Rafinované obiloviny jsou velmi nezdravé, ale celozrnné obiloviny mají řadu zdravotních výhod

Ing. Zdeněk Rozehnal

Obiloviny jsou největším zdrojem energie v potravinách na světě, přičemž se nejčastěji celosvětově konzumují tři druhy: pšenice, rýže a kukuřice. Navzdory široké spotřebě jsou zdravotní účinky těchto obilovin poměrně kontroverzní.

Někteří lidé se domnívají, že jsou nezbytnou součástí zdravé stravy, zatímco jiní si myslí, že škodí. Navíc někteří odborníci na zdraví se však domnívají, že bychom se měli obilovinám co nejvíce vyhýbat.

S rostoucí popularitou paleo stravy, která obiloviny vylučuje, se nyní lidé po celém světě vyhýbají obilovinám, protože se domnívají, že jsou nezdravé.

Jak už to tak ve výživě bývá, na obou stranách jsou dobré argumenty.

Co jsou obiloviny?

Obilná zrna (nebo jednoduše zrna) jsou malá, tvrdá a jedlá suchá semena, která rostou na travnatých rostlinách zvaných obiloviny, přičemž ve většině zemí jsou základní potravinou a celosvětově poskytují zdaleka nejvíce energie než jakákoli jiná skupina potravin.

Obiloviny hrály v historii lidstva významnou roli a obilnářství je jedním z hlavních vymožeností, které podpořily rozvoj civilizace. Lidé je konzumují a používají je také ke krmení a výkrmu hospodářských zvířat. Obiloviny se pak mohou zpracovávat na různé potravinářské výrobky.

Dnes se nejčastěji pěstují a konzumují obiloviny jako pšenice, rýže a kukuřice. Mezi další obiloviny, které se konzumují v menším množství, patří ječmen, oves, čirok, proso, žito a několik dalších.

Dále existují také potraviny zvané pseudocereálie, které technicky vzato nejsou obilovinami, ale připravují se a konzumují jako obiloviny. Patří mezi ně quinoa a pohanka.

Shrnutí:

• Obiloviny jsou jedlá suchá semena rostlin, kterým se říká obiloviny. Poskytují celosvětově více energie než jakákoli jiná skupina potravin. Nejčastěji konzumovanými obilovinami jsou pšenice, rýže a kukuřice.

Celá zrna versus rafinovaná zrna

Stejně jako většina ostatních potravin, ani všechny obiloviny nejsou stejné. Je důležité rozlišovat mezi celými a rafinovanými obilovinami.

Celé zrno se skládá ze 3 hlavních částí (1, 2):

• Otruby: Tvrdá vnější vrstva zrna. Obsahuje vlákninu, minerální látky a antioxidanty.
• Klíčky: Zrno, které je tvořeno zrny, které se skládají ze dvou částí: 1: Jádro bohaté na živiny, které obsahuje sacharidy, tuky, bílkoviny, vitaminy, minerály, antioxidanty a různé fytonutrienty. Klíček je zárodek rostliny, část, ze které vzniká nová rostlina.
• Endosperm: Největší část zrna obsahuje převážně sacharidy (ve formě škrobu) a bílkoviny. Z rafinovaného zrna jsou odstraněny otruby a klíček a zůstává pouze endosperm (3).

Některá zrna (např. oves) se obvykle konzumují celá, zatímco jiná se obvykle konzumují rafinovaná.

Mnoho obilovin se většinou konzumuje poté, co byly rozemlety na velmi jemnou mouku a zpracovány do jiné podoby. Patří sem například pšenice.

Mějte na paměti, že označení celých zrn na obalech potravin může být velmi zavádějící. Tato zrna byla často rozemleta na velmi jemnou mouku a měla by mít podobné metabolické účinky jako jejich rafinované protějšky.

Příkladem jsou průmyslově zpracované snídaňové cereálie, jako jsou "celozrnné". Tyto potraviny nejsou zdravé, i když mohou obsahovat malé množství (rozemletých) celých zrn.

Shrnutí:

• Celé zrno obsahuje otruby a klíčky, které poskytují vlákninu a řadu důležitých živin. Z rafinovaných zrn byly tyto výživné části odstraněny a zůstal pouze endosperm s vysokým obsahem sacharidů.

Některá celá zrna jsou vysoce výživná

Zatímco rafinovaná zrna jsou chudá na živiny (prázdné kalorie), o celých zrnech to neplatí. Celá zrna mají obvykle vysoký obsah mnoha živin, včetně vlákniny, vitaminů skupiny B, hořčíku, železa, fosforu, manganu a selenu (4, 5).

