodné a informované rozhodnutí dotčené osoby dát souhlas s určitým zákrokem nebo úkonem po předchozím poučení o jeho účelu, povaze, důsledcích a rizicích. Souhlas je vyjádřením vůle a musí být vždy svobodný, nikdy nelze k němu být nucen.

Zdravotničtí pracovníci vás nemohou nutit k lékařské léčbě proti vaší vůli, až na několik výjimek.

Existuje mnoho důvodů, proč se můžete rozhodnout odmítnout léčbu doporučenou zdravotnickým pracovníkem, včetně aspektů kvality života, nákladů a dostupnosti alternativní léčby. Léčbu můžete také v případě potřeby odložit.

Následují informace o právu pacienta na odmítnutí a informovaném souhlasu, o výjimkách, které vás mohou donutit podstoupit lékařskou péči bez vašeho souhlasu, a o tom, jak hovořit s lékařem o odmítnutí léčby.

Co je informovaný souhlas?

Informovaný souhlas je proces, kterým vám zdravotnický pracovník vysvětlí lékařskou léčbu nebo zákrok předtím, než s ním souhlasíte. Umožňuje vám učinit co nejlepší rozhodnutí ohledně vaší lékařské péče.

Aby byly splněny podmínky pro informovaný souhlas, musíte obdržet a porozumět následujícím informacím (1):

• diagnóze vašeho zdravotního stavu
• doporučené léčbě nebo zákroku
• rizikům a přínosům dané léčby
• alternativním léčebným postupům a jejich rizikům a přínosům
• rizikům a přínosům odmítnutí léčby

Lékařská péče se řídí sdíleným rozhodovacím procesem. To znamená, že zdravotničtí pracovníci činí lékařská rozhodnutí s vámi, nikoli za vás. Na své rozhodnutí si můžete vyhradit tolik času, kolik potřebujete.

Můžete klást tolik otázek, kolik potřebujete, abyste lépe porozuměli navrhované léčbě.

Informovaný souhlas musí proběhnout bez nátlaku, který může zahrnovat:

• křik nebo ječení
• vynechávání informací, jako jsou rizika zdravotního stavu nebo léčby
• poskytování zkreslených informací s cílem povzbudit k určité léčbě
• motivování osoby k souhlasu s léčbou

Informovaný souhlas může být obvykle ústní. V některých případech však může být nutné poskytnout písemný souhlas.

Podepisování formulářů informovaného souhlasu

Některé léčebné postupy, testy a lékařské postupy vyžadují informovaný písemný souhlas, který zahrnuje podepsání právních dokumentů, v nichž uvádíte, že souhlasíte s některou nebo veškerou doporučenou lékařskou péčí. To může zahrnovat chirurgický zákrok, transplantaci kostní dřeně nebo léčbu rakoviny.

Pokud nerozumíte formulářům, které vás zdravotnický pracovník požádá o podepsání, můžete se zeptat nebo požádat o další vysvětlení. Pokud jste v cizině, je žádoucí si formuláře vyžádat ve svém rodném jazyce.

Jak odmítnout léčbu

V případě zdravotních stavů, které neohrožují život, nemusíte léčbu formálně odmítnout. Odmítnutí léčby a péče může zahrnovat také:

• nevyzvednutí léků na předpis
• neúčast na fyzioterapii předepsané lékařem
• včasné ukončení používání berlí nebo holí
• nenaplánování doporučeného zákroku

Můžete také informovat svého zdravotnického pracovníka, že s konkrétní léčbou, testem nebo zákrokem nesouhlasíte.

Pokud chcete léčbu nebo test odmítnout, je nejlepší prodiskutovat své důvody se svým zdravotnickým pracovníkem. Může vám doporučit alternativní možnosti a sdělit vám, co můžete očekávat.

Mohou také vysvětlit své důvody pro doporučení léčby pro vaši konkrétní situaci.

