Nikdy nekupujte maso v těchto 5 supermarketech. Co hledat při výběru masa

• Penny a Norma - Kaufland - Albert - Tesco - Globus

JUDr. Jaroslav Janeček o potravinách, které jíme (ač moc k jídlu nejsou)

9. června 2010, Nechci Vám brát iluze, ale ......

Na úvod chci sdělit, že nejsem přítelem "starých pořádků" či člověkem, který by si přál návrat režimu, který tu byl před dvaceti léty.

Pokud se však podívám na kvalitu potravin, někdy si říkám, že bych chtěl dát ochutnat svým dětem to, co se tu před těmi dvaceti léty jedlo. Nabídka potravin, které jsou teď v obchodech, je skutečně rozmanitá. Na straně druhé se za touto "rozmanitostí" skrývají jen různé barevné obaly a krabičky, které obsahují prakticky totéž. Mnoho potravin, které bychom si dovedli sami vyrobit, se vozí přes půl  Evropy a zátěž exhalacemi a znečisťováním životního prostředí je větší, než jejich samotná užitná hodnota a vliv na zdraví. Do roku 1994 platily v Československu ještě z dob minulého režimu zákonné normy, které nedovolovaly, aby klobásy obsahovaly mouku, aby jogurty obsahovaly škrob atd. atd. Tyto normy byly zrušeny a v Česku začala doslova džungle. Potraviny jsou dnes samá náhražka. Kravský tuk je nahrazován tukem rostlinným (sójovým).

Mléko

které je nápadně podobné emulzi na chlazení obráběcích nožů se nesrazí, nejde z něj udělat domácí jogurt. Ale stojí 8,90 Kč. Nekupte to! Jogurty nejsou jogurty, je to jogurtová hatlapatla, do které je narván škrob nebo želatina, aby toho bylo víc. Jsou v tom usmrceny  mikroorganismy. Ale stojí to 4,90 Kč. Nekupte to!

Sýry

nejsou sýry, ale náhražky, v nichž je mléčná bílkovina nahrazena bílkovinou rostlinnou (sója) anebo škroby. Zmrzliny či šlehačka, ty se též nepotkaly s mlékem, dělá se to všechno z umělých náhražek. I v dražších zmrzlinách, které jsou deklarovány jako mléčné či dokonce smetanové, je pouze odstředěné mléko a zmrzlina je "zkvalitněna" tukem rostlinným.

Másla

Ani kvalita některých másel není nic oslnivého, je to nastavováno vodou! Většina čokolád, prodávaných v našich obchodech, nejsou čokolády, ale čokoládové imitace plné levných náhražek. Mezi tyto náhražky patří karabový prášek, který se vyrábí ze svatojánského chleba, jímž se ve Středozemí krmí ovce a velbloudi.

České párky jsou dnes z většiny plněny sójou, moukou nebo separátem.

Co je to drůbeží separát?

Z kuřete se vyjmou prsa a stehna, která se prodávají zvlášť. Zbytek - tedy kůže, kostra, hlavy i se zobáky, krky, pařáty a vnitřnostmi se rozmixují, přecedí, obarví na červeno a přidávají se do párků a klobás, v případě párků do 40,- Kč za kilo tvoří spolu se sójou, chemikáliemi, céčky atd. jejich hlavní složku. Kdo kupujete dražší párky a nemáte je přímo z nějaké malé porážky, nejásejte. Tyto molitanové masokostní moučky se dnes přidávají i do dražších párků. Jak jsme však byli ubezpečeni Informačním centrem bezpečnosti potravin, z tvrdého strojního oddělování při výrobě separátu (SOM - strojově  oddělené maso) se získá velmi jemná masová pasta složená z částic menších než 1 mm, takže nehrozí žádná újma na zdraví. Akorát, že to žereme!

(Pro zajímavost - separáty se vyráběly i dříve, sušily se a používaly se jako krmivo pro dobytek. Toto se vyrábí i dnes). Aby tento světle bledý šurvajs získal pěknou červenou barvu, narve se tam chemie. Pro potlačení nežádoucích pachů ze separátu samozřejmě existují různé chemické sajrajty. Náhražkové prefabrikáty dnes pronikají i do takových výrobků, které vypadají navenek jako salámy či šunka.

