Standardní verze

Proč máme zvýšenou chuť na sladké?

Cukr je téměř všude - přidává se do bezpočtu výrobků inzerovaných ve všech médiích a je součástí téměř každého svátečního i běžného jídla.

Podle přehledu výzkumu z roku 2018 je touha po sladkém dnes tak běžná, že někteří vědci uvažují, zda jsme si nevytvořili kulturu návyku, pokud jde o touhu po cukru.

Co způsobuje chuť na cukr?

Lidé mají chuť na cukr z mnoha důvodů - některé z nich jsou fyziologické a některé psychologické. Pokud si tedy kladete otázku, proč tomu tak je, zde je několik možných příčin, které je třeba vzít v úvahu.

Podmíněnost

To, co jíte - spolu s tím, kdy, proč a kolik toho jíte - se může proměnit ve vzorce chování.

V jiném přehledu výzkumů z roku 2018 vědci uvádějí, že to, na co máte chuť, je výsledkem klasického podmiňování: chování, které jste si časem osvojili, protože vám přináší pocit odměny. Stručně řečeno, na cukr můžete mít chuť, protože vaše mysl a tělo byly vycvičeny k tomu, aby po něm toužily.

Intenzivní touha se může hodně podobat nutkání nebo návyku.

V přehledu výzkumu z roku 2016 vědci zjistili, že zpracované potraviny - zejména ty, které obsahují přidaný cukr - mohou u lidí a u laboratorních potkanů a myší vyvolávat chování, které si vytváří návyk.

Cukr a návykové chování

Vytvářejí sladké potraviny návyk stejným způsobem jako drogy? Vědecké poznatky v tomto ohledu nejsou zcela jednoznačné.

Nicméně sladké průmyslově zpracované potraviny mohou v mozkovém centru odměny vyvolávat uvolňování neurochemické látky dopaminu, která vyvolává "dobrý pocit". Více dopaminu může znamenat větší chuť na jídlo.

Umělá sladidla

Je možné, že umělá sladidla, která mají mnohem sladší chuť než cukr, mohou časem změnit chuťové preference lidí. Někteří vědci se domnívají, že když si lidé zvyknou na přeslazenou chuť umělých sladidel, jejich touha po sladších potravinách by mohla zesílit.

V jedné malé studii z roku 2015 vědci sledovali chuť na sladké u skupiny 20 lidí, kteří se vzdali všech sladidel, kalorických i nekalorických. Po dvou týdnech 86,6 % z nich uvedlo, že již nemají chuť na cukr. To vedlo vědce k tomu, že by lékaři měli svým pacientům doporučit, aby se na 2 týdny zúčastnili zdravotní výzvy bez sladidel.

Stres

Vaše tělo reaguje na stres vylučováním hormonů, které také souvisejí s chutí na jídlo. Ve studii z roku 2019 byl například stresový hormon kortizol spojen s touhou po sladkých potravinách.

Přehled výzkumů z roku 2016 ukázal, že hormon ghrelin, který řídí chuť k jídlu, se uvolňuje, když jsou lidé ve stresu.

A pokud jste dlouhodobě vystaveni stresu, studie z roku 2015 ukázala, že budete náchylní ke zvýšené chuti na chutné potraviny obsahující přidané cukry a tuky.

Spánek

Vztah mezi tím, co jíte, a tím, jak spíte, je složitý. Studie z roku 2013 ukázala, že lidé, kteří nemají dostatek spánku, mají tendenci mít chuť na potraviny, které jsou:

  • sladké
  • slané
  • škrobnaté

Důvodem může být to, že by si rádi zvýšili hladinu energie.

Přehled výzkumu z roku 2017 ukázal, že sladké potraviny mohou narušovat kvalitu spánku.

Zvýšená chuť na jídlo v období menstruace

Ve Spojených státech je hodně rozšířený názor, že chuť na čokoládu a menstruace spolu souvisejí.

Podle přehledu výzkumů z roku 2013 se někteří vědci domnívají, že lidé mají chuť na čokoládu kvůli uvolňování endorfinů, což jsou chemické látky v mozku, díky nimž se cítíte dobře a regulujete svou náladu.

Studie z roku 2017 ukázala, že zatímco ve Spojených státech je myšlenka chuti na čokoládu během menstruace dobře známá, v jiných zemích není zdaleka tak běžná. Tento rozdíl vede některé vědce k domněnce, že tato zvláštní chuť na cukr může mít kulturní, nikoli biologický základ.

Můžete své chutě na cukr přenastavit?

Stručná odpověď zní ano. Výzkumy ukazují, že i když jsou chutě intenzivní, odolávání jim může nakonec vést k celkově menšímu množství chutí.

Průzkum provedený v roce 2016 mezi 2 932 lidmi, kteří se aktivně zapojili do programu kontroly hmotnosti, ukázal, že více než polovina z nich (55 %) pocítila časem méně intenzivní a méně časté chutě.

Starší studie z roku 2005 zjistila, že přílišné omezování v jídle ve skutečnosti vede k větším, nikoli menším chutím.

Přehled výzkumů z roku 2020 ukázal, že pokud snížíte množství přijímaných kalorií namísto úplného vyloučení některých potravin, chutě mají tendenci klesat.

Jak zvládat chutě

Chutě samy o sobě nemusí být nutně škodlivé pro vaše zdraví, problémem se může stát to, jak na ně reagujete. Zde je několik možností, jak zvládnout chutě, když vás přepadnou:

Vzdejte se!

Snědení čtverečku čokolády nebo kousku dortu v den vašich narozenin pravděpodobně nepoškodí vaše zdraví. A pro vaše duševní zdraví může být dobré, když si občas pochutnáte na něčem lahodném.

Podle amerického Národního institutu pro diabetes a nemoci trávicího ústrojí a ledvin odborníci na zdraví tvrdí, že občasné mlsání je v pořádku - jen ne každý den.

Podívejte se na etiketu

Někdy může vaše chutě omezit kontrola reality. Pokud máte chuť na něco, co je označeno na obalu, podívejte se pozorně na nutriční obsah, abyste se mohli informovaně rozhodnout, co jíst.

Udělejte si krátkou procházku

Studie z roku 2015 ukázala, že krátká patnáctiminutová procházka může snížit chuť na jídlo. Jako bonus by vás procházka mohla povzbudit víc než sušenka nebo koláček.

Místo toho si zdřímněte

Pokud patříte mezi miliony lidí, kteří v dnešní době přemíry stresu trpí chronickým nedostatkem spánku, zdřímnutí vám možná pomůže oživit hladinu energie víc než něco sladkého.

Vyměňte ho

Pokud si chcete dopřát trochu sladkosti bez přetížení glykémií, můžete zvolit zdravější alternativy, např:

  • čerstvé ovoce
  • směs s ovocem a zeleninou
  • hořkou čokoládu

A pokud cítíte hlad, můžete si místo toho dát jídlo s bílkovinami.

Kdy se poradit s profesionálem

Pokud vám chuť na cukr způsobuje příliš vysokou hladinu každodenního stresu nebo pokud se obáváte, že možná jíte příliš mnoho cukru, může to být dobrá příležitost promluvit si s odborníkem:

  • zdravotnickým pracovníkem
  • terapeutem
  • odborníkem na výživu

Ten vám může poskytnout individuální poradenství, jak zvládnout své chutě.

Závěr

Chuť na cukr sama o sobě pravděpodobně není známkou zdravotního problému. Ve skutečnosti jsou jednou z nejčastějších chutí, které lidé zažívají.

Je možné, že máte chuť na sladké, protože jste:

  • zvyklí je jíst
  • si je spojujete s určitými životními událostmi
  • jste unavení
  • jste ve stresu
  • máte menstruaci

Chcete-li snížit chuť na jídlo, můžete zkusit:

  • poučit se o zdravotních rizicích
  • jíst více bílkovin
  • cvičit
  • více odpočívat
  • uspokojit chuť na sladké zdravější alternativou

A pokud vám odolávání chuti na sladké zabírá příliš mnoho času a energie, neváhejte se obrátit na odborníka na zdraví, který vám může pomoci.

Příčiny nemocí, předčasné stárnutí a způsoby jak obojímu předcházet

MVDr. MUDr. Joe Wallach - v roce 1991 navržen na Nobelovu cenu

Nedostatek chromu a vanadu = neuhasitelná chuť na sladké

Pokud máte nedostatek chrómu a vanadu, projeví se to jako neuhasitelná chuť na sladké, neboť máte nízký obsah cukru v krvi. Trvá-li tento stav dlouho, může se změnit na cukrovku. Problémy s cukrem jsou vždy ve spojení s nedostatkem chromu a vanadu.

Dovolte mi začít otázkou. Kolik z Vás vyrostlo na farmě, žije na farmě a má co dělat s chovem dobytka? Já osobně jsem vyrostl na farmě v Missouri v padesátých letech. Chovali jsme hovězí dobytek na porážku. Pokud se chcete uživit chovem dobytka, musíte si také pěstovat patřičné krmivo. U nás jsme pěstovali kukuřici, sojové boby, sušili jsme seno a další. Po sklizni jsme vše poslali do mlýna na semletí. K semletému krmivu jsme přidávali směs vitamínů, různé minerály a stopové prvky. Vše jsme smíchali dohromady a z této směsi jsme udělali tablety, jimiž jsme krmili dobytek. Po šesti měsících jsme vykrmené kusy poslali na porážku. Takto se to neustále opakovalo. Tenkrát, jako 13ti letého kluka mě fascinovala pečlivá příprava hodnotného krmiva pro krávy.

My lidé se chceme dožít vysokého věku a přitom nejíme žádné vitamíny a minerály. To mě trápilo. Proto jsem se jednoho dne zeptal svého otce, proč nepřidáváme do naší stravy potřebné živiny, tak jako je dáváme našemu dobytku. Můj otec na to jen zabručel něco jako: „Buď zticha hochu a važ si čerstvé stravy, kterou tu máme.“

Koloidní minerály = vstřebatelnost až 98%

Po střední škole jsem se rozhodl studovat zemědělství na universitě v Missouri. Po nějakém čase jsem přešel na studium veterinářství. Tam jsem také obdržel odpovědi na většinu mých otázek z klukovských let. Je zajímavé, že veterináři vědí jak předejít a někdy i vyléčit řadu nemocí u zvířat jednoduše a levně pomocí správné výživy. Chcete-li se uživit jako farmář, musíte umět o zvířata správně pečovat a tím přejdete řadě problémů a výdajů a to jen za pomoci výživy. Pro zvířata totiž nemáme žádné pojišťovny ani Červený kříž a tak je musíme udržovat v plném zdraví.

Po ukončení studia se mi naskytla příležitost splnit si jeden z mých chlapeckých snů. Odjel jsem do Afriky pomáhat při záchraně divokých zvířat jako veterinář. Po dvou letech práce se slony a nosorožci jsem dostal telegram ze ZOO v St. Luis. Vzhledem k mým zkušenostem s divokými zvířaty mi nabídli místo veterináře. Nabídku jsem přijal a mým úkolem bylo provádět pitvy zvířat, která uhynula přirozenou smrtí. ZOO v St. Luis obdrželo dotaci 75 milionů dolarů na výzkum příčin smrti u zvířat a na vyhledávání druhů zvířat, jež jsou obzvláště citlivá na znečistění (daleko citlivější než lidé).

Každý případ přirozené smrti, ať již u zvířete nebo u člověka, je projevem nedostatku živin

Tato zvířata by se pak používala ke sledování vlivu znečistění prostředí na živé organismy. Proto, aby bylo možno zjednat nápravu stavu dříve, než se negativní vlivy projeví na člověku. Tak jsem strávil 12 let pitváním zvířat a celkově jsem provedl 17 000 pitev. Také jsem se zúčastnil okolo 3 000 pitev na lidech. Závěr byl takový, že

každý případ přirozené smrti, ať již u zvířete nebo u člověka, je projevem nedostatku živin

Tyto výsledky mě fascinovaly. Opět jsem si vzpomněl na své dětství, náš dobytek a hlavně na to, čím jsme jej krmili.

Chtěl jsem ukázat ostatním jak je výživa důležitá. Začal jsem psát články do novin a časopisů. Napsal jsem také několik učebnic, mluvil jsem v rozhlase, televizi.

Mé poznatky však nechávali lidi vlažné. Nikdo se mnou nesdílel mé nadšení a lékaři byli k mým výsledkům ti nejpesimičtější. Rozhodl jsem se tedy jít studovat medicínu jen proto, abych si mohl otevřít svou vlastní lékařskou praxi a zde využít výsledky svých výzkumů pro lidi. Po ukončení studia jsem 15 let v Portlandu, ve státě Oregon, vykonával praxi jako praktický lékař. Musím říci, že výsledky veterinářské praxe se potvrdily při aplikaci na lidi a pokud si z toho, o čem dnes budu hovořit, odnesete jen 10%, ušetříte si spoustu zbytečného trápení a přidáte si mnoho let života za plného zdraví. Chci Vám ukázat, že stojí za to podstoupit určité úsilí a něco pro sebe udělat. Protože jen ti z Vás, kteří se pevně rozhodnou, mohou očekávat nějaké výsledky.

Ve světě je nejméně 5 oblastí, kde se lidé dožívají věku 120 až 140 let. Vědecké poznatky ukazují, že genetický potenciál lidského těla je rovněž 120 až 140 let. Chci se zde zmínit o těchto národnostech podrobněji.