Záleží také na druhu zrna. Některá zrna (např. oves a celá pšenice) jsou plná živin, zatímco jiná (např. rýže a kukuřice) nejsou příliš výživná, a to ani v celé formě.

Mějte na paměti, že rafinované obiloviny jsou někdy obohaceny o živiny, jako je železo, kyselina listová a vitaminy skupiny B, aby nahradily některé živiny, které se ztratily během zpracování (6).

Shrnutí:

• Rafinované obiloviny jsou na živiny chudé, ale některé celozrnné obiloviny (např. oves a pšenice) obsahují mnoho důležitých živin.

Rafinované obiloviny jsou velmi nezdravé

Rafinovaná zrna jsou jako celá zrna, jen z nich byly odstraněny všechny dobré látky. Zůstane jen vysoce kalorický endosperm s vysokým obsahem sacharidů, spoustou škrobu a malým množstvím bílkovin.

Vláknina a živiny byly odstraněny, a proto se rafinované obiloviny řadí mezi "prázdné" kalorie.

Protože byly sacharidy odděleny od vlákniny a možná i rozemlety na mouku, jsou nyní snadno přístupné trávicím enzymům. Z tohoto důvodu se rychle rozkládají a při konzumaci mohou vést k rychlému zvýšení hladiny cukru v krvi.

Když jíme potraviny s rafinovanými sacharidy, cukr v krvi nám rychle stoupá a brzy poté opět klesá. Když hladina cukru v krvi klesne, dostaneme hlad a chuť na jídlo (7).

Četné studie ukazují, že konzumace těchto typů potravin vede k přejídání, a může tak způsobovat přibývání na váze a obezitu (8, 9).

Rafinované obiloviny jsou také spojovány s řadou metabolických onemocnění. Mohou vyvolávat inzulinovou rezistenci a jsou spojovány s cukrovkou 2. typu a srdečními chorobami (10, 11, 12).

Z výživového hlediska není na rafinovaných obilovinách nic pozitivního, protože mají nízký obsah živin, jsou tučná a škodlivá a většina lidí jich jí příliš mnoho.

Bohužel většina obilovin, které lidé přijímají, pochází z rafinovaných druhů. Jen velmi málo lidí v západních zemích jí významné množství celozrnných obilovin.

Shrnutí:

• Rafinované obiloviny obsahují velké množství sacharidů, které se velmi rychle tráví a vstřebávají, což vede k rychlému zvýšení hladiny cukru v krvi a následnému hladu a chuti na jídlo. Jsou spojovány s obezitou a mnoha metabolickými chorobami.

Celozrnné obiloviny mají řadu zdravotních výhod

Celozrnné potraviny jsou vždy vhodnější než zpracované potraviny. Obiloviny nejsou výjimkou. Celá zrna mají obvykle vysoký obsah vlákniny a různých důležitých živin a nemají stejné metabolické účinky jako rafinovaná zrna.

Realita je taková, že stovky studií spojují konzumaci celých zrn s nejrůznějšími příznivými účinky na zdraví (13, 14, 15):

• Dlouhověkost: Studie z Harvardu ukázaly, že lidé, kteří jedli nejvíce celozrnných obilovin, měli o 9% nižší pravděpodobnost úmrtí během sledovaných období, přičemž úmrtnost na srdeční choroby se snížila o 15% (16).
• Obezita: Ti, kteří jedí více celozrnných obilovin, mají nižší riziko obezity a mají tendenci mít méně břišního (viscerálního) tuku (17, 18, 19, 20).
• Cukrovka 2. typu: Lidé, kteří jedí více celozrnných výrobků, mají nižší riziko, že se stanou diabetiky (21, 22, 23).
• Srdeční onemocnění: Lidé, kteří jedí více celozrnných výrobků, mají až o 30% nižší riziko srdečních onemocnění, která jsou největším zabijákem na světě (24, 25, 26, 27).
• Rakovina tlustého střeva: V jedné studii byly 3 porce celozrnných obilovin denně spojeny s o 17% nižším rizikem vzniku rakoviny tlustého střeva. Mnoho dalších studií zjistilo podobné výsledky (28, 29, 30).

Vypadá to působivě, ale mějte na paměti, že část těchto studií je pozorovacího charakteru. Nemohou prokázat, že celozrnné obiloviny způsobily snížení rizika onemocnění, pouze to, že lidé, kteří jedli celozrnné obiloviny, měli menší pravděpodobnost, že jimi onemocní.