Bůčky a slanina

Různé bůčky a slanina je dnes vyráběna zejména z přerostlých polských prasat, která mají jinou strukturu masa, než prasata česká, která jsou více masitá a  jejich bůčky obsahují více masa. Na polských bůčcích, které se k nám jako přebytky dováží je samé sádlo, ale nekupte to. Je to bílý a bílé maso je přece dietní!

Hovězí maso

Hovězí maso, které obchodníci kupují od jatek jako maso z krav za pár korun, je prodáváno jako kvalitní maso z mladých býčků.

Ryby

Ani milovníci ryb nemusí být ušetřeni podvodu. Máte rádi kraba? Může se vám stát, že to maso deklarované jako krabí, je z tresek.

Chleba

Do chleba se dnes přidávají pomleté zbytky starého chleba a pečiva, které se předtím neprodalo. Stroje tyto zbytky, (které se dříve dávaly prasatům nebo se  prodávaly za nižší cenu jako krmný chleba pro domácí užitkové zvířectvo), semelou a směs je dále upravována. Přidají se speciální směsi s enzymy, pak se míchá  těsto atd. atd. a na druhém konci vyjede upečený chleba. Nevadí, že obsahuje sezam nebo mák a nebo lněné semínko. Takové krásné ohnisko civilizačních chorob  a alergií. Navíc se neustále snižuje podíl žitné mouky z dřívějších 45% na 20%. U rohlíků se neustále snižuje hmotnost, ale i obsah tuku, (který zajišťoval křupavost), až na polovinu. Z rohlíků se stává gumová hmota, která druhý den ztvrdne a chleba je bez chuti.

Kečupy a hořčice

Kečupy a hořčice nejsou hořčice, je to voda s moukou nebo se škrobem, ve které  je s bídou 10% skutečného kečupu nebo skutečné hořčice. Dnes už se na některých  "kečupech" vyskytuje na druhé straně malý název "kečupová " či "rajčatová omáčka." Tyto blivajzy se v regálech tváří jako kečupy, ale viděly rajčata leda tak z rychlíku.

Maso

Maso, zejména dovezené, je "nastavováno" vodou, která je do něho injekčně vpravována. Do některých masných výrobků je pro změnu zase injekčně  vpravována levná sójová bílkovina.

Konzervy

Konzervy obsahují blíže nespecifikovanou hmotu, která nemá s kousky dobrého masa, které jsme nacházeli v socialistických  konzervách, nic společného. Landšmít, který se dřív vyráběl z masa a dal se nakrájený opéct nad ohněm, je dnes nedefinovatelný prejt z kůží a šlach slepený obarveným škrobem, který se vám buď po napíchnutí na klacek rozpadne nebo nad ohněm rozteče.

Lečo s klobásou

Lečo s klobásou již dávno není  ta dobrá zelenina s klobásou, ale to lečo vypadá, jako by už jednou prošlo  žaludkem a ta "klobása" je sójová. "Hovězí" a "vepřové" maso ve vlastní šťávě nezřídka obsahuje i polovinu rozmixovaných kuřecích kostí a kůží, které se dříve mlely v kafilérkách na masokostní moučky pro zvířata. Ty "kvalitnější" konzervy  obsahují kůže, takže když tato pochoutka na talíři zchladne, lze ji úspěšně  použít jako lepidlo. Paštiky a pomazánky jsou nastavovány škrobem, moukou a drůbežími separáty. Tradiční hospodská pochoutka Utopenci se dnes změnila prakticky na sójové buřty v láku a nedá se to většinou jíst.

Prošlé maso ze  supermarketů je očišťováno octovou vodou, nakládáno do marinád a podáváno jako specialita k letnímu grilování. Různé saláty jsou zakonzervovány tak, aby vydržely, ale skutečnou majonézu viděly leda tak z rychlíku.

Dorty

Dorty a dezerty jsou vyráběny z náhražek, stejně jako různé oplatky a tyčinky. Sirupy nejsou vyráběny z ovoce, ale jedná se o vodu z cukrem, ve které je ovocná příchuť. Z českého piva se povětšinou staly europatoky univerzální chuti vyrobené v systému CKT/HGB, který "přeskakuje" klasické zrání a dokvašování v ležáckém sudu. Univerzální bývají i následky požití těchto chemikálií - rektální zvracení čili sračka.