Dlouhověkost

Pokud jde o údaje dlouhověkosti, lze předpokládat, že některé budou přehnané. Omezím se proto jen na údaje, které jsou písemně dokumentované. Z oblasti Tibetu je to případ čínského doktora Li, který obdržel od čínského císaře uznání za dlouhověkost při příležitosti oslavy svých 150ti let. Doktor Li se údajně narodil v roce 1777 a zemřel v roce 1933. Na základě toho napsal James Hilton v roce 1934 svoji knihu nazvanou „Ztracený horizont“.

Další oblastí, kde se lidé běžně dožívají věku 120 až 140 let je východní Pakistán, dále jsou to jižní části bývalého Sovětského svazu. Jsou to oblasti, kde žijí Arméni, Azerbajdžánci a Jerevanci. Například lednové číslo časopisu National Geographic z roku 1973 pojednává o lidech, kteří se dožili sta a více let. V paměti mi utkvěly tři fotografie. Na první je paní ve věku 136 let se sklenkou vody v jedné ruce a doutníkem ve druhé. Tedy žádná křehká stařenka v nemocnici či domově důchodců, obávající se termínu placení za drahou léčbu, ale někdo, kdo se stále ještě raduje ze života. Na dalším obrázku byla skupina tří manželských párů oslavujících své 100leté, 115tileté a 120tileté výročí svatby. Na posledním obrázku je pán sbírající čajové listí na plantáži v Arménii. Dle jeho rodného listu a rodných listů jeho dětí, bylo tomuto muži 167 let!

Na západní polokouli stojí za zmínku andský kmen Vilka Bambe z oblasti Eqadoru. Z oblasti jihovýchodního Peru je to kmen indiánů Tiki Caca. Lidé v obou těchto oblastech se dožívají věku 120 až 140 let.

Pokud jde o Američany, nejstarším občanem USA byla paní Margaret Steechová, o které je zmínka v Guinessově knize rekordů a která zemřela na následky pádu ve věku 115 let. Paní Steechová byla před pádem naprosto zdravá a podle úmrtního listu zemřela na nedostatek vápníku tři týdny po pádu. Dcera paní Steechové uvedla, že její matka měla v posledních týdnech svého života nezvyklou chuť na sladké věci. Toto je projev nedostatku chrómu a vanadu.

Další dokumentovaný případ je náčelník jednoho nigerijského kmene, který byl velice vychvalovaný jednou z jeho žen. Zemřel ve věku 126 let a měl stále původní chrup. Dá se tedy předpokládat, že i jeho ostatní schopnosti byly stejně zachovalé.

Muž ze Sýrie, který zemřel ve věku 133 let, se počtvrté oženil v 80ti letech a stal se otcem devíti dětí (do svých 100 let). Rovněž uvedeno v Guinessově knize rekordů. Takže pánové - stále máte naději.

Všichni máme přinejmenším stejnou možnost dožít se 120 až 140 let. Průměrný věk ve Spojených státech je dne 75,5 let. Průměrný věk lékařů v USA je 58 let. Chcete-li alespoň statisticky získat 17 let života, nestudujte medicínu. Pokud se ovšem chcete dožít 120 až 140 let, pak musíte udělat dvě věci.

Životní miny

První je vyhnout se hloupostem života, já tomu říkám „životním minám“! Tyto vás mohou stát život. Jsou to - každodenní kouření, dennodenní kocovina anebo běhání v černém úboru v noci podél silnice a podobně. Možná vám to připadá nesmyslné, ale je s podivem, kolik Američanů přijde tímto způsobem každý rok o život. Další důležitou věcí je - vyhněte se lékařům. Jsem si vědom, že toto je velice autoritativní tvrzení. Musím Vám vysvětlit proč.

Tříletá studie skupiny pro ochranu spotřebitele od společnosti Ralph Nather ze 13.1.1993 uvádí, že v důsledku lékařské nedbalosti přijde ročně v amerických nemocnicích o život okolo 300 000 lidí. Lékařskou nedbalostí se rozumí: špatné stanovení diagnózy a způsobu léčby, aplikace nevhodných léčiv, chyba v desetinném místě a následné předávkování léčiv atd. Pro bližší představu si uvědomte, že v průběhu celé desetileté války ve Vietnamu Američané ztratili 56 000 mužů, což je 5 600 mužů ročně. Tenkrát vyšly do ulic miliony lidí protestovat proti válce. Dnes však nikdo neprotestuje - chraňte nás před lékaři! Proto je velice nutné předcházet nemocem a tím se vyhnout riziku při styku s lékaři!

Za druhé: musíte začít dělat něco pro své zdraví. K zajištění správné funkce vašeho těla denně potřebujete okolo 90ti látek. Je to 60 minerálů, 16 vitamínů, 12 aminokyselin a 3 mastné kyseliny. Většina lidí si kupuje vitamín C a o dalších nutných prvcích nemá ani ponětí. Myslíte-li to se svým zdravím vážně, potřebujete denně 90 látek.

Prevence ne, ale operace, chemoterapie..

V dnešní době jsou lékaři příliš zaměstnáni chemoterapií, operacemi a transplantacemi, než aby jim zbyl čas nám říci jak tomu všemu předejít. Novináři sice vědí, že lidé mají zájem o zdraví a občas je někde podle nejnovějších výzkumů popsán vliv vitamínů na zdraví lidí. Jde o šest velmi pozitivních stránek. Na závěr je názor odborníka Dr. Victora Herberta, profesora lékařství na univerzitě Mount Sinai v New Yorku po té, co byl novinářem požádán o komentář. Dr. Herbert zde poznamenává, že krmení se vitamíny je k ničemu. Výsledkem přijímání minerálů a vitamínů je pouze drahá moč. Jinými slovy řekl, že lidé povídající o výživě jsou podvodníci, kteří z vás jenom tahají peníze. Zřejmě to tak musí být, jsou to přece slova profesora lékařství a vyšlo to tiskem. Nebo ne?

Něco vám povím. S mojí zkušeností ze 17 000 pitev je denní moč za 50 centů to nejlevnější pojištění jaké znám a pokud neinvestujete do svého zdraví, investujete do příjmu nějakého lékaře. Ani cent z výdělku lékaře nejde na výzkum jak předcházet nemocem, jež lidstvo sužují. Kdyby tomu bylo jinak, lékaři by za chvíli neměli koho léčit a tato lukrativní profese by se stala minulostí. A pak tu přece máme různé politiky, kteří nám nabízejí lékařskou péči zdarma, pokud budeme voli právě toho kterého z nich, nebo to je alespoň to co chtějí abychom si myslili a my se pak divíme proč máme tak vysoké daně. Jak je toto vše možné? Je to tím, že jsme odevzdali zodpovědnost za své zdraví lékařům a vládě!

Podařilo se jim nás totiž přesvědčit na úrovni podvědomí, že sami na to nestačíme a že bez nich je každý z nás ztracený. Jen se někdy pozorujte jak jednáte s lékařem. Velice zřídka je to jako rovný s rovným. Lékaři znají tisíce faktů o nejrůznějších nemocech, ale jen někteří vědí jak léčit. Myslím si, že lékaři nám něco dluží a že by měli uvést řadu věcí na správnou míru. Chci se zde proto zmínit o několika falešných mýtech.

Každý z vás pravděpodobně slyšel, že žaludeční vředy jsou způsobeny stresem. Již před třiceti lety se ve veterinářství vědělo, že vředy (alespoň u vepřů) způsobuje bakterie Helicobakter pylori. Léčba je vlastně velmi jednoduchá a spočívá v podávání minerálu vizmutu spolu s antibiotikem tetracyklin. Lékaři již na to také přišli, neboť Národní institut Zdraví v jedné své zprávě z roku 1994 uvádí: „Žaludeční vředy jsou způsobeny bakterií Helicobakter pylori a mohou být vyléčeny podáváním tetracyklinu a vizmutu“.

Rakovina

Dalším mýtem je rakovina. Rakovina je ve Spojených Státech na druhém místě jako příčina smrti. V září roku 1993 zveřejnila Harvardská universita spolu s národním Institutem Zdraví, výsledky pětileté studie prevence rakoviny prováděné v Číně. Čína byla zvolena proto, že v jedné tamní provincii je nejvyšší výskyt rakoviny na světě vůbec. Experimentu se zúčastnilo 29 000 lidí a spočíval v tom, že tito lidé byli rozděleni do několika menších skupin a každé skupině byly podávány určité živiny, minerály či vitamíny, nebo kombinace několika živin, ve dvojnásobné než doporučené dávce. Toto jsou výsledky studie: u skupin jimž byl podáván pouze jeden vitamín či minerál nedošlo statisticky k žádnému zlepšení. Ve skupině kde byl podáván vitamín E, beta karoten a prvek selen došlo k poklesu úmrtí na rakovinu žaludku o 21 %, pokles úmrtí na ostatní druhy rakoviny o 13 % a pokles na jiné druhy úmrtí o 9 %. Uvědomte si, že k tomuto zlepšení došlo v důsledku podávání pouhých tří živin z celkového počtu devadesáti.

Operativní léčba kloubů

Další oblastí kde nám lékaři dluží informace, je operativní léčení kloubů. V roce 1993 zveřejnila Harvardská universita ve spolupráci s tamní vojenskou nemocnicí výsledky experimentu týkajícího se léčení zánětu kloubů. Při tomto experimentu byla vybrána skupina lidí, kteří nevykazovali žádný pokrok při tradiční léčbě. Tato tradiční léčba se sestávala z injekcí, podávání kortizonu, pregnizonu, podávání léčiv a fyzikální terapie s jediným výsledkem: nutná operativní výměna kloubů. Lékař pověřený vedením experimentu shromáždil pacienty a oznámil jim, že vojenská nemocnice hledá dobrovolníky, kteří by byli ochotni snášet bolesti po dalších maximálně devadesát dnů a byli by ochotni podrobit se novému druhu léčby. K tomuto pokusu se přihlásilo 29 dobrovolníků a léčba spočívala v podávání lžíce sušených kuřecích chrupavek každé ráno spolu se snídaní. Podle této zprávy zánět a bolesti ustoupily po deseti dnech a po třech měsících došlo k úplnému obnovení funkce kloubů.

Alzheimerova nemoc

Další mýt se týká Alzheimerovy nemoci. Přestože před padesáti lety byla Alzheimerova nemoc u lidí neznámá, trpí dnes touto nemocí každý druhý Američan ve věku nad 70 let. Za doby mých studií veterinářství jsem se učil, že je možno tuto nemoc u vepřů vyléčit zvýšenými dávkami vitamínu E spolu s rostlinným olejem. V červenci roku 1992 publikovala kalifornská universita v San Diegu zprávu, kde se mimo jiné uvádí, že vliv Alzheimerovy nemoci u lidí je možno zmírnit zvýšenými dávkami vitamínu E.

Ledvinové kameny

Pokud trpíte ledvinovými kameny, první co vám lékař poradí patrně bude abyste omezili mléčné výrobky a příjem vápníku. Lékaři mají zafixovanou představu, že vápník ve vašich ledvinových kamenech pochází z vápníku, který se dostává do vašeho těla s potravou. Tento vápník však pochází z vašich kostí, když si ho vaše tělo nedokáže v kostech udržet. Tato neschopnost je způsobena nedostatkem prvku bóru a v důsledku toho trpíte vážným nedostatkem vápníku. Jako student veterinářství jsem se učil, že pokud chci předejít ledvinovým kamenům u dobytka, musím podávat vápník, hořčík a bór. V dokumentu z roku 1993 zveřejněném opět Harvardskou universitou se mimo jiné uvádí: „Ve studii, jež staví na hlavu veškerou dosavadní lékařskou praxi výzkumníci zjistili, že příjem vápníku snižuje riziko utváření ledvinových kamenů. Z pěti skupin po 9 000 dobrovolnících měla skupina s největším příjmem vápníku nejmenší výskyt ledvinových kamenů“.

Když jsem před léty začal s touto osvětovou činností pro Američany a začal jezdit od města k městu po celých Státech, bylo mi jasné, že si musím najít nějaké hobby na ukrácení volného času.

Lékaři a jejich včasná úmrtí

A protože jsem chtěl najít něco co by mě bavilo a zároveň bylo prospěšné lidem, rozhodl jsem se sbírat úmrtní listy lékařů a právníků. Již dříve jsem uvedl, že průměrný věk lékařů ve Spojených Státech je 58 let, zatím co průměrný věk Američanů je 75,5 let. Je zajímavé, že ti, kteří nám říkají co máme a nemáme jíst se dožívají 58 let a ti co se dožívají 120 let si dávají do čaje hroudu másla. Budete se tedy muset rozhodnout komu z nich chcete věřit. Zdali mrtvým lékařům nebo těm, kteří se dožívají jednou takového věku. Chci se s vámi nyní podělit o některé informace ze své sbírky úmrtních listů.