Na druhé straně existují také kontrolované studie (skutečná věda), které ukazují, že celá zrna mohou zvýšit pocit sytosti a zlepšit mnoho zdravotních ukazatelů, včetně markerů zánětu a rizika srdečních onemocnění (31, 32, 33, 34, 35, 36, 37).

Shrnutí:

• Četné studie ukazují, že lidé, kteří jedí nejvíce celozrnných obilovin, mají nižší riziko obezity, srdečních onemocnění, cukrovky, rakoviny tlustého střeva a mají tendenci žít déle. To je podloženo údaji z kontrolovaných studií.

Některé obiloviny obsahují lepek, který mnoha lidem způsobuje problémy

Lepek je bílkovina, která se nachází v obilovinách, jako je pšenice, špalda, žito a ječmen, přičemž mnoho lidí trpí nesnášenlivostí lepku. Patří mezi ně lidé s celiakií, závažným autoimunitním onemocněním, i lidé s citlivostí na lepek (38).

Celiakií trpí 0,7-1% lidí, zatímco čísla u citlivosti na lepek se pohybují mezi 0,5-13%, většinou kolem 5-6% (39, 40).

Celkově je tedy na lepek citlivých pravděpodobně méně než 10% populace. Jedná se o vážně závažné onemocnění připisované pouze jedné potravině (pšenici).

Některé obiloviny, zejména pšenice, mají také vysoký obsah FODMAPs, což je typ sacharidů, které mohou u mnoha lidí způsobovat zažívací potíže (41, 42).

Nicméně to, že lepek způsobuje mnoha lidem problémy, neznamená, že "obiloviny" jsou špatné, protože mnoho jiných celozrnných potravin lepek neobsahuje. Patří sem rýže, kukuřice, quinoa a oves (oves musí být pro pacienty s celiakií označen jako "bezlepkový", protože při zpracování se do něj někdy přimíchá stopové množství pšenice).

Shrnutí:

• Lepek, bílkovina obsažená v několika obilovinách (zejména v pšenici), může způsobovat problémy lidem, kteří jsou na něj citliví. Existuje však mnoho jiných obilovin, které lepek přirozeně neobsahují.

Obiloviny mají vysoký obsah sacharidů a zpravidla nejsou vhodné pro diabetiky

Obiloviny mají velmi vysoký obsah sacharidů. Z tohoto důvodu mohou způsobovat problémy lidem, kteří nesnášejí velké množství sacharidů ve stravě. To platí zejména pro diabetiky, kterým se obvykle velmi dobře daří při nízkosacharidové dietě (43).

Když diabetici jedí hodně sacharidů, jejich hladina cukru v krvi prudce stoupá, s výjimkou případů, kdy užívají léky (např. inzulín), které ji snižují.

Lidé, kteří mají inzulinovou rezistenci, metabolický syndrom nebo cukrovku, se proto mohou chtít vyhnout obilovinám, zejména těm rafinovaným.

Ne všechny obiloviny jsou však v tomto ohledu stejné a některé z nich (například oves) mohou být dokonce prospěšné (44, 45).

Jedna malá studie ukázala, že každodenní konzumace ovesných vloček snižuje hladinu cukru v krvi u diabetiků a snižuje potřebu inzulínu o 40% (46).

Ačkoli vyhýbat se všem obilovinám může být pro diabetiky dobrý nápad (kvůli sacharidům), celozrnné obiloviny jsou přinejmenším "méně špatné" než rafinované obiloviny (47).

Shrnutí:

• Obiloviny mají vysoký obsah sacharidů, takže jsou nevhodné pro lidi, kteří drží nízkosacharidovou dietu. Diabetici nemusí snášet velké množství obilovin, protože obsahují velké množství sacharidů.

Obiloviny obsahují antinutrienty, ale je možné je odbourat

Jedním z častých argumentů proti obilovinám je, že obsahují antinutrienty (48).

Antinutrienty jsou látky v potravinách, zejména rostlinách, které narušují trávení a vstřebávání jiných živin. Patří sem kyselina fytová, lektiny a řada dalších. Kyselina fytová může vázat minerální látky a bránit jejich vstřebávání a lektiny mohou způsobit poškození ve střevech (49, 50).

Je však důležité mít na paměti, že antinutrienty nejsou specifické jen pro obiloviny. Nacházejí se také ve všech druzích zdravých potravin, včetně ořechů, semen, luštěnin, hlíz a dokonce i ovoce a zeleniny. Pokud bychom se vyhýbali všem potravinám, které obsahují antinutrienty, nezbylo by nám toho k jídlu mnoho.

Každopádně tradiční metody přípravy, jako je namáčení, klíčení a kvašení, mohou většinu antinutrientů zlikvidovat (51, 52, 53).