Pivo

Skalní pivaři dnes přecházejí na jedenáctistupňové pivo, které má aspoň trochu úroveň dřívější  desítky. Některá šumivá vína se nedělají tradičním zráním, ale vyrábí se jako sifón. Víno, které má úroveň vín krabicových, se nasytí CO2 a prodává se v regále jako "šampáňo." Vzadu na vinětě se lidé s dobrým zrakem mohou dočíst, že  se jedná o "perlivé víno." A dalo by se pokračovat.

Pokud si někdo myslí, že když si koupí dražší výrobek, či dokonce výrobek značkový, že je zaručena vyšší kvalita, je na omylu. I značkové výrobky, prodávané v rámci celé Evropy, jsou v Česku vyráběné z náhražkových surovin. Např. zmrzlina Magnum, která stojí stejně v Česku i Španělsku, se v EU vyrábí z mléka, v Česku z levnějších rostlinných tuků.

Křidýlko nebo stehýnko

Takových a různých dalších šmejdů žereme stále více a více, ale nezoufejme, bude hůř. Podíl výrobků se stále vyšším obsahem náhražek bude růst. Takové chuťovky, jako např. "dietní" drůbeží hamburgry, které se skládají z poloviny z drůbežího separátu a z druhé poloviny z vepřových kůží, jsou jen začátkem  dalších inovací. Složení výrobků, které se uvádí na jejich obalech, bude psáno  stále menšími a menšími písmeny, aby si ho už nemohli přečíst ani ti, co mají  zrak v pořádku. Čekají nás doby, kdy budeme doslova "žrát" takové potraviny,  jaké známe z francouzského filmu Křidýlko nebo stehýnko, přičemž autoři se budou inspirovat českou cestou z filmu Návštěvníci, kteří jedli amarouny. Zatím jíme potraviny, které vypadají jako tradiční, ovšem jejich náplň je "božská" (jen Bůh ví, co v tom je!).

Samozřejmě, že se dají koupit i dobré potraviny. Párky, které obsahují maso, jogurty bez želatin a škrobů, křupavé rohlíky, co vydrží do příštího dne, kečupy z rajčat apod. Je to však luxus! Ano, to co bylo za socialismu standardem a normou je dnes luxusem.

Stát bohužel dělá v dnešní době na lidech určitou formu podvodu, týkající se jejich spotřebního koše, potažmo životní úrovně. U potravin se sice vychází z  jejich hmotnosti, nikoliv však kvality. Takový párek, který byl kdysi z hovězího a vepřového masa a sádla a stál xx korun, se porovnává se současným "párkem,"  který se dělá ze sóji, či jehož polovinu obsahu tvoří mouka a drůbeží separát.

Já mám někdy z důchodců srandu, že si kupují v supermarketech právě tyto nekvalitní a levné věci, které bych osobně nedal do huby, ale na druhou stranu si uvědomuji, že jim nic jiného nezbývá. Oni jsou zkrátka obětí podvodu spotřebního koše, ze kterého se počítají jejich důchody, pro ně (a nejen pro ně) je kvalitní potravina nadstandardem.

V Německu si takový bordel výrobci dělat nedovolí. I levné výrobky tam mají svoji úroveň, např. nejlevnější špekáček za 1,45 euro obsahuje 70% masa, v Česku  za stejnou cenu koupíte "špekáček," který obsahuje pouze 27% masa.

Česko se v posledních letech stalo popelnicí či odpadkovým košem Evropy.

JUDr. Jaroslav Janeček advokát, rozhodce při Hospodářské a Agrární komoře ČR, správce konkurzní podstaty u Obchodního oddělení Městského soudu v Praze a člen Syndikátu novinářů

                   CORIOLUS           KURKUMIN^®        GLUTATHION        3+1x REISHI

Lži o potravinách!

Platí u potravin, že čím jsou dražší, tím kvalitnější? Člověk z branže hovoří, že od všech dostáváme to stejné

Miroslav Spišiak (66) byl oblastní ředitel pro východní Evropu ve firmě dodávající pomocné suroviny výrobcům potravin se sídlem v Rakousku. Později přešel na druhou stranu barikády, angažuje se ve spotřebitelské oblasti, publikuje a přednáší.

Dělají výrobci potravin záměrně svinstva  a prodávají horší kvalitu?

Samozřejmě! Přečtěte si tuto etiketu na párcích, které byly kdysi lidové a daly se jíst. Hm, 55 procent vepřového masa, 1 procento hovězího, kuřecí kůže......