Tak například Dr. Stuart Cartwright se doma zhroutil ve věku 38 let s prasklou srdeční tepnou v důsledku jejího zeslabení a ztráty elasticity. Někdy okolo roku 1957 jsem se jako veterinář dozvěděl, že ztráta elasticity a to nejen u tepen je způsobena nedostatkem mědi. Tehdy byly zveřejněny výsledky experimentu s 25 000 krocany, který jednoznačně prokázal spojitost mezi nedostatkem mědi a úmrtí v důsledku prasklé srdeční tepny. Tento pokus byl opakován i s jinými druhy zvířat (myši, vepři atd.) a tato spojitost se vždy potvrdila. Nedostatek mědi způsobuje též řadu jiných problémů. Prvním příznakem nedostatku mědi jsou šedivé vlasy. Vrásky jsou způsobeny ztrátou elasticity kůže stejně tak jako křečové žíly ztrátou elasticity stěn tepen.

Stejný osud si přivodil i Dr. Martin Carter, jež zemřel ve věku 57 let. Rovněž v důsledku prasklé srdeční tepny. Dr. Carter vystudoval lékařství na prestižním Harvardu a postgraduální kurzy na universitě v Yalle.

Dále je to například Dr. Stuart Burder. Dr. Burder napsal pět knih o správné výživě zemřel ve věku 40 let na srdeční meopatidu, což je nedostatek selenu. Jeho knihy zahrnují tituly jako:

  • Věčně mlád
  • Průvodce redukční dietou
  • O 20 let mladší během 20 týdnů
  • Jak určit správnou stravu

Máte zájem následovat rady tohoto lékaře? Prosím.

Přitom stačí užívat přípravek selenu za 10 centů denně, který vyléčí jakýkoliv druh meopatidy. Pokud toto neuděláte, pak se jedná o něco, co já nazývám „zhoubnou hloupostí“ a hazardujete se svým životem. Klasický způsob léčení této nemoci je transplantace srdce s patřičným účtem na 750 000 dolarů. Zamyslete se nad tím. Srdce je zdarma od dárce, nitě na šití přijdou na 10 dolarů a za výkon zaplatíte 749 990 dolarů.

Na začátku jsem se zmiňoval o přehnané chuti na sladkosti, což je projevem nedostatku některých minerálů. Jiným projevem nedostatku minerálů je, když těhotná žena jde v noci do ledničky a zajídá kyselé okurky zmrzlinou. Podobně je tomu v živočišné výrobě, kdy farmáři vědí, že když dobytek začne okusovat stodolu, nebo když vidí krávu s kostí v tlamě, jedná se o jasnou známku nedostatku minerálů.

Selen a stařecké skvrny

Tak například prvotní známky nedostatku selenu se projeví jako tzv. stařecké skvrny. Pokud v tomto stavu začnete užívat koloidní minerály obsahující selen, skvrny během 4 až 6 měsíců zmizí. Uvědomte si, že nedostatek selenu poškozuje vnitřní orgány, ovšem pro oko je toto poškození samozřejmě neviditelné. Chci tím říci, že pokud zmizí skvrny na kůži, zmizí i vnitřní poškození a vaše srdce, ledviny, mozek a játra začnou pracovat jako dříve.

Chrom a vanad
Pokud máte nedostatek chrómu a vanadu, projeví se to jako neuhasitelná chuť na sladké, neboť máte nízký obsah cukru v krvi. Trvá-li tento stav dlouho, může se změnit na cukrovku. Problémy s cukrem jsou vždy ve spojení s nedostatkem chrómu a vanadu.

Cín

Prvopočátky nedostatku cínu se projeví u mužů jako částečná holohlavost. Když se tak rozhlížím po tomto sále, vidím, že značné procento mužského osazenstva v tomto sále trpí nedostatkem cínu. Necháte-li tento stav setrvat, začne se zhoršovat váš sluch až přestanete slyšet úplně.

Bór

Při nedostatku bóru vaše tělo ztratí schopnost udržet vápník v kostech a vaše kosti se začnou odvápňovat. Bór také pomáhá udržovat správnou hladinu estrogenu u žen a testrogenu u mužů.

Pokud tedy trpíte nedostatkem bóru jako žena, budete procházet peklem v období menopausy, zatímco pokud jste muž, nebudete si jistý, zdali máte na tanečním parketu partnerku vést či následovat.

Zinek

První známka nedostatku zinku je ztráta chuti a čichu. Jídla vám prostě nebudou chutnat tak jako dříve.

Při pokusech na laboratorních zvířatech se prokázalo, že prvky vzácných zemin jako je lanthan, praseodym, neodym, samarium, europium, yttrium a thulium, prodlužují dobu jejich života na dvojnásobek. Já osobně nečekám na to, až lékaři tento poznatek vědecky odsouhlasí, protože ti se stále ještě nemohou shodnout na vitamínu C a užívám všechny tyto prvky vzácných zemin.

Nyní jde však o to jak dostat všech těchto 90 potřebných živin do těla. Většina lidí se přiklání k názoru, že optimální je dodávat živiny tělu ze zeleniny a ovoce. Já souhlasím, jsou zde však dva podstatné problémy.

Za prvé, naše ornice je využívána, nebo ještě lépe řečeno zneužívána tak intenzivně, že bez přihnojování umělými hnojivy už není schopna poskytovat úrodu. Umělá hnojiva dodávají rostlinám pouze pár základních minerálů jako je dusík, fosfor, draslík, případně další dva, tři minerály. Tímto přihnojováním dodáváme rostlinám pouze hmotu, to znamená, že jsme schopni zvýšit pouze hektarový výnos. Pokud však jde o výživnou hodnotu, ta je hluboko pod úrovní, než jakou měly plodiny řekněme před 200 lety. Nezapomeňme také na to, že hnojením se ničí půdní bakterie. Znamená to tedy, že většina, právě těch pro tělo důležitých minerálů, je z ornice již dávno vyčerpána. Rostliny spolu s půdními bakteriemi tedy nemají odkud zabudovat do svých buněk tyto cenné minerály, aby je pak dále mohly předat člověku.

Za druhé, i pokud bychom měli zeleninu s patřičným obsahem potřebných minerálů, museli bychom ji denně konzumovat několik kilogramů a to v 15ti až 20ti druzích, což jistě není příliš praktické.

K ilustraci celé situace se chci zmínit o dokumentu amerického senátu číslo 264 z druhého zasedání 74.kongresu. V tomto dokumentu se uvádí: „Zemědělská půda je ochuzena o minerály a v důsledku toho úroda z této půdy obsahuje nedostatek minerálů. U lidí, kteří jedí takovouto stravu, dojde k výskytu nemocí spojených s nedostatkem minerálů. Jediným způsobem jak těmto nemocem předejít je užívat potravinové doplňky obsahující minerály“.

Tento dokument pochází z roku 1936!

Jako další příklad uvedu starý Egypt. Staroegypťané se modlili ke každému bohu, kterého jen znali, aby přišla povodeň a přinesla úrodný kal na jejich pole. Naši američtí farmáři se naopak modlí, aby žádné povodně nebyly. Tento jemný kal, který s sebou přinesly povodně, obsahoval minerály z celého toku Nilu. Tím se stalo, že úroda rostla vždy na „nové“ půdě. Není se proto co divit, že Egypt byl strategicky tak důležitým místem. Ten kdo ovládal Egypt, měl přístup k plnohodnotnému obilí. Kdyby tehdejší vojevůdci dávali svým vojákům obilí z ochuzených půd v Řecku a v Římě, jen těžko by jejich vojsko bylo schopno pochodovat 20 hodin denně a ještě vyhrát bitvu.

Pokud ještě stále pochybujete o tom jak jsou minerály důležité, uvedu co se stane, pokud tělu schází.

Tak například nedostatek vápníku se projevuje zhruba 147 druhy onemocnění

Z těch nejběžnějších se zde zmíním o odvápnění kostí, obnažení dásní, odvápnění kloubů, vysoký krevní tlak, nespavost, ledvinové kameny, ostruhy, křeče, PMS u žen a bolesti zad. Trpíte-li ustupováním dásní, dentista vám patrně doporučí flosovat dvakrát denně. Z mých zkušeností se zvířaty vím, že zvířata netrpí ustupováním dásní, přestože si zuby ani nečistí, ani neflosují. Tím nechci říci, že jim není cítit z tlamy. Nicméně zvířata netrpí ustupováním dásní, neboť jim farmáři dávají do potravy minerály. Ustupováním dásní je způsobeno odvápněním čelistí a máte-li tento problém, pak máte ostereperózu v pokročilém stádiu.

Při vysokém krevním tlaku vám lékař zakáže sůl a mléčné výrobky, protože mléko obsahuje vápník. Před nedávnem se uskutečnil experiment s 10 000 dobrovolníky v ceně 35 milionů vašich daňových dolarů. Tato skupina byla rozdělena na dvě podskupiny po 5 000 lidech. Lidé v první podskupině se vzdali veškerých léčiv a přešli na dietu s nízkým obsahem soli. Ve druhé podskupině zvýšili lidem denní doporučenou dávku vápníku na dvojnásobek. Toto jsou výsledky pokusu: V první podskupině došlo k poklesu tlaku u 0,3 % lidí. Tento výsledek nebyl považován za statisticky významný a závěr byl, že příjem soli patrně nehraje roli ve vztahu k vysokému krevnímu tlaku. Ve druhé podskupině byl pokus po třech týdnech přerušen jednoduše proto, že u 95 % lidí došlo k návratu tlaku na normální hodnotu.

Nespavost se ve Spojených Státech řeší prášky na spaní. V důsledku předávkování však přijde ročně o život okolo 10 000 lidí. Nikdo se však proti tomu nebouří, neboť se jedná o schválený lék.

Při ledvinových kamenech nebo ostruhách vám lékař přikáže omezit příjem vápníku. Lékaři jsou přesvědčeni, že tento vápník pochází z vaší stravy. Ve skutečnosti se však jedná o vápník, který si vaše tělo v kostech nedokáže udržet. Podle výzkumu university v San Diegu, zveřejněném před pěti lety, se při zdvojnásobení doporučené denní dávky sníží emociální a tělesný dopad PMS u žen 85 %.

Bolesti v kříži nejsou nic jiného než odvápnění obratlů, protože když destičky nemají na čem držet, hádejte jak se vám bude shýbat. Pokud k tomu navíc trpíte nedostatkem mědi a chybí vám tím elastická vlákna, jsou i vaše destičky ty tam.

Je velmi zajímavé si všimnout, kolik lékařských oborů se zabývá nemocemi způsobenými nedostatkem vápníku a v důsledku lékařské tendence se snaží léčit následky místo odstranění jejich příčin!

  • ortoped                                                 - bolesti v kříži
  • gynekolog                                              - PMS
  • internista - neurolog                               - křeče
  • revmatolog - ortoped - chirurg                - ostruhy
  • urolog - internista - chirurg                     - ledvinové kameny
  • internista                                              - nespavost
  • kardiolog, internista                               - vysoký tlak
  • revmatolog - ortoped                             - artritida
  • zubní lékař - paradentolog                      - ustupující dásně

Cukrovka je ve Spojených Státech na třetím místě jako příčina úmrtí. S cukrovkou je spojena řada komplikací, jako různé druhy zhoršení zraku, selhání ledvin, kardiovaskulární onemocnění, amputace apod. Ve veterinářství je známa od roku 1957 možnost, jak cukrovce u zvířat předejít a vyléčit ji pomocí dvou stopových prvků. Zpráva byla publikována v časopise amerických vědců „Federation Proccedings“. Těmito prvky jsou chróm a vanad. Podle nedávných výzkumů Vancouverské university v Britské Kolumbii je vanad sám o sobě schopen nahradit postupně během 4 až 6 měsíců potřebu užívání insulinu.

Pokud tedy začínáte poznávat, že minerály jsou důležité, musím vám také něco říci o minerálech samotných a o tom jak je nejlépe užívat. Na trhu jsou k dostání tři druhy minerálů. Jsou to:

  •  minerály anorganické (elementární)
  •  minerály chelatované
  •  minerály koloidní

Anorganické minerály

nejsou v podstatě nic jiného, než rozdrcená skála. Vstřebatelnost pro tělo je 5 % až 10 % a po 35 roce klesá na 3 % až 5 %.

Vezmeme-li například sloučeninu vápníku a laktózy, pak v 1 000 mg této látky je 250 mg vápníku a 750 mg laktózy. To znamená, že z jedné takovéto tablety dostaneme do těla při 5 % vstřebatelnosti 12,5 mg vápníku. Chceme-li tedy vstřebat denní dávku 1000 mg vápníku, musíme zkonzumovat 80 tablet.

Chelatované minerály

byly vyvinuty v šedesátých letech v konkurenci při zásobování farmářů minerály pro dobytek. Tyto minerály znamenaly významné zlepšení vstřebatelnosti a tím i zlepšení zdravotního stavu dobytka s následným zlevněním chovu. Chelatovaný minerál je prvek, na který je navázána aminokyselina, enzym nebo protein. Tím, že minerály jsou navázány na látku, jež je tělu vlastní, vzrostla vstřebatelnost až na 40 %.

Koloidní minerály

jsou jednotlivé molekuly určité látky rozptýlené ve vodě. Nejedná se tedy o tablety, ale o tekutinu. Rozptýlené částice mají záporný elektrický náboj, zatímco střevní stěna má kladný náboj. To vše má za následek, že tyto minerály jsou vstřebatelné až z 98 %.