Bohužel většina dnes konzumovaných obilovin těmito metodami zpracování neprošla, takže v nich může být značné množství antinutrientů.

Přesto skutečnost, že potravina obsahuje antinutrienty, neznamená, že je pro vás špatná. Každá potravina má svá pro a proti a výhody skutečných, plnohodnotných potravin obvykle daleko převyšují škodlivé účinky antinutrientů.

Shrnutí:

• Stejně jako jiné rostlinné potraviny obsahují i obiloviny antinutrienty, jako je kyselina fytová, lektiny a další. Ty lze zlikvidovat metodami přípravy, jako je namáčení, klíčení a kvašení.

Některé bezobilné diety mají silné zdravotní účinky

Bylo provedeno několik studií o dietách, které neobsahují obiloviny. Patří sem nízkosacharidová strava a paleo strava. Paleo dieta se obilovinám zásadně vyhýbá, ale nízkosacharidová dieta je kvůli obsahu sacharidů vylučuje.

Mnoho studií o nízkosacharidové i paleo dietě ukázalo, že tyto diety mohou vést ke snížení hmotnosti, redukci břišního tuku a výraznému zlepšení různých zdravotních ukazatelů (54, 55, 56).

Tyto studie obvykle mění mnoho věcí najednou, takže nelze říci, že zdravotní přínosy způsobilo pouze odstranění obilovin. Jasně však ukazují, že strava nemusí obsahovat obiloviny, aby byla zdravá.

Na druhé straně máme mnoho studií o středomořské stravě, která zahrnuje obiloviny (většinou celé). Středomořská strava také způsobuje významné zdravotní benefity a snižuje riziko srdečních onemocnění a předčasného úmrtí (57, 58).

Podle těchto studií mohou být obě diety, které zahrnují i vylučují obiloviny, slučitelné s vynikajícím zdravím.

Shrnutí:

• Mnoho studií o nízkosacharidové a paleo dietě ukázalo, že tyto diety mohou vést ke snížení hmotnosti, redukci břišního tuku a výraznému zlepšení různých zdravotních ukazatelů.

Závěr

Stejně jako u většiny věcí ve výživě i zde platí, že vše závisí zcela na jednotlivci. Pokud máte rádi obiloviny a cítíte se při jejich konzumaci dobře, pak se nezdá, že by existoval nějaký dobrý důvod, proč se jim vyhýbat, pokud jíte převážně celozrnné potraviny.

Na druhou stranu, pokud vám obiloviny nechutnají nebo se po nich necítíte dobře, pak není na škodu se jim také vyhýbat, protože obiloviny nejsou nezbytné a není v nich žádná živina, kterou byste nemohli získat z jiných potravin.

Nakonec, pro někoho jsou obiloviny dobré, pro někoho ne.

Pokud vám obiloviny chutnají, jezte je. Pokud vám nechutnají nebo se po nich cítíte špatně, vyhněte se jim. Je to tak jednoduché.

CHRAŇTE SI HEMATOENCEFALICKOU BARIÉRU

Skutečný důvod, proč je pšenice toxická – hlavním důvodem není lepek ani šlechtění

Sarah, Healthy Home Economist

Zmatení rodiče se diví, proč u jejich dětí někdy nastane autoimunní reakce po konzumaci pečiva a jindy ne. Důvodem je skutečnost, že není pšenice jako pšenice, a dokonce to nesouvisí s tím, o jaký druh pšenice se jedná, ani to, zda obsahuje lepek nebo ne. Problém tkví v něčem úplně jiném.

Důvodem je skutečnost, že není pšenice jako pšenice, a dokonce to nesouvisí s tím, o jaký druh pšenice se jedná, ani to, zda obsahuje lepek nebo ne. Problém tkví v něčem úplně jiném.

Příběhy jsou už příliš časté, než abychom je mohli ignorovat

Já sama jsem se dlouho divila proč u nás doma může můj manžel jíst mnou připravené pečivo, ale když sní v restauraci jediný rohlík zažívá zažívací potíže.

Se pšenicí, o které široká veřejnost neví téměř nic, očividně něco není v pořádku.

Problém sahá daleko za pojmy „organická“ či „neorganická“, „lepek“ či „hybridní pšenice“

To z toho důvodu, že tatáž běžná pšenice nevyvolává žádné symptomy u osob, které konzumují pšeničné výrobky v jiných městech, zemích či v rozdílných částech světa.

Co se tedy stalo s pšenicí?