...a kolik éček?

Jeden, dva, tři... čtrnáct. Tři druhy zahušťovadel, sója, výrobek může obsahovat stopy mléka, vajec, hořčice.

To je šok. Kuřecí kůže a samé éčka. To nesežere ani pes a oni to prodávají lidem. Evropská unie totiž schválila po splnění stanovených podmínek výrobcům červeného masa i užívání masa drůbežího a nikdo nikdy nezkontroluje, kolik drůbežího separátu nacpou do párků či salámů. Do takových výrobků je třeba přimíchat hromadu aditivních látek, aby držely pohromadě. Optimální párky jsou podle vzoru 40 – 30 – 30, tudíž 40 procent libového vepřového, 30 procent tučné a 30 procent voda. Není to zdaleka to co nám prodávají.

Jsou tam i fosfáty. Na co dávají do potravin fosfáty?

Když se kdysi porážely zvířata a maso se za tepla zpracovalo, tak v něm byl přirozený fosfát, který vázal vodu a nebylo třeba nic přidávat. Dnes se v průmyslové velkovýrobě maso zpracuje nejdříve za 48 hodin po porážce, fosfát se mezitím odbourá a do výrobků ho musí přidat uměle. Vyrábí se v chemické továrně, stejně jako fosfáty, které se dávají do pracích prášků.

Jsou tyto párky nebezpečné?

Jsou především nechutné a informace nečitelné. Mně jako zákazníka uráží, že údaje o složení výrobku jsou napsané tři-čtvrtě milimetrovým písmem, když  doporučení porce zabírá třetinu obalu.

Co nám říká informace, že je v párcích například čtrnáct druhů éček?
Že výrobce tam dal velmi málo masa, nahradil je sójou a éčka přidal, aby vytvořil barvu, chuť, konzistenci a trvanlivost.

Jsou éčka nebezpečné?

Jsou to v EU schválené potravinářské přísady. Já se raději vyhýbám potravinám, v kterých je jich více než pět. Sice nejsou přímo nebezpečné, ale Evropská unie neřeší možné následky dlouhodobým přijímáním v takovém množství. Osmnáct let jsem pracoval na manažerském postu ve firmě, která dodávala pomocné suroviny a  koření. Tolik let jsem dokonce musel jíst výrobky na degustacích, nebo jsem je předváděl po celé východní Evropě. Ke konci jsme se již naučili losovat kdo z nás bude ochutnávat. Nikdo to nechtěl, protože jsme po konzumaci mívali "běhavku". A to jsem pracoval pro rakouskou firmu, která měla určitou kvalitativní hranici, která "nepodlízala".

Přímo jste se podíleli na zhoršování potravin, když jste takové pomocné suroviny prodávali?

Z počátku ne, protože jsme přinášeli nové technologie. Později jsem i já těžko odolával tlakům našich zákazníků. Proto jsem přešel na druhou stranu a o problému začal hovořit. Když jsem skončil, tak jsem měl o 20 kilogramů více, než teď. Vředy na žaludku, dvanácterníku a cukrovku.

Šéfové velkých potravinářských firem tedy asi nejedí vše co vyrobí...

O tom nepochybujte. Ani si nedokážete představit, co někteří požadují od dodavatelů. Například se ptali – kolik koniny můžou dát do výrobku namísto hověziny, aby to nebylo cítit? Dostali odpověď, že 5 procent. Ptali se: Když dáme více, máte něco, čím by se to dalo přebít? Dostali odpověď: Máme. Takto to opravdu funguje. Několikrát ročně připluje do Hamburku veliká loď naložená mraženým koňským masem z Kanady, Čile, nebo Argentiny.

Miroslav Spišiak v ruce drží slovenskou Fitness šunku, která obsahuje 14 éček. Na talíři je vpravo rakouská Vital šunka se šesti éčky, ale s 89 procenty masa. Slovenskou raději nejí.

Nedávný skandál s přidáváním koňského masa do hověziny není nic nového?

Skandál ano, přidávání ne. Když jsem do firmy v roce 1992 nastoupil, tak to již výrobci dobře znali. Svinstvo není ani to, že koňské maso přidávají, ale to, že tuto informaci na etiketě neuvedou. Podvádějí. Prodávají výrobek, jako by byl vyroben z hovězího masa, ale je v něm i laciné koňské.

Můžeme takto paušálně hovořit o všech výrobcích?