Vraťme se nyní zpět k oněm místům, kde se lidé běžné dožívají vysokého věku. Když začnete hledat, co mají tyto oblasti společného, zjistíte, že jsou v nadmořské výšce 2 800 metrů a výše, s méně než 50 milimetry srážek ročně. Jedná se tedy o velmi suché a chladné oblasti. Způsob, jakým tam lidé získávají vodu je, že odstraní vrstvu patnácti až dvaceti centimetrů kamení přikrývající ledovec a zachytávají vodu z tajícího ledovce do připravených nádob. Tato voda není čirá, ale je kalná, se zabarvením od bílé až po hnědou, podle toho jaký minerál převládá. Takto získaná voda obsahuje koloidní minerály a lidé ji používají jak k pití, tak i na závlahu svých políček. Díky tomu je jejich hornatá půda velmi bohatá na živiny, které my v civilizovaném světě postrádáme.

Neexistuje tam cukrovka, rakovina, odvápnění kostí, vysoký krevní tlak, srdeční nemoci, šedý zákal, nerodí se tam postižené děti a nemají tam ani lékaře. Přesto se dožívají 120 až 140 let. Většina lidí se ovšem nerozhodne žít v těchto místech, protože tam nemají vytápěné domy s televizí, ani auta a nákupní střediska. Zato tam však mají dostatek minerálů v koloidní formě, a pokud vy neužíváte koloidní minerály, zkracujete si každý den svůj život o několik hodin.

MVDr. MUDr. Joe Wallach byl v roce 1991 navržen na Nobelovu cenu, zkrácený přepis přednášky, Kansas City, 1994

Jídlo je tvůj nejlepší lék

   MUDr. Henry Bieler

Ing. Zdeněk Rozehnal

Autor knihy, MUDr. Henry Bieler, "Jídlo je tvůj nejlepší lék" více jak 50 let pracoval jako lékař. Za svoji praxi zjistil, že příčinou nemocí nejsou bacily, protože

každá nemoc je způsobena narůstající jedovatostí lidského organismu.

Tato toxicita je důsledkem metabolických pochodů ve tkáních, což má za následek poškození a rozpad buněk a tím připravuje optimální podmínky k napadení tělesného systému patogeny.

Dr. Bieler uvádí dále.

Použití chemicky uměle vyrobených léků v každé situaci nemocnému ubližuje.

Vedlejší účinky léků mohou být tak vážné, že vyvolají novou nemoc. Jejich pochybný prospěch je pouze dočasný. Přesto počet léků podávaných nemocným roste geometrickou řadou, ale jen málokterý lékař si uvědomuje jejich nebezpečí.

Úvod

MUDr. Henry Bieler se stal studentem počátkem 20.století a konstatuje, že v té době byly znalosti, týkající se problematiky výživy, velmi skrovné. "Dokonce i dnes, po padesáti letech praxe, jsem zjistil, že většina mých kolegů zcela ignoruje nové, důležité poznatky v této oblasti". To se psal rok 1965, kdy toto Dr. Bieler napsal. Tedy dnes, v roce 2015, po dalších padesáti letech se situace k lepšímu nezměnila, ale spíše zhoršila, došlo k nárustu chronických nemocí, k DDT, které je stále v potravním řetězci jsme dostali GMO....

Jsme doslova napuštěni rtutí, hliníkem (alzheimer) ... a kdejakým chemickým sajrajtem.

Více:

Posuďte sami, co publikoval úžasný lékař Henry Bieler, kterého řadím k páteru Ferdovi, Márii Treben, dr. Dietrichu Klinghardtovi, dr. Johanně Budwig, dr. Ottu Warburgovi...

...

Vzájemnou souvislost mezi zdravím a správnou životosprávou jsem začal sledovat až tehdy, kdy jsem jako mladý a přepracovaný doktor náhle zjistil, že mne mé vlastní zdraví opouští. Jsa vždy zvědavý, začal jsem důkladně zkoumat chemické složení pokrmů ze zcela jiných aspektů. Dospěl jsem k závěrům, že se musím vzdát užívání jakýchkoliv medikamentů a spolehnout se pouze na stravu jako lék. Netrvalo to dlouho a upustil jsem od užívání léků i při léčení svych pacientů.

Mojí kolegové byli tehdy přesvědčeni, že jsem se pomátl. Čas však pouze posílil mou důvěru v tento odlišný způsob léčení.

Sám jsem ustoupil od používání "zázračných léků", abych si ověřil pravdu ve starém pořekadle: Příroda sama hojí, využívaje obranných systémů, které jsou vlastní každému organismu. Když jí vytvoříme správné podmínky a dáme jí možnost, je Příroda sama tím největším lékařem.

Úkolem lékaře je Přírodě v této práci pomoci. Lékař je tedy ten, kdo moudře a opatrně v harmonii s tělesnými procesy Přírodu pouze podporuje, neboť hlavní role mu vůbec nepřísluší. Příroda ve své moudrosti nepospíchá a opravuje pomalu. Příroda nikdy nepospíchá postavit člověka nebo zvíře hned "na nohy", ale naopak - vyžaduje pozvolné, avšak pevné uzdravení.

Já tomu pevně věřím, že tomu tak je, a proto se rozcházím s mnoha kolegy, kteří "nacpávají" nemocná a vyčerpaná těla svých pacientů vysoce jedovatými látkami, aby později použili dalšího léku k vyléčení škodlivých následků léku prvního. Místo toho "vyhladovím" pacienta na jednoduchých zeleninových polévkách či ředěných ovocných šťávách a dám tak vyčerpaným tělesným orgánům možnost zbavit se odpadních produktů, odpočinout si, a tak se zhojit svou vlastní normální aktivitou.

Můžete mě předzdívat "pan Konfliktní", pokud Vám to vyhovuje, protože se osměluji sesadit pana Luise Pasteura z jeho oslavovaného křesla. Po letech poctivé práce v laboratoři jsem se poučil, že to nejsou "zlé bacily", které jsou příčinou lidských nemocí. Nalézají se v každém lidském organismu a mají schopnost se rozbujet v nemocném těle jen v důsledku narušených tělesných funkcí. Kritika užívání léků i teorie bacilů mi ukázala cestu k novým metodám eliminace odpadových produktů v lidském těle. Zkrátka řečeno, moje stanovisko je:

špatná strava nemoc způsobí, správné jídlo ji vyléčí

Hledal jsem další metody, jejichž použití by napomáhalo odstranit jedy z těla. Držel jsem se již známých poznatků z výzkumu funkcí žláz s vnitřní sekrecí, které byly prováděny zde v Americe, tak i v Evropě, a to jater, nadledvinek, štítné žlázy a podvěsku mozkového.

Léčil jsem pacienty, kteří pocházeli z řad herců, horníků, politiků, farmářů i bohatých vdov Pasadeny. Na tento svět jsem pomohl tisícům zdravých dětí, včetně mých vlastních i vnoučatům.

Před deseti lety jsem se začal zabývat myšlenkou, že již zanechám lékařské praxe, zavřu navždy svojí ordinaci a plně se oddám svým zálibám. Opustil jsem ordinaci a postavil dům na mořském útesu, vysoko nad teplými vodami Tichého oceánu. Avšak nemocní z okolí i z daleka se chápali klepadla mých domovních dveří sedm dní v týdnu a žádali poučení o vhodné individuální cestě, která by je vyléčila.

Povedlo-li se mi navrátit jim zdraví, pak jsem byl dostatečně odměněn tím, že se stali nejen mými pacienty, ale i přáteli.

I. MAJESTÁTNÍ LIDSKÉ TĚLO

1. Ta léčba je horší nežli nemoc sama!

Být držen naživu léky ....jaká to hrůza!

Carl Linnaeus (1707 - 1778)

Ve Spojených státech, v 56 tisících lékárnách, vydají lékárníci v bílém plášti každou vteřinu 18 druhů léků. Cena těchto prodaných růžových, žlutých, bílých či zelených pilulek a ampulí dosahuje omračující 3 miliardy dolarů ročně.

Marquerite Clark, "Dnešní lékařství", 1960

Před dvěma a půl tisíci lety, ve starověkém Řecku, seděl na překrásném horském svahu učitel Hippocrates a poučoval skupinu vykulených studentů medicíny o nejpravdivějším výroku: "Tvá potrava budiž tvým lékem".

Nikdo až do dnešního dne nám nedal lepší doporučení k životu.

Lékaři nás přesvědčují, že soustavně usilují o zachování odkazu, zanechaného Otcem lékařství, a dokonce jej rozvíjejí. Každý nový lékař musí, než je mu předán diplom a povolení k provozování praxe, složit Hippocratovu přísahu, která je vyjádřením nejčistších lidských ideálů. A přece tisíce a tisíce oddaných bakteriologů, chemiků a výzkumníků farmaceutického průmyslu sídlí v zářivě bílých laboratořích každého většího města po celém světě a dnes, stejně jako před lety, kombinují nové chemické formulace syntetických a značně pochybných "zázračných všeléků" pro každou existující chorobu. Jejich heslo, jejich válečný pokřik na poli bitvy proti nemoci je: "Tvým lékem ať se stane nová kombinace chemikálií".

Tedy přesně pravý opak toho, co nám odkázel Hippocrates.

Zde v naší zemi, která je nejbohatší krajinou v historii lidstva, je zářivě zdravý člověk výjimkou. Přestože americká armáda snížila svá kritéria tělesné zdatnosti, bylo asi 40% mladých mužů shledáno tělesně neschopných pro vojenskou službu za II.světové války. A od té doby byly tytéž požadavky sníženy třikrát! Z toho lze usoudit, že ač jsme nejbohatší zemí na světě, jsme také národem nejméně zdravých lidí.

Proč? A co budoucnost?

Naše prognóza pro narůstající výskyt rakoviny, vysokého krevního tlaku, nemocí srdce - ve skutečnosti degenerativních chorob - je jednou z nejsmutnějších.

Američané sledující denně televizní reklamy a noviny, podvědomě věří, že zdraví je něco, co si lze koupit za pultem v lékárně. Bláhově zapomínají, či snad nikdy ani nevěděli, že zdraví lze získat jen respektováním přírodních zákonů.

Ale není ani třeba, aby se jednalo o drogy vyrobené farmaceutickým průmyslem, i když většina škod je způsobena mnohými "módními" sedativy či kortikoidy. Každému je známa "léčba" rybím tukem. Kdo si uvědomuje, jaké množství nových nemocí díky této "módě" existuje, musí být zoufalý při pohledu na pokusy vyléčit rachitis (křivici). Játra ryb, jako jsou tresčí, z tuňáka, delfína, či žraloka, řádně vyčištěná, zpracovaná, vypraná v louhu, vařená, filtrovaná.... prostě změněná celým tímto procesem k nepoznání, to je tzv. "zdravý rybí tuk".

Jako lékař jsem pomohl na svět tisícům kojenců, nikdy jsem však rybí tuk nikomu nedal ani nepředepsal. A přitom tito novorozenci přímo zářili na dietě syrového mléka, nerafinovaného cukru, s ovocem a zeleninou, které jsem jim přidal ve věku 6 měsíců.

Rybí tuk

Teorie rybího tuku byla rozprášena díky pokusům a klinickému pozorování dr. Francise F. Pottengera, který rovněž dokázal, že dieta vařeného masa je naprosto nevhodná pro živočichy živící se masem. Kočky, které krmil pouze vařeným masem, rychle podlehly křivici. A přitom jim byl tresčí olej podáván tak dlouho, až jím byly přímo "napuštěné". Samozřejmě rachitida zůstala a přidružil se nový problém - narušené trávení.

Rybí tuk nejen naruší chemii trávení a normální funkci jater, ale způsobí poškození či degeneraci i jiných tělesných orgánů, zvláště štítné žlázy, srdce a samotných jater. Přesto je řada matek, které v dobrém úmyslu dodnes podávají svým dětem tento zle chutnající a páchnoucí "neřád".

Pokusy, které potvrzují škodlivé následky užívání léků od mírných až po strašlivé, nejsou nic nového, a přesto veřejnost ochotně přijímá každý nový výmysl farmaceutického průmyslu.

Jedním takovým "zázrakem" je dlouho již oslavovaný PENICILIN. Jak je každému známo, je penicilin jedním ze základních antibiotik při léčbě staphylococových i jiných infekcí. Je-li však používán bez pádných důvodů proti horečkám a infekcím dýchacího ústrojí, postihuje nemocného alergií a příznaky otravy. Obojí je velice nebezpečné. Není to tak dávno, kdy 22letá matka zemřela 20 minut po aplikaci injekce penicilinu, ordinovanému proti nachlazení. Její tělo prostě odmítlo tuto injekci, přestože u ní nebyla v minulosti prokázána žádná alergická reakce.

To největší nebezpečí současného dlouhého seznamu antibiotik je v tom, že je lékaři indikují i v situacích, kdy to není bezpodmínečně nutné. Lidé v jejichž těle se v průběhu častého užívání vytvoří přecitlivělost, nejsou ojedinělou výjimkou. Příčinou je skutečnost, že velká molekula antibiotika tvoří antigeny ve spojení s bílkovinou - proteinem. Dojde-li k tomu, vytvoří se protilátka proti "vetřelci". Pokud pak vstoupí do organismu další "vetřelec" stejného druhu, dojde po jejich setkání ke katastrofě. Než-li však tato "poslední kapka padne do džbánu", tělo se nám snaží podat zprávu o této situaci různým způsobem, například kožní vyrážkou nebo svěděním.