Poměrně dlouhou dobu jsem měla podezření, že pšenice hlavně z USA je nepochybně geneticky modifikovaná. Stále častěji se však objevuje i v jiných zemích, dokonce i tam, kde není pěstování GM povoleno. Zodpovědné jsou za to exporty ať už přímo pšenice nebo mouky, případně výrobků z ní.

Geneticky modifikovaná pšenice, která se nenápadně vkradla do potravinářského průmyslu, se zdála být jediným smysluplným vysvětlením různých zkušeností, o kterých jsem slyšela. Přemýšlela jsem, že příčinou nemůže být lepek či hybridní pšenice, protože lepek i hybridní pšenice se konzumovaly už tisíce let.

Jednoduše, nedávalo smysl, aby toto bylo důvodem, proč má najednou za posledních 5-10 let tolik lidí obecně problémy s lepkem a konzumací pšeničných výrobků.

Skutečná příčina toxicity pšenice

Konečně jsem přišla na odpověď, když jsem byla na večeři s jedním známým, který má velmi dobré zkušenosti s procesem zpracování pšenice. Začala jsem sama zkoumat problematiku pšenice, a zcela upřímně, z mých zjištění jsem zůstala šokovaná.

Dobrou zprávou je, že důvodem, proč se stala pšenice v poslední době tak toxickou, není její genetická modifikace, jak jsem se původně obávala (díky Bohu!). No špatnou zprávou je, že problém spočívá ve způsobu žně pšenice běžnými zemědělci.

Předtím, než si to přečtete, bych vám radila raději si sednout. Zažila jsem lidi, kteří se po vyslechnutí informací o sklizni pšenice rozplakali hrůzou.

Sklizeň pšenice je doslova hrůza

Podle protokolu o sklizni pšenice se pšeničné pole několik dní před sklizní kropí herbicidním přípravkem Roundup. Proč? Protože vysušená, mrtvá pšenice méně opotřebovává kombajny a zemědělské stroje, a umožňuje rychlejší, snadnější a větší výnos.

Přípravek Roundup a jiné herbicidy obsahují účinnou smrtící látku glyfosát. Používá se na vysušení pšenice a ječmene několik dní před sklizní a začali ho používat už v roce 1980. Od té doby se za posledních 15 let stal rutinní záležitostí u většiny zemědělských společností. Jak jsme již uvedli, používá se jako vysušující prvek 7 až 10 dní před sklizní.

Dr. Stephanie Seneffová je členkou Institutu Technologie v Massachusetts (MIT) a věnuje se problematice pšenice do hloubky. Nedávno přednášela na konferenci o výživě v Indianopolis. Podle její tvrzení, vysušování neorganické úrody pšenice glyfosátem jen několik dní před sklizní přišlo do „módy“ koncem 90tých let. Výsledkem je, že většina neorganické pšenice (hlavně v USA, ale zřejmě i v jiných zemích) je nyní kontaminovaná.

Dr. Seneffová vysvětluje, že když vystavíte pšenici jedovatým chemikáliím, jakou je i glyfosát, pšenice tak ve skutečnosti vytvoří více semen, čehož výsledkem je o něco větší úroda:

„Pšenice se doslova „změní na semínko“ těsně před tím, než umře. Při svém posledním výdechu uvolní semínko.“ uvádí Dr.Seneffová.



Podle resortu zemědělství v USA, herbicidy se v roce 2012 použili při 99% tvrdé pšenice, 97% jarní pšenice a při 61% zimní pšenice. Od roku 1998 to představuje nárůst použití herbicidů o 88% pro pšenici tvrdou, 91% pro jarní pšenici a 47% pro zimní pšenici.

Pěstitel pšenice Keith Lewis o použité metodě říká:

„Pěstuji pšenici již 50 let. Vím o jedné velmi často používané metodě, a to že herbicid Roundup (glyfosát) se používá těsně před sklizní. Roundup je vyvinut na to, aby se zemědělec zbavil plevele v období před sklizní. Společnost Monsanto, výrobce herbicidu Roundup, tvrdí, že pokud herbicid použijeme u pšenice, jejíž vlhkost zrna je více než 30%, pšenice tak rychleji dozraje do klasů. Zemědělci mají tuto metodu v oblibě, protože Roundup zahubí pšeničnou rostlinu, čímž umožňuje dřívější žeň.“

Dále uvádí:

„Pšeničná pole často dozrávají nerovnoměrně, a proto se před sklizní používá Roundup, aby se zelenější části polí vyrovnaly těm dozrálejším. Výsledkem je, že na méně vyzrálých polích se Roundup dostává přímo do zrna, které je pak takto i sklizené.“

„Taková sklizeň však není povolena. Zemědělci to nazývají zavádějícím slovem „vysušování“

Lidé, kteří konzumují výrobky z pšeničné mouky, tak nepochybně konzumují i ​​malé dávky Roundupu. Je zajímavé, že ječný slad, který se používá při výrobě piva, je stažen z trhu, když se při něm zjistí postřik Roundupu před sklizní.