Nejsem již v byznysu 5 let, ale neznal jsem nikoho, kdo by to nezkoušel. Jestli se nakonec všechny takové pokusy dostaly na pulty nevím. Nelhalo se jen s koninou. Dával se například hovězí lůj do vepřového sádla. Hovězí játra, které se jinak zpracovávají jen jako krmivo pro psy přidávali do nejjemnějších francouzských paštik. Jediným cílem bylo zlevnit výrobu.

Při letošním skandálu s koninou zjistili koňské maso ve výrobcích podle DNA testů, tudíž jsou potraviny pod stále větší kontrolou. Nebo ne?

Nezjistili to kontrolou DNA. Testy prováděli až dodatečně, aby potvrdili informace, které dostali. Většinu potravinových skandálů neobjeví kontroly, ale vždy jde o informaci zevnitř. Výroba potravin je řetězec jednotlivých článků, které začínají někde na poli a končí na vašem talíři. Každý z těchto článků musí profitovat a jestli je některý nenažraný, tak si vezme více. Potom se skandál někdy provalí. Testy DNA se na primární zjišťování nikdy nevyužívaly a dle mého názoru tomu tak nikdy nebude, nebo jeden test stojí 400 eur a trvá týden. Dokážete si to představit, když jedna továrna produkuje denně 25 druhů výrobků a z každého 3 várky. Kdo by to zaplatil, kdyby brali z každé vzorky?

Takže koninu jíme v masových výrobcích stále?

Nevím. Pravděpodobně ano. Větší svinstvo je ale drůbeží separát. Po zabití kuřete se odstraní prsa, stehna, křidélka. Zbytek včetně kostry jde do separátora a vymačkají z něho bílkovinovou břečku. Dnes ji nazývají MDM, zní to vznešeněji. Na Slovensku, V Maďarsku, Česku a dalších zemích najdete málo drůbežích výrobků, které by skutečně byly vyrobené z drůbežího masa. Většina je ze separátu. Někdy jej přidávají i do jiných výrobků.

Do jakých ?

Například do výrobků z červeného masa. Pokud se výrobce trochu krotí a nepřidává separátu příliš, tak to nikdo nezjistí. Ale například rakouští, němečtí a pravděpodobně ještě někteří výrobci se dobrovolně vzdali používání drůbežího separátu. Tudíž rakouské drůbeží párky jsou převážně vyrobeny z masa. I oni chtějí vydělat, ale existují určité hranice, které mají asi jinde.

Může se stát, že stejný výrobek od stejného výrobce má jiné složení např. v Rakousku, než na Slovensku?

Dokáži si to představit. Znal jsem rakouské a německé výrobce, kteří pro východní trhy vyráběli jiné masové výrobky.

Na jedné lince změní poměry a určí, že toto jde na Východ a toto na Západ?

Je to jen otázka receptury. Když si řeknou, že například třetí várka bude taková a taková, dají do ní emulzi z kůží, přidají něco jiného a hotovo. Je to zcela legální, nejde o podvod, vše je "orazítkované" Evropskou unií. To je na tom to hrozné, že hodně špatných věcí se dělá zákonným způsobem a zabalí to do věty, že chtějí vyhovět jiným zvyklostem spotřebitelů. Netvrdím, že jsou paušálně všechny potraviny takové, ale jejich velké množství.

Může být pravda, že kuřatům dovážených na Slovensko z Asie dávali růstové hormony a antibiotika, aby rychleji rostla?

Nejen těm, ale nemůžu vám to dokázat. Co si ale máte myslet, když za 38 dní vyroste z čtvrt-gramového kuřete dvou-kilový kousek. Máme věřit, že nedostávalo hormony a vyrostlo přirozeně? Antibiotika jíme i v rybách z chovu. Musíte dávat velký pozor na to, co si kupujete. Například lososa z chovu, anebo lovu. Ne etiketě je to uvedené. Kupte si raději z lovu, protože ryby z chovu můžou krmit malými sardinkami smíchanými s antibiotiky.

Teď je celkem populární ryba pangasius z Vietnamu, ale o ní se kdeco taky psalo. Je špatná?

Ja pangasius raději nejím. Viděl jsem německý dokument o tom, jak se pangasius pěstuje. Nevím, nakolik byl pravdivý, ale bylo mi špatně i u obrazovky. Jenže v globálním světě není nikdo čistý.