Následuje několik námětů k zahájení konverzace, které vám pomohou prodiskutovat vaše preference se zdravotnickým pracovníkem:

Žádná léčba

Příklady námětů k zahájení konverzace o nevyhledávání kurativní léčby mohou zahrnovat:

• Zvážil(a) jsem přínosy léčby a vedlejší účinky léčby. Raději bych pro tento stav nevyhledal(a) léčbu. Jaká jsou možná rizika?
• Rozhodl(a) jsem se, že pro tento stav raději zahájím paliativní nebo hospicovou péči, než abych podstoupil(a) léčebný plán XYZ. Musím podepsat nějaké formuláře, abych potvrdil(a) své preference?
• Nežádoucí účinky tohoto léku by pro mě byly nesnesitelné. Raději bych svůj zdravotní stav řešil/a jiným způsobem.
• V tuto chvíli nechci léčit XYZ. Chápu a akceptuji rizika neléčení tohoto stavu.
• Raději bych se nepodrobil/a zákroku ani léčebnému plánu XYZ. Můžete mi sdělit, jaké by byly další kroky?

Paliativní vs. hospicová péče

Paliativní péče a hospicová péče jsou dva různé typy neléčebné péče, které se zaměřují na zlepšení kvality života. Obě se zaměřují na zlepšení:

• pohodlí
• emoční podpory
• podpory při rozhodování o lékařské léčbě

Paliativní péče je však k dispozici po stanovení diagnózy, zatímco hospicová péče je k dispozici pouze na konci života.

Alternativní léčba

Příklady úvodních námětů k rozhovoru o hledání alternativní léčby mohou zahrnovat:

• Existuje méně invazivní možnost léčby, kterou bych mohl/a nejprve vyzkoušet?
• Raději bych nejprve vyzkoušel/a alternativní léčbu. Existuje jiný způsob léčby XYZ, který byste doporučil/a?
• Obávám se vedlejších účinků této léčby. Existuje jiná léčba, kterou byste mohl/a doporučit a která nezpůsobuje vedlejší účinky XYZ?
• Slyšel/a jsem o léčbě XYZ pro můj zdravotní stav z televizní reklamy. Byla by tato léčba vhodná pro mé individuální potřeby?
• Raději bych vyzkoušel/a alternativní léčbu. Existuje nějaká klinická studie, do které bych se mohl/a zapojit?

Odložení léčby

Příklady úvodních námětů k rozhovoru o odložení léčby mohou zahrnovat:

• Nechci zahájit léčbu dříve než bude XYZ. Způsobí to zpoždění nebo dlouhodobá rizika pro mé zdraví?
• Raději bych počkal/a, zda se z XYZ zotavím bez léčby. Jaké příznaky by naznačovaly, že se stav zhoršuje a že potřebuji lékařskou péči?
• V tuto chvíli nechci léčit XYZ. Pokud se ale příznaky časem zhorší, mohu si to rozmyslet?

Ukončení léčby

Příklady úvodních bodů k ukončení léčby mohou zahrnovat:

• Rád/a bych ukončil/a léčbu XYZ kvůli vedlejším účinkům, abych si zachoval/a kvalitu života. Jak mohu tuto léčbu bezpečně ukončit? Co mohu očekávat po jejím ukončení?
• Pokud bych ukončil/a léčbu XYZ, jaká by byla moje očekávaná délka života?
• Pokud se rozhodnu ukončit veškerou léčbu tohoto stavu, co musím zvážit?

Nikdy neukončujte léčbu, která vám byla předepsána, aniž byste se nejprve poradil/a s lékařem, který vám ji předepsal, nebo s členem jeho týmu. Některé léky mohou mít při náhlém ukončení nebezpečné, život ohrožující vedlejší účinky.

Očkování

Příklady úvodních témat pro vyjádření obav ohledně očkování mohou zahrnovat:

• Obávám se, že toto očkování způsobí nežádoucí účinky XYZ. Jaká je pravděpodobnost, že se to stane vzhledem k mé zdravotní anamnéze?
• Vím, že jste mi doporučili vakcínu XYZ na základě mého věku a míry rizika. Mám obavy ohledně očkování XYZ.
• Nechci se nechat očkovat vakcínou XYZ. Existuje zákonná povinnost nechat se očkovat vakcínou XYZ nebo dostat posilovací dávku? Potřebuji k odmítnutí očkování právní doklad a jak jej mohu získat?
• Co se stane, když onemocním XYZ a nedostanu vakcínu? Mohu se i tak nechat léčit?