Čočka a hrách jsou také staženy z trhu, pokud je u nich prokázán postřik Roundup před sklizní… no, ale u pšenice to neplatí. Tato metoda zemědělců mě značně znepokojuje a měla by více znepokojovat i konzumenty pšeničných výrobků.“

Rozšiřování praktiky toxické sklizně pšenice do dalších zemí

Uvedená praktika však není rozšířena jen v USA.

Agentura pro Potravinové Standardy ve Spojeném království informovala, že používání Roundupu jako exsikátoru pšenice má za následek pravidelný výskyt pozůstatků glyfosátu v různých druzích chleba.

Avšak v některých evropských zemích si už začínají riziko uvědomovat. V Nizozemsku byl Roundup zcela zakázán, také Francie ho hodlá brzy zakázat.

Používání Roundupu jako exsikátoru pšenice na pšeničných polích těsně před sklizní může zemědělcům ušetřit peníze a zvětšit zisk. No má devastační účinky pro zdraví konzumentů, kteří v konečném důsledku konzumují pšeničnou mouku ze zrna, které absorbovalo nemalé množství Roundupu.

Rizika glyfosátu pro lidské zdraví

Výrobci herbicidů tvrdí, že glyfosát je pro lidský organismus zcela neškodný. Nicméně výzkum publikovaný v časopise Entropy proti tomuto tvrzení tvrdě namítá a přesně vysvětluje, jakým způsobem glyfosát poškozuje těla savců.

Studie pod vedením Anthonyho Samsela a Stephanie Seneffovej z MIT zkoumá vliv glyfosátu na enzym cytochromu P450 (CYP). Tento enzym je často přehlížen, ačkoli na savce má jedovaté až smrtící účinky.

V současnosti akceptovaný názor je, že glyfosát není pro člověka ani jiné savce nijak škodlivý.

Tento chybný názor je mezi běžnými zemědělskými komunitami tak zažraný, že na zemědělských výstavách se dokonce prodejci Roundupu šíleným způsobem předváděli tak, že ho vypili!

To, že Vás Roundup nezabije okamžitě ještě neznamená, že není jedovatý.

Jedovatá látka obsažená v Roundupu ve skutečnosti narušuje důležité metabolické procesy v prospěšné střevní mikroflóře, která je zodpovědná za syntézu základních aminokyselin

Přátelská střevní bakterie, nazývaná také probiotikum, plní pro lidské zdraví zásadní roli. Střevní bakterie napomáhají v trávení, zabraňují propustnosti trávicího traktu (což také zabraňuje vzniku autoimunitních onemocnění), jsou zodpovědné za syntézu více vitaminů, a také jsou základem pevné imunity.

Když to shrneme:

• Roundup výrazně poškozuje působení prospěšných střevních bakterií a vede k propustnosti stěny střeva, následkem čehož vznikají projevy autoimunitních onemocnění.
• Kromě poškozené biosyntézy důležitých aminokyselin, která probíhá díky kyselině šikimové (trihydroxycyklohexenkarboxylová kyselina, mezistupeň při bakteriální syntéze fenylalaninu a tyrosinu), glyfosát poškozuje i enzym cytochromu P450 (CYP), který se tvoří díky mikroflóře ve střevě.
• CYP enzymy jsou pro lidský organismus nepostradatelné, protože čistí organismus od množství cizorodých chemických sloučenin a xenobiotik, jejichž vlivem jsme v dnešním moderním prostředí vystaveni.
• Výsledkem je, že lidé vystaveni účinkům glyfosátu, který pochází z postřiků Roundup v jejich lokalitě, respektive požitím průmyslově zpracované stravy, která obsahuje zbytky Roundupu, jsou ještě méně odolní vůči škodlivým účinkům jiných chemikálií a jedů, s nimiž ve svém okolí přicházejí do styku!
• Co je ještě horší je to, že škodlivé účinky glyfosátu postupují pomalu a zákeřně v průběhu měsíců až let, projeví se postupně, až když se už zánět pevně usadí v buněčných systémech organismu.