V krajním případě je to tzv.anafylaktický šok, následovaný smrtí. Lékařská literatura uvádí přes 100 případů náhlého úmrtí po jedné injekci penicilinu. Ze své osobní praxe vím nejméně o dvou případech, kdy penicilin přivodil smutné následky. Asi 36leté ženě byl ordinován proti bolesti hlavy a nachlazení, přestože jeho užití příznaky nemoci svou intenzitou nevyžadovaly a nebyla přítomna horečka. Narůstaly však bolesti hlavy. Následujícího dne byla dávka opakována a bolesti hlavy se staly nesnesitelnými. Proč? V důsledku nemístné stimulace se zvětšil podvěsek mozkový natolik, že skřípl jemný oční nerv. Úplné oslepnutí, které následovalo, zůstalo ženě do konce života. Penicilín totiž může být tak velice jedovatý, že je z těla vylučován ledvinami již za několik vteřin po injekci. Tomuto faktu se nepodařilo navzdory všem pokusům v laboratoři chemikům zabránit. Penicilín často dokáže skoro zázraky vybičováním žláz s vnitřní sekrecí do superaktivity. Což může způsobit i smrt.

Další případ. Dva mladí lidé před svatbou, v dobré tělesné kondici. Nevěsta se nachladila. Její lékař jí posloužil injekcí penicilinu. Zánět pochvy, který se druhý den dostavil, trval několik let v takové síle, že naprosto vyloučil jakýkoliv pohlavní život.

Ale přesto je penicilin cenným pomocníkem, je-li užíván v situaci, která to vyžaduje. Jsou-li nadledvinky v pořádku, pak jsou to právě ony, které první reagují na tento lék a okamžitě zvýší přísun adrenalinu do krve. Intenzivní superoxidace, která následuje, uměle zvyšuje energii těla. Potíže jako horečka, bolesti a další komplikace zázračně zmizí. Je třeba si však uvědomit, že po každé takové umělé a násilné stimulaci nadledvinky slábnou! A je-li v tomto násilí pokračováno, dostaví se jejich konečné vyčerpání.

Lord William Osler, jeden z brilantních lékařů své doby prohlásil: "Touha cpát se léky je snad ten největší omyl, který rozlišuje člověka od zvířete" a "Mladý lékař začíná s 20 léky na každou chorobu a starý lékař končí s jedním lékem na 20 chorob".

Musím se sám přiznat, že jako horlivý absolvent lékařské fakulty jsem cpal své pacienty pilulkami, vodičkami a všeléky. Až tak jako Macbeth jsem se rozhodl hodit to všechno psům a zjistil jsem, že psi, chytří to tvorové, si  k tomu pouze čuchli a odběhli.

To, jak se mi povedlo vrátit se ze stavu "drogové hypnózy" a jak jsem se uchýlil k přírodním metodám léčby, i to, jak jsem vyměnil všechny léky za správnou stravu, je velice dlouhá historie. V jejím líčení hodlám pokračovat na následujících stránkách a doplním je o vlastní poznatky a výsledky mnohých pozorování.

Chraňte si nejen hematoencefalickou bariéru

2. Tvé tělo - svépomocná dílna

Cílem medicíny je předcházení nemocí a prodloužení života. Ideálem medicíny je odstranit mít potřebu lékaře.

MUDr. William J.Mayo

Lidské tělo je vynikající mechanismus, který vyráží dech svou komplexností, a dá se těžko k čemukoliv přirovnat. Pro ty, kteří následují Hippocrata a Galéna, lékařské velikány středověku, je to úžasná, nikdy nekončící studie... Prostě něco před čím většina vědců smeká. Stejný obdiv vyžaduje jeho neuvěřitelná schopnost opravit, co je v něm poškozeno, a vyhojit své nemoci a bolesti.

Zdraví a jeho nedostatek, tady nemoce, kterými jsem se zabýval po celou dobu své vědecké kariéry, se mi jeví jako dvě vzájemně se odpuzující části. Jako student medicíny jsem se seznámil s tisíci nemocemi, kterými lidstvo trpí. Medicína mě poučila o šokující nedokonalosti lidského těla, biochemie o jeho báječné dokonalosti.

Krátce po I.světové válce, když jsem již pracoval jako mladý lékař, přinutily mne vlastní zdravotní potíže k tomu, abych se více zajímal o podstatu a příčiny nemocí. Přišlo to pozvolna. V začátcích jsem vůbec nevěnoval pozornost tomu, jak se cítím. Můj zhoršující se zdravotní stav mě však k tomu donutil.

Lékaři musím podoknout, nejsou dobrými pacienty. Příliš mnoho vědí a dělá jim velké potíže smířit se s myšlenkou své vlastní nemoci. Naštěstí jsem potkal lékaře zběhlého v chemické patologii, který svou revoluční teorií o příčinách a léčení nemocí vyburcoval moji představivost. Probírali jsme moje zdravotní problémy takovým osvícenským způsobem, že jsem za 5 minut věděl, kterou cestou se dál ubírat. Do té doby jsem vůbec netušil, že potíže způsobené výživou nikdy patřičně nezareagují na užívání pilulek, což jsem horlivě dělal. Intenzivním studiem jsem se brzy zbavil chyb ve své dietě a léků, které jsem polykal. Zbaven dráždivých, nesprávných pokrmů a škodlivých léků jsem se brzy oprostil od svých zdravotních problémů a neduhů a ty se již nikdy nevrátily. Moje hmotnost klesla z 96 kg na 62, aby poté opět vystoupila na 72 kg, které plně odpovídají mé výšce a kostní struktuře.

Jak jsem toho dosáhl? Univerzální odpověď neexistuje, protože každý jedinec je z lékařského nebo biochemického hlediska jedinečný. Každý případ si vyžaduje "na míru šitou dietu", která odpovídá jeho specifickým potřebám.

Moje vůle učinit změny v kuchyni byla veliká... Když se projevila nemoc, učinil jsem tak a začal v důsledku toho ztrácet i přebytečná kila. Moji kolegové a spolupracovníci v nemocnici se na mne pokradmu dívali. Zaslechl jsem i šeptání: "Bieler se chce umořit hlady. Asi se zbláznil". Po roce plném studií a výzkumů jsem zcela opustil léčení pilulkami a tabletami, protože jsem dosahoval lepších výsledků pomocí poznatků o složení stravy a endokrinologie.

Byl jsem kolegy pokládán za zběhlíka od klasického způsobu léčení nemocných léky. Očekávali, že se vrátím k tradičním metodám léčení, nechci-li ztratit své pacienty. Opravdu, žádná zvláštní medicína pro tu či onu chronickou nemoc neexistuje... navzdory všem balamuticím reklamám. Zůstává pravdou, že 80 - 85% lidských neduhů všeho druhu samo odejde, jak přišlo, a pacient se uzdraví. Pomohla-li mu dávka toho či onoho léku, zůstává věcí názoru lékařského odborníka.

Osobně věřím, že převážná většina léků je zbytečná, ba dokonce škodlivá

Když se vrátím zpět do doby svých studií na lékařské fakultě, uvědomím si (stejně jako ti, kteří ji opustili nedávno), že se tam o dietě v nemoci učili velmi málo. V té době se prostě těmto problémům nevěnovala pozornost. V současnosti tomu však bohužel není jinak. (A v roce 2015?) Taktéž, mocná farmalobby chce prodávat piluky. Není se tedy co divit, že poznámka o výživě v době nemoci, vyřčená před ortodoxním lékařem, vyvolá na jeho tváři výraz skepticismu. A zmíníme-li se o tom, že by dieta mohla vyléčit třeba artritidu, tak se zhrozí.

A přece mám ve svých análech neomylně zaneseno, že 95% nemocných trpících touto chorobou se stálými bolestmi ji pozbylo a nebo má obtíže jen zcela zanedbatelné. Léčení artritidy je proces dlouhotrvající, ale u některých nemocných bolest ustupuje již po 14 dnech. Například:

Pětapadesátiletá žena se v důsledku extrémní deprese pokusila spáchat sebevraždu...

Při své první návštěvě si stěžovala na bušení srdce a nespavost. Krevní tlak ukazoval 160/100. Moč měla kyselou a její klouby byly tak opuchlé, horké a bolestivé, že pro ni bylo utrpení zdolat jediný schod. "Jsem na nejlepší cestě k invalidnímu vozíku," přiznala. Tato žena měla ve zvyku vypít asi 12 šálků kávy denně, kouřila jako komín, pojídala velké množství masa, škrobů, kompotů z konzerv, cukroví a spousty aspirínu, aby si ulevila od bolesti. Přirozeně, při této životosprávě byla značně obézní.

"Pane doktore, jsem ochotna obětovat vám jeden rok života, jen mne uzdravte," prohlásila dramaticky.

"To bude trvat mnohem déle", upozornil jsem ji. "Vaše kouby nestuhly během jednoho dne. Té sbírce jedů, kterými je tělo napuštěno, trvalo celé roky, nežli se nemoc rozvinula. Ubližovala jste si množstvím léků po celá léta a to ve spojení se špatnou životosprávou způsobilo, že jste skončila v dnešní fyzické a mentální kondici.

Podařilo se mi jí přesvědčit, aby se vzdala všech svých jedovatých zlozvyků, tedy léků, cigaret a kávy, v jejím případě i masa (někteří nemocní slabou kávu, čaj i maso mohou). Jako jediný lék jsem jí předepsal vápník a dietu složenou z následujích jídel: ihned po ránu - několik gramů živých kvasnic, rozpuštěných v teplé vodě. K snídani - polévka ze zelených fazolí a zuccini (cukety). Svačina - 1 dcl syrového mléka. Oběd - vařený celer, další polévka, krajíc chleba a hlávkový salát bez zálivky. Svačina - ovoce nebo ovocné šťávy ředěné vodou. Večeře - 30 dkg zmrzlých nebo čerstvých zelených fazolí (bobů) jen lehce povařených, hlávku salátu a před spaním další kvasnice s vodou.

Trvalo to 3 roky. Po této době se zbavila nadbytečných kil, krevní tlak ukazoval 120/90, její deprese dokonale zmizely. Dobře spala a byla schopna tvrdě pracovat. "Je to skvělá úleva, nebýt soužena artritidou," svěřila se. "Žádné otoky, žádná bolest, žádný smutek. Cítím se šťastná a moje dieta, na kterou jsem si obtížně zvykala, mi chutná a nezdá se mi vůbec fádní. Když jsem někdy podlehla touze po sladkém a mase a trochu si toho dopřála, zjistila jsem, že mi již zdaleka nechutnají jako dříve. Potom jsme si uvědomila, jak je mi bez nich dobře a ráda se vrátila k svému režimu. Byla jsem pevně rozhodnuta již nikdy na invalidní vozík nepomyslet. Cítím se mnohem lépe než před léty a nejspíš i dobře vypadám, jak mi přátelé říkají."

Mnoho let jsem měl možnost pozorovat na více případech spojení mezi dietou, nemocí a mými pacienty.

Vzpomínám si na první nádor.

Jednalo se o farmářovu ženu na jejíž klíční kostí se usadil nádor velký jako krocaní vejce. Chirurg jí řekl, že to vidí jako neodstranitelné, protože nádor je uchycen příliš hluboko mezi nervy a cévami. Po vyšetření moči jsem zjistil velké množství proteinu a síry. Navrhl jsem jí nejdříve se zbavit síry v těle a odstranit ji i v jídle. Doporučil jsem zvýšit množství zásadité stravy v podobě zeleniny a ovoce. Souhlasila a vzdala se pojídání masa a mořských bílkovin. Po půl roce se nádor zmenšil na polovinu a po roce zmizel.

Za dalších 27 let navštívila moji ordinaci známá filmová herečka s fibroidním nádorem velikosti grapefruitu na děloze. Velice známý gynekolog ji oznámil, že operace je nevyhnutelná. Předepsal jsem jí jednoduchou dietu s vařeným zrním k snídani, k obědu prostý salát, k večeři vařenou a lehkou zeleninu. Maso bylo naprosto vyloučeno. Po čase jsem od ní obdržel informaci:

V době, kdy jsem začala dodržovat Vámi předepsanou dietu, započal mi fyzicky nejnamáhavější úsek mého života. Začala jsem se svým vlastním televizním programem.... Na jídlo mi zbývalo málo času, k jídlu jsem měla zelené boby a zucchiny, v kapse jsem mívala kousek chleba a máslo....

O dva a půl roku jsem si vzpomněla na svého gynekologa z Bostonu a prohmatala si břicho. Ta tvrdá hrouda tam již nebyla. S pocitem vynikajícího zdraví jsem šla toho lékaře navštívit. Když mě uviděl velice se rozčílil, že jsem se již k němu nevrátila na další konzultaci a operaci.. Byl si jistý, že když mne nyní prohlédne, najde výrazné zhoršení. Sledovala jsem jeho výraz, když mě vyšetřoval. Byl rozčarován a tvářil se nevěřícně. Vytáhl moji kartu, aby se přesvědčil, jestli tam byl nádor dané velikosti. Řekla jsem: "Je to pryč, že pane doktore?" Řekl, že ano, ale že tomu stejně nevěří. Potom jsem dodala. "Nechcete vědět ani jak a proč?"... "Byla jsem na bezmasé dietě". Rozpačitě se usmíval "ten nesmysl je k smíchu". Pak ještě dodal, že by to odešlo samo tak jako tak. Odpověděla jsem: "Ano, tenkrát.... pod vaším skalpelem". Odcházela jsem s úsměvem a moje poslední otázka byla, zda si také nemyslí, jak báječná ta matka Příroda vlastně je.