Aspekty pro odmítnutí léčby

Poté, co pochopíte diagnózu a léčbu, máte právo léčbu odmítnout nebo si zvolit alternativní léčbu, pokud si ji stále přejete.

Je důležité si uvědomit, že si to později můžete rozmyslet.

Odkládání léčby však může vést k horším výsledkům u určitých zdravotních stavů, které vyžadují okamžitou léčbu. Může to například zvýšit riziko relapsu nebo ztížit její pozdější léčbu, například pokud se rakovina dále rozšíří v těle nebo se infekce stane život ohrožující.

Duševní nezpůsobilost

V lékařském prostředí se duševní způsobilost vztahuje na schopnost jednotlivce:

• rozumět informacím relevantním pro dané rozhodnutí
• zvážit rizika a přínosy a posoudit alternativní možnosti
• jasně komunikovat se zdravotnickými pracovníky o rozhodnutí a formulovat své konečné rozhodnutí slovy
• prokazovat konzistentní logiku a rozhodování po celou dobu

Duševní nezpůsobilost obvykle určuje soud.

V naléhavých situacích zdravotničtí pracovníci posuzují způsobilost pomocí vyšetření duševního stavu. Pokud jste v bezvědomí nebo v naléhavé situaci, mohou vám zdravotničtí pracovníci poskytnout léčbu.

Osoby, které nemají duševní způsobilost, nemohou léčbu odmítnout.

Hrozba pro komunitu

Pokud nedostatečná léčba osoby představuje vážnou hrozbu pro komunitu, může být léčba povinná. Situace, ve kterých k tomu může dojít, mohou zahrnovat:

• Léčbu některých přenosných nemocí, které vyžadují očkování nebo karanténu, aby se zabránilo šíření a podpořilo veřejné zdraví; Příklady mohou zahrnovat diagnózu eboly, tuberkulózy nebo moru.
• Povinné očkování dětí, včetně záškrtu, tetanu a pertuse (DTaP) a spalniček, příušnic a zarděnek (MMR) v některých státech.
• Povinná léčba osoby s duševním onemocněním, která se chová násilně a představuje hrozbu pro sebe nebo ostatní.
• Lékařská a psychiatrická léčba nařízená soudem pro osobu odsouzenou za trestný čin.

Závěr

Až na několik výjimek můžete obvykle odmítnout léčbu zdravotního stavu. Vaše právo tak učinit je chráněno zákony o informovaném souhlasu.

Pokud si nejste jisti léčbou, je nejlepší promluvit si se svým lékařem o svých obavách a zeptat se na alternativní léčbu. Může vám pomoci zvážit rizika a přínosy vyhledání léčby nebo neléčení konkrétního zdravotního stavu.

Můžete se také poradit s jiným zdravotnickým pracovníkem a získat druhý (nebo třetí...) názor.

Etický kodex České lékařské komory

Zdůrazňuje etické principy lékařského povolání vůči pacientovi a lékařům navzájem.

Obecné zásady

§ 1

(1) Stavovskou povinností lékaře je péče o zdraví jednotlivce i celé společnosti v souladu se zásadami lidskosti, v duchu úcty ke každému lidskému životu od jeho počátku až do jeho konce a se všemi ohledy na důstojnost lidského jedince.

(2) Úkolem lékaře je chránit zdraví a život, mírnit utrpení a to bez ohledu na národnost, rasu, barvu pleti, náboženské vyznání, politickou příslušnost, sociální postavení, sexuální orientaci, věk, rozumovou úroveň a pověst pacienta či osobní pocity lékaře.

(3) Lékař má znát zákony a závazné předpisy platné pro výkon povolání a tyto dodržovat. S vědomím osobního rizika se nemusí cítit být jimi vázán, pokud svým obsahem nebo ve svých důsledcích narušují lékařskou etiku či ohrožují základní lidská práva.

(4) Lékař je povinen být za všech okolností ve svých profesionálních rozhodnutích nezávislý a odpovědný.

(5) Lékař uznává právo každého člověka na svobodnou volbu lékaře.
 