Takže co jíme? Je to co si kupujeme v obchodech tak nekvalitní?

Kvalita je subjektivní. Jestli vám to chutná, je to pro vás kvalitní. Mně nechutná. Vše obsahuje velké množství tuku a velmi mnoho cukru včetně u masných výrobků. A samozřejmě není pravda, že čím dražší, tím kvalitnější. Dostáváme to stejné.

Proč jsou potom tak výrazně rozdílné ceny?

Rozdílné ceny jsou důsledkem obchodní politiky výrobců, způsobu balení, anebo reklamy. Například většina výrobců masných výrobků nenakupuje u domácích chovatelů. Prasata pocházejí z velkochovů v Dánsku, Holandsku, nebo Německu. Průmyslový způsob výroby je i tady. Prasata se poráží na velkých jatkách.

Jakých?

S tisícovými kapacitami. Potom je velkoobchodníci prodávají dále. Do výroben ale čím dál méně v půlkách, ale čím dál více nasekané na kousky. Velkoobchodníci to nabízejí po celé Evropě velkovýrobcům a pokud někdo hovoří, že původ potravin se dá těžko vysledovat, je pro ně k smíchu. V té vaně   plné vepřových kousků nevysledujete nic. Můžete se spolehnout jen na to, co vám řekne dodavatel. A já by jsem rozhodně na to nespoléhal.

Jíme tedy ho rší kvalitu, jako například sousední Rakušané?

Z mého pohledu co se kvality týče ano. Já nakupuji hodně v Rakousku. A na Slovensku jen pivo a minerálku. Proč? Protože jsem v potravinářství pracoval 18 let. Jedna ze spotřebitelských organizací učinila testy složení značkových produktů a přišla na to, že například jeden nejmenovaný populární nápoj obsahuje v dvoulitrové láhvi tolik cukru, jako by v ní bylo 84 kostek. Jenomže Slovákům, Čechům, Bulharům a dalším nedopřejí ani ten cukr.

Co tedy dávají místo cukru?

Značnou část cukru nahrazují izoglukózovým sirupem, který má stejnou sladící schopnost, jen jej třeba užít méně a o to více můžou dát vody. Dokonce káva pro některé východní státy obsahuje až pět procent obilnin.

Napříč tomu je ten nápoj v Rakousku možná stejně drahý jako na Slovensku...

Není, v Rakousku je levnější. Rakouští obchodníci nejsou až tak nenažraní. Mají nižší obchodní marže. Stejné supermarkety si tam dovolují méně, než u nás, protože u nás jim to dovolíme. My všichni. Jsme benevolentní.

Často se hovoří, že potraviny u nás jsou levné, protože jsme chudobní.

Chiméra. Podívejte se na oficiální čísla ze stejné sítě supermarketů. 250-gramové máslo stálo včera na Slovensku 1,78 eura, v Rakousku 1,39 eura a v Německu 0,85 eura. Kdyby v Německu prodávali v supermarketu toto máslo za 1,78 eura, tak by se jim zákazníci vysmáli. Filozofie, že máme levné potraviny, protože jsme chudobní jednoduše nesedí. Němci by potom museli být o polovinu chudobnější. Zvykli jsme si přijímat filozofii obchodníků a hovořit o ni jako o pravdě. V médiích se objeví informace, že je špatná úroda některé plodiny a supermarkety hned ječí, že se budou zvedat ceny. Jejich výmluvy jsme si osvojily namísto toho, abychom hledaly jiné zdroje.

Zákazník ale nemá mnoho šancí. Kde si sežene jiné zdroje?

Já mám například své dodavatele masa, kteří jsou přiliž malí na to, aby dodávali do supermarketů, zeleninu mám v sezóně od sousedů. Diverzifikace nákupů potravin začíná být populární i na Západě.

Ale zeleninu a ovoce od sousedů máte jen v létě a na jaře a v supermarketech vždy.

Kdo potřebuje jahody uprostřed ledna? Jen zlá macecha v pohádce. Jenže nám natlačili do hlav, že mít jahody v zimě je fajn, i když jejich cesta k nám trvá i týden. Nemají chuť, nevoní, jsou jen pěkně barevné a drahé.

Problém levných potravin na Západě je možná i v tom, že tam mají zemědělství více dotované.