Od té doby vstoupilo do mé ordinace mnoho pacientů se stejným druhem nádoru ve všech částech těla. A i tyto zmizely při správné upravené dietě. To stojí za zmínku, co říkáte?

Byli to pacienti, kteří měli tu potřebnou odhodlanost a výdrž pro dlouhou a přísnou dietu.... Nebo měli pádný a silný důvod. Bylo však dost i těch, kteří dali přednost navyklému způsobu života se špatnou kondicí, nežli by podstoupili potřebný režim.

S plynoucími léty jsem zjistil, že pacient si vede daleko lépe, má-li v životě určitý cíl a poslání. Takový, kterého musí dosáhnout veškerou svojí snahou a vůlí, protože mu to pak dodává dostatek motivace. Musím však zdůraznit, že se musí vyléčit sám. Mohu mu pomoci jen radou a správnou dietou. Je to Příroda, která celý uzdravovací proces umožní. Máli pacient dostatečný zájem a touží-li opravdu po pocitu zářivého zdraví (možná úplně poprvé ve svém životě), pak musí spolupracovat.

Průměrný člověk však má tyto předpoklady, tedy nějakou výraznou motivaci, velice zřídka, protože jeho hodiny volna jsou vyplněny aktivitou skupin, které holdují jídlu, pití a zábavě, a tak se starají hrobníkům o dostatek práce. Je to smutná skutečnost, protože by mohli nejkrásnější roky svého života strávit daleko bohatším způsobem. Již od samého začátku svých výzkumných prací jsem věřil, že proncip vhodné skladby potravin pomáhá bez pilulek a mastičkářových zázraků nejen nemoci vyléčit, ale i předcházet jim.

Přicházeli za mnou většinou lidé, zklamaní tím, co jim nabízela ortodoxní medicína léky - drogy, bičující v jejich těle unavené koně. Přišli za mnou ve snaze změnit své jídelní zvyky. Když se potýkali se svými problémy a neduhy, sami zjistili, že s nimi bude mít jídlo něco společného. Většina z nich patřila k těm ochotným dodržovat mé rady v životosprávě.

Nejcennější vlastností lidského těla je jeho schopnost samo se opravit

3. NEMOC MÁ MNOHO TVÁŘÍ

Jsme tou nejbohatší zemí na světě... a přesto tou nejméně zdravou. Jsme příliš těžcí, se spoustou faldů, s mnoha zubními kazy, navzdory fluoridaci naší vody a zubních past. Naše trávicí ústrojí se chová jako osmoválcový motor běžící jen na pět válců, pokašlávaje díky špatným svíčkám, směsi a vadnému karburátoru. Trpíme neurózou a vysokým tlakem. Naše srdce ani hlavy nejsou takové, jaké by měly být. Cévními chorobami trpíme v době, kdy by měl být náš výkon nejvyšší... na vrcholu života. Dokonce i sebevražda patří k častým příčinám smrti. Trpíme přemírou nemocí z přemíry civilizace.

MUDr. Herbert Ratner

Postižené tělo nemá jinou možnost, než se snažit obnovit "zdravou" situaci. Osvobodí se tak od píchání, řezání a pálení, nepříjemných tlaků a střevních potíží, které mnozí lidé přijímají jako normální příznak života, s čímž já osobně nesouhlasím. Podle mých zkušeností je opravdové zdraví něco mnohem lepšího!

Můžeme toho dosáhnout, podřídíme-li se zákonům přírody. Jsou-li tyto zákony ignorovány a porušovány, dostaví se nemoc. Zdraví není něco darovaného nám přírodou při narození, co by nepodléhalo vnějším vlivům. Zdraví dosahujeme a udržujeme jen díky aktivní spolupráci s pravidly správné životosprávy. Pravidly, která denně nevědomky porušujeme.

Lékaři v zahraničí zastávají názor, že Američané konzumují více léků a podstupují více operací, než obyvatelé kterékoliv jiné země na světě. Snad právě proto jsou Američané více naplněni obavami o svůj zdravotní stav, než jiní lidé. Materialistická společnost Ameriky má tendenci si myslet, že zdraví je něco, co lze opatřit za pultem v drogerii. Existence přírodních zákonů je jim, myslím, velice vzdálená. Věříme, že kdokoliv, kdo na to má, může být zdravý.

Úplně zdravý člověk není dnes jen tak k nalezení. Lékaři sice vědí, jak má vypadat zářivé zdraví, ale na příčinách nemocí se přesto neshodnou. Diskuze na toto téma pokračuje mezi lékaři již po mnoho generací. Shlukují se jako vojáci různých pluků, aby se vehementně přeli, je-li to či ono příčinou lidského onemocnění.

4. Základní kameny v mém domě zdraví

Jedině v důsledku pochopení moudrosti vetkané do systému lidského těla podaří se nám zvládnout chorobu a bolest a tak přinést úlevu lidstvu v jeho utrpení.

MUDr. William Harvey

Mít zdraví je jednoduché, leč ho má málokdo. Proč? Protože nedáváme přírodě žádnou možnost, aby nám pověděla svůj příběh. Je mým přáním vás seznámit s tajemstvím přírody a přesvědčit vás, že je to jídlo, ne drogy, co je nejlepším lékem.

Doufám, že díky porozumění chemie těla a léčbě jídlem dosáhnete tak jako já přesvědčení, že nemoc:

  • má své základy ve špatném jídle
  • správná dieta dokáže obnovit zdraví člověka bez užití nezbytných léků nebo pochybných operací

Dovolte mi uvést několik krátkých příkladů. Zucchina (cuketa), patřící k rodině dýní, je mdlá zelenina, ale bohatá na sodík. A jelikož sodík je ze všech zásaditých elementů v těle ten nejdůležitější, je tedy i tato zelenina tou nejdůležitější a nejzdravější. Naše játra jsou skladem, kde je sodík uložen, aby napomáhal správnému poměru zásada/kyselina v našem těle. Bez této chemické rovnováhy není možné si udržet zdraví. Tento druh dýně nahrazuje obojí. Jídlo i lék, který slouží k úhradě sodíku v játrech.

Navzdory tomuto názoru není však dýně všelék. Jsou totiž situace, ve kterých řídká polévka, uvařená z dýně nebo zelených bobů, je příliš korozivní, dráždivá a zásaditá. Může poškodit citlivou stěnu útrob pacienta, trpícího krvácením ze žaludečního vředu. Pro takové předepíši malé kousky běžných kvasnic. Kvasnice, ředěné trochou mléka nebo vody, jsou vynikající, bohaté na vitamíny a šetrné ke sliznici střeva. Některým nemocným jsem dal až dvacet kostek kvasnic denně. Po třech dnech u nich došlo k zastavení krvácení a zhojení vředu.

V této knize najdete mnohá, tělu prospěšná jídla. Jsou vhodná k léčebnému využití, neboť mým úmyslem je vás uzdravit a nebo vám ukázat, jak si své zdraví udržet. Jednoduše s minimálními náklady. Musím vás však upozornit, že tyto stránky neskrývají předpis na žádný zázračný pokrm, který udržuje obyvatele nějaké asijské vísky v nesmrtelnosti.

Můj způsob léčení je výsledek výzkumu dlouho opomíjených lékařských faktů spojených s nejmodernější laboratorní technikou. Zakládá se na principu zdraví, nikoliv nemoci. Situaci nemoci, tělesného chátrání a degenerativních stavů, které jsou lékaři považovány za přirozený jev, dostavující se po středním věku, jsem označil jako důsledek nepřirozených životních návyků, jakým je například nesprávná dieta s množstvím kalorií a povzbuzujících drog. Nikdy jsem se nesnažil učit nemocného, jak má žít s revmatismem, astmatem, vředy nebo stálou bolestí hlavy. Naopak jsem mu ukazoval způsob, jak se těchto obtíží s konečnou platností zbavit. Nemocní, téměř zbaveni naděje na vyléčení, kteří užívali nespočetná množství pilulek a injekcí, si podávali kliku mých dveří v neustávajícím procesí, abychom se potom, kdy jsem je naučil s přírodou spolupracovat místo bojovat, srdečně rozloučili.

Kdybych vám položil otázku, kterých mužů v historii vědy si nejvíce vážíte, jistě by se vám na vašem seznamu objevilo jméno Luise Pasteura. Dovolit si namítat něco proti jeho objevu o původcích nemocí, tedy bacilech, je společensky tak nepřijatelné, jako pošpinění mateřství. A přece můj vlastní výzkum dokázal, že teorie bacilů neodhaluje celou pravdu a že pasterizace mléka zničí příliš z jeho výživné hodnoty. Protože vám bylo od dětství vtloukáno do paměti, že původcem nemoci jsou bacily, není snadné tuto filosofii opustit. Nepochybně jste také byli varováni před pitím nepasterizovaného mléka.

Již v roce 1883 John Shaw Billings, americká autorita v otázkách zdraví, prohlásil: "Je důležité si uvědomit, že pouhé včlenění bacilu do živého organismu nezaručuje jeho rozmnožování a vznik choroby. Je to stav, ve kterém se organismus již nachází a je za tento výsledek zodpovědný. Pasteurovo prohlášení, že vznik epidemie je podmíněn větším či menším počtem přítomných bacilů, je nutno považovat za unáhlené."

Louis Pasteur proti Antoinu Bechampovi – skutečné příčiny nemocí

Mnozí z lékařů lnou k teorii bacilů a nutnosti jejich vyhlazení pomocí drog. Poukazují na neštovice, záškrt...., což nelze popřít, ale přesto hlavní chronické choroby jako rakovina, srdeční potíže, cukrovka, kornatění cév, nemoci ledvin a jater se počtem výskytu zosminásobily.

Místo slepého následování Pasteura (jak činí mnoho odborníků) jsem si položil otázku: Je invaze tkáně z vnějšku, tedy baktérií a virem, tím jediným způsobem, kterým je lidská tkáň poškozena? Jakou roli zde hraje konstituce a prostředí, v němž se nalézá? Nenastal již čas, abychom rozšířili naše vědomosti a byli schopni odpovědět na tyto otázky? Je možné, že navzdory Pasteurově teorii bacily pouze nemoc doprovázejí, protože mají připraveny vhodné podmínky pro svou existenci, rozmnožování a bujení?

A tak, abych nalezl odpovědi na tyto otázky, vydal jsem se na jinou, časem a ignorancí zarostlou cestu. Jak jsem se po ní pomalu ubíral, zjistil jsem, že přede mnou byli i jiní, kteří již po ní již kráčeli.

Po pečlivém výzkumu mohu pevně prohlásit, že to nejsou baktérie a viry, které nemoc vyvolávají. Objeví se až později, kdy je člověk nemocen. V průběhu svých výzkumů a práce v laboratoři jsem zjistil, stále inspirován Hippocratem, který stejně věřil jako já, že nemoc je pouhým výsledkem vlivu špatného prostředí. Největší část prostředí kolem nás má chemickou podstatu. Je koncentrována okolo jídla konzumovaného jedincem a je jen přirozené, jestliže se nemoc dostaví, poukázat na to špatné a nepřírodní jídlo v jeho stravě.

Chemického odpočinku lze dosáhnout pouze odepřením jídla

Umožníme tak tělesným orgánům, aby se zbavily nahromaděného metabolického odpadu a tak se vyčistily.

Thomas Sydenham, nesoucí předzdívku "anglický Hippocrates", definoval celý koncept nemoci jedinou větou: "Nemoc", prohlásil, "není nic jiného, než pokus těla zbavit se morbidních látek".

Holandský lékař Hermann Boerhaave se s tímto plně ztotožňuje: "Nemoc je vyléčena jen pomocí Přírody, neutralizací a vyloučením smrtonosných látek". V době těsně před Luisem Pasteurem působil Robert Virchow, pionýr buněčné patologie. Věřil, že zdraví je záležitostí chemického složení a že toto složení je plně závislé na druhu jídel, požívaných jednotlivcem.

Skutečnost, že nemoc je výsledkem jedovatosti uvnitř pacientova těla, není pro něj příjemné zjištění. Teorie bacilu a jejich škodlivost je daleko lépe přijatelná, neboť je tím, na co lze tuto odpovědnost přesunout. Dává totiž možnost pacientovi se litovat jako oběť bezohledného nepřítele. A tak znovu a znovu vysvětluji svým pacientům:

"Tvoje bolest a mizérie jsou důsledkem tvých vlastních dietních zvyků a léků, které jsi v minulosti používal. Trpíš, protože jsi přeplněn jedovatým odpadem špatně zvolených pokrmů, plných chemikálií, které do tvého těla nepatří. Byl jsi sice přechodně uspokojen, ale to na úkor potřebné výživy a vitamínů. I když jsi zvolil správné jídlo, bylo tělo poškozeno nesprávnou přípravou. Například přílišným vařením, přepálenými tuky, škodlivými omáčkami a nálevy. Normální chemie tvého trávení je narušena nejen výše uvedeným, ale i nedostatkem pohybu a nesprávným způsobem života. Značně jedovaté látky, nalézající se v tvé krvi, poškodí filtry a vylučovací orgány, hlavně ledviny, játra, střeva a pokožku."