Lékař a výkon povolání

§ 2

(1) Lékař v rámci své odborné způsobilosti a kompetence svobodně volí a provádí ty preventivní, diagnostické a léčebné úkony, které odpovídají současnému stavu lékařské vědy a které pro nemocného považuje za nejvýhodnější. Přitom je povinen respektovat v co největší možné míře vůli nemocného (nebo jeho zákonného zástupce).

2) Každý lékař je povinen v případech ohrožení života a bezprostředního vážného ohrožení zdraví neodkladně poskytnout lékařskou pomoc.

(3) Lékař musí plnit své povinnosti v situacích veřejného ohrožení a při katastrofách přírodní nebo jiné povahy.

(4) Lékař má právo odmítnout péči o nemocného z odborných důvodů nebo je-li pracovně přetížen, nebo je-li přesvědčen, že se nevytvořil potřebný vztah důvěry mezi ním a pacientem. Je však povinen doporučit, a v případě souhlasu zajistit vhodný postup v pokračování léčby.

(5) Lékař nemůže být donucen k takovému lékařskému výkonu nebo spoluúčasti na něm, který odporuje jeho svědomí.

(6) Lékař nesmí předepisovat léky, na něž vzniká závislost nebo které vykazují účinky dopingového typu, k jiným než léčebným účelům.

(7) Lékař u nevyléčitelně nemocných a umírajících účinně tiší bolest, šetří lidskou důstojnost a mírní utrpení. Vůči neodvratitelné a bezprostředně očekávané smrti však nemá být cílem lékařova jednání prodlužovat život za každou cenu.
Eutanazie a asistované suicidium nejsou přípustné.

(8) U transplantací se lékař řídí příslušnými předpisy. Odběru tkání a orgánů nesmí být zneužito ke komerčním účelům.

(9) Lékař je v zájmu pacienta povinen důsledně zachovávat lékařské tajemství, s výjimkou případů, kdy je této povinnosti souhlasem pacienta zbaven, nebo když je to stanoveno zákonem.

(10) Lékař, který vykonává své povolání, je povinen odborně se vzdělávat.

(11) Lékař je povinen při výkonu povolání vést a uchovávat řádnou dokumentaci písemnou nebo jinou formou. Ve všech případech je nutná přiměřená ochrana znemožňující změnu, zničení nebo zneužití.

(12) Lékař nesmí své povolání vykonávat formou potulné praxe.

(13) Lékař nesmí sám nebo po dohodě s jinými ordinovat neúčelné léčebné, diagnostické a jiné úkony ze zištných motivů. V rámci své pravomoci nesmí poskytovat odborně neodpovídající vyjádření, z nichž by plynuly občanům neoprávněné výhody.

(14) Pokud lékař doporučuje ve své léčebné praxi léky, léčebné prostředky a zdravotní pomůcky, nesmí se řídit komerčními hledisky, ale výhradně svým svědomím a prospěchem pacienta.

(15) Lékař se podle svého uvážení účastní na prezentaci a diskusi medicínských témat na veřejnosti, v tisku, v televizi, rozhlasu, musí se však vzdát individuálně cílených lékařských rad a doporučení ve svůj soukromý prospěch.

(16) Lékař se musí zdržet všech nedůstojných aktivit, které přímo nebo nepřímo znamenají propagaci nebo reklamu jeho osoby a lékařské praxe a ve svých důsledcích jsou agitační činností, cílenou na rozšíření klientely. Nesmí rovněž tyto aktivity iniciovat prostřednictvím druhých osob.

(17) Nový způsob léčení je možné použít u nemocného až po dostatečných biologických zkouškách, za podmínek dodržení Helsinské konvence a Norimberského kodexu, pod přísným dohledem a pouze tehdy, pokud pacienta nepoškozuje.

(18) Lékař si má být vědom své občanské úlohy i vlivu na okolí.
 
Lékař a nemocný

§ 3

(1) Lékař plní vůči každému nemocnému své profesionální povinnosti. Vždy včas a důsledně zajistí náležitá léčebná opatření, která zdravotní stav nemocného vyžaduje.

