Přirozené vystavování běžným bakteriím může děti uchránit od nemocí, až dospějí

S. L. Baker

Pryč jsou ty doby, kdy hry dětí znamenaly zašpinění z výroby „koláčů“ z bláta, máčení v blátivých loužích a potůčcích, lezení po stromech – a kdy si děti myly své ruce jen před jídlem a používaly k tomu obyčejné mýdlo a vodu. Dnešní moderní rodiče jsou často hrdí na to, jak udržují své malé potomky úzkostlivě v čistotě a využívají co nejúčinnější prostředky v podobě antibakteriálních mýdel a mnoha hygienických prostředků na ruce. Avšak nový výzkum, prováděný na the Northwestern University naznačuje, že běžné vystavování bakteriím je přirozeným způsobem k zabránění nemocí v dospělosti.

Tato studie, publikovaná v prosincovém čísle magazínu Proceedings of the Royal Society B: Biological Sciences, je první svého druhu a zjišťuje, zda vystavování bakteriím v raném věku ovlivňuje zánětlivé procesy, související s nemocemi v dospělosti. Stojí za povšimnutí, že zmíněná studie naznačuje, že vystavování mikrobům z dětství může opravdu dospívající chránit před rozvinutím vážných nemocí, včetně kardiovaskulárních chorob a má účinky přetrvávají i v dospělosti.

„V kontrastu s ujišťováním, které se vztahuje k dřívějším studiím, náš výzkum naznačuje, že ultra-čisté a ultra-hygienické prostředí v dětství může být jednou z příčin zvýšené zánětlivosti v dospělém věku, která pak dále zvyšuje rizika dalších nemocí,“ sdělil Thomas McDade, hlavní autor studie, který působí jako profesor antropologie na the Northwestern's Weinberg College of Arts and Sciences a je členem fakultního výboru na the Institute for Policy Research.

Prof. McDade dále dodal, že lidé pečují o superčisté prostředí jen v této době a že by mohla přijít i doba, kdy bude vhodné odložit antibakteriální mýdla. Je tomu tak proto, že nový výzkum naznačuje, že obraný systém těla potřebuje přiměřenou úroveň vystavování běžným bakteriím a dalším mikrobům, aby se rozvinul a fungoval v těle pořádně.

„Jinými slovy vyjádřeno: protizánětlivá ochrana zřejmě potřebuje být vystavována stejným druhům mikrobů, které jsou odedávna součástí životního prostředí člověka v průběhu celého jeho vývoje, aby mohla optimálně fungovat i v dospělosti,“ poznamenal prof.McDade.

Vědci z the Northwestern University se zaměřili na pozorování toho, jak okolní prostředí v počátku života může ovlivňovat produkci tzv. C-reaktivního proteinu (C-reactive protein CRP), který se v dospělosti objevuje ve zvýšené míře v krvi při zánětech. Výzkum tohoto proteinu, který hraje důležitou roli v boji imunitního systému s infekcí, se primárně zaměřil na tuto látku jako na možný indikátor vzniku srdečních onemocnění. Vědci do té doby většinou zkoumali CRP v rámci doprovodných úkolů – týká se to i Spojených států, kde je relativně nízký výskyt infekčních chorob.

Prof. McDade a jeho kolegové se zajímali, jak vypadá produkce CRP u lidí na Filipínách, kde obyvatelé v dětství trpí ve zvýšené míře infekčními nemocemi ve srovnání se západními zeměmi. Přitom ale ve srovnání se Západem mívají lidé na Filipínách méně často srdeční nemoci a nebývají ani tolik obézní.

Jak byl výzkum prováděn

Vědecký tým pracoval s údaji, pocházejícími ze z průběžného průzkumu mezi Filipínci, který začal v r.1980 a bylo do něj zahrnuto 3327 Filipínských matek v třetím trimestru těhotenství. Mezi ženami byl zjišťován jejich postoj ke kojení a k péči o děti a jejich domovy byly ohodnocovány podle socioekonomických a hygienických měřítek (kam patřilo i sledování, zda v domácnostech žijí domácí zvířata a kolik členů mají rodiny).

Průzkum se pak opakoval po narození dětí a pak každý druhý měsíc po dobu dvou let životů dětí. Pak bylo pokračováno se sledováním s periodou 4-5 let, dokud děti nedosáhly věku 22 let. Během této dlouhé periody byly prováděny záznamy v dokumentaci jednotlivých dětí, kam se zapisovaly údaje o výšce, váze a o všech infekčních chorobách.

Krevní testy ukázaly, že děti z Filipín po dosažení 20. roku měly koncentraci CRP v krvi průměrně 2g/l, což je asi 5-7x méně než průměrná množství CRP v krvi Američanů stejného věku.

Prof. McDade vyslovil tento závěr: „V USA jsou lidé většinou přesvědčeni, že je potřeba ochraňovat kojence a malé děti před mikroby a patogeny všemi možnými způsoby. Tím ale možná oslabujeme rozvoj jejich imunitního systému, protože jim neposkytujeme optimální vnější prostředí, se kterým by se měly setkávat od dětství až do dospělosti. Náš výzkum ukazuje, že bez tohoto vstupního procesu je později obtížnější zvládat záněty a může to i vést k trvalé zánětlivosti, kterou bývá mnohem obtížnější zvládnout, jakmile už jednou propukla.“

 
Originál: https://www.naturalnews.com/027780_germs_inflammation.html