Zmíněné jedy jsou tedy tím nepřítelem a skutečnou příčinou nemocí. Musejí být odstraněny, má-li se tělo uzdravit. A tak skutečně platí, že nemoc je houževnatý pokus zbavit tělo obtěžujících jedů. Jedním z těch houževnatých pokusů je horečka. Rovněž jsou to ty destruktivní změny, ke kterým dochází v orgánech použitých k naléhavé a překotné eliminaci jedovatých látek z těla.

Nemoc, jak se mi jeví, je nepřirozený způsob eliminace. V důsledku snahy urychlit tento proces trpícího pacienta, jsem zjistil, že je nezbytné: úplné vynechání jídla, nebo vyloučení těch pokrmů, které toxicitu způsobují.

Když jsem hledal ten nejlepší způsob, jak eliminaci jedů z těla nemocného urychlit, zaměřil jsem svoji pozornost k žlázám s vnitřní sekrecí. Můj výzkum mě však upozornil i na další pole vlivů, které jsou způsobeny organickými a neorganickými přísadami v našich pokrmech. Tato povzbuzující vlastnost některých pokrmů a přísad je přímo spojena s reakcí žláz. Dovolte mi otázku: Kolik z vás je schopno začít svůj pracovní den bez šálku černé kávy, která vlastně není žádným jídlem. Kolik z vás je více či méně závislých na šálcích kávy o svačinách, aby se vám úspěšně podařilo "přežít" dopoledne? Je nepochybné, že ten šálek vonící kávy je vítán pro svou povzbuzující hodnotu. Pokud jste ještě mladí, zbavujete se jedovatých kyselin v kávě močí. Ale později, kdy ledviny v této schopnosti a své činnosti poleví, se tyto jedy usazují v těle kapka po kapce. A tak se dostaví únava, bolesti hlavy a deprese. A pak hurá k dalšímu šálku kávy, abychom úspěšně přečkali další den. Cítíte se lépe, schopni se světem bojovat, neboť bičujete své žlázy (většinou nadledvinky) k falešnému pocitu dobrého zdraví a elánu. Tento pocit "plný energie" je však nasazenou maskou. Jak dlouho, myslíte, můžete své žlázy bičovat?! Jen do té doby, než se nezadržitelně zničí.

V mých záznamech je mnoho případů vyléčení bolesti hlavy a epilepsie.

Bylo toho dosaženo odlehčením přílišného náporu na játra, která pak byla schopna plnit svoji funkci při čištění krve. Obnovila se tak harmonie mezi podvěskem mozkovým, štítnou žlázou a nadledvinkami. Zjistil jsem téměř u všech zmíněných případů, že migréna je vlastně druh alkoholického bolení hlavy. Toto prohlášení zřejmě mnohé udiví, zvláště ty, kteří migrénou trpí. Nejedná se o alkohol z nadměrného pití, ale o alkohol, který je vyráběn v žaludku samotného nemocného fermentací cukrů a škrobů, nalézajících se v potravě pacienta. Vyráběný alkohol v zažívacím traktu však obsahuje jedy a lze s klidem prohlásit za škodlivější, nežli ten v láhvi vodky.

Při léčení pacientů s migrénou jsem zjistil, že když byly odstraněny cukry a škroby z jejich stravy a zvýšeny určité přírodní protilátky, vyplavování jedů se velmi zlepšilo. Nemocní pak měli potíže velmi zřídka. Jejich vděčnost je pouze jednou z mnohých radostí, kterých se lékaři dostane při jeho lékařské praxi.

Ve Spojených státech byla ustanovena komise sledující chronické nemoci: V roce 1950 trpělo 28 miliónů Američanů chronickými chorobami. Další statistiky poukazují na to, že od roku 1950 se skutečný počet lidí, trpících chronickými chorobami zvýšil více, než byl celkový přírustek v populaci. Lékařská věda si je plně vědoma pravdivosti těchto čísel. Osobně jsem došel po mnoha letech trpělivého výzkumu k názoru, že nápor špatných životních zvyků, spoléhání na povzbuzující drogy, nesprávná dieta a špatné životní prostředí poškodily tělesné filtry a toxemie je přirozeným následkem, projevujícím se jako nemoc. Základní příčinou nemoci je tedy toxemie. Tento názor sahá až do prvopočátků lidstva. Je v rozporu s jiným názorem, že nemoci lze překonat silnými, nebezpečnými drogami - léky či riskantní chirurgií. Léčení této toxemie, jak vyplývá z mých slov v této knize, je velmi jednoduché. Není však dramatické a nedosáhne přes noc kýžených výsledků. Je však spolehlivé, bude-li pacient spolupracovat jak s přírodou, tak i s lékařem.

5. Trávení: první linie obrany proti nemoci

Chyby v dietě, jsou-li malé, se okamžitě neprojeví. Jen velké přestupky si vynutí velkou pokutu. Jak je jídlo odmítnuto, ukazují mnohé případy v mých záznamech. Vybral jsem náhodně jeden z nich.

Muž ve věku 42 let se účastnil večeře, kde se podávalo několik chodů mexické kuchyně s moučníkem "a la mode" na závěr. Jelikož tento muž neobědval, snažil se to dohonit právě večeří. V noci jej vzbudil nezřízený průjem. To znamená, že jeho tělo správně použilo první linii obrany... rychle se zbavilo ofenzivní míchaniny jídel. Když mě navštívil, jeho střeva byla zanícena touto gastronomickou extravagancí. Nařídil jsem klid na lůžku, užívat mléko s rozpuštěnými kvasnicemi jako jediný pokrm v následujících 48 hodinách. Jiné jídlo nepotřeboval, neměl ani hlad. Léky, jak jsem byl přesvědčen, mu mohly způsobit jen komplikace. Následovalo úplné uzdravení. "Přivodil jsem si to sám, já vím," přiznal, "již to nikdy neudělám."

Výrobci léků a ti, kteří vymýšlejí televizní reklamy, se zaměřují na naše trávicí ústrojí. Těch depotních medicinálních přípravků, pilulek a jídelních preparátů, které lze zhlédnout v různých obchodech! Ty nám mají odstranit zaručeně naše zažívací potíže? Američané ročně utratí milióny a milióny za tyto přípravky. Kdyby znali něco málo o chemii těla, pochopili by, co mají použít v první řadě. Proč si do těla vkládat neorganickou chemikálii, když téhož mohu dosáhnout organicky, jídlem?

6. Játra: druhá linie obrany proti nemoci

Zajímavý případ z mé kartotéky, s pohledem na ledvinové a jaterní poškození, se týká jednašedesátiletého muže. Když jsem jej viděl poprvé, ležel již dva roky v posteli s velkým otokem nohou a břicha. Jeho břicho bylo prostě ohromné. Nadledvinky však byly silné a aktivní. Nastávaly okamžiky, kdy jeho emoce předčily soudný rozum. Jeho moč se velmi podobala tmavé a husté melase, plné hnisu, albuminu a odpadů. Močil bez přestání po troškách. Krevní tlak byl 210/110. Tento pacient trpěl značnými dýchacími obtížemi, protože díky vodě v břišní dutině se neměly plíce kam roztáhnout. Ale byl to houževnatý člověk, plně odhodlaný se uzdravit. Naštěstí jeho svědomitá a milující 24letá dcera se o něj starala ve dne i v noci. Z toho, co jedl, vyplývalo, že si velmi liboval v těžkých škrobech a dortech na konci každého jídla.

Jeho dcera začala řídit jeho léčbu proti jeho vůli. Po dobu několika týdnů pil pouze ovocné šťávy. Provedl jsem mu punkci břicha a vypustil přes 20 litrů tekutiny. Když bylo břicho volné a měkké, mohl jsem již bez obtíží vyšetřit střevní kličky, játra a slezinu. Játra byla velikosti velkého pomeranče. Tvrdá a uzlovitá, což jsou příznaky cirhózy.

Po dobu své praxe jsem ještě neviděl, aby se takto postižený pacient uzdravil. Po třech týdnech zmizely otoky nohou, ale voda v dutině břišní se opět objevila. Moč měl světlou a zkouška na albumin byla pozitivní. Jeho dieta se skládala z lehce stravitelných bílkovin, vařené a syrové zeleniny a ovoce. Jeho oblíbené obilniny a sladkosti byly vyloučeny. Nelíbilo se mu to a proto protestoval. Po několika týdnech si však na tuto dietu zvyknul. Za půl roku byla již moč bez bílkoviny. Bylo však nutné provádět punkce břicha každý měsíc po celý rok a pokaždé se jednalo o 20 litrů tekutiny. Začal již pracovat na zahradě svého domu a kdykoliv byl unaven, odpočíval. Druhý rok jsem prováděl punkce již jen jednou za 2 měsíce a třetí rok každé 3 měsíce. Množství vypuštěné tekutiny činilo již jen 5 - 10 litrů, přičemž čtvrtý rok již punkce nebyly zapotřebí.

Vzhledem k tomu, že měl ochablé břišní svalstvo a proto hrozilo nebezpečí vzniku kýly, nabádal jsem jej k opatrnosti. Ostatní svalstvo však bylo ve vynikající kondici. Je pokožka byla vláčná, jemná a čistá. S něčím takovým jsem se ještě nesetkal. Jednoho dne však zvedl příliš těžký kámen. Zavolali mě za dva dny a já shledal uskřinutou pupeční kýlu. Následoval operace, po které se rychle zotavil.

Dnes, po dvanácti letech od začátku léčby, pracuje tento muž velice tvrdě, stará se i o zahrady svých sousedů. Je mu 73 let a je zcela bez obtíží, jeho játra jsou normální velikosti. Příznaky cirhózy vymizely.

Uvedl bych ještě případ 35letého muže. Trpěl extrémní slabostí, točením hlavy, nevolností, zvracením a nechutenstvím. Laboratorní testy potvrdily toxicitu jater. Byl zoufalý, trpěl nespavostí a vzbuzoval veškerý soucit. Nařídil jsem mu klid na lůžku po dobu 5 dnů a půst se zeleninovou polévkou. Za tu dobu se jeho funkce jater natolik obnovila, že byl schopen strávit i normální jídlo. Vysvětlil jsem mu, že jídlo a výživa nejsou jedno a totéž. Člověk není živ jídlem, které pozřel, ale jen tou jeho částí, kterou dokáže využít a asimilovat.

Játra jsou tedy hlavním orgánem detoxikace organismu. Můžeme je přirovnat k čaroději, který provádí svá chemická kouzla s tichou efektivností. Nebo k sítu, které propustí jen to, co může vniknout do krevního oběhu. Pokud budou játra plnit svou funkci, zůstane i krev čistá. Dojde-li k jejich onemocnění, zůstanou jedy v krevním oběhu, poškodí se i vzdálené orgány a části těla natolik, že může nastat i smrt.

7. Žlázy s vnitřní sekrecí: třetí linie obrany proti nemoci

Každý z Vás již viděl člověka s onemocněním štítné žlázy, zvaným "vole" (struma). Příkladem je 58letá žena, která si stěžovala na nesmírnou slabost, pocení, bušení srdce, vystouplé oči a otoky nohou. Je to klasický příklad nadměrné funkce štítné žlázy s následnou toxemií celého těla. Jako i v ostatních případech dochází k vyléčení nemoci odstraněním jedu neutralizací. Tyto případy jsou komplikované a vyžadují dlouhý pobyt na lůžku. Díky nadměrné aktivitě štítné žlázy, která urychluje katabolismus, je základem léčby neutralizující dieta a naprostý klid. Složení diety je určeno kondicí pacienta a stavem jeho zažívacího traktu. V tomto případě se jednalo o dobu 6 týdnů. Dieta se skládala ze syrového, nepasterizovaného mléka, vařené a syrové zeleniny s minimálním obsahem škrobu. množství mléka záviselo na denní kondici pacientky. Výsledkem bylo vyléčení.

Dalším příkladem je současný pacient. Jedná se o 44letého muže, který po dobu osmi měsíců před návštěvou mé ordinace téměř nespal. Jeho štítná žláza hrdinně bojovala ve snaze pomoci poškozeným játrům. Trpěl značnými nervovými poruchami. Po čtyřech dnech diety se zeleninovým odvarem byl opět schopen spánku a jeho stav se začíná lepšit.

Chtěl bych zdůraznit, že eliminace jedů z těla je značně závislá na stavu žláz s vnitřní sekrecí. Aktivitou štítné žlázy je ovlivněno vylučování jedů pokožkou a sliznicemi. Jsou-li silnější nadledvinky, probíhá eliminace ledvinami a střevem. Může také dojít k začlenění jedu do metabolických procesů oxidace v játrech, které se projeví zvýšenou teplotou či horečkou.

Schopnost žláz s vnitřní sekrecí tělu pomáhat je závislá na dvou faktorech: dědičnosti a jejich stavu po chemickém a citovém rozrušení. Příliš časté použití stejných cest eliminace v kritických momentech způsobí zakrnění a jejich degeneraci. Konečným důsledkem může být i vyčerpání samotných žláz.

Nepřekračuje-li člověk hranice správné životosprávy určené přírodou, pak játra, pracující jako "druhá linie obrany", jsou schopna udržet tělní tkáně čisté. Za těchto "utopistických" podmínek by byl vznik choroby nemožný. Jinými slovy by byl takovýto jedinec zcela imunní vůči všem nemocem.