Onemocnění, které způsobuje glyfosát

Výsledkem tohoto systematického zánětu buněk je většina nemocí, která je spojována se západním životním stylem:

• gastrointestinální choroby
• obezita
• cukrovka
• srdeční choroby
• deprese
• autismus
• neplodnost
• rakovina
• roztroušená skleróza
• Alzheimerova choroba

a seznam by mohl pokračovat a pokračovat…

Abychom to shrnuli, výzkum vedený Dr.Seneffovou, který si vzal na mušku glyfosát obsažený v herbicidu Roundup, a kterým se postřikuje pšenice v USA jen několik dní před sklizní, dokazuje, že tento smrtící jed je pro lidské tělo škodlivý.

Poškozuje prospěšné střevní bakterie, což má tragické následky jako nemoci, degenerace a utrpení mnoha jednotlivců.

Už Vám to dochází?

I když si myslíte, že nemáte žádné trávicí problémy způsobené pšeničnými potravinami, je stále velmi rozumné z vaší stravy co nejvíce vyloučit potraviny složené z běžné pšeničné mouky.

Jedovatou pšenici musíte ze svého jídelníčku vyloučit za každou cenu

Závěr, který z toho všeho plyne je, že odmítnutí běžné pšenice v USA (a stále častěji i v dalších zemích) se stává absolutním imperativem, i když v současnosti nemáte alergii na lepek či citlivost na pšenici.

Zvyšující se objem glyfosátu v postřicích pšenice je přímo úměrný zvýšenému výskytu celiakie a nesnášenlivosti lepku.

Dr. Seneffová také poukazuje na to, že zvýšený výskyt těchto chorob není jen genetické povahy, ale mají také příčinu i v životním prostředí. Uvádí, že u některých pacientů se příznaky nemoci nepodařilo zmírnit ani po vyloučení lepku ze stravy.

Účinky smrtelného glyfosátu na náš organismus jsou velmi zákeřné. To, že dnes ještě netrpíme žádnými příznaky, opravdu nemusí nic znamenat.

Pokud dnes ještě nemáte zdravotní problémy způsobené pšenicí, v budoucnu budete mít, pokud nepřestanete s konzumováním výrobků z jedovaté pšenice!

Jak konzumovat pšeničné výrobky bezpečně

Je očividné, že pokud už máte citlivost či alergii na pšenici, musíte ji ze stravy vyloučit. Tečka.

Pokud ale ještě nemáte celiakii či citlivost na lepek, a chcete bezpečným způsobem konzumovat tuto po našich předcích zděděnou potravinu, můžete si ji připravovat tak jako my doma.

Používáme pouze organickou pšenici, nejlépe s nízkým obsahem lepku, nehybridní Einkorn pšenici, ze které pečeme chléb, palačinky, koláče apod.

Když se však stravujeme mimo domov nebo nakupujeme jídlo v obchodě, výrobky z běžné pšenice automaticky odmítáme. A to bez ohledu na to, že v naší rodině ještě nikdo nemá alergii na lepek – zatím.

Jsem pevně přesvědčena, že pokud bychom nic nepodnikli, po nějakém čase by se v celé naší rodině začala vyskytovat citlivost na pšenici či autoimunitní nemoci, a to kvůli jedovatému způsobu jakým je pšenice zpracovávána a také díky zbytkem glyfosátu obsaženého v běžných pšeničných výrobcích.

A co uděláte s toxickou pšenicí Vy?

Jak byste reagovali na informaci, že zemědělci používají Roundup nejen na to, aby vyhubili plevel, ale, zejména proto aby vysušili pšenici, což jim umožňuje dřívější, snadnější a větší sklizeň?

A že tato procedura vede k absorbování jedovatého glyfosátu, aktivní složky Roundupu a jiných herbicidů, přímo do pšeničného zrna?

Cítíte se pobouřeni a znásilnění tak jako já? Jaké budou vaše opatření k vyřazení běžné pšenice ze stravy, ačkoli zatím nemáte zdravotní problémy s lepkem či citlivost na pšenici?

A co jiné zemědělské rostliny jako jsou ječmen, cukrová třtina, rýže, semínka, sušená fazole a hrách, sladké brambory či cukrová řepa, při kterých se Roundup používá k vysušování před sklizní či sběrem?

Budete už nyní tyto potraviny kupovat jen v organické podobě, abyste se vyhnuli této moderní, člověkem vytvořené pohromě?