Je více dotované, ale ne tolik, aby byly tak velké rozdíly v cenách. Problémy s potravinami nastaly počátkem dvacátého století, kdy se z výroby potravin stal průmysl. Ekonomické ukazatele dostaly přednost před zásady výživy. Dospěli jsme do stádia, kdy na evropských pultech dnes leží 170 tisíc druhů potravin a stále se spekuluje jak a kde je ještě inovovat. Výroba potravin je globalizovaná, musí se vyrábět jinak, jako kdyby je dělali doma. Upravovat, konzervovat, přidávat látky, aby to nějak vypadalo po celou dobu spotřeby, aby  přežilo transport. Jenomže prvotní suroviny se tím ničí.

Pokud je tedy na trhu 170-tisíc výrobků, tak si lidé můžou vybrat kvalitu, nemusí si kupovat špatný produkt.

Když začal Henry Ford vyrábět průmyslově automobily, tak řekl : U mě dostanete automobil jakékoliv barvy, pokud bude černá. To samé platí i pro potraviny, zbytečně zmiňovat, že na evropských pultech jsou tisíce výrobků a u nás dostanete jen to co vám obchodník nabídne.

Čím dál více populární a i dražší jsou biopotraviny. Jsou dobré?

Geniální nápad, ale většinou podvod. Co jsou biopotraviny, když je oficiálně povolené používat v nich 50 druhů éček? I ty éčka jsou vyrobeny biotechnologií? Momentálně je na trhu 56-tisíc druhů potravin s nálepkou bio, což se již blíží ke třetině všech potravin na trhu. V Německu vypukl skandál s vejci, jakmile se zjistilo, že farmář dodával na trh milióny vajec deklarovaných jako bio a většina byla chována v klecích. Představte si, že by měl dodávat vejce v bio kvalitě do velké sítě supermarketů, velmi těžko by dokázal zvládnout toto množství, kdyby jen sbíral vajíčka, které slepice poztrácely po farmě.

Zastánci biopotravin ale hovoří, že přísná kontrola vejce odhalila, tudíž trvat na bio kvalitě má význam...

Víte jak ta "přísná" kontrola odhalila skandál? Že jim to vyzradil bývalý zaměstnanec farmy, kterého vykopli. Pil jsem bio-vodku i bio-víno. Ať mi někdo vysvětlí, jak můžou zkontrolovat, že je vodka bio? Při jejíž výrobě musí následovat stovky kroků. A nebo v Německu je velko-pekárna, která vyrábí bio-chléb. Kvašení ale podporují enzymy. Taky se zjistilo, že i suroviny si nechají dovážet. Firma chléb jen peče a chlubí se, že rozváží bio-chléb po celém Německu a i na sever Itálie. Jak to může být bio, když těsto předmíchají, stabilizují a týden s ním manipulují.

Před časem jste přeložil knihu německého autora Thila Bosého Falšovatelé jídla. Jeho údajně potravináři nenávidí.

Právě tento bio-chléb je z jeho knížky. On například popisuje, jak s posvěcením Evropské unie začínají výrobci snižovat gramáž potravin s tím, že ceny nechají stejné. Thilo Bode založil a vede spotřebitelskou organizaci Foodwatch a je fakt, že jej většina potravinářů nenávidí. Často vystupuje v televizních pořadech, jezdí po zemi a momentálně vede i spoustu soudních sporů. Na příkladech uvádí, jak nás výrobci nachytají obaly a nápisy welness, bio a podobně. Připomíná, že výrobce jistého jogurtového nápoje, který je známý i u nás, musel v Americe zaplatit 35 miliónů eur jako mimosoudní vyrovnání, protože slibovat po vypití nápoje vše možné.

Patří dnes potravinářství mezi největší byznys?

Ano, vždyť například v Německu jdou na reklamu potravin větší prostředky, než na reklamu automobilů, i když je Německo automobilová velmoc. Je to ohromný byznys, každý potřebuje jíst.

Bude to takto pokračovat?

Věřím, že lidé jednou začnou přemýšlet o tom co jedí. Potom se vzpamatují i firmy, protože jsou velmi citlivé na svůj obrat. Důležité je také si zvolit politiky, kteří něco změní. Roky se hovoří o pastech na děti u pokladen – vystavené cukrovinky. Tam  začíná závislost. Jestliže budeme mít politiky, kteří neřídí společnosti, mohli by tento problém zlikvidovat. Samozřejmě se jedná o globální problém.