(2) Lékař se k nemocnému chová korektně, s pochopením a trpělivostí a nesníží se k hrubému nebo nemravnému jednání. Bere ohled na práva nemocného.

(3) Lékař se má vzdát paternalitních pozic v postojích vůči nemocnému a respektovat ho jako rovnocenného partnera se všemi občanskými právy i povinnostmi, včetně zodpovědnosti za své zdraví.

(4) Lékař je povinen pro nemocného srozumitelným způsobem odpovědně informovat jeho nebo jeho zákonného zástupce o charakteru onemocnění, zamýšlených diagnostických a léčebných postupech včetně rizik, o uvažované prognóze a o dalších důležitých okolnostech, které během léčení mohou nastat.

(5) Zadržení informací o nepříznivé diagnóze nebo prognóze je možné individuálně v zájmu nemocného dle úvahy a svědomí lékaře. V těchto případech by měl lékař, pokud nemocný neurčil jinak, informovat rodinné příslušníky pacienta nebo osoby jemu blízké.

(6) Lékař nesmí zneužít ve vztahu k nemocnému jeho důvěru a závislost jakýmkoliv způsobem.

Vztahy mezi lékaři

§ 4

(1) Základem vztahů mezi lékaři je vzájemně čestné, slušné a společensky korektní chování spolu s kritickou náročností, respektováním kompetence a přiznáním práva na odlišný názor.

(2) Lékař v zájmu své stavovské cti i s ohledem na pověst lékařské profese nesmí podceňovat a znevažovat profesionální dovednosti, znalosti i poskytované služby jiných lékařů, natož používat ponižujících výrazů o jejich osobách, komentovat nevhodným způsobem činnost ostatních lékařů v přítomnosti nemocných a nelékařů.

(3) Lékař kolegiálně spolupracuje s těmi lékaři, kteří současně nebo následně vyšetřují či léčí stejného pacienta. Předává-li z důvodných příčin nemocného jinému lékaři, musí mu odevzdat zjištěné nálezy a informovat ho o dosavadním průběhu léčby.

(4) Lékař je povinen požádat dalšího nebo další lékaře o konzilium vždy, když si to vyžádají okolnosti a nemocný souhlasí. Je právem lékaře navrhnout osobu konzultanta. Závěry konziliárního vyšetření mají být dokumentovány zásadně písemnou formou a je povinností o nich informovat nemocného, se zvláštním důrazem tehdy, pokud se názory lékařů liší, a je právem lékaře vzdát se dalšího léčení, pokud se nemocný přikloní k jinému názoru konzultanta.

(5) Lékař musí svou praxi vykonávat zásadně osobně. Zastupován může být jen dočasně a to lékařem vedeným v seznamu České lékařské komory a splňujícím potřebné odborné předpoklady.
 
Lékař a nelékař

§ 5

(1) Lékař spolupracuje se zdravotními pracovníky vyškolenými v různých specializovaných činnostech. Pověří-li je diagnostickými nebo léčebnými úkoly a dalšími procedurami, musí se přesvědčit zda, jsou odborně, zkušenostmi i zodpovědností způsobilí tyto úkony vykonávat.

(2) Lékaři není dovoleno vyšetřovat nebo léčit s osobou, která není lékařem a nepatří k zdravotnímu personálu. Tyto osoby nesmějí být přítomny ani jako diváci při lékařských výkonech. Výjimkou z uvedených zásad jsou osoby, které se u lékaře vzdělávají, nebo pracují v lékařských oborech a dalších osob s jejichž přítomností pacient souhlasí, pokud není lékařsky zdůvodněných námitek.

Účinnost

§ 6

Tento Etický kodex České lékařské komory nabývá účinnost dne 1. 1. 1996.

OVĚŘENÉ PŘÍRODNÍ EXTRAKTY

S CERTIFIKÁTY

Níže uvedené nejúčinnější přírodní přípravky s ochrannou známkou Superionherbs sice mohou velice dobře účinkovat, nicméně je vhodné souběžně začít u sebe, protože chronické obtíže mají zpravidla tyto společné jmenovatele:

• usazování toxinů
• špatné dýchání
• chronické překyselování organismu