Použité zdroje a více informací:

• Roundup: Quick Death for Weeds, Slow and Painful Death for You (Roundup: Rychlá smrt plevele, ale Vaše pomalá a bolestivá smrt)
• Glyphosate now commonly found in human urine (Glyfosát se již běžně vyskytuje v lidské moči)
• Glyphosate, Celiac and Gluten Intolerance (Glyfosát, celiakie a nesnášenlivost lepku)
• The Glyphosate, Celiac Disease Connection (Souvislost mezi glyfosátem a celiakií)
• Hybrid Wheat is Not the Same as GMO Wheat (Hybridní pšenice není totéž jako geneticky modifikovaná pšenice)
• The Dutch Ban Roundup, France and Brazil to Follow (Nizozemsko zakázalo používání Roundupu, Francie a Brazílie se ho chystají zakázat také) ZDE
• Is it the Gluten or is it the Glyphosate? (Bude to lepkem nebo glyfosátem?)
• Can Celiacs Eat Sourdough Bread? (Mohou celiaktici jíst chléb z kvašeného cesta?)
• Pre-harvest Application of Glyphosate to Wheat (Postřik pšenice glyfosátu před sklizní)
• Glyphosate’s Suppression of Cytochrome P450 Enzymes and Amino Acid Biosynthesis by the Gut Microbiome: Pathways to Modern Diseases (Glyfosát potlačuje enzymy cytochromu P450 a biosyntézu aminokyselin v mikroflóře střeva: Cesta k moderním chorobám)
• Yield and quality of wheat seeds as a function of desiccation stages and herbicides (Výnos a kvalita pšeničného semene jsou odrazem stádií vysušování a herbicidů)
• Wheat farmer weighs in on the use of Roundup as a wheat desiccant (Pěstitelé pšenice používají k vysušování pšenice Roundup)

Studie, zveřejněná 11. května 2020, o propojení pesticidů, teflonu a celiakie. Glyfosát, aktivní složka v herbicidech, jako je Roundup, je nejdůležitějším příčinným faktorem u celiakie

Ing. Zdeněk Rozehnal

New York University School of Medicine je jednou z vysokých škol z New York University . Společnost byla založena v roce 1841 jako University Medical College a je jednou z nejvýznamnějších lékařských škol ve Spojených státech. Je na 3. místě v oblasti výzkumu podle US News & World Report.

Vědci z NYU Langone zjistili, že zvýšené hladiny toxických chemikálií z pesticidů, nepřilnavých nádob (s teflonem) a zpomalovačů hoření jsou spojeny se zvýšeným rizikem rozvoje celiakie.

Toxikologická studie MUDr. Klinghardta

Nedávno tento lékař provedl jednu z největších toxikologických studií na světě na 1200 pacientech a porovnal ji s výsledky, které zjistil před 10 lety. V německé populaci před 10 lety bylo nalezeno v krvi u jednoho člověka v průměru 20 toxinů nad prahem detekce. A v současnosti? Podržte se -

více než 500 toxických látek,

což je šokující číslo. A nemyslím si, že by to bylo způsobeno snížením prahu detekce. Jak konstatuje dr. Klinghardt, je to

exponenciální nárůst v podstatě neslučitelný se životem!

Více:

• Proč průběžně a jak detoxikovat tělo
• Roundup od Monsanta způsobuje duševní nemoci a obezitu

MONSANTO - nejnenáviděnější organizace v USA, která je předzdívaná "MONSATAN", v současnosti ji vlastní německý Bayer a čelí v USA mnoha žalobám. Lidé dostali po kontaktu s Roundupem rakovinu...

Svět podle společnosti Monsanto 1:49:03

Znepokojivý dokument Slovenskej televízie

o praktikách nadnárodnej spoločnosti Monsanto a jej aktuálnych krokoch na poli biotechnológie a kontroly potravín. Už od jej založenia v roku 1901 sa rozvoj a bohatstvo spoločnosti Monsanto spájajú s výrobou a predajom mnohých chemických produktov, ktoré boli neskôr zakázané. V každom z týchto prípadov sa neskôr ukázalo, že spoločnosť klamala, zatajovala dôležité skutočnosti, alebo si jednoducho

zaplatila štúdie, ktoré mali dokázať neškodnosť a zdravotnú nezávadnosť jej produktov

Na základe viacerých súdnych rozhodnutí musela spoločnosť platiť nemalé sumy, nijako to však nezastavilo jej víťazné ťaženie celým svetom. Dnes je spoločnosť Monsanto svetovým lídrom v produkcii geneticky modifikovaných potravín GMO, více  a s nimi spojeného herbicídu  Roundup...

Více:

• Roundup I/III Společnost Monsanto / Bayer čelí finančnímu zničení po prohraném třetím soudním procesu, musí zaplatit 2 miliardy dolarů v důsledku škod způsobených rezidenčním použitím přípravku Roundup (glyfosát), což je zabiják nejen plevelů