Slovenský ministr zemědělství Jahnátek začal po svém nástupu dost ostře jmenovat všechny nedostatky v supermarketech, na které přicházejí kontroloři.

Byl jsem šokovaný, jak ostře po nich šel, ale tehdy jsem se s jedním kolegou vsadil, že byl tak tvrdý naposled. Sázku jsem vyhrál. Až nedávno po dlouhé době připomněl nějaký supermarket, ale tam jedli potkani balené kuřata a to už říct musel.

Co polské potraviny? Jde o tak špatnou kvalitu, jak v médiích prezentují?

Tam je problém od socialismu, protože v Polsku neexistovala zemědělská výroba. Měli jen malé rolníky a neměli ani příliš rozvinutou potravinářskou velkovýrobu. Když se později připravovali na vstup do EU, tak odpadlo mnoho výrobců, kteří nechtěli investovat a nesplnili evropské kritéria na vybavení výroben. Existuje ale podmínka, umožňující je prodávat na domácí půdě. Může se vyrábět i ve špatných podmínkách, ale jen pro domácí trh.

A oni je vyváží...

Staré přísloví hovoří, že pokud fena nechce, pes neskočí. Myslíte si, že ty nákladní vozy naložili polským masem jen tak a jeli na Slovensko bez toho, aby měli kupce? Ne u nás měli odběratele, kteří si u nich zboží objednali. Takže nejde o polský problém, ale o náš.

Lukeší desatero .... (Oblíbený pediatr, specialista na čínskou medicínu MUDr. Petr Lukeš)

bylo sestaveno na podkladě zkušeností občanů Boskovicka, kteří jsou starší 85 let a jsou soběstační, kteří se neřídí dle reklam a nečtou „odborné” časopisy a tisk typu AHA, BLESK, SPY a jiné.

1. Nekonzumujte cizokrajné ovoce: kiwi, mandarinky, pomeranče atd. (jen v omezeném množství). Dováží se nezralé, dozrávají bez sluníčka, obsah vitamínů je minimální, zato obsah organických kyselin maximální. Odvápňují a při značné konzumaci způsobují osteoporózu.
2. Kupované jahody z ciziny obsahují oparové viry a způsobují afty a žloutenku typu A.
3. Nejezte nic, co obsahuje kyselinu citrónovou, která je z organických kyselin nejagresivnější. Dává se do všech limonád, kromě čisté vody (pouze originální Coca-cola a Pepsi-cola jsou konzervovány kyselinou fosforečnou). Je i ve spoustě potravin a bonbónech. Odvápňuje organismus – způsobuje křeče svalů a leptá sliznice, které pak snadno propouští infekční viry a bakterie.
4. Nesmažte na oleji pro jeho nízký stupeň přepalu a vznik dioxinů při opakovaném smažení ve fritézách.
5. Nepoužívejte margariny – umělé tuky. Máslo je zdravější. Žádná kráva své telátko neotráví – to raději zdechne, ale člověk člověka pro pár mincí otráví postupně, jak potkana.
6. Nejezte jogurty s dlouhou dobou trvanlivostí. Jsou plné konzervantů a jsou mrtvé. Pak musíte kupovat Activii, která má položivé bakterie.
7. Nejezte ve větším množství tavené sýry a uzeniny. Obsahují rychlosoli a ty štěpí sirné můstky v kolagenu a elastinu v cévách, šlachách a kloubech.
8. Nekonzumujte pražené arašídy – obsahují jedovaté aflatoxiny. Dále chipsy pro opakovaný olejový přepal.
9. Nejezte pečivo uskladněné v igelitu. Již po 3 hodinách na něm začíná růst plíseň Candida albicans (Candida albicans je druh kvasinky, jenž někdy u lidí způsobuje ústní a genitální houbové infekce. Tato mykóza je zejména častou příčinou nemocí a úmrtí u osob se sníženou imunitou).
10. Nekonzumujte ve větším množství vlašské ořechy, nedozrálé banány, dlouze vyluhovaný černý čaj – pro velký obsah tříslovin, které rovněž na sebe vztahují vápník s hořčíkem.
DOPORUČENÉ POTRAVINY jsou ty, které jedli Vaši předkové, kteří se dožili nejvyššího věku a nepotřebovali žít v domově důchodců. Pokud Vás nevyměnili v porodnici, máte to dáno geneticky do vínku.

Celý článek