8. Ty .... Očima lékaře

Moji ordinaci denně navštěvují pacienti různého vzhledu a charakteru. Zkušenému lékaři nabízí pacientův vzhled mnoho ke správnému určení diagnózy, ještě než nemocný promluví. Každý pacient vlastní něco nepopsatelného, co jej odlišuje od ostatních. Naše těla se vzájemně liší i chemickým složením. Uspořádání jednotlivých bílkovin našeho těla způsobuje, že neexistují dva úplně stejní jedinci.

Lékaři se stále snaží najít metodu klasifikace pacientů, která by jim usnadnila diagnostiku i terapii. Ale přepracovaných lékařů, kteří raději vypisují recepty na "kaloricky chudou dietu" pro své obézní nemocné je stále dost. Ignorují přitom jejich individualitu. Mnozí lékaři mě žádali: "Prosím, poraď mi dietu, vhodnou pro případ migrény," nebo "Slyšel jsem, že jsi objevil dietu, která léčí artritidu. Jaké jídlo dáváš diabetikům, že si nemusejí píchat inzulin? Co doporučuješ na léčbu rakoviny, vředu atd. atd...."

Na tyto otázky odpovídám: "Univerzální dieta neexistuje! Ukaž mi svého pacienta a dovol mi ho vyšetřit. Teprve potom jsem schopen určit vhodnou dietu." Dieta "od boku" se svou hodnotou rovná nevědeckým závěrům různých šarlatánů, kteří připisují zázračné účinky různým kombinacím jídel, koření a velmi draze je prodávají.

To, že univerzální dieta neexistuje, je důvod, proč se tato kniha musí udržet všeobecný ráz. Nebylo by správné ji považovat za předpis na jednotlivé nemoci. Lékařství nelze praktikovat podle knihy, ale pouze vyšetřením, laboratorními rozbory,....Po rozhovoru s nemocným a potřebných testech lze zvážit situaci a rozhodnout, jedná-li se o toxicitu jeho systému. V kladném případě předepíši dietu na neutralizaci jedu. Je-li z těla eliminován, je třeba začít s jeho posílením a rehabilitací. To lze uskutečnit několika způsoby, které záleží na jeho tělesném stavu a charakteru toxemie. Abych jej mohl vyléčit, musím se na něj dívat jako na individualitu. Vkročí-li pacient do ordinace, neuvědomuje si, že již jeho samotný vzhled, chování a mimika lékaři - naturopatovi napoví, o jakou chorobu se jedná.

Jednoho dne přišla do mé ordinace vystrašená žena. Přivedla s sebou dýchavičného muže, který se sotva ploužil. Byl zrudlý námahou a vyčerpáním. Rychle jsme ho položili na vyšetřovací lehátko, aby se mu ulevilo a lépe dýchalo. Řekl mi, že za mnou jeli 65 mil až ze vzdálené Pasadeny.

Můj nový pacient byl jedním z manažerů velké tiskařské společnosti, která zaměstnávala 1100 lidí. Jeho zdraví bylo vždy vynikající. Před rokem však onemocněl a své léčení svěřil do rukou 18 prominentních lékařských specialistů, kteří jej neúspěšně zachraňovali po 4 měsíce. Prvním příznakem nemoci byl zánět spojivek. Následoval zápal plic, který byl léčen antibiotikem Aureomycinem. Druhý den léčby se mu objevila v ústech citlivá vyrážka, doprovázená otokem rtů a hrdla. Měl značné bolesti, pocit slabosti a dušnosti. V této fázi byl převezen do hlavní memoriální nemocnice. Lékaři nad ním kroutili hlavami, zda se jedná o erytema multiforme, formou kožní nemoci, nebo puchýřnaté onemocnění sliznic a pokožky, zvané pemphigus. Čtyři měsíce byl léčen hormonálními přípravky, výtažky z nadledvinek. Bolesti v krku ustaly a upravilo se polykání. Léky dostával v osmihodinových intervalech. Zakrátko se dostavily poruchy srdečního rytmu - fibrilace. Lékaři změnili způsob aplikace kortizonu do injekcí a tabletek. Dávky léků byly tak vysoké, že pacient získal tzv. Cishingův syndrom, který je způsoben nadměrným množstvím hydrocortizonu v krvi. Změnily se mu rysy v obličeji, který připomínal měsíc v úplňku, a mezi lopatkami se mu objevil tukový hrb. Smutné bylo, že původní choroba na tuto léčbu nereagovala. Nepomohla ani aplikace gamaglobulinu a stav se dále zhoršoval. Prognóza nemoci byla smrtelně vážná, protože hrozila slepota. Ceny léků dosahovaly astronomických čísel.

V tomto stavu se objevil paciet v mé ordinaci.

Vyšetřením jsem zjistil výrazný otok obličeje způsobený zadržováním tekutin v těle, překrvení očních spojivek. Rty, ústa a hrdlo byly pokryté boláky, které mu znemožňovaly polykat. Při podrobném vyšetření jsem se pozastavil nad tvarem jeho uší. Dobře vyvinuté, silné laloky mluvily o typu adrenálním. To mi napovědělo mnoho i o jeho játrech. Podaří-li se mi zlepšit funkci jater a neutralizovat toxemii, zvýší se naděje na jeho uzdravení. Štítná žláza a podvěsek mozkový hrdinně bojovaly spolu s poškozenými játry.

Množství zadržené vody v jeho těle bylo značné. Měl nadbytek červených krvinek, které neplnily svoji funkci, a oxidace tkání vázla. Také ony byly zaplaveny všemi těmi léky, které užíval, a pro kyslík v nich již nebylo místo. Při vyšetření břicha jsem zjistil zvětšená, prosáklá játra. Měl zvýšený krevní tlak. Rozhodl jsem se, že přítomná toxemie je tím nejzávažnějším problémem a musí být odstraněna nejdříve.

Vředy v ústech byly důsledkem snahy organismu eliminovat jedy z těla sliznicí úst a krku. Tato situace byla ovlivněna činností štítné žlázy. Nadledvinky, vybičované kortikoidy, usilovaly o vyloučení jedů ledvinami, játry a střevem. Adrenalin svým působením zvyšoval krevní tlak a ohrožoval nemocného nebezpečím srdečního selhání.

"Vaše uzdravení závisí na schopnosti vašeho těla zbavit se všech jedů, pozřených léků i výsledků špatného trávení," oznámil jsem nemocnému. "Nejdříve se pokusíme povzbudit játra. Je nutné jim poskytnout maximální odpočinek. Je nutné dodržet klid na lůžku, přísnou dietu zeleninových šťáv a polévek. Nepotřebné krvinky musejí být tělem zničeny a jejich jedy vyloučeny. Tím se uleví játrům i slezině a trávení se podstatně zlepší. Uvědomte si, prosím, význam mých slov. Budete-li dodržovat mé pokyny, úspěch se jistě dostaví."

"Budu moci přestat s těmi léky?" zeptal se mě.

"Nikoliv... v důsledku špatného stavu vašeho srdce to zatím není možné," odpověděl jsem.

Za krátkou dobu jsem mohl s radostí pozorovat ústup těch nejtěších příznaků. Po měsíci jsme přidali ovoce a ovocné šťávy, čerstvé kozí mléko. Pacient ochotně spolupracoval. Beznaděj a strach ze smrti zmizely a on se cítil mnohem lépe.

Bylo třeba začít snižovat dávky léků. Týden po týdnu jsme je snižovali a pečlivě sledovali odezvu srdce. Snížením dávek léků bylo srdce méně stimulováno a také látková výměna ve tkáních se zpomalila. Proto jsme dávky snižovali po řadu měsíců. Postupně zmizel měsícovitý obličej i tukový hrb mezi lopatkami.

Zvyšoval jsem dávky ovoce a kozího mléka. Přirozeně, že uzdravení bylo dlouhodobou záležitostí. Trvalo to celých jedenáct měsíců, než se upravila nadměrná kyselost tkání, barva moči i stolice.

Dieta, kterou jsem předepsal nemocnému, se skládala z těchto potravin:

Snídaně:

  • pšeničný nebo celozrný chléb
  • 125 ml kozího mléka
  • 4 dušené švestky

Svačina:

  • 250 ml kozího mléka

Oběd:

  • 200 ml zeleninové polévky
  • 500 g vařených bobů
  • 1 krajíc bílého chleba s máslem
  • 250 ml kozího mléka

Svačina:

  • 250 ml kozího mléka

Večeře:

  • 200 ml zeleninové polévky
  • 500 g vařených bobů
  • 1 krajíc bílého chleba s máslem
  • 250 ml kozího mléka

Po této dietě se nemocný úplně uzdravil. Vředy v ústech vymizely a zrak se zlepšil. Je v lepší kondici než byl před nemocí, věnuje se práci kolem svého domu i rekreačnímu sportu. Výsledky vyšetření jeho srdce, krevního tlaku, rovnováha žláz s vnitřní sekrecí, jakož i rozbor moči a žluči se dostaly do normálu. Funkce jater je rovněž dobrá, bez patologických příznaků. Dodržuje výše uvedenou dietu.

Henry G. Bieler, M.D.
Capistrano Beach, 1965

Výňatky z knihy

V další části knihy jsou rozebrány způsoby, jakými se naše tělo podíli na boji proti nemoci.

Tato kniha vyšla v USA v roce 1965.

MUDr. Henry Bieler si přál, aby se s jeho poznatky a výsledky praxe seznámilo co nejvíce trpících lidí, jejichž léčení ortodoxními metodami selhalo

Každá nemoc je způsobena narůstající jedovatostí lidského organismu.

Více úžasný:

MUDr. Henry Bieler

Cílem správné medicíny je předcházení nemocí a prodloužení zdravé dlouhověkosti. Ideálem medicíny je odstranit mít potřebu lékaře.

MUDr. William J. Mayo

 

ROZHOVOR S MUDr. SOŇOU PEKOVOU, Ph.D. - 8. červenec 2021

Globalisty cenzurované video nově na svobodném kanálu

 

KLINICKÉ TESTY LÉKŮ - PODVOD

DOKUMENT ČT 2

BYZNYS V BÍLÝCH PLÁŠTÍCH

 

 

TŘI UNIKÁTNÍ EXTRAKTY

Z DUANWOOD RED REISHI

          EXTRAKT                 SPÓR

Nejsilnější extrakt z REISHI na českém trhu!!!100% spórový prášek z Duanwood Red Reishi!!!

 

TRITERPEN MAX

Extrakt s vysokým obsahem triterpenoidů. Více než 20 triterpenoidů%!

ZDE ROSTE NEJÚČINNĚJŠÍ REISHI

DUANWOOD RED REISHI

zdroj výše nejúčinnějších extraktů

Video z návštěvy Čechů u pěstitelů Duanwood Red Reishi v Číně, v horské oblasti Jiangshan

 

FAKTA O REISHI,

MYKOLOGIE, HISTORIE, PĚSTOVÁNÍ, ÚČINNÉ LÁTKY, JAK JE TO S JEJÍ KVALITOU?

 

 

 

 CORDYCEPS, EXTRA SILNÝ

NEJVYŠŠÍ MNOŽSTVÍ ÚČINNÝCH LÁTEK

Nejsilnější Cordyceps na českém trhu!!!

100% Sibiřská Čaga
Betaglucan MaxCellHlíva ústřičná

 

 

MUDr. Ludmila Eleková: Vakcíny brzdí vývoj. Dříve děti mluvily souvisle od 2 let a dnes? Katastrofa! (1:58:35)

DOKUMENT ČT 2

ŠKODLIVOST MOBILNÍCH SÍTÍ

ZAČNĚTE U SEBE

ZÁKLADEM ZDRAVÍ JE PREVENCE S NÁVRATEM K PŘÍRODĚ

Doporučuji:

každé ráno cca 30 minut před snídaní

vypít cca 4 dcl vlažné čisté pramenité vody s citrónem (můžete přidat až půl lžičky jedlé sody) a pro posílení imunity a energie můžete použít dvojitý extrakt (1-2 kapsle) z

  a nejdříve po 15 minutách:

případně nejen pro psychiku:

pro střevo kvalitní probiotika:

  • kysané zelí, které si sami jednoduše vyrobíte POUZE VY! Pozor na "BRUSELSKÉ" kysané zelí! S éčkama

___________________________________________________

Předpokládané trendy v užívání vitamínů a dalších doplňků stravy v roce 2021 ZDE

 

 

KNIHA

NACISTICKÉ KOŘENY "BRUSELSKÉ EU"

 MUDr. Matthias Rath, Paul Anthony Taylor, Aleksandra Niedzwiecki a August Kowalczyk

v češtině je možno knihu přečíst online zde

Co jste už vždycky chtěli vědět o ‘bruselské EU’ - Ale nikdo se neodvážil vám o tom říci!

 

             TEST

BARVOSLEPOSTI

 

JAREK NOHAVICA

ZADEK JAK ŽOK

A přece nakonec - ÚSPĚŠNÁ LÉČBA

 

 

ROK SI NIČÍME IMUNITU,

možná i proto je tolik nemocných, říká česká vědkyně, vedoucí týmu Centra buněčného a tkáňového inženýrství FN u sv. Anny...

doc. RNDr. Irena Koutná, Ph.D.

 

Jak platné v roce 2020 - 2021

 

PROTESTSONG

V DLOUHÉM ZATMĚNÍ

Ilona Czáková, Roman Horký a KAMELOT

(Oficiální videoklip - Premiéra: 1. 12. 2020)

Do této písně jsme vložili naše srdce a nevymyté mozky